Je tomu 608 let, co se Mistr Jan Hus stal kazatelem v kapli Betlémské, která byla založena o jedenáct let dříve, v roce 1391, v chudinské čtvrti, které se říkalo Betlém, v území, které bylo od nepaměti nejvíce ohrožované velkou vodou, a proto bylo nevhodné k lepším stavebním účelům.

V této oblasti, v domcích či spíše chýších se tísnily celé osady. Právě zde, ve čtvrti nezaviněné bídy zneužívané mocnými Jan Milíč z Kroměříže, nejvýznačnější reformátor své doby, již za Karla IV. zahájil příkladné úsilí o obrodu veřejného i soukromého života.

Jan Milíč sice již roku 1374 umírá v Avignonu, ale ctitelé a spolupracovníci Milíčovi se přes všecko pronásledování dočkali znovuožití střediska českého reformního hnutí — v kapli Betlémské. Její staveniště bylo proto záměrně vyvoleno zde, ve čtvrti nejvíce trpících, oddaných stoupenců učení Milíčova. A nejvýznamnějším kazatelem se tam stal právě před těmi 608 lety M. J. H.

Karel Čapek rád říkával: Snadno hlásáme: jsme národ Husův. Ale jsi ty, člověče, ty sám a osobně, člověk Husův? Víš o něm vůbec něco a zavazuje tě jeho věrnost poznané pravdě? Jeho otázka je dnes ještě naléhavější, protože za posledních dvacet let jsme svědky stále většího popírání významu nejen celého husitského reformního hnutí, ale i samotného M. J. H.

Zvu proto laskavé čtenáře po více jak šesti stech letech chvíli sledovat víru a myšlení Mistra Jana — převyprávět si jedno z kázání, která nám Hus zanechal ve své Postile. Jen převyprávět, neboť tehdejší čeština je nám dnes již téměř nesrozumitelná, a také proto, že je to Husovo kázání strašně dlouhé, jakkoli sám M. J. Hus v předmluvě Postily říká: ...umienil sem pro chválu boží, pro spasenie Čechóv věrných, kteříž žádají vóli boží poznati a plniti, čtenie nedělnie všecka kratičce s boží pomocí vyložiti, žádaje, aby ti, kteříž budú čísti neb slyšeti, byli spaseni.