V poslední době začíná být stále více přijímaný názor, že to, jak svět kolem nás popisujeme a jak jeho jednotlivé části pojmenováváme, má mnohem větší vliv na samu realitu a její utváření, než jsme si dříve byli ochotni připustit. Zkrátka pojem či jméno není něčím, s čím můžeme libovolně nakládat a co nemá žádný vliv na to, co se jím označuje.

Našli by se dnes už vědci, kteří by se odvážili tvrdit, že tento princip funguje i ve světě neživotných částic, pokud nějaký kus hmoty označíme určitým pojmem, bude se chovat jinak, než kdybychom pro něj zvolili termín jiný. Proč? Ta částice jednoduše není tak mrtvá, neměnná a imunní vůči našemu myšlení, jak se zdá.

Mnohem očividnější a lépe zmapované je, jak tento princip funguje na úrovni lidských bytostí. Když se určitému člověku začne nějak říkat, okolí k němu začne podle toho přistupovat a on sám se tak postupně začne chovat. Velký vliv mají v tomto ohledu různé školní přezdívky.

Nejvíce zrádné jsou takové, které v sobě mají obsažený popis nějakého jevu, který je částečně pravdivý: ať už je dotyčný tlustý, málo se myje, je nepořádný či nespolehlivý, to, že se daný stav fixuje v pojmenování dotyčného, může vést k tomu, že se zakonzervuje i v realitě.

Dotyčný se, ač třeba nerad, ztotožní s tím, že je zkrátka takový. Všichni mu tak říkají, dávají mu najevo ve svém jednání, že k němu daná charakteristika patří, takže i kdyby měl v sobě touhu třeba zhubnout či prodělat jinou změnu, jeho okolí v něm podporuje apatii a rezignaci.

Někdy se může stát, že přezdívka je zvolena víceméně náhodně. Nějaký rys se objevuje u mnoha lidí a u dotyčného jen okrajově, ale zrovna u něho se na něj nějak zvlášť silně upozorní, spojí se s nějakou výraznou kauzou, kterou si všichni zapamatují, takže i když někdo není úplně takový, jak sugeruje jeho přezdívka, začne to v sobě objevovat, čím dál více se tak cítí, postupně se tak stále více i chová a jeho okolí ho tak nakonec dotlačí někam, kde původně nebyl.