První den na klimasummitech bývá vždy spíše ceremoniální. Pronášejí se vítací projevy, všichni se zorientovávají a podobně. Letošní konference má být však mimořádná. Odpovídá tomu nějak průběh prvního dne?

Z toho, co jsem viděl, slyšel nebo si přečetl, projevy nijak zvláštní nebyly. Všechny měly v podstatě stejný scénář. Nejprve řečník nebo řečnice vyjádřili solidaritu s oběťmi nedávného útoku v Paříži, a pak apelovali — každý po svém — na delegáty ostatních států, aby dokázali uzavřít právně závaznou úmluvu.

Mimořádnou událostí bylo snad pouze setkání Baracka Obamy a Vladimíra Putina, na kterém oba prezidenti probírali současný konflikt v Sýrii. Co konkrétně si ale řekli, to zveřejněno nebylo.

Všude se mluví a píše o mimořádných bezpečnostních opatřeních. Jak v praxi vypadají?

Mimo summit je to tak, jak je to vidět v televizních reportážích: v ulicích hlídkují policisté se zbraněmi, na hranicích probíhají kontroly. Ovšem přímo na místě konání klimakonference, tedy v La Bourget, jsou bezpečnostní opatření vskutku přísná. Do areálu se dá dostat jen speciálními autobusy ze dvou zastávek metra. Než jsem pronikl dovnitř, prošel jsem několika prohlídkami. Dokonce jsem se musel napít po prohlídce batohu scannerem před paní z bezpečnostního z vody, kterou jsem si vzal s sebou, abych dokázal, že není otrávená.

A jinak? Jak to na místě konání konference vlastně vypadá? Pokud započteme k pozvaným delegátům i doprovod, má se letošního klimasummitu zúčastnit přibližně čtyřicet tisíc registrovaných návštěvníků. Jsou tam takové počty lidí i očitě?

Předně je třeba říci, že o summitu tu v Paříži všichni vědí. Celé město je polepené reklamami odkazujícími na jednání, ve francouzské televizi se skoro o ničem jiném nemluví. Poslední dva dny jezdí dokonce zdarma pařížské metro a vyvolávač v metru dokola hlásí, že to je kvůli důležitému klimatickému jednání.

Ve vlastním místě konání to pak vypadá jako v bludišti a lidí je tu skutečně hodně. Novinářská místnost je úplně natřískaná, dvacet minut jsem hledal volný stůl se zásuvkou. Z České republiky tu ovšem moc novinářů není, jak mi potvrdila i paní u uvítacího okénka, shodou okolností také Češka.

Vy se v Paříži pohybujete zejména mezi angažovanými organizacemi a občanskými iniciativami. Jak byste popsal převažující náladu? Věří aktivisté, že letošní konference přinese vskutku dostačující dohodu?

Největší ekologické organizace jako Přátelé Země, 350.org nebo Greenpeace nejely do Paříže s příliš velkou důvěrou, že se podaří dosáhnout nějaké opravdu kvalitní dohody. Vedla je k tomu i rozpracovaná předběžná verze smlouvy, ve které chybí spousta důležitých věcí, jako je transfer technologií zemím chudého jihu nebo pomoc s adaptací.

Obecně lze říci, že mezi aktivisty se zde počítá s tím, že pokud vůbec se podaří uzavřít nějakou právně závaznou dohodu, pak bude nedostačující.

Konkrétně tu pak ekologické organizace často kritizují cíl takzvaně bezpečného oteplení planety o dva stupně Celsia, který považují za naprosto nedostačující. Spousta států přestala také před konferencí mluvit o cílech pro rok 2020 nebo 2030 a začala mluvit o cílech pro rok 2050, což může být též zrádné, a to i v případě právně závazné dohody. Do roku 2050 je dlouhá doba a na příkladu Kjótského protokolu, od kterého například Kanada v roce 2011 odstoupila nebo Japonsko v roce 2013 z ničeho nic změnilo svoje cíle, jsme viděli, že je složité takovou dohodu dodržovat i v krátkém období.

Ale nálada je mezi aktivisty dobrá. Jenom od jednání se toho moc nečeká.

Mají na místě nějaké dozvuky nedělní protesty? Mluví se nějak velice o výjimečném stavu či násilných incidentech na náměstí Republiky, nebo panuje spíše spokojenost s tím, jak velké a pestré protesty se podařilo zorganizovat po celém světě?

Jedna z věcí, která je ve francouzské televizi nejčastěji, jsou právě nedělní násilnosti na náměstí Republiky, což je trošku škoda, protože to přebíjí všechny ostatní podařené akce. Nicméně média to pokrývají způsobem, že policie potlačila nenásilné demonstrující. Už tři sta lidí bylo zatčeno, což vyvolává určité napětí v aktivistické scéně. Bude záležet, co se stane v příštích dnech a jak se k věci postaví francouzská policie. Může se stát, že se jim to vymkne z rukou.

Jinak o výjimečném stavu se mluví hodně, protože je prakticky zakázáno jakékoliv shromáždění připomínající demonstraci. Happeningové focení s cílem upozornit na nějaký problém se dělá, nicméně rychle a pokud možno co nejdál od policie. Dá se říct, že situace v Paříži je napjatá a může se stát, že během jednání uvidíme i nějaké eskalace v ulicích. Obzvláště, pokud jednání nebudou pokračovat dle představ zastánců silné a kvalitní dohody.