Jedním z mála podařených kroků administrativy G. W. Bushe Jr. byla redukce bezdomovectví. Nepodařilo by se to, kdyby nevyužili osvědčených komunitaristických principů. Základ úspěchu spočíval v tom, že podpořili občanské organizace, aby řešily bezdomovectví na základě vlastních expertíz a ve spolupráci s místní samosprávou.

Ale již desítky let předtím probíhaly zásadní bitvy o práva bezdomovců u amerických soudů, kam je jako žalobce přivedli renomovaní právníci.

Ovšem justice a právní systém vůbec je v naší zemi ve velmi špatném stavu. Soudci si stěžují na děravou legislativu a zákonodárci a vláda kritizují pomalost a laxnost soudů. Obecně v podvědomí lidu pak je zakotveno, že právo a spravedlnost jsou dvě naprosto rozdílné věci. Soudci a právníci sami sebe chápou a jsou také chápáni jako úředníci, kteří jen najdou v nějaké knížce tu správnou větu a bez ohledu na to, jestli si myslí, že to je či není spravedlivé, podle této věty vyřeší případ. Když jim někdo vytkne nespravedlnost, odkáží na zákon, který je k tomu nutí. To je koneckonců tradiční kontinentální chápání práva, jež geniálně popsal ve svém Procesu Franz Kafka: „Zákon je zákon, s tím se nedá nic dělat.“