Ať už pražská sociální demokracie usedne ve vedení města, nebo nikoliv, je nejvyšší čas, aby přestěhovala svůj sekretariát někam, kde se bude vyjímat lépe než v Lidovém domě, symbolu soc.dem. tradic a zásad. Příhodná by byla třeba Praha 6, ulice Ztracená, co by kamenem dohodil od ruzyňské věznice.

ČSSD v hlavní městě projevila možná odvahu, možná aroganci, možná necitlivost už ve chvíli, když do čela kandidátky postavila hlavní hvězdu „kulišské“ nemocniční aféry v Motole Miloslava Ludvíka a když další klíčovou tváří učinila volebního manažera, nepravomocně odsouzeného Karla Březinu. Přesto si myslím, že soustředit kritiku na tato dvě jména je poměrně laciné. O Ludvíkovi totiž můžeme také říct, že je úspěšný manažer, a o Březinovi, že je zkušený politik.

Problém pražské ČSSD se dá označit za genetický. Už dávno zapomněla, co ji odlišuje od politické pravice. I proto si mohla například ve čtvrtém obvodě dovolit vytáhnout do boje s „pouličními živly“. Víc než hodnotám rozumí pragmatismu, technologii moci. Rychlost, s jakou se mohla přetrhnout v gratulacích vítěznému hnutí ANO a v ochotě zasednout k jednacímu stolu, byla skoro až komická.

Když k jednacímu stolu usednou předsedové pražských organizací ČSSD a ANO, potkají se Karel Klíma a exsociální demokratka Radmila Kleslová, staří dobří známí, kteří Petru Hulinskému pomáhali kočírovat ČSSD už v temných dobách, kdy na Mariánském náměstí hnízdil Kolibřík. Od té doby se leccos změnilo - hlavně ODS, s níž si tehdy sociální demokraté tolik notovali, šla do kopru, ovšem pachuť dávných dob se vrací na jazyk nezvykle často.

Letošní výsledek ČSSD v Praze dělá 10,43 %. Za čtyři roky ztratila sedm procent a šest mandátů v městském zastupitelstvu. Pouze hloubková analýza by prozradila, zda je příčinou její dlouhodobě špatná pověst, způsob, jak bylo po minulých volbách zatočeno se zlobivým lídrem Dienstbierem, nebo obecně slábnoucí důvěra občanů v tradiční politické strany.

↗

Podivuhodný je i postoj předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, podle kterého se mezi kandidáty Pavlem Žáčkem a Václavem Láskou těžko vybírá. Foto Aleš Běhounek, Mediafax

Jisté je jen to, že soupeři byli před volbami na hliněných nohou. ANO trpělo opakovanými konkursy na lídra (lídryni), ODS dožívajícími symboly kmotrovských dob, TOP 09 chaotickou správou Prahy a válkou mezi primátorem Hudečkem a předsedou partajní buňky Vávrou. Ani nepřekvapuje, že včera vyústila v jejich odchod z TOP 09, na který navázaly dezerce zastupitelky Vorlíčkové a někdejšího lídra Tůmy.

Tím se topka stává ve své baště slabounkou jako čajíček. ODS ji přesto nepřepere. Zkrátka ideální chvíle pro nástup sociální demokracie evropského střihu. Jenže chyba lávky: místo toho se po kormidlu sápou amatéři z oligarchického fanklubu se značkou ANO.

Pražská ČSSD by nyní, i když je po volbách, měla bombardovat voliče náměty, jak město vyvést z krize. Programem i širokým spojenectvím se všemi, jimž je osud metropole drahý. Místo toho patrně utilitárně doufá, že se v rámci možné koalice s ANO, KDU-ČSL, SZ a STAN ukáže jako nejprotřelejší složka, která bude mít na řízení města hlavní vliv. K čemu jej ale bude chtít ve skutečnosti využít? Změnila se od dob, kdy míchala oranžovou s modrou?

Pramálo — jak dokládá podpora vyjádřená před druhým kolem senátních voleb na Praze 5 kandidátovi ODS Pavlu Žáčkovi. Jak ve středečním Právu správně poznamenal profesor Zdeněk Jičínský, „na postoji ČSSD k Pavlu Žáčkovi se klade obecnější otázka, je-li soc.dem. stále stranou, která ve své praxi uznává zásadní ideově politické hodnoty, nebo zda také jí se v rámci obecného ideového vyprázdnění české politiky nestávají relativně lhostejnými.“

Podivuhodný je i postoj předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, podle kterého se mezi kandidáty Pavlem Žáčkem a Václavem Láskou těžko vybírá. Fanatický antikomunista po sezóně a bojovník proti korupci jsou pro něj zřejmě jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Takto vypadá profil ČSSD v roce 2014, pětadvacet let po Listopadu. Přitom na Láskových postojích — slovy Zdeňka Jičínského — „není nic, co by měla ČSSD kritizovat“.

O Láskovi je známo, že leží v žaludku zejména ODS a TOP 09. Bývalý policejní vyšetřovatel a bývalý expert Transparency International patřil k nejostřejším kritikům korupce, jež kvetla za vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase. Zároveň se ale podílel i na rozkrývání nepravostí v pražském dopravním podniku. Není důvod nelibosti pražské ČSSD a nerozhodnosti předsedy strany zakopán právě zde? Ostatně je známé, že pražský dopravní expert soc.dem. Březina má k Sobotkovi velmi blízko.

Život a dílo Pavla Žáčka už čtenářům Deníku Referendum není nutné představovat vůbec. V Radě Ústavu pro studium totalitních režimů intenzivně cítím, jak dědictví po něm tuto instituci dodnes pomáhá paralyzovat. Snad tedy jen připomeňme, že místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek už v únoru 2010 na adresu exředitele Žáčka prohlásil, že ÚSTR pracuje stejným stylem, jaký používala komunistická Státní bezpečnost.

Sociální demokracie je na centrální pražské úrovni volitelná jen se zavázanýma očima a ucpaným nosem. Platilo to před týdnem a ještě víc to platí dnes. I kdyby fidlala v příští radě první housle, ve skutečnosti bude ztracená. Bez zásad a bez skrupulí.