První den na klimasummitech bývá vždy spíše ceremoniální. Pronášejí se vítací projevy, všichni se zorientovávají a podobně. Letošní konference má být však mimořádná. Odpovídá tomu nějak průběh prvního dne?

Z toho, co jsem viděl, slyšel nebo si přečetl, projevy nijak zvláštní nebyly. Všechny měly v podstatě stejný scénář. Nejprve řečník nebo řečnice vyjádřili solidaritu s oběťmi nedávného útoku v Paříži, a pak apelovali — každý po svém — na delegáty ostatních států, aby dokázali uzavřít právně závaznou úmluvu.

Mimořádnou událostí bylo snad pouze setkání Baracka Obamy a Vladimíra Putina, na kterém oba prezidenti probírali současný konflikt v Sýrii. Co konkrétně si ale řekli, to zveřejněno nebylo.

Všude se mluví a píše o mimořádných bezpečnostních opatřeních. Jak v praxi vypadají?

Mimo summit je to tak, jak je to vidět v televizních reportážích: v ulicích hlídkují policisté se zbraněmi, na hranicích probíhají kontroly. Ovšem přímo na místě konání klimakonference, tedy v La Bourget, jsou bezpečnostní opatření vskutku přísná. Do areálu se dá dostat jen speciálními autobusy ze dvou zastávek metra. Než jsem pronikl dovnitř, prošel jsem několika prohlídkami. Dokonce jsem se musel napít po prohlídce batohu scannerem před paní z bezpečnostního z vody, kterou jsem si vzal s sebou, abych dokázal, že není otrávená.

A jinak? Jak to na místě konání konference vlastně vypadá? Pokud započteme k pozvaným delegátům i doprovod, má se letošního klimasummitu zúčastnit přibližně čtyřicet tisíc registrovaných návštěvníků. Jsou tam takové počty lidí i očitě?

Předně je třeba říci, že o summitu tu v Paříži všichni vědí. Celé město je polepené reklamami odkazujícími na jednání, ve francouzské televizi se skoro o ničem jiném nemluví. Poslední dva dny jezdí dokonce zdarma pařížské metro a vyvolávač v metru dokola hlásí, že to je kvůli důležitému klimatickému jednání.

Ve vlastním místě konání to pak vypadá jako v bludišti a lidí je tu skutečně hodně. Novinářská místnost je úplně natřískaná, dvacet minut jsem hledal volný stůl se zásuvkou. Z České republiky tu ovšem moc novinářů není, jak mi potvrdila i paní u uvítacího okénka, shodou okolností také Češka.

Vy se v Paříži pohybujete zejména mezi angažovanými organizacemi a občanskými iniciativami. Jak byste popsal převažující náladu? Věří aktivisté, že letošní konference přinese vskutku dostačující dohodu?

Největší ekologické organizace jako Přátelé Země, 350.org nebo Greenpeace nejely do Paříže s příliš velkou důvěrou, že se podaří dosáhnout nějaké opravdu kvalitní dohody. Vedla je k tomu i rozpracovaná předběžná verze smlouvy, ve které chybí spousta důležitých věcí, jako je transfer technologií zemím chudého jihu nebo pomoc s adaptací.

Obecně lze říci, že mezi aktivisty se zde počítá s tím, že pokud vůbec se podaří uzavřít nějakou právně závaznou dohodu, pak bude nedostačující.