„Neznáš nějakého právníka? Půjčila jsem si u jedné společnosti a teď po mně chtějí čím dál víc. Jestli se to nezastaví, budu si muset zas někde půjčit. Něco mi zas poslali, nerozumím tomu,“ hrabe se chvíli v krabici od bot a pak vytahuje několik dopisů. Matka tří dětí, s nejmladším je na mateřské, partner pracuje brigádně, ona si občas taky něco přivydělá. Pokolikáté už slyším podobný příběh?

Právníky nějaké znám, mohla bych se „živit“ tím, že bych jim celé dny telefonovala. Lidi postižené dluhy, které se zvyšují rychleji, než jsou schopni je splácet, odkazuju většinou na nějakou občanskou organizaci, kde jim poradí. Důvodů, proč se lidé zadluží, bývá mnoho. Ještě rozmanitější jsou způsoby, kterými společnosti navyšují dlužnou částku. V Deníku Referendum jsme džungli na trhu s půjčkami popisovali už v roce 2009, naposledy jsme psali o naději, že se šestadvacet let po revoluci konečně nastaví pravidla zákonem.

První argument odpůrců jakékoli regulace bývá, že lidé mají být informovaní a odpovědní. To samozřejmě ne vždy jsou a nikdy všichni nebudou, ale i docela vzdělaní lidé těmto společnostem občas naletí. Mají totiž různé hodně vychytané chytáky, jak své oběti získávat. A využívají u toho přirozeně jejich dočasné nouze. Potřebu trhu s půjčkami nastavit jasná pravidla už cítí i čeští zákonodárci. Ve sněmovně se bude ve středu hlasovat o  návrhu zákona o úvěru pro spotřebitele. Podle něj by nad nebankovními společnostmi měla mít dozor Česká národní banka (ČNB), která by dohlížela, aby nepoužívaly nekalé praktiky.