My děti ze stanice zoo, seriál, ve kterém je špatně úplně všechno
Nina AdlerováSeriálová adaptace ikonického textu My děti ze stanice Zoo se své předloze zpronevěřila. Špínu a šeď nahradila hýřením a barvami, a naturalistické zobrazení drogové scény tak zaměnila reprezentací užívání drog coby bezvadné zábavy.
Na konci února představila streamovací platforma HBO Go novou interpretaci příběhu mladičké Christiane F., jehož knižní předlohu z konce sedmdesátých let četl během dospívání snad každý. Sama jsem se ke knize dostala zhruba ve věku, kdy Christiane získává první drogové zkušenosti. Ani moje rodinné zázemí nebylo idylické, byť s násilnickým otcem, který tyranizoval celou rodinu, se to srovnávat nedá.
Rychle jsem se tedy s jejím strachem, nejistotou a touhou tomu všemu utéct ztotožnila. Její příběh mě fascinoval. Na pozadí drog a prostituce mi před očima vyvstávala pevná pouta, která během své cesty po drogové scéně navazovala, náhradní „rodina“ vrstevníků i její vztah s Detlefem, na kterého se mohla spolehnout za všech okolností. A především to, že našla svůj únik z hnusné a smrduté reality berlínského sídliště.
Kniha ale klade velký důraz na neustálé připomínání toho, kam takový drogový útěk vede a jak nevyhnutelná všechny čeká zkáza. Informovat veřejnost a představit svět mladých toxikomanů v jeho celistvosti bylo také hlavním mottem vydání příběhu Christiane. Na mě to tehdy zafungovalo.
Díky za zajímavou recenzi. Seriál jsem sice neviděl (a ani bych se na něj nedíval, kdybych o něm věděl; už jenom ten fakt že se z natolik dějově sevřeného původního příběhu udělá jakási seriálová "nudle" nutně musí předem budit krajní podezření), ale autorce recenze je možno naprosto věřit přesnost jejích hodnocení. - Už jenom ten náhledový obrázek je skutečně vysloveně kýčovitý.
Co k tomu dodat? - Svého času se konstatovalo, že hudební komerce si dokáže nakonec podřídit a k obrazu svému přizpůsobit i to, co bylo původně zaměřeno přímo proti ní, jako byl punk. A ve filmu či v televizní tvorbě tomu není samozřejmě nijak zásadně jinak, komerce nakonec sáhne po všem, z čeho se - u průměrného masového diváka - dají vytřískat nějaké peníze.
Dnes už to v drtivé většině případů u mladých není o píchání do žíly a heroinu, ale spíš o hulení (ať už trávy nebo hůř pervitinu "z plechu"), nebo různých tabletkách. -- v tom možná seriál - zajisté nechtěně - lépe zobrazuje současnost, kde rozpíchané ruce už nejsou tak časté...
Nicméně ten problém glorifikace drog tady samozřejmě je, a je závažný. Ještě strašnější je situace v hudebním stylu zvaném rap, který mladí hodně poslouchají, a který je v současnosti především o "depkách" a braní drog.
Hlavně to zaměření na mladé je katastrofální.
Protože pokud se s drogama setká dospělý člověk, dá se to ještě nějak zvládnout, i když život je často dosti poznamenaný. Mohl bych vyprávět. Ovšem když začnete v drogama ve čtrnácti, tak vás to semele a v lepším případě skončíte jako úplná troska.
Osobně bych každého, kdo prodá nebo dá drogy nezletilým naprosto středověce věšel na nejbližším stromě s cedulí kolem krku "dealoval dětem", ať jeho ostatky sežerou krkavci. Tvůrce podobných seriálů a raperské hvězdičky bych vysílal na pětiletku nucených prací v dolech.
P.S. Ještě bych upřesnil, že marihuanu bych jako rekreační drogu PRO DOSPĚLÉ naopak podpořil. Můžu dosvědčit z vlastní zkušenosti, že "tráva" je jiná než tvrdé drogy. Hodně jiná. Je relaxační a navíc by mohla snížit konzumní šílenství této doby. Dobrý joint, parta přátel a trocha hudby nebo návštěva divadla či kina dokáže plně nahradit různé zážitkové akce nebo zběsilé nakupování...