↗

V metropolích západoevropských zemí se bezdomovci stahují na noc často do metra či letištních terminálů. Ti, kteří přespávají například v zahradních chatkách či na nepřístupných místech, se do statistik mnohdy nedostanou. Foto Oscar del Pozo, AFP

„Jen v roce 2024 zažila Evropa nárůst bezdomovectví o 43,8 procenta,“ uvádí článek italského Il Sole 24 Ore a odkazuje se na poslední zprávu FEANTSA, evropské federace organizací zabývajících se bezodomovectvím. Číslo působí senzačně. Ještě v roce 2023 evidovala FEANTSA v Evropě na 890 tisíc bezdomovců; nyní jde tedy o zvýšení na 1,2 milionu za jediný rok. Tyto údaje je ovšem třeba brát v kontextu — i když na faktu nárůstu bezdomovectví panuje mezi pozorovateli shoda, skokový charakter zvýšení z poslední doby je dán i rozšiřováním definice bezdomovectví a evidováním dalších kategorií dotčených lidí.

„Rozšiřování definice, způsob sčítání, citlivost na problém, politická vůle i robustnost sociálních služeb, to všechno hraje svou úlohu. Země, které bezdomovectví vytěsňují a neřeší, tak mohou paradoxně vykazovat jeho nižší rozšíření,“ píše k problému litevský deník Delfi.

FEANTSA se snaží prosazovat sjednocení evidenčních systémů, a to používáním společné typologie ETHOS. Právě ta definici bezdomovectví rozšířila z tradičního chápání do čtyř rámcových forem: život bez přístřeší (například spaní venku), život bez domova (dočasné ubytování v azylových domech či přístřešcích), nejisté bydlení (například hrozící výpověď z nájmu nebo domácí násilí) a nevyhovující bydlení (například neobyvatelné prostory nebo extrémní přeplněnost).