O škodlivosti rozdělování společnosti se v právě uplynulém roce mluvilo hodně, nejvíc v souvislosti s prezidentem. Možná právě pojem „rozdělování společnosti“ je dobrým východiskem k hodnocení českého roku 2014 i k zamyšlení nad tím, co nás očekává v roce příštím.

Je rozdělování společnosti něčím apriorně špatným? Otázka hned ukazuje na jinou, hlubší: lze si představit společnost demokratickou, se svobodnými médii a propojenou informačními technologiemi, a přitom nerozdělenou, hluboce a permanentně, z hlediska sociálního postavení, názorů, zájmů, cílů a způsobů jejich dosahování? Má vůbec smysl uvažovat či snít o společnosti spojené jinak než coby mozaika vedle sebe položených, ale vůči sobě v podstatě cizorodých skupin, vrstev a tříd?

Rozdělení společnosti je nutné, neplatí však, že je v každém případě něčím pozitivním. Pozitivní je takové rozdělení, které je vedeno na základě věcného sporu, formování a tříbení názorů a jejich střetávání v diskusi, která může být ostrá, ale pokud zůstává většinově na věcné úrovni, je přínosem pro všechny zúčastněné strany. Předpokladem pro rozdělení tohoto typu je určitý společně sdílený věcný základ, vymezený předmět sporu.