Jakou zprávu vyslaly letošní komunální volby? Údajně to měla být úspěšná revoluce proti značkám zavedených stran. Alternativa různých protestních hnutí za nápravu politiky a místních pořádků prý konečně získává klíčovou podporu. A volič se tak prý ukázal tím nejkompetentnějším aktérem českého politického systému.

Já bych byl ale při tom nadšeném používání slova revoluce opatrnější. Spíš jsou tyto volební výsledky výrazem určité frustrace veřejnosti z politických stereotypů a k účinné terapii sklerózy systému máme ještě daleko.

Ano, tuhá partokracie bez věrohodných osobností a zasažená mocenskou sklerózou vyvolává u voličů znechucení. Pražský Tomáš Hudeček stejně jako brněnský Roman Onderka zůstali za svými očekáváními. Ale jsou opodstatněné naděje vkládané do novinek v politickém spektru našich radnic? Chápu, že fandové zelených slaví výsledky Matěje Stropnického v Praze či příznivci Pirátů jejich úspěch v Mariánských Lázních či postup do zastupitelstva hl. m. Prahy.

Je to ale signál nové demokracie opřené o občanský aktivismus a přímou demokracii? Vždyť reálná pozice těchto uskupení tak silná není a případná přímá či nepřímá spojenectví s vládnoucí praxí jim setře jejich protestní pel.

Zavádějící mohou být souhrnné počty zvolených zastupitelů. Nezávislé kandidátky či kandidátky mimo hlavní strany vítězí spíš v malých obcích. Je to hodně o potenciálu regionální struktury stran a s tím spojené schopnosti postavit stranické kandidátky. KSČM v malých obcích postavila méně kandidátek, tudíž má logicky i méně zvolených zastupitelů, ale někteří její další zastupitelé figurují na nezávislých kandidátkách.

Skutečným propadem prošla jen bývalá vládní pravice, tedy ODS a TOP 09. Jistě, některá lokální protestní hnutí se zviditelnila, Na druhou stranu propadl populistický Úsvit Tomio Okamury. Ve většině klíčových měst se mění pořadí hlavních stran, ale jen výjimečně se objevují na předních místech nová hnutí jako v Ústí nad Labem či Hradci Králové.

Nikoliv náhodou právě do klíčových měst směřovalo největší úsilí vládního ANO. Podařilo se mu tam sestavit kandidátky a o nemalé zdroje opřený až primitivní marketing slavil úspěchy. Co je za fenoménem hnutí ANO? Andrej Babiš sám neustále opakuje fráze, kterými se vymezuje vůči politikům a které lidé zjevně chtějí slyšet.

Ale ANO rozhodně není nějakou protestní iniciativou zdola, to by nenakupovalo část elit, které se pod jeho značkou svezou k podílu na moci. Reálně působí jako podnikatelský projekt svého předsedy, který tak přes předváděné mesiášské figury jen umně spojil své zájmy s politikou. Andrej Babiš získal celkově jen 1600 zastupitelů (o tisíc méně než např. KSČM), opticky se ale stává volebním vítězem on.

ANO se bude muset nyní vypořádat s pokušením, zda po svém úspěchu nevyvolat předčasné parlamentní volby, po kterých by ovládlo politiku v „orbánizovaném“ stylu, než možná začne uhrančivost oligarchy v jeho čele slábnout.

↗

Podaří se lidem z alternativního prostředí, jako je například pražský Jakub Michálek či brněnský Matěj Hollan, získat v opozici opravdové politické ostruhy? Foto Martin Majer, Mediafax

Ovšem praxe teprve ukáže — především ovládnutí Prahy nebude jednoduché, vždyť případná „vládní“ koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice by měla převahu jediného hlasu a uvnitř Trojkoalice (spojení KDU-ČSL, Strany zelených a Starostů — STAN) to již vře. Někde se možná vytvoří fronta všichni proti ANO, ale častější asi přeci jen bude zakomponování ANO do struktur tradiční moci.

S ohledem na větší fragmentaci politické mapy budou radniční koalice z pragmatických důvodů daleko pestřejší. Snaha zopakovat ve městech vládní půdorys je asi pochopitelná, ale těžko očekávat, že půjde o univerzální schéma.

V některých městech bude zjevně partnerem ANO i KSČM, která dosud měla jediného partnera a to ČSSD. Ale to je už o vztazích konkrétních lidí, kteří byli v daném místě zvoleni za programy, které se až tolik na komunální úrovni neliší. Ideově nezakotvené ANO ovšem nemusí přitom na všech radnicích zafungovat jako pružný a všezařizující „maslostroj“.

Slavit vítězství jiné politiky je proto dost předčasné. Zavedené strany i nadále ovládají velká města, kde je v komunální sféře soustředěno nejvíce politické moci. Vítězství dost nečitelného, ale postupně se etablujícího ANO v největším městě Praze bylo těsné, ale TOP 09, jejíž baštou hlavní město bylo, to bude hodně mrzet.

Její pražský líder Tomáš Hudeček už ostatně rezignoval. ANO se chytilo také v Brně, ale i na jinak tradičně levicovém severu, tj. v Ostravě či Ústí nad Labem. ČSSD neuspěla v krajských městech, zvítězila však např. v Sokolově či v Havířově, KDU-ČSL vyhrála ve Vsetíně, KSČM např. v Třebíči či v Havlíčkově Brodě a ODS v Mladé Boleslavi nebo v Klatovech.

Za této situace teprve uvidíme, zda ve skutečné opozici získají opravdové politické ostruhy lidé z alternativního prostředí jako pražský Jakub Michálek či brněnský Matěj Hollan. Povolební aritmetika možná vyvolá ducha opoziční smlouvy, která by jejich zapojením stabilizovala příslušné radnice.

Stabilní politická síla potřebuje víc než kritickou rétoriku, punc novosti a nějaké neotřelé ad hoc téma. Časy Občanského fóra se myslím nevrací. Některá hnutí se přemění na politické strany se vším rizikem, které to přináší, jiná budou dál pouze na komunální úrovni oscilovat na hraně protestu, který jim ale nepřinese trvalejší vliv.

Možná, že kvalitativní posun v politickém systému bude spíše v lepším soužití hnutí a stran než v revolučním vítězství spontánních iniciativ aktivistů. Role politických stran nekončí a  hnutí ANO se stává mocenským nástrojem, který se od kritizovaných zavedených stran liší jen absencí tradice a úlohou svého zakladatele.

Strany, které ale nejsou jen mocenským kartelem a chtějí v této situaci obstát, si musí uvědomit potřebu vazby na občanskou společnost. Aktivisté střežící veřejný prostor pak pro ně nejsou nepřátelé, ale docela osvěžující partneři či dokonce i možný zdroj čerstvé krve pro jejich konečně skutečně otevřené kandidátky.