Jak informovala veškerá média, v ČR došlo k obrovskému zátahu na tzv. growshopy. Patrně není v ČR občana, který by jej nezaregistroval. Zátah na prodejny s potřebami pro pěstování konopí začala česká policie zhruba před dvěma týdny.

Zkontrolovala přibližně stovku objektů, v nichž zajistila zboží za miliony korun, dále přes čtyři desítky lidí pak obvinila ze šíření toxikomanie a dalších třicet dva osob z tohoto trestného činu podezírá. Prodejci i majitelé obchodů se podle policejního prezidia dopustili šíření toxikomanie prý tím, že nabízeli a veřejně prezentovali materiály propagující pěstování a užívání marihuany.

Jde o značně právně komplikovaný případ. Samozřejmě nejde jen o primární otázku, zda bylo skutečně nutné zabavovat květináče, hnojivo a pytle s hlínou? Důležitějším problémem, který vyvstává na pozadí tohoto oříšku je mj., kde vlastně končí ochrana společnosti (zde před tzv. toxikománií) a kde začíná například ochrana podnikání či lidské svobody vůbec? Jak silná je v Česku skutečná právní jistota?

Smutnou skutečností též je, že několik desítek lidí přišlo o práci (mnohdy živitelů rodin), a stát de facto následně přijde o mnoho milionů odváděných na daních a zákonných pojistných. Důležitým faktem je, že marihuana není skutečná droga, za kterou ji mnozí, žel, pokládají, ale má značné léčebné účinky.

O legalizaci marihuany pro lékařské potřeby se v ČR hovoří již několik let. Zavzpomínejme, že již premiérem Petrem Nečasem (možná si na něj někteří čtenáři ještě pamatují) zaštítěná pracovní skupina odborníků se už v roce 2011 usnesla, že v Česku bude možné pěstovat konopí pro léčebné účely.

Před více než půl rokem došlo u nás k novelizaci zákona o léčivech, umožnila — zjednodušeně řečeno — používání marihuany pro lékařské potřeby.

Legalizaci marihuany pro lékařské potřeby v praxi ovšem komplikuje jeden důležitý nedostatek. Ani po sedmi měsících od doby, kdy citovaná novela zákona léčivech vešla v platnost, stále není - a ještě nějaký čas nebude - možné konopí legálně předepsat.

V čem je problém? Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) doposud reálně nesplnil úkol, který mu citovaná novela uložila. Hovoříme především o zřízení registru pro léčivé přípravky s omezením, bez něhož nemohou lékaři léčebné konopí de facto předepisovat.

A logicky bez předpisů si pro něj nikdo do lékárny nepůjde. Což následně vede k tomu že české a moravské lékárny toto zboží neobjednávají a asi jen tak nebudou. Pacienti tak zůstanou odkázáni na ilegální samopěstitelství nebo černý trh, který jim v takovém případě bohužel podá pomocnou ruku ochotněji než stát. A jsme opět u growshopů!

Politici unisono tvrdí — jsme pro využití konopí pro medicínské, nikoliv rekreační účely! Připomeňme, že marihuana účinně tlumí projevy různě vážných chorob, od Parkinsonovy nemoci přes roztroušenou sklerózu a astma až po rakovinu.Pomáhá i při lupénce, nevolnosti, anorexii a zvracení, podporuje údajně též léčbu nespavosti.

Takřka všichni ministři zdravotnictví (a nejen oni) mluvili a i ti budoucí budou o zásadním významu prevence. Například se říká, že prevence se vždycky vyplatí — jak pacientovi, tak zdravotnímu systému. A to i finančně. Jak už v 90. letech minulého století říkal ministr Miroslav Macek - prevence je totiž vždy důležitější než pozdě započatá náročná léčba.

Nabízí se poněkud nevhodná otázka, zda by nebylo vhodné dovolit použití marihuany i pro preventivní účely? Aby léčba skutečně pomáhala, nelze s ní začít pozdě a zejména nelze podcenit zmíněnou prevenci.

Lékaři to opakují do omrzení. Přestože informovanost lidí stoupá, od teorie k praxi je třeba ujít ještě dlouhou cestu. Jak se často uvádí u jiných nemocí, lékaři, zdravotní pojišťovny anebo osvícenější média sice mohou k prevenci nabádat, ale konečné rozhodnutí je jen na lidech — budoucích pacientech.

Možná se jednou dočkáme situace, kdy bude mladík vysvětlovat policistovi, že kouří marihuanu v rámci prevence Parkinsonovy nemoci. V nadsázce se nabízí dotaz, kde vlastně končí (politiky adorovaná) účinná prevence a kde začíná ono politiky zatracované rekreační užívání marihuany? 

Na závěr bych si dovolil, ve vlídné nadsázce dodat, svět bez marihuany si dokáži představit, ale svět bez právníků a politiků nikoliv!