Masaryk je podivný útvar české politické scény. Objevuje se a hned zase mizí. Přijde nějaké Masarykovo výročí a najednou se čeští politici začnou zabývat jeho odkazem. Tak jsme mohli v roce 2007 při výročí sedmdesáti let od jeho smrti slyšet Václava Klause, Mirka Topolánka, Miloslava Vlčka, Petra Pitharta, jak Masaryka opěvují v téměř dokonalém souzvuku. Topolánek a Pithart oceňovali, že Masaryk by se neřídil průzkumy veřejného mínění, Vlček vyzdvihoval, že máme kultivovat politickou diskusi a parlament. Nikdo ovšem raději neupřesnil, jakým směrem by se dnes Masaryk vydal. Nedbat na průzkumy veřejného mínění může znamenat mnoho věcí: prosazovat výstavbu americké základny proti vůli většiny, provádět neoliberální škrty, vyzývat k nekonzumnímu způsobu života, kritizovat kapitalismus.

6. března u příležitosti sto šedesáti let od jeho narození se v Lánech odhalovala Masarykova jezdecká socha. Iniciátorem vytvoření sochy byl středočeský hejtman David Rath. Při jeho vystoupení se objevily různé projevy nesouhlasu (transparenty proti tomu, aby si Masaryka přivlastňoval „největší hulvát české politiky,” které drželi obyvatelé Hodonína, Masarykova rodného města, kteří tak vystupovali jako strážci čistoty Masarykovy památky).

V tom můžeme vidět zvláštní jev: proměnu Masaryka na symbol čehosi nepojmenovatelného, neurčitých představ o jistém politikovi, v němž se soustřeďuje touha po jiných politicích a jiné politice. Proto vystoupení dr. Ratha nebo předsedy Paroubka vyvolalo takové rozčarování. Vstoupilo totiž do obvodu těchto představ a tužeb a začalo je narušovat. Odhalování Masarykových soch patřilo za první republiky k běžným politickým rituálům, a pokud při nich vedli proslovy politici s různými škraloupy, nevnímalo se to jako znesvěcení velkého muže, ale jako součást politické praxe.

Tyto představy a touhy se v tomto případě vystupňovaly tím, že to byla jedna z mála Masarykových soch vytvořených po Listopadu a její odhalení se dalo pojímat jako významná událost: Není to začátek návratu k masarykovské tradici? Není to ukazatel toho, že přišel čas oživit Masaryka?