Festival Měsíc autorského čtení na svém třiadvacátém dni představil českého prozaika Jiřího Hájíčka. Rodák z jižních Čech má za sebou několik povídkových sbírek či román Selský baroko, který v roce 2006 získal cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu. Jeho poslední titul, Rybí krev, obdržel ocenění Magnesia Litera Kniha roku 2013.

V Divadle Husa na provázku četl ukázky právě ze svého posledního románu, ve kterém vypráví příběh jedné vesnice a jedné rodiny na pozadí výstavby jaderné elektrárny Temelín. V anotaci autor upozorňuje, že nejde o žádný „zelený román“.

V knize se nerozpadají pouze části vesnic, které je nutné v důsledku stavby zbořit. Hájíček podává obraz rozpadu rodiny a narušení základní rodinné sounáležitosti. Snaha hlavní hrdinky znovu obnovit emoční fungování rodiny se zdá být stejně komplikovaná, jako snaha zastavit výstavbu jaderné elektrárny.

Rybí krev je vaším dalším románem z venkovského prostředí. V čem je pro vás přitažlivá esence vesnice, která vás inspiruje psát právě o ní?

Vychází ze zážitku z dětství a dospívání. Říká se že, co člověk prožije do nějakých osmi nebo dvanácti let, je hodně určující. Vyrůstal jsem na vesnici, takže ta atmosféra, ta esence, to je něco, o čem se mi dobře píše a rád o tom píšu.

Cítím, že to je moje a že to jde ze mě. I když ne všechny moje knížky jsou přímo z vesnice, přiznávám, že je to takové moje téma, ke kterému se rád vracím.

Příběh Rybí krve se odehrává v oblasti jaderné elektrárny Temelín. Mohl by se tenhle příběh odehrát i někde jinde? Do jaké míry může být univerzální?

Jde o téma, které zasáhlo množství lidí a vesnic. Nemusí jít přímo o výstavbu jaderné elektrárny, příběh se může odehrávat i při úplně jiné stavbě, třeba dálnice.

Zajímají mě okolnosti takového velkého zásahu do vesnického společenství. Společně s trendem opouštění vesnic s cílem přesunu obyvatelstva do větších měst, jde o témata, kterému v knize věnuji podstatnou část. V tomhle ohledu jde o příběh vlivu okolí na vesnické prostředí, který je velice univerzální.

Je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky. Je to vaše vůbec první ženská vypravěčka. Proč jste sáhl zrovna po této ženské perspektivě?

Byl to takový pokus. Až když jsem měl napsaný poznámky k románu a postavám, tak jsem začal uvažovat, z jaké perspektivy bych ten příběh odvyprávěl. Píšu rád v ich formě. Nejdřív jsem to zkoušel psát z mužského pohledu.

Tušil jsem, že by se však tento hlavní hrdina mohl v mnohém podobat hrdinům mých předchozích knih. Řekl jsem, proč to teda nezkusit odvyprávět ženou.

Nakolik to byla šťastná volba, posoudí nejspíš ženy, čtenářky. Přišlo mi to zajímavé i z toho důvodu, za nejdůležitější na tom románu považuji rodinnou historii. Není to totiž v prvním plánu román o Temelínu.

Jde tam o rozpad rodiny, o hlavní hrdinku, která se snaží rodinu držet pohromadě. Myslím, že dívky a ženy jsou na tyhle věci trochu citlivější a umí v tom více chodit.

Jaroslav Rudiš vybral Rybí krev do Finnegan´s List pro rok 2013. Co vám tenhle výběr přinesl nebo by mohl přinést?

Abych se přiznal, nevím úplně, co od toho můžu čekat. Představuju si to jako odborné doporučení pro nakladatelství, které uvažují o vydání překladů z různých zemí. Jakési upozornění na text, který by stál za to přeložit.

Nevím však do jaké míry to funguje, jaká je „účinnost“ tohoto seznamu. Rozhodně se však těším, že by to mohlo pomoct románu k překladům.