Úvodní projev, kterým Bohuslav Sobotka zahájil rozpravu na téma českého stanoviska k migrační krizi, nebyl dobrý. Svým technickým, až technicistním pojetím nemohl uspokojit ani jeden z táborů, které v současnosti svádí spor o veřejný prostor.

Sobotkou deklarovaná pozice je pro odpůrce migrantů slabá, pro ty ostatní naopak příliš ustupuje nenávistné rétorice. Pro všechny konečně zůstává Sobotkova pozice příliš abstraktní a politikařící. Ilustrací nepřijatelného lavírování může být Sobotkou kladený důraz na Turecko jako na domnělý klíč k řešení krize. Znamená snad ustupování českým islamofobům, že česká sociální demokracie prosazuje dohodu s umírněně islamistickým istanbulským režimem v duchu kréda „my vás necháme drtit Kurdy a vy k nám na oplátku nepustíte Syřany“?

Bohuslav Sobotka sám jistě dobře ví, že hlavním problémem v debatě o uprchlících není případná integrace pár desítek tisíc migrantů; v České republice ostatně přibývalo po dobu její existence více než patnáct tisíc cizinců ročně. Skutečným základním problémem je nenávistný diskurs, který v českých zemích nabývá na síle a který ohrožuje nejen naši hlubší integraci do Evropy, ale vůbec projekt solidární Evropy jako takové. Co mu zatím chybí, je odvaha tuhle pravdu deklarovat a začít podle ní politicky postupovat. Spokojená grimasa Andreje Babiše za jeho zády nemohla být výmluvnější: jeho Mladá fronta vyšla dnes s titulkem: Další vlna uprchlíků přijde v březnu.

Premiérův projev ponechal volné pole působnosti pro všechny politické veksláky, kterým vyhovuje atmosféra strachu a nenávisti, protože právě s těmito komoditami pokoutně obchodují. Pokud sociální demokracie přistoupí na takovou rétoriku, bude coby strana stále ještě pěstující obraz o vlastní kultivovanosti prohrávat v přebíjené radikálních výkřiků.

Pokud by Sobotka počínaje dnešním projevem takovou optiku býval odmítl, nelze vyloučit, že by to sociálním demokratům krátkodobě uškodilo. Jeho akt by však mohl přispět k návratu veřejné debaty zpět do světa rozumné argumentace a praktického humanismu. Není to politicky naivní pozice, protože pouze v takovém prostředí může proevropská liberální levice pomýšlet na úspěch. Dlouhodobě by si navíc strana zachovala obraz progresivní politické síly v očích většiny demokratů, což je pro její budoucí existenci zcela zásadní.

Bohuslav Sobotka této příležitosti obrátit chápání dnešní krize nevyužil. Neřekl, že jsou tu mnohem zásadnější problémy a priority než příchod několika tisícovek lidí prchajících ve snaze zachránit si svou holou existenci. Jsou tu přece především problémy sociální a ekonomické: navzdory makroekonomickým statistikám se lidem nežije dobře, mají strach a jsou tak čím dál zranitelnější vůči populistickým kampaním organizovaným agenty nenávisti s vidinou prchavých politických úspěchů.

ČSSD má tu moc takový trend změnit. ČSSD má tu moc měnit politické klima do podoby, ve které může uspět se skutečnou sociálně demokratickou agendou. A měla by tak činit co nejdřív, protože je možné, že v příští vládě už nebude mít svého premiéra.

↗

Premiérův úřednický přístup, kdy se na jedné straně snaží nepobouřit tmářský český diskurs, a na straně druhé zůstat loajální Evropě, nemůže uspět. Repro DR

Sobotkovo opatrnické nabádání k rozumu nezní dost přesvědčivě, pokud sama naše migrační politika na rozum rezignuje. I Sobotkovo apelování na všeobecnou deklaraci lidských práv zní ploše, pokud připouštíme kádrování uprchlíků na základě jejich vyznání: pojem „křesťanský uprchlík“ by ještě vloni zněl jako recese, dnes s ním na hromadném ústupu novodobé fašistoidní mentalitě běžně šermují naše politické špičky.

Kdo vlastně bude kontrolovat vyznání uprchlíků? Jak zaručíme, aby k nám mezi nimi neproklouzl nějaký lstivý muslim? Zapojí sociální demokracie Dominka Duku, kterého pověří, aby zorganizoval přezkušování přicházejících uprchlíků ze znalosti evangelií? Budeme vydávat osvědčení o původu?

Sobotkův projev byl úřednický, nebyl politický: neměl ambici vést, mobilizovat, získávat ve společnosti oporu, osvědčovat státnické myšlení. Nikoho nemohl uspokojit. Nepřekvapil, nevyrazil kazatelům nenávisti trumfy z ruky, nepřekreslil mapu debaty, nedefinoval nijak nově problém. Připomínal tanec mezi vejci, který nemůže dobře dopadnout.

Sobotka přitom řekl i řadu věcí, které jsou potřebné a pravdivé, ale zaniklo to v obcházení podstaty: problémem tu nejsou uprchlíci, ale fatální zhroucení rozumné argumentace v české veřejné debatě. Pokud budeme ignorovat tuto skutečnost, která se ostatně výmluvně manifestovala v reakci na jeho projev, nehneme se z místa.

Jeho situace není jednoduchá. Jako premiér čelí agresivním výpadům ze strany hnědnoucí části opozice. Jako šéf koalice je pod náporem obou k populismu sklouzávajících koaličních partnerů. A coby předseda ČSSD je také pod permanentním tlakem k nenávistné rétorice upadajících částí vlastní partaje. A pak tu máme strašné příklady všech sousedních postkomunistických zemí.

Je to prekérní situace, kterou nelze zvládnout kličkováním, administrováním, hrou na všechny strany. Z takového obležení vede jediná cesta, slovy Jaroslava Šabaty: chytit býka za rohy a úprk vpřed. Je třeba vyložit téma uprchlíků jako podřízenou otázku tématům našeho místa v Evropě, naší sociální politiky a naší ekonomické politiky.

Možná, že by i tak prohrál, ale uchoval by bojeschopné síly. Jeho současný přístup povede k prohře nutně.