Další a další obsazované funkce v budoucím kabinetu Donalda Trumpa jen zdůrazňují, že nezaplněno zůstává jedno z míst nejdůležitějších: ministerstvo zahraničí. Nastávající prezident se setkal už s několika možnými kandidáty — diplomatem, expertem a náměstkem všeho druhu Johnem Boltonem, senátorem za stát Tennessee Bobem Corkerem i guvernérkou Jižní Karoliny Nikki Haleyovou, jíž bylo však posléze slíbeno místo velvyslankyně při OSN.

Vždy znovu zmiňovanému Rudymu Giulianimu, bývalému starostovi New Yorku a v kampani věrnému Trumpovu souputníkovi, se mezitím dostalo vznešeně znějícího, ale patrně co do moci méně významného, postavení „superdozorce“ nad všemi třemi součástmi vládního aparátu.

V pátek 18. listopadu se ovšem Trump sešel nečekaně i s jedním ze svých protivníků v kampani na prezidenta, bývalým guverném Massachusetts Mittem Romneym. Setkali se v Trumpově golfovém klubu v Bedminsteru (stát New Jersey). Jednání trvalo hodinu a dvacet minut. Za pozornost stojí, že po rozloučení Trump odešel beze slova a Romney schůzku komentoval stručně slovy „byla obsáhlá a důkladná“, ale nevydal, jak je obvyklé, žádné tiskové prohlášení a tiskovou konferenci odmítl.

Ve vzduchu nicméně zůstávají stále spekulace, že Trump i Romneymu nabídl právě ministerstvo zahraničí.

↗

Mitt Romney během minulé prezidentské kampaně. Foto Gege Skitmore, flickr.com

Obecně je známo, že o funkci bojují v zákulisí dva tábory. V jednom jsou, jak je označil server The Hill, ti, kdož sloužili v dřívější Bushově vládě — jestřábi a neokonzervativci. Proti nim stojí v táboře druhém ti, kdo se pohybují na okraji republikánské zahraniční politiky. Tito „libertariáni, izolacionisté a realisté“, kteří by rádi omezili americké závazky ve světě, by vydali méně prostředků na zahraniční pomoc, na statebuilding či „tvorbu národů“.

Druhý tábor by také rád omezil nákladné vojenské kampaně a rozmisťování armádních útvarů a intervenoval vojensky pouze na ochranu amerických zájmů.

První tábor — mohli bychom jej nazvat „tábor establishmentu“, přičemž mnozí jeho členové se od Donalda Trumpa během jeho kampaně distancovali — by byl spokojen s Boltonem i s Romneym, avšak nejintenzivněji se snaží v posledních týdnech prosazovat na ministra zahraničí Stephena Hadleye, jenž býval za vlády George W. Bushe poradcem pro národní bezpečnost.

Občas jsou uváděna i další jména, například senátorka Kelly Ayottová, jíž končí volební období, senátor z Arkansasu Tom Cotton, považovaný za stoupající hvězdu republikánů, a vysoce postavený člen předního republikánského think-tanku American Enterprise Institute, bývalý senátor Jim Talent z Montany. Tito politici většinou zastávají názor, že Spojené státy by měly ve světě — od Středního východu až do východní Asii — zastávat aktivnější úlohu: zastrašovat nepřátele a uklidňovat spojence.

Zcela odlišný postoj zaujímají „outsideři“. Chtěli by modernizovat americkou zahraniční politiku ve směru odlišném od politiky dvou posledních vlád. Shodovali by se spíše s Trumpovými pochybami o hodnotě NATO — postoj, který děsí establishment.

William Ruger, viceprezident pro výzkum a politiku v Charles Koch Institute (oba bratři Kochové patří k největším „donátorům“ obou kampaní), vyjádřil příslušný názor takto: „Kolik lidí spí lépe s vědomím, že Pobaltí je součástí NATO? Pobaltí nás nečiní bezpečnějšími, ve skutečnosti je tomu právě naopak. Musíme o těchto závazcích přemýšlet opravdu důkladně.“

Známý libertarián, senátor ze státu Kentucky Rand Paul, zas ostře kritizoval předminulý týden v magazínu Rare Johna Boltona jako „dlouholetého člena ztroskotané washingtonské elity, proti níž Trump slíbil, že se postaví.“

Obhájci kontinuity

Bolton ovšem našel i svoje obhájce. Tak třeba Eliot Cohen, svého času poradce v Bushově ministerstvu zahraničí, poslal na svém Twitteru vzkaz, že „Bolton by byl schopný ministr zahraničí — je zkušený a tvrdý.“

Cohen je přitom asi nejviditelnější člen establishmentu v zahraniční politice, který kritizoval Trumpovy přípravy na převzetí Bílého domu. V minulém týdnu prohlásil, že přítel z Trumpova kruhu ho požádal, aby navrhl jména lidí z establishmentu, kteří by byli ochotni sloužit v nové administrativě. Cohen podle svých slov příteli sdělil, že ti, kdož jsou skeptičtí vůči Trumpovi, by rádi věděli, kdo v nastávající zahraniční politice udává tón.

Když prý se přítel k takovým otázkám stavěl kriticky, uveřejnil Cohen ve Washington Postu kousavý komentář s radou, aby ti, kdo by byli ochotni pro Trumpa pracovat, zatím nabídky nepřijímali. Doslova napsal: „Přinejmenším by měli počkat, až uvidí, kdo zaujme nejvyšší místa. Do té doby ať Trump jmenuje zástupce ministrova náměstka a ministrova zástupce z řad úředníků, pensionovaných vojenských hodnostářů a diplomatů nebo ze značné zásoby loajálních anebo druhořadých podlézavců, kteří budou horlivě sloužit.“

Mnozí pozorovatelé považovali Cohenův komentář za dobrou zprávu — v domnění, že znamená Trumpův radikální obrat od zahraničněpolitického establishmentu, jenž by měl být ignorován. „Je to během několika dnů první povzbudivá zpráva. Říká-li to představitel skupiny Nikdy Trump, znamená to, že establishment nevyhrál. Prozatím,“ řekl Christopher Preble z CATO Institutu.

Lindsey Graham, republikánský senátor ze Severní Karoliny, známý jako zahraničněpolitický ultrajestřáb, vyslovil rovněž podporu Boltonovi. Řekl o něm: „Chápe, kdo jsou naši přátelé a nepřátelé. Vidíme svět velmi podobným způsobem.“

Známý a vlivný předseda senátního Výboru pro ozbrojené síly, arizonský senátor John McCain, dosud neodhalil, koho by rád viděl v Trumpově vládě, ale minulé úterý vyznačil limity tím, že varoval před snahou zlepšit vztahy s Ruskem. „Amerika byla na vrcholu tehdy, když jsme stáli na straně těch, kdo bojovali proti tyranii. Tam musíme stát zase,“ prohlásil doslova.

Avšak vojenský historik, plukovník v záloze Andrew Bacevich tvrdí, že americkou zahraniční politiku je zapotřebí znovu promyslet. „Establishment se nechce dotýkat podobných otázek ani desetimetrovou tyčí,“ prohlásil na konferenci, uspořádané ústavem The American Conservative, Charles Koch Institute a fakultou politických věd university George Washingtona dohromady. Bacevich řekl také, že USA musí zvážit, zda mohou být Saúdská Arábie a Pákistán oprávněně považováni za spojence a poukázal na rostoucí názorovou odlišnost mezi Spojenými státy a Izraelem.

Nejasnost trvá

U některých Trumpových poradců není jasné, do kterého tábora patří. Jedním z nich je například generálporučík v záloze Michael Flynn, dříve hlava Agentury pro obranné zpravodajství, před několika dny jmenovaný Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost.

„Flynn je zvláštní případ“, charakterizoval ho Daniel Larison, hlavní redaktor v ústavu The American Conservative. Generál totiž prohlásil, že chce s Ruskem spolupracovat, současně však v knize Field of Fight vyjádřil názor opačný. Podle Larisona píše Flynn o „nepřátelském spojenectví“ proti USA, k němuž počítá Rusko, Severní Koreu, Čínu, Írán, Sýrii, Kubu, Bolívii, Venezuelu, Nikaraguu, al-Kájdu, Hizbaláh a ISIS.

Většina pozorovatelů se přitom domnívá, že vidí, co se asi změní. „V základní americké strategii dojde ke změnám, ať je chceme nebo ne,“ tvrdí Christopher Layne, profesor na fakultě národní bezpečnosti Texas A&M University. „Myslím, že jsme se velice opozdili v seškrtání výdajů. Američané začínají trpět únavou z hegemonie.“