„Ačkoli úřad vlády zahájil participativní proces přípravy implementace Cílů udržitelného rozvoje, které schválil minulý rok Summit OSN, dosavadní politická praxe má k udržitelnosti na všech rovinách ještě dost daleko.“ Tak by se dala shrnout letošní stínová zpráva o naplňování cílů udržitelného rozvoje mezinárodní sítě Social Watch o České republice. Jmenuje se Ekonomika roste, ale společenská stabilita je ohrožena.

Úkol z nejdůležitějších: Odstraňovat chudobu

První kapitola několik desítek stran dlouhého textu se věnuje problematice chudoby, její odstraňování autoři označují za jeden z nejdůležitějších úkolů příštích let. Počet osob ohrožených příjmovou chudobou se v České republice dlouhodobě pohybuje na úrovni devíti až deseti procent.

Z dlouhodobého hlediska patří k nejvíce ohroženým skupinám osob nezaměstnaní, neúplné rodiny a rodiny s více dětmi. „Přes dvě pětiny neúplných rodin s dvěma a více dětmi jsou ohroženy příjmovou chudobou,“ píše se ve zprávě Social Watch. Česká republika je navíc jednou ze zemí Evropské unie s nejvyšším rozdílem v odměňování žen a mužů.

Ženy u nás v průměru vydělávají o 22 % méně než muži. „Výpadky v práci v podobě rodičovské dovolené, práce na kratší úvazek či s nestandardní formou pracovní smlouvy se promítají do nižších průměrných platů žen a následně také do nižších důchodových dávek — ženy mají o pětinu nižší důchody a seniorkám hrozí chudoba dvakrát více než seniorům.“

Jinak řečeno: ženy jsou v České republice více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením než muži. „Mezi nejvíce ohroženou skupinu patří ženy samoživitelky, čímž dochází ke generačnímu transferu chudoby, která je přenášena na chudobu dětí. Až 28 % neúplných rodin se pohybuje na hranici příjmové chudoby, přičemž ve většině případů se jedná o samoživitelky s dětmi.“

Autoři v této souvislosti připomínají, že se Česká republika zavázala k plnění cíle v oblasti chudoby v rámci Národních programů reforem. Ten zní takto: „Udržení hranice počtu osob ohrožených chudobou, materiální deprivací nebo žijících v domácnostech bez zaměstnané osoby do roku 2020 na úrovni roku 2008.“

Zpráva Social Watch pak cituje dokument ministerstva práce, který uvádí s výhledem do roku 2020, že bude vytvořen systém prevence bezdomovectví, vznikne návrh opatření souvisejících s připravovaným zákonem o sociálním bydlení, který Sobotkova vláda doposud neschválila, a v neposlední řadě se ministerstvo zavázalo, že vytvoří návrh opatření, která umožní přechod osob ze situace bezdomovectví do bydlení.

V ochraně přírody vláda zklamala

Druhá kapitola se věnuje neméně palčivému tématu: ochraně přírody. A je také na adresu Sobotkovy vlády o poznání kritičtější. Vláda totiž podle autorů dokumentu sice reaguje na mezinárodní výzvy a připravuje koncepce v oblasti udržitelného rozvoje, avšak v její praktické politice se to téměř neprojevuje.

Autoři dokumentu tvrdí, že vláda veřejnost doslova zklamala ve třech oblastech:

1. Prolomila stanovené územní limity těžby uhlí a tím společenskou dohodu, která garantovala Severočechům zachování domovů a zlepšování životního prostředí.
2. Vládní výjimky snížily poplatky za zábory půdy a parlament projednává další změny, které zásadně omezují ochranu zemědělské půdy před zničením.
3. Omezování recyklace, s nímž vláda začala v celostátní koncepci, pokračuje i na úrovni krajů.

Mimo jiné třeba to, že vláda prosadila povinnost obchodních řetězců předávat vyřazené nezávadné potraviny k rozdělení mezi sociálně potřebné.

Závislá ekonomika

Třetí kapitola se věnuje ekonomice a hned v úvodu uvádí, že naplňování cílů klade před Českou republiku značné nároky, které souvisejí s neudržitelným modelem její ekonomiky. Tím je tzv. závislá ekonomika, která nejenže neumožňuje udržitelný hospodářský růst, ale představuje také významné limity pro plnou zaměstnanost a důstojnou práci.

V ČR hrají velkou roli firmy se zahraničním vlastníkem. Platí to především o zpracovatelském průmyslu a finančním sektoru. „Kvůli tomu dle údajů Českého statistického úřadu dosáhl odliv prvotních důchodů v roce 2014 téměř půl bilionu korun,“ píše se v dokumentu. Z toho také vyplývá nižší vypovídací schopnost ukazatele HDP.

„Ekonomická struktura je postavená na velkých firmách, které jsou v drtivé většině v zahraničních rukou. Naopak je dlouhodobě a systematicky podceňována lokální sféra, včetně struktur ekonomické demokracie,“ píše se dále v dokumentu s tím, že české vlády ignorují jak Mezinárodní rok družstev, tak výstupy Evropského parlamentu k větší podpoře odolných lokálních struktur, jako jsou družstva, či podniky v krizi, přebírané zaměstnanci.

„Tato témata, zcela klíčová pro lokální resilienci, a to nejen z důvodů ekonomických, ale i sociálních či ekologických, jsou na okraji politického zájmu,“ kritizují politické elity autoři dokumentu.

Přesto Sobotkově kabinetu přiznávají zlepšující se dialog v rámci tripartity či oproti svým předchůdcům přece jen o něco silnější akcent na témata participace či udržitelného rozvoje. „Otázka praktické aplikovatelnosti ovšem zůstává sporná, neboť řada kroků vlády jde opačným směrem — podpora zahraničních investic, které utvrzují charakter ČR jako levné destinace, důraz kladený na těžbu uhlí apod.“

ČR vyzbrojuje nedemokratické režimy

Čtvrtá kapitola dokumentu se věnuje především zbrojnímu průmyslu, autoři v ní připomínají jeho tradici: před rokem 1989 bylo podle organizace Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) Československo druhým největším výrobcem zbraní v rámci Varšavské smlouvy a v osmdesátých letech dokonce patřilo mezi sedm největších exportérů zbraní na světě.

A přestože se české zbrojařské firmy musely v 90. letech potýkat s propadem vývozu i výroby, od roku 2001 oba ukazatele téměř nepřetržitě rostou. „Tento růst výroby a vývozu zbraní je z velké části způsoben vyzbrojováním nedemokratických a diktátorských zemí,“ připomínají autoři dokumentu.

České zbrojařské firmy prodávají své výrobky například do Alžírska, Vietnamu, Saúdské Arábie, Pákistánu či Egyptu. Mezi menší dovozce patří například Indonésie, Thajsko, Bahrajn, Etiopie, Izrael, Nigérie, Jemen, Kolumbie či Mexiko. Za alarmující dokument označuje růst vývozu českých zbraní do zemí Blízkého východu a severní Afriky.

Největším dovozcem zbraní v roce 2014 byla Saúdská Arábie se 16 % celého českého vývozu. Čtvrtá kapitola nazvaná Mír a spravedlnost se také ve dvou odstavcích věnuje situaci v České republice, dokument v této souvislosti upozorňuje na vzrůstající množství incidentů ze strany policie jak vůči alternativně žijícím lidem, tak proti občanům obecně.

„Nejvíce se však policejní moc soustředí na takzvaný levicový extremismus. V návaznosti na neschopnost vyšetřit útoky zápalnými lahvemi na policejní auta a další cíle začala policie přistupovat represivně ke všem lidem, které označuje za levicové extremisty. Levicovým extremistou je v očích policie i ten, kdo veřejně vystupuje proti rasismu,“ uvádí kriticky zpráva Social Watch.

Potřebujeme více participace a boj s daňovými úniky

Poslední, pátá kapitola, letošní zprávy Social Watch o České republice, se zabývá lokální spoluprací, rozpadem společenského partnerství a rezignací na partnerství globální. „Účast občanů na veřejné správě je v ČR obecně slabá,“ konstatují autoři v úvodu kapitoly.

Chválí si ale zapojení občanů skrze participativní rozpočty alespoň v některých městech ČR. Během roku 2015 byly spuštěny celkem tři procesy participativního rozpočtování: Semily, Praha 10 a Praha—Zbraslav. V roce 2016 se přidala další města: Litoměřice, Ostrava-Jih a Praha 3.

Pokud jde o rozpad společenského partnerství, zpráva připomíná narůst napětí ve společnosti, které souvisí s uprchlickou krizí v Evropě. Podle autorů zprávy je i nadále zapotřebí věnovat pozornost diskriminaci migrantů a migrantek, kteří nemají přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění a nedosáhnou tak na zdravotní péči v České republice.

Zdůrazňují také, že se začíná diskutovat o zvýšení české rozvojové pomoci. „Vládní i opoziční politici v souvislosti s odmítáním uprchlíků veřejně deklarovali snahu zvýšit rozvojovou pomoc s tím, že tak se bude pomáhat příjemcům přímo na místě a zabrání se tak migraci. Nakonec ale zůstalo u rétoriky a k navýšení rozpočtu na rozvojovou pomoc nedošlo,“ kritizuje dokument vládu.

Jeho úplný závěr se pak věnuje daňovým únikům. Vládě a především ministerstvu financí vytýká mizivé povědomí o globálním rozměru daňových otázek. „Přesto, že boj s daňovými úniky představuje jednu z vládních priorit, obcházení daňové povinnosti ze strany velkých korporací se nevěnuje pozornost žádná,“ tvrdí autoři zprávy.

Podobně podle nich ministerstvo financí toleruje obcházení daňových povinností ze strany nejbohatších jednotlivců. „To, že se ministerstvo financí soustředí především na DPH, ukazuje, že střední příjmové vrstvy jsou nadále nejsnadnějším terčem daňových reforem a nesou na svých bedrech největší část daňových výnosů,“ uzavírá dokument.