Postava Václava Havla je švýcarským nožem české politiky: hodí se prakticky na všechno. Můžete s ním otevřít konzervu hladovějícímu Syřanovi a zároveň jeho ostřím hlídat hranice před parazitujícími cizinci.

Takovou všestrannost předvádí i Michael Žantovský ve svém nedávném článku „Co by řekl Havel o uprchlické krizi“. Žáci nedělní školy se ptají, co by na jejich místě učinil Ježíš, pokud by nerozhodně stál například před tajně ukořistěným necudným časopisem.

Podobně Žantovský nám všem připomíná nejvyšší polistopadovou autoritu. Přešlapujeme totiž před uprchlickou krizí. Rozhodl se tak proto, „aby se nám přemýšlelo lépe“.

Co by udělal sametový revenant?

Podle Žantovského by Havel nejprve pomohl trpícím. Krása. Ale pak by se začal ptát ryze prakticky. Kteří z nich jsou jen ekonomičtí migranti? Chrání Evropa dostatečně své hranice?

A připomínal by lidem žijícím v totalitních režimech, že z nich nemají pouze utíkat. Sami se musí přičinit o jejich svržení. Podobně jako československý disent.

Jak se tedy vyrovnat s takovým textem? Existují dvě možnosti. První, Žantovský svého guru dezinterpretuje. Připomínal by tak falešného spiritistu z devatenáctého století, který před očima užaslé veřejnosti vyvolává duchy zemřelých a ptá se jich na radu.

Ale hlas ze záhrobí je jen ozvěnou osobních zájmů okultního šejdíře (který je v tomto případě ředitelem Knihovny Václava Havla). Pokud se nový žánr „Co by udělal Havel?“ uchytí, můžeme očekávat vzestup voodoo šamanů, kteří křísí mrtvé a proměňují je ve své otroky. Havel se tak stane jen polistopadovou zombie.