I kvůli jadernému lobbistovi Podivínskému je třeba Rusnokovu vládu odmítnout

Jakub Patočka

Fakt, že navrhovaný ministr životního prostředí Podivínský zasvětil svá první veřejná vystoupení propagaci dostavby rozšíření jaderné elekrárny Temelín, z něj činí jeden z hlavních důvodů, proč Rusnokovu vládu ve Sněmovně odmítnout.

Ekologická politika je v českých zemích popelkou nejméně od zpackaného vládního angažmá Strany zelených. Bohužel s tím, jak se Bursíkovým a Liškovým zeleným podařilo zbavit kreditu vlastní stranu i sebe samé, zbavili vážnosti i stěžejní politické téma své strany.

Mnohokrát jsme napsali, že nejhorším výsledkem působení Martina Bursíka na ministerstvu životního prostředí bude to, co přijde po něm. ODS s gustem po volbách 2010 ukázala, že koalice se Stranou zelených byla pro ni jen nutným zlem a ministerstvo životního prostředí obsadila lidmi, kteří zde neměli jiný úmysl než bez ohledu na zájmy a potřeby přírody umetat cestu průmyslu a jak to půjde kořistit pro sebe a své přátele. Ukázalo se, že představa o kultivaci ODS, se kterou Bursík do koalice s ní vstupoval, byla v nejlepším případě pošetilým sebeklamem.

První ministr životního prostředí dosazený po roce 2010 ODS Pavel Drobil ve funkci proslul především jako typický korupčník své strany prorostlé organizovaným zločinem, ale není spravedlivé zapomínat ani to, že k ekologické politice měl vztah jako nájezdník k dobytému městu. Ministr Chalupa, který jej nahradil, si dával o něco větší pozor na to, aby veřejnost zbytečně nedráždil projevy necivilizovaného vztahu k přírodě, ale proti zájmům svěřeným jeho úřadu nepracoval s menším úsilím.

Vezměme si například jen okolnost, že Ministerstvo životního prostředí v letošním roce z deseti miliard korun vyhrazených v prostředcích Evropské unie nevyužije výraznou většinu. Tomáš Chalupa tedy připravil svěřený obor i český rozpočet jen letos o nejméně šest miliard. Je to samozřejmě i projev toho, jak vážně vláda mínila svou rétoriku o nezbytnosti úspor, ale především je to doklad s hrdostí na odiv vystavované nekompetence ve vztahu k oboru.

Škody napáchané tříletou správou ministerstva životního prostředí nájezdníky z ODS nejsou o nic menší, než páchala pravicová vláda v resortech školství, kultury, sociálních věcí či zdravotnictví. Chalupa, ani Drobil by při uvádění personálních příkladů fenomenální nekompetence Nečasovy vlády nikdy neměli scházet.

Pokud opozice vcelku běžně na ně ve svých výčtech zapomíná, je tomu tak i proto, že sama sociální demokracie má k otázce životního prostředí rozporuplný vztah. Na jedné straně sociální demokraté disponují ve Sněmovně několika lidmi, kteří v ekologické politice představují spolehlivého spojence občanských iniciativ zasazujících se o tento veřejný zájem, na straně druhé provázanost řady kruhů v ČSSD s průmyslovými lobbisty je nutně často vede k postojům, které si s barbarstvím ODS v ničem nezadají.

Nejčastější rétorickou figurou, kterou používají levicoví technokraté, je konstrukce zpravidla imaginárního konfliktu mezi zájmem vytvářet či udržet pracovní místa a ochranou přírody. Studie za studií ale dokládají, že hospodářská politika založená stejnou měrou na silných sociálních a ekologických ohledech utváří větší množství, kvalitnějších a udržitelnějších pracovních míst nežli starosocialistický industriální přístup.

Příkladem, do nějž je možné spor o vztah demokratické levice k ekologické otázce zkoncentrovat, je otázka jaderné elektrárny Temelín. Česká společnost je po desetiletí vytříbené propagandy provozované firmou ČEZ, na niž sami přispíváme v účtech za elektřinu, podivuhodně zaostalá ve svém smýšlení o energetice v porovnání s ostatními Evropany.

Lze říci, že se zde marketingovým stratégům ČEZ podařil fenomenální kousek, když Češi obludné a děs nahánějící stavby jaderných elektráren pokládají div ne za jednu z hlavních opor národní hrdosti, zatímco jsou ochotni každého poučit v náhlém záchvatu přírodymilovnosti o tom, jak větrné elektrárny hyzdí krajinný ráz a zabíjejí ptáčky.

Naštěstí debatu o nových blocích Temelína vůbec není nutné vést v této rovině. Slovu příroda se v diskusi o něm můžeme úplně vyhnout. Jedná se o debatu primárně ekonomickou, technologickou a strategicky politickou. Ze všech těchto hledisek je úmysl rozšiřovat Temelín hrubým omylem s potenciálně fatálními důsledky.

Hledisko ekonomické: všechny trendy vývoje energetiky jasně ukazují, že cena obnovitelných zdrojů klesá takovým tempem, že je otázkou již jen nepříliš dlouhé doby, než budou levnější nežli zdroje konvenční i bez podpory garantovaných výkupních cen.

V českých zemích se často mluví o solárním tunelu. Z části jistě právem. Ovšem tím, kdo je za něj plně odpovědný, nejsou ekologické iniciativy či obhájci přechodu k obnovitelné energetice, nýbrž politicko-ekonomické mafie, přisáté k veřejným rozpočtům. Všimněme si, že nikdo neviní dopravní inženýry z odpovědnosti za korupci provázející výstavbu českých dálnic.

Stejně tak lány solárních panelů často provokující na nevhodných místech v krajině jsou svědectvím o nekvalitě české veřejné správy, bezostyšné nenasytnosti českých průmyslových lobby, nanejvýš snad o určité dílčí nekompetenci jedné i v jiných ohledech nemotorné garnitury ve Straně zelených, nikoli o nepatřičnosti obnovitelných zdrojů jako takových.

Mohli bychom snášet desítky příkladů z Evropy, ze zemí, v nichž funguje slušně veřejná správa, dokládající jak obnovitelné zdroje pomohly ekonomice, zaměstnanosti, místní komunitám a kolik dalších příznivých ekonomických dějů na jejich rozvoj bylo možno navázat. Potíž netkví v obnovitelných zdrojích, ale v tom, že česká politika již sestoupila tak nízko, že i skvělou ideu je schopna přetvořit v ničemnost.

Je tu ale ještě vážnější argument. ČEZ i další provozovatelé elektráren dobře vědí, že trh s elektřinou jednak není předvídatelný, jednak se nevyvíjí pro jádro nijak příznivě. Proto přicházejí s požadavkem na garanci pevných výkupních cen — tedy přesně ono opatření, které ač zamýšleno původně dobře — jako podpora rozvoje žádoucí technologie — se v rukou zkorumpované české veřejné správy změnilo v nástroj vyvádění prostředků z veřejného rozpočtu.

Rozdíly v případě Temelína jsou dva. Za prvé: zde nemáme co do činění se začínající žádoucí technologií, ale s technologií, do níž se patrně investovalo víc veřejných prostředků, než do všech ostatních energetických odvětví dohromady, a která přesto nebyla s to překonat některé své základní nedostatky. Za druhé: objem prostředků, k nimž by se musely veřejné rozpočty zavázat v poskytování garancí, jsou řádově vyšší, doba podstatně delší.

A pokud jde o pracovní místa: ze všech studií na to téma vychází jaderná energetika jako nejméně přínosné odvětví.

Hledisko technologické: podíváte-li se na grafy ukazující vývoj nově instalovaného výkonu podle typu elektráren, světové trendy se vyjeví zcela jednoznačně, neklamně. Navzdory několika, s vážnými problémy zapolícím projektům je z čísel evidentní, že vcelku svět od jádra upouští. A stejně tak je evidentní, ať už se to pánům a paním v ČEZ líbí nebo ne, že budoucnost naopak patří obnovitelným zdrojům.

Německo, kde v tomto panuje konsensus jdoucí napříč politickou scénou, se pokouší stát průkopníkem nové energetiky opřené zcela o obnovitelné zdroje. Energetický obrat, na němž Němci pracují, je jedním z největších experimentů současné civilizace. A není zvláštní důvod pochybovat o tom, že Němci jej nakonec zvládnou.

Jedná se o technologickou revoluci srovnatelnou s příchodem počítačů, s opuštěním parní dopravy na železnici, či s přechodem od pevných linek k mobilům. Česká politika místo toho, aby se maximálně snažila využít příležitosti, kterou nám blízkost Německa skýtá, staví se na zadní, a dokonce nalezneme dostatek mudrlantů, kteří by byli ochotni poučovat Němce, že jejich energetická budoucnost by byla mnohem lepší, kdyby si vzali příklad z naší minulosti.

My sami se tak ocitáme v roli, kdy i Švejk by vedle nás působil jako distingovaný intelektuál. Bavíme-li se vážně o garancích na Temelín, jsme v pozici lidí, kteří by se chtěli v roce 1960 pro příštích padesát let zavázat k trvalému odběru určitého, nijak malého, počtu parních lokomotiv.

A tím se dostáváme k hledisku strategicko-politickému. Je zhola nepředstavitelné, že za deset patnáct let, kdy v Německu již nebude v provozu jediná jaderná elektrárna a země bude na cestě k energetice postavené plně na obnovitelných zdrojích, bude německá veřejnost ochotna tolerovat reaktory necelých tři sta kilometrů od Mnichova.

Z počínání ČEZ je evidentní, že firma sama si je strategických rizik projektu rozšiřování Temelína vědoma a nijak zvlášť se do něj nehrne. Zájem o něj leží jinde. Jednak by tak obrovská zakázka umožnila dál promazávat kolečka korupce, na které je podstatná část české politické třídy závislá. Jednak ruští dodavatelé se celí třesou na možnost získat v Temelíně vzorový projekt, se kterým by se pak pokoušeli strhnout k podobné pošetilosti další vlády v zemích svých bývalých satelitů.

To nejsou malé síly. Pokud ministr životního prostředí v Rusnokově a Zemanově vládě zasvětil svá první veřejná vystoupení obhajobě Temelína, slouží právě jim. Vidíme, že tu máme co činění se člověkem, který bez arguemntů a bez věcné debaty hájí zájmy průmyslové lobby. Je pravým pokračovatelem Drobila či Chalupy.

Neliší se v tom svou nekompetencí a poplatností zájmům jdoucím přímo proti programovým východiskům demokratické levice od ministrů Balvína, Fischera, Peciny či premiéra Rusnoka, jejichž jména v této souvislosti správně uváděl jak předseda ČSSD Bohuslav Sobotka tak Jiří Dienstbier.

Moderní levice se bez silné a sebevědomé ekologické politiky neobejde. Nominace jednoho z nejzkušenějších a nejkompetentnějších politiků ČSSD Vladimíra Špidly na post stínového ministra svědčí o tom, že si to Bohuslav Sobotka uvědomuje. I jméno jaderného lobbisty Podivínského na postu ministra životního prostředí je tak ale na místě uvádět mezi prvořadými důvody, proč je nutné Zemanovu vládu ve Sněmovně odmítnout.

    Diskuse
    July 26, 2013 v 15.12
    K tématu ...
    ... vřele doporučuji nedávný rozhovor Petra Holuba s Danou Drábovou na Čro Plus (http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2930281). Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost se tu vzácně nesnaží vystupovat jako nezaujatá odbornice na jadeně-bezpečnostní otázky, ale zapřisáhlá propagátorka temelínského rozšíření a schválení garantovaných cen. V cca dvaceti minutách k poslechu snad všechny argumenty protemelínské strany, od "my Češi jádro umíme" až po inspiraci Čínou.
    July 27, 2013 v 8.04
    O Temelínu je v zásadě rozhodnuto, ať bude ve vládě kdokoli. Vladimír Špidla by to snad mohl zvrátit, ale ten ministrem životního prostředí nikdy nebude.
    July 27, 2013 v 14.37
    Nu, ale jedna věc je rozhodnout, že se bude stavět (resp. že by se mělo stavět), a druhá zaručit garantovanou cenu vyráběné elektřiny. Bez zaručené ceny do toho žádná společnost při dnešních tržních cenách nepůjde.
    July 27, 2013 v 15.08
    Ano, je třeba tuto vládu odmítnout!
    Chce totiž dostavět Temelín a je docela možné, že povolí stavbu investorovi v nějaké lokalitě, kde se nachází černobourec žlutozelený. Proto je nutno tuto vládu odmítnout.
    Vláda Němcové /tedy spíše Kalouska/, která tím bude mít umetenou cestu, sice Temelín také dostaví a umožnění zničit daleko více fauny a navíc bude dále šlapat na hlavu lidem, pro které nastala teď částečná úleva, ale musíme být zásadoví. A hlavně proti Zemanovi, neboť levice nemá vyššího úkolu.
    Nejhorší jsou takoví ti mimopražští, kteří se domnívají, že je pořád lepší když vládne někdo, kdo je oproti tomu minulému aspoň o kousíček vlevo. Že i malá úleva je lepší, než stále se zhoršující situace. A ještě si, balíci jedni, nechtějí nechat vysvětlit, jakým štěstím by pro nás bylo, kdyby se prezidentem stalo Jeho jasné kníže.
    Tak do zbraně! Odstraníme vládu, která by dostavěla Temelín a instalujme vládu, které jej dostaví. Pak teprve můžeme spokojeně spát.
    July 27, 2013 v 21.22
    Pane Ševčíku, nedělejte z autora pražáka, ...
    to on vskutku není. Ostatně, autor má vytříbený politický instinkt, "já to dávno říkal a napsal" či "já na to první upozornil" by mohl mít v erbu, ale vliv zase takový nemá. Jeho text poslance, zejména těch 101 notářsky neověřených, neovlivní (mnohé z nich spíše negativně, takže by mohl paradoxně vládě prospět).
    Jeho argumentace je zajímavá, bylo by chybou nevěnovat jí pozornost.

    Pozoruji-li dění, mám jakýsi pocit "chtěli jsme to přeskočit, ale budeme si to muset prožít". Jakoby vývoj měl jakési povinné etapy. Zárodek prostě musí mít žaberní oblouky, protože jinak by ontogenetický vývoj neměl z čeho udělat jazylku, hrtan, štítnou žlázu či střední ucho. I psychicky, dítě si od prenatálního období do pozdní puberty prostě musí projít různými fázemi, předčasně psychicky dospělé děti si v dospělosti různě kompenzují, oč je osud v dětství připravil.

    Současná situace se mi jeví jako taková "kompenzace". Klaus měl být politicky poražen, ale nebyl. Dokončil své druhé období, dopsal n-krát svůj "rok n-tý". Nemůžeme se nějak hnout dál, ještě zbývá odžít kus dětství, než přijde dospělost a s ní aktivní odpovědnost. Ještě budeme spoléhat na toho, kdo měl kdysi Klause porazit. Ještě pořád si nepřipustíme, že my sami jsmě měli odmítnout Klause, a že i dnes můžeme něco a někoho odmítnout, aniž by se tím vrátil čas a předchozí stav. Kdyby naši prarodiče v roce 1946 odmítli komunisty, fašisté by se nevrátili. Kdybychom odmítli Klausismus-Ekonomismus i s kupónovou privatizací, nevrátil by se Marxismus-Leninismus. Odmítnutí Rusnoka není cesta k restauraci Nečase. A Kalousek? Strašidlo. Tenhle bubák nám zatím zůstane. Aź si odžijeme Zemana, budeme jako společenství muset názorově, vyzněním, vyústěním politické debaty, porazit Kalouska i s jeho maskotem.

    Abychom si mohli Zemana "odžít" a nezadělávali si na další "potlačené frustrace z dětství", nesmíme si zakazovat jeho věcnou kritiku. Ostatně, od autora to beru víc než od jiných, neboť kdo lépe a přesněji v devadesátých letech minulého století (ne až teď na konci, to už šlo kdekomu) věcně kritizoval Klause?

    Ano, v Praze nyní vládne protizemanovská hysterie. Ale to není věcná debata. To je jen pubertální vztek na to, že se rodič liší od vlastního obrazu dříve vytvořeného v dětských očích (jinak by idolem nebyl Kalouskův maskot - dospělost dcery také nepoznáte podle toho, že rodičům zabouchne dveře a v pokojíčku čumí na plakát zpěváka zrovna módní kapely). Bude-li naproti tomu debata nepražsky a nebulvárně věcná, "odžijeme" si tuhle "náhradní", kompenzační periodu dříve.
    July 28, 2013 v 16.36
    Máte pravdu pane Kolaříku, byli lepší kandidáti než Zeman. Ale je nutno dodat, že to bylo v prvním kole, kde jsem také Zemana nevolil. Ve druhém kole lepší kandidát nebyl. A tam už skutečně byli jen kandidáti dva. To je možno si ověřit i na netu. Tolik pro Swarzenberkovce.
    July 29, 2013 v 12.21
    Vy tedy máte času, pane Kolaříku,
    když dokážete tak dlouho psát o ničem. Zřejmě jsem ťal do živého, když vás to nakoplo k takovéto odvetě.
    Jasné knížátko jsem zmínil proto, že mě už leze krkem neustálý boj levice se Zemanem. To ne já, ale ti, kteří neustále všude "ostatně soudí, že Zeman musí být zničen", jsou jim posedlí.
    Na jím ustanovenou vládu spustili takovou palbu, že pravice ani nemusí nic dělat, oni jí umetou cestu k vládě perfektně.
    Zeman je stejně můj, jako je váš Švarcnberk. Zemana jsem v prvním kole nevolil, bylo to z nutosti až ve druhém, protože by mě musel trefit šlak, kdybych jako levicový demokrat měl volit těžce neoliberálního kandidáta, který se nechá titulovat Masarykem zakázaným titulem a navíc není rozhodně duchem oslnivý. I když panečku, jeho PR agentůrám se díky krkolomným konstrukcím podařilo zpitomět nejednoho levičáka k jeho volbě. V Praze pro ně pracovala dokonce davová hysterie.
    S článkem nesouhlasím, protože pokud za tuto vládu nenastoupí vláda lepší, tak je nebetyčná pitomost jí svrhávat. Možná, že kdyby autor nahradil jméno Zeman jménem jiným, kritika vůči prezidentovým krokům by byla minimální.