Cesta z domova k tramvaji mi zabere minutu. Když vyjdu ze dveří, první, co vidím, je plakát Pirátů. Potom projdu okolo čtverhranných věží, které na každém boku mají tváře politiků nebo část jejich programu, z jedné z nich mě pozorují kandidáti strany TOP 09, z druhé hnutí Úsvit. Několik mých dalších kroků vede okolo tramvajové zastávky, u které potkám Adrianu Krnáčovou, která slibuje, že prostě něco udělá.

Po patnácti metrech přicházím k další věži, tentokrát obzvlášť vysoké, ze které kandidáti ČSSD Drahoslava Krejčová a Jiří Bodenlos slibují zvýšit bezpečnost v Nuslích tím, že odtud vyženou pouliční živly a narkomany. Tramvaj, která přijede, má na boku další plakát hnutí ANO nebo hnutí Pro Prahu, z prostoru nad okýnky tramvaje na mě shlížejí zástupci obou.

Naposledy jsem během své dvacetiminutové cesty do školy napočítal dvaapadesát nejrůznějších plakátů, billboardů, vývěsních tabulí nebo polepených laviček. Poslední tři z nich byly billboardy visící těsně před vstupem do budovy, kam jsem mířil. Z prvního se na kolemjdoucí usmívá Jana Černochová z ODS s nápisem „Starostka pro dvojku“, druhý nabízí tvář Jany Duchkové z TOP 09 a její motto, „Umím udělat z dvojky jedničku“, na třetím je znovu ten samý úsměv Jany Černochové a ten samý nápis.

Cesta pěšky z domova do farmářského obchodu mi zabere šest minut, cestou projdu okolo šestnácti plakátů nejrůznějších stran a při placení uvnitř prodejny na pultu leží letáky Trojkoalice. Když se cestou zpátky zastavím ve vietnamské večerce, na dveřích uvnitř prodejny je nalepený plakát ANO.

Do Prahy jsem se jako student přestěhoval teprve před čtyřmi lety a minulé volby do zastupitelstva jsem moc nezaznamenal. Proto mě dnešní kampaně pražských stran - billboardy, věže, plakáty, propisky, letáky poházené po zemi vlastně úplně všude, pomalované lavičky či balónky s logy stran nebo prostě s hlavou Karla Schwarzenberga, velmi překvapují nejen megalomanstvím, ale také iracionalitou a falešnou snahou zobrazovat v kampaních něco, co se naprosto míjí s realitou.

Je to trochu jinak

V předvolebním období mě zaměstnával především projekt, na kterém jsem se podílel při své stáži ve sdružení Naši politici. V rámci něj jsme se mimo jiné snažili zjistit o kandidátech něco víc, než o sobě na billboardech tvrdí, a já jsem díky tomu získal možnost nahlédnout do toho, jak to doopravdy je s příběhy, které mi kandidáti při mých cestách pražskými ulicemi z billboardů vyprávějí.

Příběhy o koncích tunelů a korupce, o lásce ke svým městským částem nebo o tom, že jednotlivá uskupení jsou úplně nová a neposkvrněná a že jejich kandidáti jsou v politice nováčky, se tak staly fikcí. Zdánlivě nováčkovské subjekty, které ve skutečnosti zase tak nováčkovské nejsou, mají zajímavého společného jmenovatele v tom, že ve svém názvu většinou používají spojení „pro Prahu“ nebo označení „konzervativní“.

Hnutí Pro Prahu, které financuje známý pražský developer Radim Passer a vede jeho bratr Zbyněk společně s jejich sestřenicí Petrou Venturovou, se snaží profilovat jako sebevědomé hnutí, což Zbyněk Passer shrnul v rozhovoru pro ČTK slovy: „Máme ambice být nejsilnější stranou magistrátu. Angažujeme velmi zajímavé osobnosti z politiky i veřejného života.“

Zajímavé politiky, o kterých se zmiňuje, však tvoří především bývalí členové ODS nebo Věcí veřejných jako například Pavel Žďárský, bývalý starosta Kbelů za ODS, který letos v únoru odvedl třicet čtyři členů z místní ODS, čímž se místní organizace rozpadla a on založil spolek Kbely, náš domov.

Jak navíc zjistili Reportéři ČT, ani sám Zbyněk Passer není zdaleka bez poskvrny, když ještě jako místostarosta v Kolodějích podpořil pro sebe velmi výhodnou výměnu obecních pozemků za své vlastní. V ten samý den navíc zastupitelstvo v Kolodějích i s Passerem schválilo, že jeho matka získá jiné obecní pozemky k pronájmu.

Další uskupení, které se jmenuje PRO PRAHU, je spojením strany PRO Daniela Januje, bývalého člena ODS, a Suverenity Jany Volfové, bývalé členky ČSSD. Jejich kandidátka nabízí mnoho bývalých členů Věcí veřejných, ODS nebo ČSSD jako třeba Jaroslava Nedvěda (ČSSD) a Marka Kukrleho (VV), kteří na Praze 5 opustili své strany a založili si vlastní zastupitelský klub Uzdravme naší politiku a asi se rozhodli, že spolu se Suverenitou se jim to opravdu povede.

Dalšími subjekty „pro Prahu“ jsou Republika pro Prahu, kterou v Praze vede bývalý poslanec VV Michal Babák, a také Patrioti — Volba pro Prahu, které vede zastupitel na Praze 8, člen dozorčí rady zdejšího miliardového centra Palmovka Jiří Vítek. I v jejich řadách je možné nalézt některé bývalé členy ODS, ČSSD nebo VV.

Bývalí členové pražské ODS však svůj politický domov našli především v pražských konzervativních uskupeních. Jedním z nich je Konzervativní aliance vedená Janem Bürgemeisterem, který se v minulosti z pozice starosty Prahy 1 proslavil tím, že rozhodoval o několika podezřelých projektech a také tím, že v roce 2003 získal ocenění pro největšího likvidátora hmotné kultury za prosazování stavby OC Palladium na místě historických kasáren.

Konzervativní aliance do svých řad získala skutečnou bombu především v osobě několikrát vyšetřovaného bývalého starosty Prahy 5 za ODS Milana Jančíka. Mezi jeho nejznámější kauzy patří ta, ve které podle odhadů Transparency International připravil Prahu 5 o celkem 28 milionů korun, když údajně bez vědomí zastupitelstva zadával zakázky na vymáhání dluhů Agentuře Praha 5.

Přestože většinu obyvatel Prahy 5 opětovná Jančíkova kandidatura asi moc nepotěšila, bývalý starosta neztrácí humor a alespoň se voliče pokouší pobavit plakátem s heslem „Praha 5 je moje láska.“

Další konzervativní uskupení představuje Občanská konzervativní strana bývalého poslance za ODS a bývalého radního na Praze 11 Jiřího Janečka, který je známý například tím, že v roce 2012 vymáhal po Evě Krejčí dva miliony korun, které jí půjčil v hotovosti právě v době, kdy její společnost získala zakázku od magistrátu na přepravu zdravotně postižených, zatímco v gesci radního Janečka tehdy byla sociální politika. Na kandidátce Janečkovy strany figuruje také Martin Vacek, jeden z bývalých poslanců VV, kterým Vít Bárta půjčoval peníze.

Megalomanství ANO a Hudečkova iracionalita

V míře megalomanství s přehledem vedou kampaně hnutí ANO a Pro Prahu. Zatímco u Babišova ANO to po loňských volbách do Sněmovny nikoho moc nepřekvapí, projekt rodiny Passerových se objevil poměrně nedávno, ale přesto je pro obyvatele Prahy naprosto nepřehlédnutelný.

Stejně jako se jmění Radima Passera nemůže rovnat jmění Andreje Babiše, nemůže se ani kampaň hnutí Pro Prahu rovnat kampani hnutí ANO. Jasným důkazem je velká plachetnice, která na vozíku za autem brázdí ulice Prahy 4. Z jedné její plachty přitom na svět shlíží fotografie Andreje Babiše a z druhé zdejšího kandidáta na starostu Antonína Lébla, na trupu stojí nápis „Prostě nám foukněte do plachet.“

Je také víceméně jisté, že Babišovo hnutí bude ve volbách mnohem úspěšnější než to Passerovo, který se tak také prokáže jako mnohem méně prozíravý investor, když si při zvažování, jestli vloží peníze do projektu svého bratra, neuvědomil, že mu místo podnikatelského populistického subjektu na pražském volebním trhu už zabral jeho bohatší kolega.

Iracionalita současných kampaní do pražského zastupitelstva má dva vrcholy. Prvním je výkon Tomáše Hudečka jako kandidáta na primátora za TOP 09 a druhým přesvědčení zástupců hnutí ANO a strany TOP 09, že kampaň se v žádném případě neobejde bez obličejů předsedů jejich uskupení na plakátech a to nehledě na to, jestli kandidují nebo ne.

Zatímco heslo TOP 09 „Vracíme Vám Prahu“ bylo vybráno skvěle, chování Tomáše Hudečka v rámci jeho kampaně absolutně nedávalo smysl. Její úroveň předznamenalo už zahájení, při kterém Tomáš Hudeček z Olomouce před zraky předsedy své strany Karla Schwarzenberga, který vyrostl v Čimelicích, a místopředsedy Miroslava Kalouska z Bechyně oznámil se svým moravským přízvukem, že „právě podpora Prahy - nikoli Brna, Ostravy, Břeclavi nebo Krnova - může být jediným nástrojem, aby se Česko dostalo na evropskou úroveň.“

Hudečkova snaha podle nejlepších tradic minulých kampaní jeho strany nalézt fatální nebezpečí pro náš stát, kterému lze předejít pouze hlasem pro TOP 09, si v tomto případě vyžádala přenesení aktuálních celorepublikových témat do Prahy. Právě v době, kdy Miroslav Kalousek ve Sněmovně sváděl boj proti povinnosti omluvit se za označení komunistický fízl, dosluhující pražský primátor vyhlásil před zraky médií boj všem estébákům, fízlům i kmotrům.

Tomáš Hudeček dokonce za Prahu vyhlásil boj proti porušování mezinárodního práva, který se mu bohužel nepodařilo rozšířit i na jiné státy než na Rusko, a proto jako primátor pozastavil partnerství Prahy s Moskvou a Petrohradem. K tomuto kroku se přitom odhodlal právě v době, kdy Izrael ohlásil zábor palestinské půdy o velikosti městské části Praha 2, čímž samozřejmě mezinárodní právo porušil také, což ostatně činí posledních čtyřicet sedm let.

Partnerství Prahy s izraelskými městy však Hudeček ponechává a to dokonce i s Jeruzalémem, který podle mezinárodních úmluv vlastně vůbec není izraelský. Možná by mu to měl Karel Schwarzenberg jako bývalý ministr zahraničí vysvětlit.

Přestože se Hudečkovi v průběhu kampaně na rozdíl od zástupců hnutí ANO podařilo na některé své plakáty vměstnat dokonce celou postavu svého předsedy Karla Schwarzenberga, jeho náskok v předvolebních průzkumech se s blížícími se volbami nebezpečně ztenčuje. Moudra typu „Bůh za šest dní dokázal stvořit svět, Pražané za šest dní stvoří nové zastupitelstvo“, která se objevují na Hudečkově twitterovém účtu, jeho situaci asi o moc nezlepší.

Druhý vrchol iracionality předvolební Prahy představuje způsob, kterým se zástupci TOP 09 a ANO rozhodli vést své kampaně. Ten vede k tomu, že hlavními postavami zdejšího předvolebního klání se stali politici, kteří vůbec nekandidují. Zatímco v případě kandidátů ANO to vypadá, jako by se rozhodli stát se zastupiteli tak, že si prostě nechají udělat fotku s Andrejem Babišem, kandidáti TOP 09 jsou nejspíš přesvědčení, že jim voliči dají svůj hlas jen kvůli tomu, že volili Karla.

Souboj Karel vs. Babiš o křeslo primátora pro Hudečka nebo Krnáčovou dokonale vystihují plakáty TOP 09, které se v posledních dnech objevily na Praze 4. Velkými písmeny hlásají „Tady není Babišovo“ a menšími dodávají „Tady volíme Karla“.

Kromě zavádějících billboardů a plakátů, megalomanství a iracionality se volby v Praze vyznačují také ztracenou příležitostí nahradit billboardovou kampaň osobním kontaktem kandidátů s voliči. Právě volby do zastupitelstva přitom nabízejí tu nejlepší příležitost získat si náklonnost voličů ne svými vyretušovanými fotkami a hesly vytvořenými PR agenturami, ale třeba i malými činy, které voliči právě ve své lokalitě poznají a které tak budou mít větší smysl než megalomanské kampaně. Tak třeba příště.