Podruhé v polistopadové historii získala letos sociální demokracie méně než čtyři tisíce zastupitelských křesel. Oproti volbám z roku 2010 přišla o více než osm stovek mandátů. Horší výsledek než letos měla jen ve volbách z listopadu 1994, kdy se ovšem teprve ustavovala.

Pro úplnost je třeba napsat, že volby z roku 2010 byly pro sociální demokracii, pokud jde o počet mandátů, v polistopadové historii druhé nejúspěšnější. Vůbec nejlépe dopadla v roce 2002.

Špatné výsledky mají různé příčiny. Celorepublikově je patrný vliv politického hnutí ANO velkopodnikatele a miliardáře Andreje Babiše. Kde ANO kandidovalo, tam získávalo mandáty jistě i na úkor sociálních demokratů.

Druhým je úspěch místních sdružení, kterým dali sociální demokraté vyrůst necitlivostí vůči kulturní politice a občanským aktivitám jako v Brně a v Ústí nad Labem.

Třetím významným momentem pak jsou tematizované rozpory uvnitř sociální demokracie samotné — to se týká ukázkově Ostravy, kde téměř pět procent hlasů získalo Ostravské fórum donedávna sociálně demokratického primátora Petra Kajnara.

Ani těch pět Kajnarových procent by ale ČSSD v Ostravě nezachránilo. Její volební výsledek byl oproti roku 2010 zhruba jen poloviční. Jen o málo lépe pak strana ve volbách skončila v Brně a v Praze.

ČSSD bude s politickým hnutím ANO o vliv soupeřit dlouhodobě. Andrej Babiš se — nepochybujme, že díky vlivu svých poradců — snaží budit dojem, že ANO je strana s universálně správným expertním přístupem. Tuto bezpohlavnost chce ANO využít k tomu, aby sociální demokracii vytlačilo z pozice catch-all-party — tedy strany oslovující všechny voličské skupiny.

Sociální demokracie se může bránit jen důslednou snahou vládnout ve velké koalici lépe, prospěšněji k vlastním voličům a viditelněji než Andrej Babiš. Lepší koalice za účasti sociální demokracie při těchto počtech poslaneckých mandátů do konce volebního období nevznikne. I tak ale musejí sociální demokraté dokola odmítat nesmyslnou tezi, že může existovat cosi jako expertně správné vládnutí.

Pokud jde o vztah ke kultuře a vnitřní rozpory, je cesta k nápravě otevřená, i když ani tady se nepodaří problémy vyřešit obratem. Bohuslav Sobotka avizoval, že po komunálních a senátních volbách představí způsob, jak výsledky vnitrostranického referenda uvést v život.

Na základě jejich letního hlasování čeká sociální demokraty schvalování kandidátek všemi členy a rovnější zastoupení obou pohlaví na kandidátkách. Předložen by měl být i návrh zákona upravující současný výkon více veřejných placených funkcí. Zejména první dva body posílí vliv člena/členky ČSSD na vnitrostranický život.

I potom ale může zůstat problémem neochota některých místních organizací přijímat nové členy. A nezmizí problém, který sociální demokracie má s tím, že člen strany často stranu po několika letech nezaplacením členských příspěvků opouští, aniž by zůstal alespoň v síti organizací, jako jsou Přátelé sociální demokracie, Dělnické tělovýchovné jednoty nebo Mladí sociální demokraté.

Tím strana přichází jak o nápady a možné kandidáty do různých veřejných funkcí, tak o mobilizační potenciál a aktivisty na vedení volebních kampaní.

Otevřený vztah ke kultuře nelze nařídit. Pokud by ho ale sociální demokracie vyhodnotila jako otázku prioritní, není problém, aby začala tím, že kulturnímu programu otevře své prostory. Bezplatné propůjčování stranických Lidových domů pro výstavy, divadelní představení nebo promítání filmů pro mládež by straně mohlo pouze prospět. Hledat nové členy mezi organizátory takových aktivit pak strana může klidně i podle excelové tabulky.

Svou otevřenost ale nemůže dávat najevo jinak, než že k sobě bude zvát lidi zvenku. A že bude sama vidět ve veřejném prostoru. To se povedlo třeba zeleným na Praze 2, kteří před volbami osázeli kdejaký kus hlíny květinami a ještě k tomu byli u zakládání komunitní zahrady na bývalém školním hřišti.

Nějakou podobnou aktivitu jistě mohou sociální demokraté začít dělat hned. Zejména tam, kde zůstanou v opoziční roli, se budou moci prezentovat i radikálnějšími kroky. Jenom si musejí najít čas dělat společně ještě něco jiného než sestavovat kandidátky. V dalších volbách by už totiž leckde mohlo jít o práci vcelku zbytečnou.