Nová vláda a budoucnost jádra
Jiří DolejšKoaliční smlouva, na které stojí vznikající vláda, se staví za podporu dostavby nových dvou reaktorů Jaderné elektrárny Temelín, ale pokud to bude hospodářsky výhodné pro ČR. Nastane taková situace?
Asi se napříč politickým i názorovým spektrem shodneme, že ČR potřebuje dlouhodobě stabilní energetickou koncepci. Dnes v energetice spíše převažuje nejistota, pro spotřebitele i investory. Součástí takové koncepce je i rozhodnutí o budoucnosti jaderné energie jako náhrady za útlum energie uhelné.
ČR patří mezi země se silnou podporou jaderné energie a to i v dobách po fukušimské katastrofě. Minulé vlády stavěly na jádru energetickou bezpečnost země. Aktualizace státní energetické politiky a rozhodnutí o rozvoji jádra teď stojí před novou vládou.
Koaliční smlouva, na které se zakládá vznikající vláda, se staví za podporu dostavby nových dvou reaktorů Jaderné elektrárny Temelín, ale pokud to bude hospodářsky výhodné pro ČR. Tímto dovětkem naznačují, že za rozhodující parametry považují obchod s elektrickou energií a finanční návratnosti jaderné investice.
Z koaličních řad zaznívají i kompromisní úvahy, zajistit eventuálně vyšší dodávky jaderné energie dostavbou nového, pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany.
Pro bilanční úvahy je samozřejmě důležité přemýšlet o možnostech obnovitelných zdrojů (je tu závazek vůči EU) a o pružnosti spotřeby, tedy o poklesu energetické náročnosti rozvoje a snižování plýtvání. V případě útlumu uhlí zde však nejsou k disposici v krátkém čase dostatečná kvanta, která by srovnala bilanci a nezvýšila energetickou závislost země. To vše mluví pro rozvoj jaderné energetiky.
Dostavba jádra měla být hotova do konce roku 2025. Jak komplikace v průběhu výběrového řízení na zakázku třetího a čtvrtého bloku JETE, tak politické problémy dané pádem vlády Petra Nečase a předčasnými volbami vedly ke zpoždění celého projektu.
Původně mělo být o dodavateli rozhodnuto na podzim 2013, nyní se rozhodnutí odkládá, možná až na počátek roku 2015. O veřejnou zakázku soutěží americký Westinghouse česko-ruské konsorcium MIR.1200 (o stížnosti francouzské Areva na vyřazení se ještě v EU nerozhodlo). Nyní se uvažuje, že tendr může skončit i bez výběru vítěze.
Ale ani vybrat technologii neznamená, že se začne hned stavět. Investora, tedy ČEZ, zajímají samozřejmě podmínky návratnosti této stamiliardové investice.
Aktuálně se ceny elektrické energie snížily, ale nikdo neví, jaké budou po celou dobu životnosti elektrárny. A tak vedení ČEZ přišlo s myšlenkou návratnost investice garantovat a to fixací nákupní ceny na jinak stejně pokřiveném energetickém trhu. Pojistí se tak proti fluktuacím ceny na trhu. Takové obchodní schéma ovšem znamená přenést na někoho podnikatelská rizika.
Šlo by zřejmě o fixovanou cenu na výrazně vyšší hladině, než je ta dnešní. Tedy buď se vyšší cenou přenese náklad přímo na spotřebitele a nebo v případě dotovaných cen na stát a daňové poplatníky.
Po zkušenostech s fotovoltaickým tunelem pro podobné úvahy není velké politické pochopení. Pokud by to ale s fixovanou nižší cenou mělo dopadnout do bilance ČEZ, tak zhoršení kapitálové pozice firmy (ta přes problematické akvizice na Balkáně si dosud stojí dobře) by zase nahrávalo privatizaci státního podílu.
Pro dostavbu a při výběru zakázky se hodně argumentuje přínosem pro domácí průmysl a stavebnictví. Případní čeští dodavatelé také nejvíce lobují pro urychlenou dostavbu. Tím se dostáváme k otázce, jak velký bude nakonec multiplikátor této investiční akce. I to patří mezi potřebné analýzy, které by si měla nová vláda nechat udělat.
Sdružení Škoda JS a Rossatom uvažovalo v dodávce o větším podílu pro české firmy. Pokud by šlo jen o pomocné práce a klíčové dodávky a licence by byly z jiných zemí, efekt by byl výrazně menší. Strojírenské firmy také uvádějí, že víc než tato jedna zakázka (byť v objemu 250 miliard korun) je zajímá možnost spolupráce na podobných investicích jinde ve světě, které se s ohledem na renesanci atomu v řadě zejí plánují.
Jaderná energetika není anachronismus, vyvíjí se její technologie i bezpečnost. Bylo by ovšem chybou zavázat se po desítky let dotovat špatně spočítaný projekt. A to nepochybně bude úkolem nastupující vlády.
1) Nemáme vlastní ekonomicky rentabilní naležiště uranu.
2) Nedokážeme vytěženou surovinu zpracovat na palivové články. Nemáme na to technologii a ani se nesnažíme ji získat.
3) Nemáme vyřešeno trvalé úložiště radioaktivního odpadu. Ten nemůžeme jen tak někde nechat ležet, nemáme jej kam sami uložit, takže jsem závislí na tom, že jej od nás někdo odebere a uloží či zpracuje.
Pokud bychom opravdu chtěli zlepšovat energetickou nezávislost, tak je třeba se soustředit na zdroje bez potřeby paliva - voda, vítr, slunce, nebo s možností paliva lokálně generovaného - bioplyn.
Což ovšem nebude zadarmo. I za případnou nezávislost je třeba něco zaplatit.
1) nabídka palivových článků na trhu je dostatečná, a to z různých zemí - soběstační z vlastních zdrojů nebudeme nikdy i když nejlépe jsme na tom pokud jde o uhlí (to ale ekologové také nemilují)
2) bezpečné úložiště radioaktivního odpadu je jen věcí jednání, to že se to dosud nevyřešilo, neznamená že to nejde. Stejně jako v jiných zemích, které zvyšují podíl jádra na svém energetickém mixu
3) obnovitelné zdroje mají potenciál zejm. jako malé lokální zdroje, ale neřeší celou bilanci výroby a spotřeby energie, také to není zadarmo (viz excesy kolem fotovoltaiky) ani to neřeší energetickou nezávislost
Dostavba, nedostavba - na podstatě to nic nemění. Ale pro úplnost : Temelín byl od počátku koncipován o více reaktorech, ale bylo to před 20 lety přerušeno.
Myslím že rozhodne věcné, demytizující jednání na téma a) parametry bezpečnosti + b) kompenzace pro místní. c) i zde existuje technologický vývoj (sekundární využití odpadu)
Ukládání jaderného odpadu podle stupně radioaktivity (obecná kategorizace)
Vysoceaktivní radioaktivní odpady (kategorie I) obsahují dlouhodobé zářiče produkující intenzívní teplo a jejich nebezpečnost se počítá na miliony let. Doporučuje se jejich trvalé uložení v úložišti jaderného odpadu v hlubinné geologické formaci, v úložišti vybudovaném speciálně pro tento účel.
Nebezpečnost středně aktivních radioaktivních odpadů (kategorie II) se pohybuje v měřítku statisíců let. I tyto odpady obsahují dlouhodobé zářiče, avšak produkují méně tepla. Doporučeno je jejich trvalé uložení v hlubinné geologické formaci nebo v opuštěném solném dole.
Nízkoaktivní radioaktivní odpady (kategorie III) obsahující dlouhodobé zářiče jsou nebezpečné po dobu desetitisíců let. I zde se doporučuje uložení jaderného odpadu v hlubinné geologické formaci nebo v opuštěném dole.
Středněaktivní radioaktivní odpady (kategorie IV) neobsahují dlouhodobé zářiče, doba jejich nebezpečnosti se měří na tisíce let. Doporučuje se trvalé uložení v opuštěných solných nebo jiných dolech, jeskyních nebo v povrchových a podpovrchových úložištích se zesílenou inženýrskou strukturou.
Nízkoaktivní radioaktivní odpady (kategorie V) neobsahují dlouhodobé zářiče. Neprodukují teplo, doba nebezpečnosti jsou stovky let. Doporučené je trvalé uložení v opuštěných dolech a jeskyních nebo v povrchových a podpovrchových úložištích.
== konec citace ==
Myslím že pro naše účely úložiště těchto odpadů můžeme považovat za trvalé. Horizont byť stovek let je pro stát neschopný vidět za další volby opravdu v nedohlednu. O větších škálách ani nemluvě.
Možnost přepracování odpadu na palivo například v rychlých množivých reaktorech tu je. Na papíře. V praxi se moc nepoužívá, není v současnosti kvůli nízké ceně uranu ekonomicky rentabilní. Zda se tak nakonec stane v zásadní míře, nebo se objeví technické problémy, které to znemožní dnes prostě nevíme. Je docela možné, že kvůli tomu, abychom dnes mohli exportovat produkci Temelína, připravíme mnoha generacím našich potomků starosti s obranou nějakého úložiště. Protože ač ten odpad je zhola k ničemu pro výrobu atomové bomby, pro špinavou bombu bude dostatečně smrtící po stovky a tisíce let.
Otázka je daleko praktičtějí - a to je rozsah, způsob a ekonomicko technické podmínky za jakých by se jádro měo rozvíjet. Daleko důležitějíší než rozíjet poněkud obsedantní a v podstatě izolované filipiky proti.
K tomu praktickému tématu patří nepochybně i otázka výhodnosti expoortu
elektrické energie.
No jo, ale není ta veřejná podpora výsledkem lobbingu a propagandy? Většina argumentů proti dostavbě Temelína v devadesátých letech se později potvrdila, ale na podpoře jaderné energie to nic nezměnilo.