Jednání na klimatické konferenci OSN v Paříži se blíží do své poloviny. Jak se rýsují kontury dohody? Jak se formují pozice jednotlivých zemí? Jak po šoku z teroristických útoků organizují své protesty občanské organizace?
Jednání na Konferenci OSN o změnách klimatu v Paříži COP 21 se chýlí k závěru prvního ze svých dvou týdnů. Obrysy možných dohod už se rýsují.
V průběhu prvního týdne delegáti jednali v pracovních skupinách o technických záležitostech návrhu smlouvy. Většina současných jednání je uzavřena, podle pozorovatelů z řad občanské společnosti se jedná o vůbec nejtajnůstkářštější jednání v historii. Text, který bude sloužit jako podklad k vyjednávání o jednotlivých formulacích ve finálním znění smlouvy, by měl být hotov v pátek.
Hlavním předmětem sporů je dle očekávání tempo, jímž se bude snižovat vypouštění emisí do ovzduší. Státy před konáním konference zveřejnily plánované národně stanovené příspěvky (INDCs) ke snižování emisí. Jejich úhrn by podle některých analýz znamenal oteplení nejméně o 2,7 stupně oproti předindustriální době.
Pochybnosti vzbuzuje jazyk, kterým by měl být dlouhodobý cíl stanoven. Některé instituce chtějí do smlouvy dostat jako cíl dosažení „hrubé neutrality“ v emisích. To by znamenalo nikoli již žádné emise nevypouštět, ale prokázat schopnost vypouštěné emise kompenzovat opatřeními, jež vážou uhlík z atmosféry. Takové opatření — tak zvaný mechanismus čistého rozvoje — bylo ale v rámci Kjótského protokolu zeširoka zneužíváno k tomu, aby se skutečné snižování emisí mohlo obcházet.
Barack Obama prohlásil během úvodních proslovů, že si přeje právně závazné cíle snižování emisí pro jednotlivé státy. Ve skutečnosti to ale může znamenat pochybný princip zavazující státy stanovit si dobrovolně vlastní cíle a komunikovat o svých záměrech s ostatními. Přinejmenším kvůli zkušenostem s Kjótským protokolem to zní jako sliby kuřáka, že se zbaví zhoubné závislosti dobrovolným omezováním denní dávky cigaret.
Nevoli budí snaha Spojených států ignorovat rozdíly v situaci i odpovědnosti bohatých a chudých zemí. V uniklém komuniké princip „společné, ale rozdílné odpovědnosti“, čili zohledňování historického podílu na emisích, označují přímo za „překonaný koncept“. Mezi rozvojovými zeměmi v čele s Indií roste napětí.
Přístup rozvinutých států v čele s USA ve svém vystoupení zkritizoval také bývalý ředitel NASA James Hansen. Národní příspěvky na dobrvovolné bázi ani systém obchodování s emisními povolenkami podle něj nemohou problém vyřešit - vyzval proto k zpoplatnění vypouštění uhlíku formou daní.
Rozvojové země vedou příkladem. A další pozoruhodné iniciativy
Proti plánovaným národně stanoveným příspěvkům se jako první postavila Nicaragua. Odmítla vlastní příspěvek předložit. Kritizuje, že příspěvky v součtu stále vedou k nebezpečnému oteplení a k dohodě na nich založené odmítá přistoupit. Mezi středně velkými rozvojovými zeměmi — většinou z Afriky a Latinské Ameriky — obecně panuje nespokojenost, která by mohla jednání ohrozit.
Mnohé rozvojové země se také snaží „vést příkladem”. Skupina takzvaných „nejzranitelnějších” zemí oznámila přechod na obnovitelné zdroje a úplný konec emisí do roku 2050, zavázala se k dodržení maximálního cíle oteplení jen o 1,5 stupně a vyzvala ostatní země, aby se k ní přidaly.
Příjmeným překvapením je, že za požadavek zahrnout cíl 1,5 stupně do textu dohody se ve čtvrtek postavili také Němci a Francouzi. Africké země představily ambiciózní plán rozvoje energetiky založené na obnovitelných zdrojích, avšak k jeho uskutečnění jim chybí finance. Francie ale přislíbila dvě miliardy dolarů na podobné projekty ve svých bývalých koloniích.
Důležitou iniciativu představila rovněž skupina zemí pod vedením Nového Zélandu: jejím cílem je reforma systému dotací pro těžbu fosilních paliv. Ty dnes představují celosvětově přes pět set miliard dolarů, víc než tvoří celosvětové náklady na zdravotnictví.
Dotace stály také za třetinou všech světových emisí od konce 70. let. K deklaraci požadující změnu se přihlásila i Česká republika - zda ale bude rétoriku schopna přeměnit v odbourání bohaté sbírky českých úlev a povolenek, pomáhajících zejména zchromlému domácímu uhelnému průmyslu, se teprve uvidí.
Mnoho pozornosti vzbudila rovněž iniciativa indického premiéra Nárendry Módího, který společně s dalšími sto dvaceti zeměmi ohlásil vznik tzv. Solární aliance, jejímž cílem je pomoc rozvojovým zemím s rozvojem solárních technologií.