Rad Hetmánková napsala kritiku koncepce bezdomovectví „Svět, v němž žijí jen bezdomovci“. Autorka má z určitého hlediska pravdu: pojmosloví by mělo být základem každého textu. A pojem „bezdomovec“ v sobě nese negativní konotaci, k níž se — formálně sice ne, ale věcně právem - někteří lidé bez domova, zvláště tzv. „skrytí bezdomovci“, nechtějí hlásit.

Jako obvykle má každý pojem svou faktickou a symbolickou podobu. Problém u využití pojmu „bezdomovec“ se nevztahuje jen ke zjevným a skrytým lidem bez domova. Dokonce platí, že největší část lidí bez domova — právě podle kategorizace FEANTSA, kterou se snaží Koncepce práce s bezdomovci plně respektovat — jsou v našich podmínkách potenciální bezdomovci. Tedy lidé bezprostředně ohrožení ztrátou stabilního, ne společného, plnohodnotného bydlení. A tato část lidí bez domova má právě z přechodu do bezdomovectví strach. I pro ony negativní konotace spojené s tímto termínem. A možná, že právě strach u části z nich může mít pozitivní vliv na jejich úsilí vymanit se z potenciálního bezdomovectví. Takže termín „bezdomovec“, včetně negativní konotace, může mít i jiný směr dopadu a tudíž i opodstatnění.