Úvod tohoto sloupku je trochu osobní. Jeho autor je členem sociální demokracie na Praze 4. Ano, tam, kde před letošními komunálními volbami vzbudily pozornost plakáty slibující vyhánění živlů. Ale také tam, kde sociální demokraté až do těchto voleb vládli s odpadlíky s ODS v čele se starostou Pavlem Caldrem, kteří nejprve zkoušeli ve sněmovních volbách štěstí v dresu uskupení Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a v těch komunálních pak vsadili na miliony Zbyňka Passera a jeho hnutí Pro Prahu.

Ze společného vládnutí, které se neslo v duchu hesla „důležité je být vždy tam, kde se rozhoduje, je jedno s kým a za jakou cenu“, se do obecného povědomí asi nejvíce vryla společná cesta starosty Caldra a dalších představitelů městské části spolu s lokálním kmotrem Ondřejem Palounkem do severokyperské Turecké republiky. Místní média pak referovala o oficiální návštěvě pražského primátora.

Jedním ze společníků starosty Caldra a podnikatele Palounka na jejich misi byl místostarosta za ČSSD a její předseda na Praze 4 Jiří Bodenlos. Není výstižnější ilustrace bídy sociální demokracie největší pražské části, jejíž špičky ochotně podporovaly šíbry a kmotry rozkládající se místní pravice, jen aby jim neuniklo rozhodování a pozice ve vedení čtvrti.

Letošní volební výsledek tomu po zásluze odpovídal. Ztráta přesné poloviny hlasů a mandátů oproti volbám v roce 2010, pouhých 11,11 % a 5 mandátů oproti 22,22 % a deset mandátům. Představitelům soc. dem. na čtyřce v čele s Jiřím Bodenlosem příliš nepomůže ani to, že do zastupitelstva proklouzl na Passerově kandidátce i dosavadní starosta Caldr ještě s jedním někdejším perspektivním členem ODS Janem Schneidrem. Pohodlnému spoluvládnutí je v každém případě konec.

Vnitřní a vnější sociální demokraté

Vnitřní život místních organizací ČSSD na čtyřce tomuto bídnému obrazu, alespoň podle mých zkušeností, odpovídá. Za více než čtyři roky mého členství jsem stále znovu sledoval, jak jsou do mé místní organizace přijímáni noví členové, mnozí z nich mladí a vzdělaní, a jak pak po kratší či delší době téměř všichni opět kamsi mizí a zanechávají stále stejně malou či ještě se zmenšující skupinku věrných, většinou jen s potížemi dávající dohromady minimální počet nutný pro hlasování.