Parazité rozvoje se spojili
Tomáš TožičkaNadnárodní firmy, banky a některé vlády se spojily, aby do soukromých rukou převedly i poslední zbytky veřejné agendy. Banky a nadnárodní firmy by se měly stát největšími bojovníky proti chudobě a garanty lidských práv.
Na Summitu tisíciletí OSN v roce 2000 byl všemi státy schválen zatím nejambicióznější program na boj proti extrémní chudobě. I přes zřejmý pokrok je ovšem jisté, že většina úkolů, které stanovila Miléniová deklarace a Rozvojové cíle tisíciletí podle stanovených indikátorů, nebude splněna. Proto se již delší dobu vedou diskuse, jakým směrem by měla snaha o odstranění extrémní chudoby postupovat. Poslední diskuse vedené na půdě OSN i EU ukazují, že směr rozvoje dostává nový směr. Regresivně se vrací k politice osmdesátých let, kdy dominovaly silné restrikce, divoká privatizace a zájmy nadnárodního kapitálu.
Místo většího zapojení občanů do rozhodovacích procesů se mezinárodní establishment rozhodl podporovat více nadnárodní firmy, které by se měly stát motorem celosvětového rozvoje. Je to další ukázka privatizace daňových výnosů na úkor podpory těch, kteří to nejvíce potřebují a pro něž jsou peníze deklaratorně určeny.
Mezinárodní společenství připravilo reakci, která se snaží na základě prvních podkladů z OSN reflektovat situaci a upozornit na nejdůležitější body, které by měly být v příští rozvojové agendě začleněny. Bohužel stojí zatím občané Jihu i Severu mimo hlavní proud jednání. I to je po pětadvaceti letech nová situace. Je otázkou, zda se podaří prosadit body, na nichž se shodli napříč spektrem nejrůznější organizací a hnutí.
Lidská práva — všechna a pro všechny
Široce diskutovaným a podporovaným konceptem je zajištění lidských práv. Jejich naplnění by mělo vést k rozvoji a zajištění důstojného života. Bohužel jsme opět svědky selektivního přístupu k lidským právům.
Reprezentanti ekonomicko-politické moci se sice často odvolávají na Všeobecnou deklaraci lidských práv, ale zájem jeví výhradně o některá práva politická a ekonomická, zatímco velkou část ostatních práv opomíjejí — sociální, kulturní apod. Maximálně o nich mluví jako o potřebách, což je samozřejmě jiná rovina diskuse.
Pokud mají být lidská práva důležitým pilířem pro příští program boje proti chudobě, nesmíme přistoupit na jejich redukci. Základem musí být Všeobecná deklarace lidských práv a to s ohledem na kontinentální charty lidských práv a Deklaraci o právu na rozvoj.
Planetární meze
Čím více se totiž plýtvá potravinami (či čímkoliv jiným), tím více roste HDP. Více se vyrábí, více převáží, více prodává a kupuje a odváží a likviduje se i více odpadu, spotřebuje se na to velké množství energie. Ale to všechno (také) přispívá k růstu HDP. A stále se tvrdí (a možná tomu mnozí i věří), že HDP musí stále růst.
Přitom by měl být (v zemích globálního Severu) oceněn pravý opak: méně vyrábět, méně přepravovat, méně vyhazovat, spotřebovávat méně energie, méně pracovat a mít více volného času. Samozřejmou podmínkou by však muselo být rovnoměrnější rozdělování produkce.
Jak a díky komu a čemu, se nadnárodní monstrum obvykle dostává ke svému výnosu nad svými soukromými náklady (výdaji)?
Je to soukromokapitálové zhodnocování, které má jaksi čistý účet a štít vůči všemu kolem sebe, například k životnímu prostředí, ale nejen tam, ....?
... které netěží s žádných pomocných efektů celospolečenské infrastruktury, synergie a sdílení, a hlavně z veřejného dluhu Starého vyspělého světa, .... ?:
... je to snad kapitál, který nic nepotřeboval, nemá nikomu co vracet, s nikým se jak vyrovnávat ... ?
... který má se vším a s každým kolem sebe vyrovnané účty?
... a který přitom žádá větší daňové i jiné úlevy než včera ...
... a pozítří bude žádat větší úlevy než dnes ...