Parazité rozvoje se spojili

Tomáš Tožička

Nadnárodní firmy, banky a některé vlády se spojily, aby do soukromých rukou převedly i poslední zbytky veřejné agendy. Banky a nadnárodní firmy by se měly stát největšími bojovníky proti chudobě a garanty lidských práv.

Na Summitu tisíciletí OSN v roce 2000 byl všemi státy schválen zatím nejambicióznější program na boj proti extrémní chudobě. I přes zřejmý pokrok je ovšem jisté, že většina úkolů, které stanovila Miléniová deklarace a Rozvojové cíle tisíciletí podle stanovených indikátorů, nebude splněna. Proto se již delší dobu vedou diskuse, jakým směrem by měla snaha o odstranění extrémní chudoby postupovat. Poslední diskuse vedené na půdě OSN i EU ukazují, že směr rozvoje dostává nový směr. Regresivně se vrací k politice osmdesátých let, kdy dominovaly silné restrikce, divoká privatizace a zájmy nadnárodního kapitálu.

Místo většího zapojení občanů do rozhodovacích procesů se mezinárodní establishment rozhodl podporovat více nadnárodní firmy, které by se měly stát motorem celosvětového rozvoje. Je to další ukázka privatizace daňových výnosů na úkor podpory těch, kteří to nejvíce potřebují a pro něž jsou peníze deklaratorně určeny.

Mezinárodní společenství připravilo reakci, která se snaží na základě prvních podkladů z OSN reflektovat situaci a upozornit na nejdůležitější body, které by měly být v příští rozvojové agendě začleněny. Bohužel stojí zatím občané Jihu i Severu mimo hlavní proud jednání. I to je po pětadvaceti letech nová situace. Je otázkou, zda se podaří prosadit body, na nichž se shodli napříč spektrem nejrůznější organizací a hnutí.

Lidská práva — všechna a pro všechny

Široce diskutovaným a podporovaným konceptem je zajištění lidských práv. Jejich naplnění by mělo vést k rozvoji a zajištění důstojného života. Bohužel jsme opět svědky selektivního přístupu k lidským právům.

Reprezentanti ekonomicko-politické moci se sice často odvolávají na Všeobecnou deklaraci lidských práv, ale zájem jeví výhradně o některá práva politická a ekonomická, zatímco velkou část ostatních práv opomíjejí — sociální, kulturní apod. Maximálně o nich mluví jako o potřebách, což je samozřejmě jiná rovina diskuse.

Pokud mají být lidská práva důležitým pilířem pro příští program boje proti chudobě, nesmíme přistoupit na jejich redukci. Základem musí být Všeobecná deklarace lidských práv a to s ohledem na kontinentální charty lidských práv a Deklaraci o právu na rozvoj.

Planetární meze

Součástí nové rozvojové agendy musí být zajištění udržitelnosti a náprava způsobených škod. Prioritou zůstává zajištění prosperity všech obyvatel a to v rámci ekologických a společenských planetárních mezí.

Jestliže zdůrazňujeme udržitelnou spotřebu a produkci, pak musíme zajistit také distribuci udržitelných technologií, jejich další výzkum a vývoj i následnou integraci do současného ekonomického a produkčního systému. Principy klimatické spravedlnosti musí být zajištěny pro každého, na základě společné, ale diferencované odpovědnosti. To znamená, že ti, kteří více znečišťují a více se podílejí na drancování životního prostředí, za to musí platit odpovídající cenu.

V rámci rozvojových programů na státní i mezinárodní úrovni je třeba plně uznat, že chudoba nebude nikdy odstraněna, dokud nebudeme respektovat limity naší planety i našeho společenství.

Nerovnosti

Snížení chudoby v globálním měřítku je výsledkem radikálního úspěchu Číny. Chudoba v ostatních regionech spíše stagnovala či dokonce rostla — jako tomu bylo v nejchudší oblasti, v subsaharské Africe.

Podle stanoviska Social Watch je jediným regionem, kde se podařilo zastavit rostoucí nerovnosti Latinská Amerika a Karibik. V ostatních regionech docházelo k dalšímu rozevírání propasti mezi chudými a nejbohatšími. A to nejen v chudých, ale i v bohatých zemích.

Kampaň Česko proti chudobě sdružuje 58 organizací v ČR a je součástí mezinárodní sítě Global Call to Action against Poverty.

Extrémní nerovnosti v příjmech působí ekonomické problémy. Peníze, které není možné utratit za zboží, se akumulují ve spekulacích a působí stále nové ekonomické bubliny, jež jsou zdrojem krizí. Bohužel na krize po splasknutí investičních bublin nedoplatí ti, kteří je způsobili. Největší dopad mají na nejchudší a otřásají také postavením střední třídy i malých a středních podniků, které jsou pateří udržitelné lokální ekonomiky.

Strukturální Změna

×
Diskuse
TF
May 11, 2014 v 14.01
HDP neoceňuje udržitelný rozvoj
Plně souhlasím, že je nejvyšší čas uvažovat o přechodu růstové ekonomiky k ekonomice trvale udržitelné. A jedním z kroků by mělo být i častější používání jiných indikátorů než HDP.
Čím více se totiž plýtvá potravinami (či čímkoliv jiným), tím více roste HDP. Více se vyrábí, více převáží, více prodává a kupuje a odváží a likviduje se i více odpadu, spotřebuje se na to velké množství energie. Ale to všechno (také) přispívá k růstu HDP. A stále se tvrdí (a možná tomu mnozí i věří), že HDP musí stále růst.
Přitom by měl být (v zemích globálního Severu) oceněn pravý opak: méně vyrábět, méně přepravovat, méně vyhazovat, spotřebovávat méně energie, méně pracovat a mít více volného času. Samozřejmou podmínkou by však muselo být rovnoměrnější rozdělování produkce.
MT
May 11, 2014 v 15.28

Jak a díky komu a čemu, se nadnárodní monstrum obvykle dostává ke svému výnosu nad svými soukromými náklady (výdaji)?

Je to soukromokapitálové zhodnocování, které má jaksi čistý účet a štít vůči všemu kolem sebe, například k životnímu prostředí, ale nejen tam, ....?

... které netěží s žádných pomocných efektů celospolečenské infrastruktury, synergie a sdílení, a hlavně z veřejného dluhu Starého vyspělého světa, .... ?:

... je to snad kapitál, který nic nepotřeboval, nemá nikomu co vracet, s nikým se jak vyrovnávat ... ?

... který má se vším a s každým kolem sebe vyrovnané účty?


... a který přitom žádá větší daňové i jiné úlevy než včera ...
... a pozítří bude žádat větší úlevy než dnes ...