Další a další obsazované funkce v budoucím kabinetu Donalda Trumpa jen zdůrazňují, že nezaplněno zůstává jedno z míst nejdůležitějších: ministerstvo zahraničí. Nastávající prezident se setkal už s několika možnými kandidáty — diplomatem, expertem a náměstkem všeho druhu Johnem Boltonem, senátorem za stát Tennessee Bobem Corkerem i guvernérkou Jižní Karoliny Nikki Haleyovou, jíž bylo však posléze slíbeno místo velvyslankyně při OSN.

Vždy znovu zmiňovanému Rudymu Giulianimu, bývalému starostovi New Yorku a v kampani věrnému Trumpovu souputníkovi, se mezitím dostalo vznešeně znějícího, ale patrně co do moci méně významného, postavení „superdozorce“ nad všemi třemi součástmi vládního aparátu.

V pátek 18. listopadu se ovšem Trump sešel nečekaně i s jedním ze svých protivníků v kampani na prezidenta, bývalým guverném Massachusetts Mittem Romneym. Setkali se v Trumpově golfovém klubu v Bedminsteru (stát New Jersey). Jednání trvalo hodinu a dvacet minut. Za pozornost stojí, že po rozloučení Trump odešel beze slova a Romney schůzku komentoval stručně slovy „byla obsáhlá a důkladná“, ale nevydal, jak je obvyklé, žádné tiskové prohlášení a tiskovou konferenci odmítl.

Ve vzduchu nicméně zůstávají stále spekulace, že Trump i Romneymu nabídl právě ministerstvo zahraničí.

↗

Mitt Romney během minulé prezidentské kampaně. Foto Gege Skitmore, flickr.com

Obecně je známo, že o funkci bojují v zákulisí dva tábory. V jednom jsou, jak je označil server The Hill, ti, kdož sloužili v dřívější Bushově vládě — jestřábi a neokonzervativci. Proti nim stojí v táboře druhém ti, kdo se pohybují na okraji republikánské zahraniční politiky. Tito „libertariáni, izolacionisté a realisté“, kteří by rádi omezili americké závazky ve světě, by vydali méně prostředků na zahraniční pomoc, na statebuilding či „tvorbu národů“.

Druhý tábor by také rád omezil nákladné vojenské kampaně a rozmisťování armádních útvarů a intervenoval vojensky pouze na ochranu amerických zájmů.

První tábor — mohli bychom jej nazvat „tábor establishmentu“, přičemž mnozí jeho členové se od Donalda Trumpa během jeho kampaně distancovali — by byl spokojen s Boltonem i s Romneym, avšak nejintenzivněji se snaží v posledních týdnech prosazovat na ministra zahraničí Stephena Hadleye, jenž býval za vlády George W. Bushe poradcem pro národní bezpečnost.

Občas jsou uváděna i další jména, například senátorka Kelly Ayottová, jíž končí volební období, senátor z Arkansasu Tom Cotton, považovaný za stoupající hvězdu republikánů, a vysoce postavený člen předního republikánského think-tanku American Enterprise Institute, bývalý senátor Jim Talent z Montany. Tito politici většinou zastávají názor, že Spojené státy by měly ve světě — od Středního východu až do východní Asii — zastávat aktivnější úlohu: zastrašovat nepřátele a uklidňovat spojence.

Zcela odlišný postoj zaujímají „outsideři“. Chtěli by modernizovat americkou zahraniční politiku ve směru odlišném od politiky dvou posledních vlád. Shodovali by se spíše s Trumpovými pochybami o hodnotě NATO — postoj, který děsí establishment.

William Ruger, viceprezident pro výzkum a politiku v Charles Koch Institute (oba bratři Kochové patří k největším „donátorům“ obou kampaní), vyjádřil příslušný názor takto: „Kolik lidí spí lépe s vědomím, že Pobaltí je součástí NATO? Pobaltí nás nečiní bezpečnějšími, ve skutečnosti je tomu právě naopak. Musíme o těchto závazcích přemýšlet opravdu důkladně.“

Známý libertarián, senátor ze státu Kentucky Rand Paul, zas ostře kritizoval předminulý týden v magazínu Rare Johna Boltona jako „dlouholetého člena ztroskotané washingtonské elity, proti níž Trump slíbil, že se postaví.“

Obhájci kontinuity

Bolton ovšem našel i svoje obhájce. Tak třeba Eliot Cohen, svého času poradce v Bushově ministerstvu zahraničí, poslal na svém Twitteru vzkaz, že „Bolton by byl schopný ministr zahraničí — je zkušený a tvrdý.“

Cohen je přitom asi nejviditelnější člen establishmentu v zahraniční politice, který kritizoval Trumpovy přípravy na převzetí Bílého domu. V minulém týdnu prohlásil, že přítel z Trumpova kruhu ho požádal, aby navrhl jména lidí z establishmentu, kteří by byli ochotni sloužit v nové administrativě. Cohen podle svých slov příteli sdělil, že ti, kdož jsou skeptičtí vůči Trumpovi, by rádi věděli, kdo v nastávající zahraniční politice udává tón.

Když prý se přítel k takovým otázkám stavěl kriticky, uveřejnil Cohen ve Washington Postu kousavý komentář s radou, aby ti, kdo by byli ochotni pro Trumpa pracovat, zatím nabídky nepřijímali. Doslova napsal: „Přinejmenším by měli počkat, až uvidí, kdo zaujme nejvyšší místa. Do té doby ať Trump jmenuje zástupce ministrova náměstka a ministrova zástupce z řad úředníků, pensionovaných vojenských hodnostářů a diplomatů nebo ze značné zásoby loajálních anebo druhořadých podlézavců, kteří budou horlivě sloužit.“