Cesta z domova k tramvaji mi zabere minutu. Když vyjdu ze dveří, první, co vidím, je plakát Pirátů. Potom projdu okolo čtverhranných věží, které na každém boku mají tváře politiků nebo část jejich programu, z jedné z nich mě pozorují kandidáti strany TOP 09, z druhé hnutí Úsvit. Několik mých dalších kroků vede okolo tramvajové zastávky, u které potkám Adrianu Krnáčovou, která slibuje, že prostě něco udělá.

Po patnácti metrech přicházím k další věži, tentokrát obzvlášť vysoké, ze které kandidáti ČSSD Drahoslava Krejčová a Jiří Bodenlos slibují zvýšit bezpečnost v Nuslích tím, že odtud vyženou pouliční živly a narkomany. Tramvaj, která přijede, má na boku další plakát hnutí ANO nebo hnutí Pro Prahu, z prostoru nad okýnky tramvaje na mě shlížejí zástupci obou.

Naposledy jsem během své dvacetiminutové cesty do školy napočítal dvaapadesát nejrůznějších plakátů, billboardů, vývěsních tabulí nebo polepených laviček. Poslední tři z nich byly billboardy visící těsně před vstupem do budovy, kam jsem mířil. Z prvního se na kolemjdoucí usmívá Jana Černochová z ODS s nápisem „Starostka pro dvojku“, druhý nabízí tvář Jany Duchkové z TOP 09 a její motto, „Umím udělat z dvojky jedničku“, na třetím je znovu ten samý úsměv Jany Černochové a ten samý nápis.

Cesta pěšky z domova do farmářského obchodu mi zabere šest minut, cestou projdu okolo šestnácti plakátů nejrůznějších stran a při placení uvnitř prodejny na pultu leží letáky Trojkoalice. Když se cestou zpátky zastavím ve vietnamské večerce, na dveřích uvnitř prodejny je nalepený plakát ANO.

Do Prahy jsem se jako student přestěhoval teprve před čtyřmi lety a minulé volby do zastupitelstva jsem moc nezaznamenal. Proto mě dnešní kampaně pražských stran - billboardy, věže, plakáty, propisky, letáky poházené po zemi vlastně úplně všude, pomalované lavičky či balónky s logy stran nebo prostě s hlavou Karla Schwarzenberga, velmi překvapují nejen megalomanstvím, ale také iracionalitou a falešnou snahou zobrazovat v kampaních něco, co se naprosto míjí s realitou.

Je to trochu jinak

V předvolebním období mě zaměstnával především projekt, na kterém jsem se podílel při své stáži ve sdružení Naši politici. V rámci něj jsme se mimo jiné snažili zjistit o kandidátech něco víc, než o sobě na billboardech tvrdí, a já jsem díky tomu získal možnost nahlédnout do toho, jak to doopravdy je s příběhy, které mi kandidáti při mých cestách pražskými ulicemi z billboardů vyprávějí.

Příběhy o koncích tunelů a korupce, o lásce ke svým městským částem nebo o tom, že jednotlivá uskupení jsou úplně nová a neposkvrněná a že jejich kandidáti jsou v politice nováčky, se tak staly fikcí. Zdánlivě nováčkovské subjekty, které ve skutečnosti zase tak nováčkovské nejsou, mají zajímavého společného jmenovatele v tom, že ve svém názvu většinou používají spojení „pro Prahu“ nebo označení „konzervativní“.

Hnutí Pro Prahu, které financuje známý pražský developer Radim Passer a vede jeho bratr Zbyněk společně s jejich sestřenicí Petrou Venturovou, se snaží profilovat jako sebevědomé hnutí, což Zbyněk Passer shrnul v rozhovoru pro ČTK slovy: „Máme ambice být nejsilnější stranou magistrátu. Angažujeme velmi zajímavé osobnosti z politiky i veřejného života.“

Zajímavé politiky, o kterých se zmiňuje, však tvoří především bývalí členové ODS nebo Věcí veřejných jako například Pavel Žďárský, bývalý starosta Kbelů za ODS, který letos v únoru odvedl třicet čtyři členů z místní ODS, čímž se místní organizace rozpadla a on založil spolek Kbely, náš domov.