ČSSD před sjezdem: kdo obklopí Sobotku ve vedení?
Vratislav DostálSjezd ČSSD proběhne sice až v březnu, přesto lze s jistou opatrností již odhadovat jeho výsledky. Zatímco Sobotka post předsedy obhájí, o pozice místopředsedů se svede boj. ČSSD bude i po sjezdu čelit především expanzivní politice hnutí ANO.
Osmatřicátý sjezd sociální demokracie proběhne v březnu, nejen proto je předčasné pokoušet se o autoritativní odhad jeho výsledku. Jisté se zdá být jediné: nenastane-li zcela neočekávaná událost, post předsedy s přehledem obhájí Bohuslav Sobotka. Jeho vnitrostranická pozice je silná, jako nikdy předtím.
Vše ostatní ukážou příští týdny a měsíce. Nyní můžeme — a spíše v náznacích — pouze odhadovat nálady a trendy uvnitř naší nejsilnější parlamentní strany: o víkendu začaly krajské konference, ze kterých vzejdou nominace do vedení strany.
O svých kandidátech rozhodli sociální demokraté v Hradci Králové, Pardubicích, na Vysočině a v Jihomoravském kraji. V první polovině prosince proběhnou krajské konference v Praze a na Karlovarsku, další budou následovat. Všechny čtyři konference ukázaly, že Sobotka nejen že obhájí post předsedy sociální demokracie, nýbrž že se tak stane, aniž by měl vyzyvatele.
Tak jako ve zbylých třech krajích i sociální demokraté v Hradci Králové na post předsedy nominovali Bohuslava Sobotku, na statutárního místopředsedu Milana Chovance a na řadové místopředsedy Jana Hamáčka, Martina Starce, Michaelu Marksovou-Tominovou, Lenku Tesku Arnoštovou a Lubomíra Zaorálka.
Krajská konference ČSSD v Pardubicích nominovala na předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku, na prvního místopředsedu byl nominován Milan Chovanec, na posty místopředsedů pak Martin Starec, Lubomír Zaorálek, Jan Hamáček, Jiří Dienstbier, Michaela Marksová-Tominová a Lenka Teska Arnoštová.
Krajská konference ČSSD kraje Vysočina nominovala na předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku, na statutárního místopředsedu Milana Chovance. Na místopředsedy ČSSD tu získali nominaci Jiří Dienstbier, Michaela Marksová-Tominová, Martin Starec, Jan Hamáček, Milan Štěch a Lenka Teska Arnoštová.
Pouze jihomoravští sociální demokraté nekopírovali obvyklý vzorec: na předsedu sice nominovali Bohuslava Sobotku, nominaci na post prvního místopředsedy ale získal Jeroným Tejc a na řadové místopředsedy nominace z jižní Moravy nevzešla. O žádný z postů se přitom neuchází bývalý první místopředseda ČSSD a jihomoravský hejtman Michal Hašek.
Již nyní se tak můžeme pokusit o předběžné závěry, či spíše hypotézy: Sobotka bude předsedou, post statutárního místopředsedy vzejde z vnitrostranického klání Milana Chovance a Jiřího Dienstbiera, o většinu pozic řadových místopředsedů bude sveden klasický vnitrostranický střet, zvolení nemá dopředu jisté takřka nikdo.
Klíčovou roli sehraje zřejmě postup a strategie Bohuslava Sobotky: opře se spíše o sílu krajů, anebo upřednostní řadové členy? Leccos naznačila jeho preference stran prvního místopředsedy strany. Přestože se o post hodlá ucházet jeho vnitrostranický spojenec a ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, Sobotka by na postu rád viděl Milana Chovance.
Potřeba je ale připomenout, že se sjezdu zúčastní o dvacet procent delegátů více, než v minulosti, celkem jich bude okolo sedmi set sedmdesáti. A delegáty na sjezd vysílají okresní, nikoli krajské organizace.
Přesto — i s ohledem na výsledky prvních čtyř krajských konferencí — můžeme za favorita volby prvního místopředsedy označit Chovance, Sobotkova pozice je nyní prakticky neotřesitelná a jeho preference budou delegáti nepochybně brát v potaz.
Kromě Dienstbiera a Chovance bude na post prvního místopředsedy kandidovat také Jeroným Tejc, již po prvních čtyřech krajských konferencích se ale ukazuje, že disponuje zázemím pouze doma, na jižní Moravě. V ostatních regionech neobdržel nominaci ani na řadového, natož na prvního místopředsedu strany.
Pokud jde o řadové místopředsedy, uspět může kdokoli, zároveň svůj post nemusí obhájit kterýkoli ze současných místopředsedů, a to včetně například Lubomíra Zaorálka. Bylo by to sice překvapením, ale vyloučit to nemůžeme.
Posty řadových místopředsedů bude v březnu kromě Zaorálka obhajovat Martin Starec a pravděpodobně také Alena Gajdůšková. Její vyhlídky jsou patrně nejchmurnější, na podzim totiž neobhájila svůj mandát v Senátu. Je proto otevřenou otázkou, která z kanidátek Gajdůškovou v čele strany nahradí, o post místopředsedkyně se budou ucházet tři až čtyři.
Nové vedení ČSSD bude konfrontováno s několika problémy či výzvami. Klíčovým a prvořadým úkolem nového Sobotkova týmu bude téměř jistě schopnost čelit rozpínavosti hnutí ANO. Sociální demokraté to budou mít o to těžší, že jde o jejich koaličního partnera.
Budoucí problémy ČSSD: Babiš, prezident a inklinace k populismu
Výstupy ze sociologických šetření přitom naznačují několik tendencí: vláda si stojí u veřejnosti relativně dobře, je spíše oblíbená, sociální demokraté v preferencích ale přesto stagnují, naopak podpora hnutí ANO setrvale roste. Babišův marketingový projekt přitom oslovuje nejen voliče napravo a ve středu politického spektra, nýbrž i nalevo od něj.
„Budoucnost ČSSD je nyní hodně spojena s osudem koaliční vlády. Všechny ty sudičky, často docela škodolibé, co partajní levici věštily osud partajní pravice a především ČSSD osud ODS, zatím zplakaly nad výdělkem. Sobotkova vláda sice nevzbuzuje nadšení, ale těší se docela setrvalé přízni většiny občanů a pořád převládají spíše pozitivní očekávání,“ uvedl pro Deník Referendum politolog Milan Znoj.
Vyhlídky podle něj tedy nejsou špatné, pokud vládní koalice propluje úskalími, která ji zjevně čekají. Znoj spatřuje hrozby, kterým budou sociální demokraté čelit, trojího druhu. „Ve zkratce si je můžeme označit jako prezident, Babiš a Duchcov,“ vysvětluje politolog.
„Prezident Zeman chtěl a chce reálnou moc, nikoli jen moc symbolickou, a tak se bude neustále montovat do vládnutí, tu do zahraničních záležitostí, tu do investičních příležitostí, a v neposlední řadě do personálií,“ uvedl Znoj s tím, že se Zeman bude i nadále tu a tam pokoušet rozehrát konfrontaci mezi premiérem Sobotkou a ministrem financí Babišem.
„Zatím se v tom všem ale pohybuje jako slon v porcelánu, nic mu nevychází a úspěch slaví spíše Sobotkova jistá houževnatá netečnost, se kterou vždy nakonec prosadil svoje,“ hodnotí dosavadní vládnutí koalice vzešlé z předčasných sněmovních voleb Znoj.
Druhým problémem, kterému bude nové vedení ČSSD čelit, je podle politologa hnutí ANO a Andrej Babiš. „ANO je, jak se říká, na tahu. Zjevně se s ČSSD přetahuje o to, kdo má prim ve vládě, neřku-li na české politické scéně, ale zatím jde o soupeření, jehož snahou je získat politické body, ale nerozložit přitom vládu,“ glosuje vnitrokoaliční spory Znoj.
Obě strany podle jeho mínění zjevně vnímají výhody, které jim společná moc přináší. Podle Znoje lze také očekávat, že hnutí ANO, nakolik může mít problémy samo se sebou, bude racionálně vzato ještě nějaký čas dávat přednost vnitřní konsolidaci před vnější agresí. Uvidíme v příštích měsících, zda mu dá vývoj za pravdu.
Třetí výzvou, jejíž řešení bude pro budoucnost sociálních demokratů neméně klíčové, je čistě vnitrostranický fenomén, jedná se o inklinaci některých členů ČSSD k populistickým politikám. „ČSSD se ovšem může porazit sama,“ varuje Znoj a připomíná, že se křídlu Bohuslava Sobotky sice minulý rok podařilo odvrátit zemanovský puč, přesto strana příliš neztratila svou zemanovskou filiaci.
„Zvláště varovné je,“ připomíná Znoj, „že nyní se vnitřní funkcionářská opozice, včele se skupinou tzv. realistických hejtmanů, rozrostla o opozici místních politiků, kteří mají údajně blízko k obyčejným lidem a znají jejich reálné starosti, jako ti z Duchcova, a to na rozdíl od těch, co žijí v horních patrech politiky, především v Praze, a někteří možná i ve zdejších kavárnách.“
„Tato populistická tvář sociální demokracie Sobotkovu partajní garnituru v budoucnu hodně potrápí a může být i důvodem jejího pádu,“ předpovídá politolog. Sobotka tomu ale může předejít v zárodku, za necelé dva týdny proběhne Ústřední výkonný výbor ČSSD.
A pokud neustoupí ze svých dřívějších prohlášení, Duchcovskou místní organizací sociální demokraté zruší. To by mohlo být jasným signálem všem, kdo by chtěli i v budoucnu uvažovat o inklinaci či dokonce o koaliční spolupráci s nahnědlými proudy české politiky.
Předsedou bude zvolen Bohuslav Sobotka, nejspíše bez protikandidáta. Nejen proto, že koně se nepřepřahají uprostřed brodu, ale v dané chvíli nevidím nikoho lepšího. Pravda, není to alfa samec jako Zeman nebo Paroubek, ale možná je to tak lepší. Koneckonců každý předseda je tak silní, jak silní jsou ti, co stojí za ním. Navíc ledaskdo mluví o nutnosti změn v rámci zachování strany jako podstatného hráče na naší politické scéně. Nejsem si ale jist, zda všichni, kdo se tak vyjadřují, chápou hloubku problému. Já bych to nazval potřebou začít transformaci zpět na politickou stranu v plném významu toho slova. U Sobotky mohu doufat, že má přečteno to, co na dané téma napsali Erazim Kohák a Jakub Patočka. Protože tudy někudy vede cesta, jak se vyhnout osudu ODS.
O křeslo prvního místopředsedy si to rozdají Milan Chovanec s Jiřím Dienstbierem. Na krajské konferenci (pardubické) jsem podpořil usnesení s Dienstbierem, ale byli jsme přehlasováni. Otázka volby prvního místopředsedy je zároveň otázkou, kdo z kandidátů by byl případně lepší předseda. Předpokládám, že u Sobotky jde výběr Chovance volbou spíš rozumem. A přání bude nejspíše vyslyšeno. Nicméně místopředsedy by se měli stát oba a poražený se podle mne stane řadovým místopředsedou.
Volbu Martina Starce považuji za stejně pravděpodobnou jako volbu předsedy. Z mediálního pohledu neviditelný muž v pozadí, jehož zásluhy by bylo ošklivé neocenit opětovnou volbou.
Luboš Zaorálek je mi z čelných představitelů lidsky nejsympatičtější. V diskuzi si počíná někdy poněkud netakticky, což ho činí snadným cílem, ale jeho upřímnost není hraná. To doufám ocení nejen divák diskuzních pořadů, ale i delegáti sjezdu. Jako ministr zahraničí mne včera potěšil úvahou nad situací na Blízkém Východě. Kdo chce zastavit islámský chalífát, musí najít přijatelné východisko pro všechny jeho odpůrce včetně Sýrie, Iránu a Kurdů. A pak o správnosti toho řešení přesvědčit politiky dotčených zemí včetně představitelů euroatlantické civilizace. Kdo to dokáže si zaslouží Nobelovu cenu. Jinak nás čeká trest za opuštění racionální strategie spolupráce s nacionalistickými režimy proti islamistům.
Pokud dobře počítám, zbývají ještě dvě křesla, z toho minimálně jedna žena. Tady už to nebude tak jednoznačné, ale tipnul bych si, že Alena Gajdůšková své místo obhájí. Prohra o senátorské křeslo s žijící legendou by jí neměla až tak ublížit. Navíc mezi místopředsedy by měl být někdo kdo se bude zabývat transformací uvnitř strany včetně efektivnosti fungování odborných komisí. Její dosud ohlášené protikandidátky by při vytížení na ministerstvu neměli mít pro takovou mravenčí práci čas.
Poslední křeslo, pokud bude kandidovat, získá Milan Štěch. Pokud nebude, možná se nakonec prosadí i kandidátka oranžového klubu, případně Jan Hamáček.
Ještě poznámka ke koalici v Duchcově. Tady neexistuje žádné dobré řešení, ale podle mne hrozí to, že léčba bude škodlivější než nemoc. Každý, kdo je zvolen do nějakého zastupitelstva, je odpovědný těm, kteří ho volili. Neznám konkrétní situaci a nejsem schopen odhadnout, zda tato koalice je schopná dlouhodobé existence. Nicméně odpovědnost za značku je jednou z charakteristik demokratické strany. Neměli bychom ji respektovat? V sobotu byl v Lidových novinách článek o podílu francouzských socialistů na vzestupu lepenistů. Ano, ta koalice představuje riziko a naši zástupci si vybrali variantu připomínající chůzi na tenkém laně nad propastí. Pokud je ale vyloučíme předtím, než z toho lana spadnou, nepomáháme "francouzskému" scénáři.
Naší největší hrozbou není ani Zeman, ani Babiš ani duchcovští radní, ale problematika lidí, zneužívající politické posty pro vlastní kšefty, kšefty spřátelených podnikatelů či přímo korupci. Tady je hlavním fronta, na níž musíme vyhrát, pokud si chceme uchovat podporu v současné době ke klasickým politickým stranám velmi skeptických voličů a plnit historickou úlohu sociální demokracie. Pokud jsme dost silní na tento střet, musíme být schopni odolat pokušení navrhované prevence. Nepodlehnout moralizování a teprve v případě skutečných excesů zasáhnout včetně odebrání členské legitimace.