Padesát šest milionů v úplatcích a ČSSD v Ostravě zírá do propasti
Vratislav DostálOstravskou ČSSD ovládli lidé napojení na mafiánské struktury. Přestože v severomoravské metropoli ztratila obrovské množství voličů, neexistuje téměř šance, aby se vnitřními silami obrodila. ČSSD navíc bude součástí vládnoucí koalice.
Ostravsko je region, který s ohledem na sociální strukturu obyvatel, patří k ideálním terénům pro levici. Její neúspěch zde může pramenit jen z vlastní neschopnosti či z mimořádně nešťastného souběhu událostí. Jen s mírnou nadsázkou řečeno: v Ostravě se levice může porazit jedině sama. A právě to se děje.
Nejdříve stručná rekapitulace: oproti volbám v roce 2010 ztratila ostravská sociální demokracie více než polovinu hlasů. Zatímco v roce 2010 obdržela 1 396 112 hlasů, letos jen 562 762. Je to vůbec nejmíň od vzniku České republiky. Doposud nejhůře dopadly volby pro ostravskou ČSSD v roce 1994, tehdy získala 746 318 hlasů.
Dále: ČSSD se v Ostravě podílí na vládnutí od roku 2002, kdy tu vznikla koalice sociálních demokratů, lidovců, komunistů a evropských demokratů. Vítězná ODS tehdy skončila v opozici.
To se ale změnilo v roce 2006, kdy zde vznikla opakovaně velká koalice občanských a sociálních demokratů. Stejný půsodrys se opakoval v roce 2010. Po obě volební období byl primátorem lídr ČSSD Petr Kajnar. Rozdíl spočíval pouze v tom, že zatímco v roce 2006 ČSSD volby nevyhrála, v roce 2010 ano, a to suverénně. Druhou ODS sociální demokraté tehdy porazili téměř o dvanáct procent hlasů.
Kde tedy nastal zlom? Kde hledat příčiny tak výrazné změny trendu? Proč tu podpora ČSSD kontinuálně rostla, než letos spadla strmě dolů? Politika je komplexní fenomén, máloco v ní lze vysvětlit jednoduchou kauzální argumentací, většinou lze za každým dějem vystopovat směs několika faktorů.
Ne tak v Ostravě. Jedná se zde o učebnicový případ ovládnutí politiky nekalým byznysem. ČSSD se v Ostravě totiž zmocnili lidé, jejichž praktiky nemají daleko k mafiánským způsobům řízení společnosti. Prakticky všichni ostatní stranu opustili, neboť v ní již nespatřovali prostor pro sociálnědemokratickou politiku.
Létající klika
„Neuvažuji, že bych nyní odešel z ČSSD, protože si myslím, že ten, kdo způsobuje rakovinu téhle strany, nejsem já, ale tihle lidé, kteří se mě snaží vyštvat,“ uvedl loni v říjnu pro Moravskoslezskou mutaci Deníku tehdejší primátor a člen ČSSD Petr Kajnar. Za lidí, kteří se jej snažili ze strany vyštvat, označil Adama Rykalu a Lumíra Palyzu. „Slibují lidem pozice, získávají hlasy a za ty hlasy pak upevňují svou moc ve straně,“ uvedl tehdy.
Jak známo, Kajnar byl nakonec ze sociální demokracie vyloučen, a dokonce se s ní soudil. Letos kandidoval v komunálních volbách za své vlastní uskupení Ostravské fórum. Jedním ze soupeřů mu byl také zmíněný Lumír Palyza, lídr sociální demokracie a kandidát na ostravského primátora.
Ještě podstatnější figurou příběhu je ale druhý zmíněný politik: poslanec Adam Rykala, který do ČSSD vstoupil v roce 2005 a jehož vliv na dění ve straně konstantně sílil nejpozději od roku 2009. I on je ale pravděpodobně pouhým pěšákem ve hře dvou klíčových postav dění na Ostravsku: jmenují se Martin Dědic a Miroslav Novák.
Leč popořadě. Rykala byl v roce 2010 ve svých čtyřiadvaceti letech zvolen do Poslanecké sněmovny. Podle některých svědků se tak stalo podvodným způsobem. Ostravskou ČSSD totiž tehdy ovládla tzv. létající klika. Šlo o skupinu mladých politiků, kteří využili nedokonalosti stanov a postupně přetvářeli jednu z největších a nejvlivnějších organizací ČSSD v zemi k obrazu svému. Rykala byl jejich neformálním vůdcem.
Jejich taktika spočívala v tom, že se jako členové některé z místních organizací i bez změny trvalého bydliště přesouvali do jiné místní organizace. A v ní pak hlasováním rozhodovali o vedení, kandidátkách, investicích, veřejných zakázkách a dalších otázkách.
„Nemají problém získávat ve větším počtu nové členy strany, a následně jim pak schvalovat přestupy k sousedům. Například od začátku roku na každé své schůzi městský výbor ČSSD vždycky schvaloval několik takovýchto přesunů či nábor nových členů. A akční rádius „Stěhovavých“? Takřka celá Ostrava se základnou v jižní části města,“ napsal Moravskoslezský deník na začátku září 2010.
Dědicovi lidé v ČSSD
Pro budoucnost ostravské ČSSD se jako klíčový ukázal rozchod a vzájemné pomluvy jednotlivých členů tzv. létající kliky. Datovat ho lze někdy na začátek roku 2011. Rykala opouští své tehdejší spojence z Mladých sociálních demokratů a navazuje spolupráci s těmi, kteří mu mohou nabídnout zářivější budoucnost.
Patří mezi ně například právě hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák, lobbista Martin Dědic či lídr ostravské ČSSD v letošních komunálních volbách Lumír Palyza.
Poté už šly věci jak po drátkách: v květnu 2012 byl Rykala zvolen předsedou ostravské ČSSD, v červnu byli odvoláni dva náměstci a tři radní za ČSSD. Z původních zástupců nejsilnější strany zůstali ve svých pozicích pouze Petr Kajnar a Simona Piperková. Na Kajnara si tehdy ještě skupina kolem Rykaly netroufla, zaroveň ho ale obklíčila svými stoupenci, k nimž patřila i Piperková.
V roce 2013 byla po vládní krizi rozpuštěna Poslanecká sněmovna a skupina politiků kolem Rykaly se již cítila natolik mocná, že se rozhodla podstoupit střet i s Kajnarem, který byl tehdy ve straně již fakticky izolován. Kajnar se nedostal na kandidátku sociálních demokratů, podle něj v rozporu se stanovami.
Neznám detaily situace v Ostravě, ale domnívám se, že Petr Kajnar není jen obětí, ale do značné míry i viníkem vzniklé situace. Nemocí mnoha lídrů v politice je to, že podceňují skutečnou podporu zdola, kterou zaměňují za dohodu s funkcionáři. Když se podpora jaksi odkloní jinam, nejsou pak schopni změnit styl a nabídnout skutečnou alternativu, za kterou je nutno vnitrostranicky bojovat.
Politika, pokud nedegeneruje do pouhé hry o moc, je uměním skloubit kompromisy tam, kde je to rozumné, a střety, kde je to nezbytné. Petr Kajnar ale rezignoval a místo vnitrostranického zápasu se pustil do boje v soudní síni. Tento spor by se ale měl řešit na volebních konferencích či následně ve volbách. Někteří sociální demokraté dokázali uspět i v jiných stranách či jako nezávislí, ale objektivně pomohli svým soupeřům.
K problematice loajality k historickému odkazu původní sociální demokracie lze přistupovat různě. Já považuji za původní ideál sociální demokracie hájení důstojného podílu lidí práce na celkových ziscích z ekonomiky. Klasickým výtahářům je jakýkoliv ideál šumafuk a nemá proto smysl jím vyklidit pozice bez boje. Podle mne ČSSD stále ještě není dead horse a pokus o její transformaci na politickou stranu v původním významu má smysl. Pokus o založení nové levicové strany může být úspěšný pouze v tom případě, že se k němu přikloní většina "idealistů" v ČSSD a podporu mu vysloví odbory. A i to je podmínka nutná, nikoliv postačující. Jinak je to jen plácnutím do vody. Dědicem historického odkazu se pak stane ten, kdo zdědí ideály.
V několika předchozích letech došlo v ČSSD k několika změnám, byť zvenčí mohou připadat jako kosmetické. O nutnosti modernizace se mluví neustále, byť na můj vkus zatím většinou v obecné rovině. Bez aktivizace členské základny a probuzení jejího pocitu odpovědnosti za osud sociálně demokratické myšlenky však půjde jen o hru na modernizaci.
Takže v současné chvíli je jediná racionální možnost dát čas Sobotkovi a doufat, že ví, co dělá. Pokud by v ČSSD převládli političtí podnikatelé, bude to stejně nakonec znamenat její marginalizaci nebo vyšumění. Politickou stranu s reálným vlivem ale nezaloží skupina lidí, protože chce, ale teprve odpovídající procento podporujících voličů.