ANO a TOP 09, marketingové strany s minimální trvanlivostí?
Kateřina KňapováTOP 09 i ANO se zformovaly jako nová síla na české pravici a rychle si vydobyly úspěch u voličů. Bude mít jejich vývoj podobnou trajektorii i v případě úpadku?
Ty dvě strany mají společných víc charakteristik, než by se na první pohled mohlo zdát — obě se zformovaly jako nová síla na pravici, obě přetahovaly a přetahují voliče (a někdy i bývalé členy) od někdejšího hegemona české pravice ODS, obě sází na profesionální marketingovou kampaň, ve které se do značné míry objevila i stejná jména (namátkou třeba Anna Matušková).
Obě strany spojuje i apel na „slušné lidi“ oproti tu zkorumpované elitě, tu zase nezodpovědné levici (jedna z prvních vět, kterými Andrej Babiš reagoval na úspěch ve volbách do Poslanecké sněmovny, koneckonců vyjadřovala jeho uspokojení nad tím, že se ANO podařilo zabránit úspěchu levice).
Obě strany navíc preferovaly i preferují poměrně striktní výběr členů strany, což je možné interpretovat jako silný důraz na kontrolu „výběrové“ členské základny. ANO mělo podle veřejně dostupných zdrojů v červenci tohoto roku kolem 2000 členů, TOP 09 se pohybuje kolem 3800 členů, což je stále poměrně malé číslo oproti KDU-ČSL, ČSSD nebo ODS, kde počet členů dosahuje přes 20 tisíc.
Volební podobnosti
Charakteristikou, která obě strany spojuje, je i úspěch v prvních volbách, které strana absolvovala. Ve volbách do Poslanecké sněmovny TOP 09 získala 16,70 % hlasů, což činilo v absolutních číslech 873 833, ANO získalo o něco silnější podporu, tedy 18,65 % a 927 240 hlasů. Obě strany se staly součástí vládní koalice a obsadily ministerstvo financí, čímž zkomplikovaly a v případě ANO komplikují situaci nejsilnější straně koalice.
Co se těch nejvíce aktuálních, tedy komunálních voleb, týče, dává větší smysl srovnávat získané mandáty, než celostátní procentní zisky i vzhledem k tomu, že TOP 09 i ANO nebyly schopny, zejména kvůli omezené členské základně, postavit kandidátky na celém území ČR.
V roce 2010 TOP 09 získala celkem 1509 mandátů (z toho 338 ve velkých městech a 26 na pražském magistrátu), ANO v roce 2014 získala 1600 mandátů (z toho 344 ve velkých městech a 17 na pražském magistrátu). Je nicméně pravděpodobné, že po krizi v lehce se rozpadající TOP 09 i vzhledem k relativně nízkému zisku ČSSD a ODS bude mít ANO přece jen o něco snazší pozici ve formování vládnoucí koalice.
V komunálních volbách, respektive několik dní po nich, se ale ukázal také současný úpadek nebo dost možná začátek konce/změny v TOP 09. Strana jako taková získala jen 726 mandátů (z toho 209 ve velkých městech a 16 v Praze). Praha podle volební mapy také vypadá jako jeden z mála ostrůvků, kde TOP 09 má silnější podporu.
Poté, co se prakticky ukázalo, že TOP 09 bude nucena odejít do opozice, v rámci pražské organizace vybublaly na povrch některé spory, které vyústily až v odchod dosluhujícího primátora Hudečka a předsedy pražské organizace Vávry ze strany. Pro stranu, která se vždy uměla prezentovat jako jednotná, nebo aspoň taková, ve které se spory řeší za zamčenými dveřmi a na veřejnost se dostanou maximálně spekulace, je to jistě nepěkná vada na kráse.
Čeká ANO osud TOP 09?
I přes značné podobnosti se ale ANO a TOP 09 liší a je otázkou, jestli právě tyto odlišnosti budou mít nakonec za následek i různé cesty, kterými se strany vydají. TOP 09 se prezentovala jako strana, která zastává spíše konzervativní hodnoty a smýšlení, což z ní činilo poměrně atraktivní volbu pro voliče KDU-ČSL nebo ODS.
Jejím heslem byla minimálně z počátku zodpovědnost a slušnost, případně nesmírně populární (a z velké části absurdně chybné) „strašení Řeckem“. TOP 09 tak nakonec, zřejmě už kvůli profesionálnímu marketingu s centrální postavou dobrotivého „knížete“ Schwarzenberga, který vymazal Miroslava Kalouska, jenž snad ani nemůže působit jako kladný hrdina kampaně, volili i lidé, jimž politika TOP 09 spíše uškodila, než pomohla.
ANO je charakteristické značnou programovou vágností a jistě se u něj dá snad říct jen to, že se pohybuje spíše na pravé straně politického spektra (mimo jiné kvůli odporu ke zvyšování daní) a i vzhledem k velkému počtu podnikatelů na kandidátkách i ve členské základně se orientuje právě na jejich podporu.
S ohledem ke znechucení české společnosti politikou a vším politickým je taková strategie poměrně úspěšná, což dokládají volební výsledky i popularita lídra Andreje Babiše. Na té mu (pro někoho možná překvapivě) neubírá ani fakt, že je jako aktivní velkopodnikatel hned v několika sektorech a zároveň ministr financí ve střetu zájmů.
Programová vágnost ANO mimo jiné pomohla této straně do vlády s ČSSD a KDU-ČSL, takže velice pravděpodobně nehrozí razantní škrtací politika podobná té Kalouskově. Ekonomický cyklus, zdá se, je také spíše na straně Babišova hnutí.
Kde se ale může projevit další podobnost s vývojem v TOP 09 je právě personální aspekt strany. TOP 09, stejně jako nyní ANO, mohla svého času přilákat poměrně loajální typy lidí, kteří slyšeli na příslib kariéry v politice uvnitř elitního klubu. Háčkem je, že tato loajalita nebyla tak úplně trvanlivým zbožím, což poměrně zajímavě dokumentuje i vztah TOP 09 a Starostů a nezávislých, kteří se zdáli být minimálně v počátcích nerozlučnou dvojicí.
V případě ANO je nasnadě se ptát, zda Andrej Babiš bude schopný i nadále intenzivně komunikovat se „svými lidmi“ v obcích a krajích přímo, nebo jestli se pro tyto účely obklopí silně loajálními „plukovníky“, kteří budou dohlížet na plnění jeho vůle. Stejně tak logické je se ptát, jestli se uvnitř strany náhodou neobjeví dostatečně vlivné frakce, které nebudou se stávajícím kurzem fungování spokojené a jaký bude jejich osud.
Ať už bude vývoj jakýkoliv, je jisté, že z oslabení TOP 09 a možného budoucího oslabení ANO bude profitovat přežívající ODS. Nebo se po knížecí fajfce a Babišově antipolitice „prostě“ objeví někdo další?