Klinický střet dvou rozdílných světů
Arnošt NovákArnošt Novák reaguje na text Ondřeje Féra na České justici. Uvažování Ondřeje Féra je přesně tím příkladem uvažování, vůči kterému se Autonomní sociální centrum Klinika snaží vymezit.
Po sérii policejních zákroků proti aktivistům a lidem podporujícím Autonomní sociální centrum Klinika, kde spíše hovořily teleskopické obušky a donucovací prostředky, konečně zazněly i argumenty odpůrců Kliniky ze serveru Česká justice. Naplňuje se tak i jeden z cílů, které si lidé kolem Kliniky dali. Rozvířit debatu o tématech, o kterých se dosud nemluvilo, protože se braly za samozřejmá dogmata — o nezpochybnitelnosti soukromého vlastnictví, o nutnosti udržovat rozpor a napětí mezi legalitou a legitimitou, či o všeprostupující tržní logice.
Informační smog kolem státu
Ondřej Fér svůj článek na České justici zarámoval tak, že aktivisté zakládají svá tvrzení na svých domněnkách a názorech, zatímco jeho článek přináší prostá fakta, z nichž pak vyplývají jasné závěry diskuse. Snaží se tak nastolit rámec, že proti sobě stojí experti, kteří věcně argumentují na základě faktů a básníci-laici, kteří mají jen názory. Je to jeden z klasických manévrů jak znevěrohodnit své protivníky. Sám ale se svými prostými fakty nezachází férově.
Svoje fakta ohledně kauzy Kliniky zformuloval do odstavce: „Budovu bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici na Žižkově vlastní stát, který ji spravuje prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Budova má být předána Generální inspekci bezpečnostních sborů. Radnice Prahy 3 v budově chtěla zřídit školku. „Podle zákona musí zastupitelstvo odsouhlasit nabízenou finanční částku předem. Tato informace však městskou část ve výběrovém řízení značně znevýhodňuje a prakticky vylučuje úspěšnost ve veřejné soutěži,“ vysvětlil mluvčí Prahy 3 Stanislav Kněnický, proč z tohoto záměru sešlo. To je všechno.“
Ne, není to všechno, protože sám Ondřej Fér uvádí jen určitá „prostá fakta“ vytržená z kontextu, jiná „prostá fakta“ opomíjí a jiná zase deformuje. Je třeba tak fakta Ondřeje Féra doplnit o další „prostá fakta“ a o kontext.
Bývalá budova polikliniky je prázdná pět let a poslední dva roky ji spravuje ÚZSVM. Budova měla být standardně nabídnuta jiným státním institucím k využití, ale podle dostupných informací nebyla. Namísto toho byla zcela nestandardně vládou (nejspíše Nečasovou) určena pro urychlenou privatizaci. Tento záměr budovu privatizovat byl poslední rok „standardně komunikován“, i vůči Městské části Prahy 3, která se o budovu zajímala, což opravdu vylučovalo její úspěšnost ve veřejné soutěži.
Paralelně ale začalo probíhat jednání s GIBS o tom, že budova bude převedena na tuto státní instituci. Údajně v rámci této privatizace se o budovu začal v létě letošního roku zajímat GIBS. Jsou tady ale jasná a holá fakta: jednání kolem budovy bývalé polikliniky probíhala zcela nestandardně, bez obvyklých procedur; interně v ÚZSVM se dělo něco jiného (jednání s GIBS), než co se komunikovalo vůči Praze 3 (urychlená privatizace); celé jednání zůstává stále netransparentní a dokumenty, které by na to vrhly světlo, nebyly i přes naši žádost zveřejněny.
Celé argumentace kolem budovy bývalé polikliniky ze strany ÚZSVM je velice „tekutá“ a neustále se proměňuje. Počínaje tím, kdy o budovy projevil zájem GIBS, nejdříve to bylo v listopadu, pak v září, pak v lednu a konečně prý v červenci. Není jasné, jak daleko jsou jednání, ani jak je stěhování GIBS naléhavé.
Původním důvodem pro stěhování GIBS měl být drahý komerční nájem v komerční budově. Když jsme zjistili, že budova patří akciové společnosti ve stoprocentním vlastnictví Prahy 6, tak nájem byl náhle přijatelný, ale důvodem ke stěhování byla plánovaná výpověď z nájmu ze strany Prahy 6 a prodej budovy developerovi.
Jaká jsou „prostá fakta“ toho, jak státní instituce přesně nakládaly a nakládají s budovou bývalé polikliniky, tak není zcela jasné a bezpochyby je nezná ani Ondřej Fér, protože je státní instituce trousí velice poskrovnu a vytvářejí kolem sebe kouřovou clonu.
Stát versus zbytek světa
Z tohoto informačního a argumentačního smogu kolem budovy bývalé polikliniky se ale vynořují jiná „prostá fakta“, obecnější, o povaze toho, jak stát nakládá se svým majetkem a jak se vztahuje k samosprávě a ke svým občanům.
Některé státní instituce a úřady hrají zcela neprůhledný ping-pong s nemovitostmi státu, aniž by místní samosprávy, natož občané měli a mohli mít ponětí, co se s danými budovami zamýšlí. Tu je to urychlená privatizace, tu převedení budovy za ne zcela jasným účelem. Bývalá poliklinika bude jen kapkou v moři.
Ano, souhlasím s Ondřejem Férem, že budova bývalé polikliniky nepatří „Arnoštu Novákovi, jeho kamarádům a spolužákům“, ale je všech. Právě proto by ale nakládání s majetkem „všech“ mělo být zcela jasné, průhledné, transparentní a případné nejasnosti by měli státní úředníci ochotně veřejnosti vysvětlovat. Právě proto, že tito úředníci „slouží“ veřejnosti (copak se pro ně nepřipravuje služební zákon?).
Realita je ale odlišná. Spíše se zdá, že státní majetek pro ně je jakousi formou jejich soukromého vlastnictví, s kterým nakládají v rámci své vlastní státní kasty. Nedej bože, aby se ozval někdo jiný, ať již samospráva (pak přijde privatizační mlžení) anebo nějaká občanská iniciativa (pak přijde rétorika legality, policie a arogance).
Právě tato neochota argumentovat své ne-jednání a arogance je na celé kauze zarážející. Na občanskou iniciativu, která vyklidila léta prázdnou budovu od smetí, odpadků, výkalů a injekčních stříkaček generální ředitel ÚZSVM reagoval slovy, že se je o to nikdo neprosil, a že než aby tam byli (byť dočasně) oni, tak ať je to radši prázdné.
To není reakce úředníka, který spravuje státní majetek (a nejen majetek Arnošta Nováka a jeho kamarádů a spolužáků), ale reakce lenního pána. A než aby se o to zdarma (třeba dočasně, než se rozhodne co s ní) starala občanská iniciativa, tak prázdnou budovu hlídá soukromá bezpečnostní agentura za peníze z veřejného rozpočtu (moje, mých kamarádů, mých spolužáků a ano i pana Féra).
K možnostem demokratického využívání společenského rozdělení mj. uvádíte ........... zacíleně udržovat napětí mezi legalitou a legitimitou a tím dynamiku ve společnosti, což umožňuje nahlédnout, že některé zákony jsou špatné a je třeba je změnit, ať již to byl v nedávné minulosti ten o nezpochybnitelnosti vlády komunistické strany, nebo v současnosti ten o nezpochybnitelnosti soukromého vlastnictví.....
Jedním z neuralgicky dělících stanovisek a tím za nutné otevření hlasitého střetu mezi legalitou a legitimitou, považuji způsob interpretace myšlenky udržitelného společenského růstu......bych vprovovlevo dodal.
Nejsem si ale úplně jistá tvrzením Z. Baumana, že bychom se "více než člověka, který zákon porušuje, měli bát toho, kdo ho slepě a poslušně dodržuje".
Já si totiž myslím, že u zákonů nelze generalizovat, tedy že je toto tvrzení použitelné jenom v některých případech. Představte si, že by se to aplikovalo na zabití člověka. Vrahů bychom se báli méně, než těch, kdo slepě dodržují zákon, a proto nikoho nezavraždili. Ale nemusí jít ani o vraždění, co kdybychom se více báli podnikatelů, kteří "slepě a poslušně" platí daně než těch, kdo se s tím nepářou a šidí, kde mohou?
Možná Z. Bauman vysvětluje na jiném místě své knihy, jak to vlastně myslí s tím demokratickým "rozvracením řádu" a jestli něco uznává.
Žižek ve své poslední knize napsal, že by nechtěl žít ve společnosti, kde je vše neustále zpochybňováno. Například i to, zda je nebo není možné znásilnit ženu.