Jakou zprávu vyslaly letošní komunální volby? Údajně to měla být úspěšná revoluce proti značkám zavedených stran. Alternativa různých protestních hnutí za nápravu politiky a místních pořádků prý konečně získává klíčovou podporu. A volič se tak prý ukázal tím nejkompetentnějším aktérem českého politického systému.

Já bych byl ale při tom nadšeném používání slova revoluce opatrnější. Spíš jsou tyto volební výsledky výrazem určité frustrace veřejnosti z politických stereotypů a k účinné terapii sklerózy systému máme ještě daleko.

Ano, tuhá partokracie bez věrohodných osobností a zasažená mocenskou sklerózou vyvolává u voličů znechucení. Pražský Tomáš Hudeček stejně jako brněnský Roman Onderka zůstali za svými očekáváními. Ale jsou opodstatněné naděje vkládané do novinek v politickém spektru našich radnic? Chápu, že fandové zelených slaví výsledky Matěje Stropnického v Praze či příznivci Pirátů jejich úspěch v Mariánských Lázních či postup do zastupitelstva hl. m. Prahy.

Je to ale signál nové demokracie opřené o občanský aktivismus a přímou demokracii? Vždyť reálná pozice těchto uskupení tak silná není a případná přímá či nepřímá spojenectví s vládnoucí praxí jim setře jejich protestní pel.

Zavádějící mohou být souhrnné počty zvolených zastupitelů. Nezávislé kandidátky či kandidátky mimo hlavní strany vítězí spíš v malých obcích. Je to hodně o potenciálu regionální struktury stran a s tím spojené schopnosti postavit stranické kandidátky. KSČM v malých obcích postavila méně kandidátek, tudíž má logicky i méně zvolených zastupitelů, ale někteří její další zastupitelé figurují na nezávislých kandidátkách.