Náš život v pravdě
Ondřej VaculíkČeská společnost i česká státnost jsou založeny na odporu k církvi — potom by ale neměly nijak odkazovat k Husovi, který byl člověkem církve a „života v Kristu“.
Konstatovat, že německá náměstí jsou velice úpravná, zvláště teď na jaře, kdy jsou jeden květ, a zvláště třeba ve Švábsku, není nijak originální postřeh. Přesto: Téměř za každou obcí táhnou se políčka a záhony, a chcete-li teď tulipány, samoobslužně si je natrháte a do kasičky připevněné na kůlu vložíte příslušný obnos. V létě prý si takto můžete natrhat třeba jahody nebo načesat rybíz a nikdo vás nekontroluje. A funguje to.
U nás by se možná většina zákazníků snažila kasičku nějak šidit a dříve či později by ji někdo ukradl. U nás by to nešlo. U nás nemohou být ani otevřené kostely. V Německu do nich můžete normálně vstupovat a v mnohých případech si prohlížet originální výtvarná díla, proti ukradení nijak nezabezpečená. Například v Herrenbergu v Stiftskirche takto celá staletí visí raně renesanční obrazy, malované na dřevě. Můžete až k nim, nikdo si vás nevšímá, žádný prostor není jištěn provazy a alarmem. To ve srovnání s našimi kostely v devadesátých letech pět až sedmkrát vykradenými, dnes zamykanými na sedmero západů, působí jako zázrak.
S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
Jiří Vyleťal
1) V autorově lehce blasfemickém duchu říkám: u mě je Jan Hus hned za Karlem Marxem (a v něčem možná i před ním!)
2) Pokud má autor na mysli, že v Německu se méně krade díky tomu, že lidé jsou tam nábožní, pak musím namítnout, že v leckterých zemích, kde ateistu téměř nepotkáte, jsou na tom se zločinem daleko hůře než u nás. Pravda, křesťanů je tam málo. V tom asi bude ten háček. Co kdybychom jim křesťanství vnutili? Jistě by se hned polepšili.
3) Zda někomu z nás v posledních padesáti letech udělala církev něco špatného? Patrně ne, protože v posledních padesáti letech k něčemu takovému církev neměla vůbec žádnou moc. Zato znám případ (před 55 lety), kdy katoličtí rodiče své vlastní dospívající děti násilím a surovým bitím donucovali k tomu, aby chodily do kostela. Patrně je chtěli spasit i proti jejich vůli a zároveň je tímto osvědčeným způsobem přikovat k rodné hroudě. Osvobodil je až komunismus, který ovšem zase postihl jiné lidi (bohužel mnohdy i nevinné, abych řekla úplně celou pravdu).
Snad "nejproplocenější" dědina, co jsem kdy viděl, byl Braunwald v Glaruských alpách, a vsadím boty, že tam do kostela taky chodí půlka lidí.
Zkušenost, že jak zbožnost tak ateistický humanismus jsou ověřeně nespolehlivým etickým podkladem zdárně demokratického režimu má oproti západu, mocnější a vlivnější kořání. Masarykova stále platná republikánská výzva nebát se a nekrást plně vystihuje dodnes vyjímečně silně narušenou schopnost stotožnění se společností.
Podobné podezření doprovázelo koneckonců i tvůrce vídeňské školy a neoekonomismu dneška. Proto se zde tak rozbujel a zdárně bují a v té nejvulgárnější klausiánské podobě.
Mezi dělným lidem na východní periferii Evropy stále plně platí - politika je panskoje hucůlstvo........ doslechl jsem se.