EU, evropský projekt vznikl na počátku jako projekt německo-francouzské spolupráce překonávající vše negativní ve vzájemných vztazích těchto dvou států, co se událo v předchozích stoletích a zj. v letech 1870—1945.

Byl to od počátku především mírový projekt postavený na vzájemné hospodářské spolupráci, volném pohybu zboží (bez celních bariér), kapitálu a pracovních sil. A take na vyrovnávání regionálních rozdílů. A to podporou regionů a oblastí hospodářsky zaostávajících. Byl ovšem také reakcí na politiku Sovětského svazu a Spojených států. Zejména u gaullistické Francie bylo patrné vymezování nejen k Sovětům, ale také k USA.

Projekt byl postaven a je do značné míry i dnes postaven, když už jsou zcela zapomenuty resentimenty z válek, na nové kvalitě vztahů Německa a Francie. Tyto dva státy přešly od politické a vojenské konfrontace, revanše, příznačné pro předchozí zhruba osmdesátileté období, ke spolupráci. Je to projekt mírový: na území západní a střední Evropy nebyl od roku 1945 zaznamenán žádný ozbrojený konflikt.

EU se postupně rozšiřovala z původních šesti států až na patnáct (tedy s výjimkou Norska, Švýcarska a několika drobných států Evropy zhruba na celou západní a jižní Evropu). V roce 2004 se EU rozšířila na dvacet pět států a postupně - po integraci Rumunska, Bulharska a Chorvatska - až na nynějších dvacet osm států.

Česká republika přistoupila do EU před deseti lety. Pro středně velký stát, jakým je ČR, se otevřely nové možnosti rozvoje. Objevila se celá řada efektů, které působily synergicky na růst hospodářské síly, bohatství státu a životní úrovně lidí, českých občanů. Bohužel, české politické reprezentace působící v exekutivě státu v letech 2007—2013, povýtce euroskeptického zaměření, s ne zcela ujasněným vztahem k EU a evropské integraci obecně, řadu výhod plynoucích z našeho členství v EU nevyužily, ba doslova promarnily.

Které jevy související s členstvím republiky v EU mám v této souvislosti na mysli? Které jevy působily a působí na rozvoj země v posledních deseti letech:

•Efekt posílení zahraničně politické pozice země po vstupu do EU

Sám jsem se jako český premiér při jednáních s vrcholnými představiteli např. zemí BRIC(S) a obecně zemí rozvojového světa setkával s tímto pohledem. Republika se stala pevnou součástí světově uznávaného, ekonomicky velmi silného a respektovaného společenství (v této souvislosti nelze zapomenout take na NATO).

Přes spolupráci s ČR byl možný přímý vstup těchto zemí na trh EU. Takový byl zájem států, jako je Indie, Čína, Rusko, Brazílie, těsně po našem vstupu. Ale podobný zájem mělo také třeba Japonsko.

Země rozvojového světa měly zájem o český kapitál, o nejvyspělejší západoevropské a světové technologie, které jsme jim mohli nabídnout. Tento potenciál se poněkud promrhal v posledních letech, nová vláda chce změnu přístupu.

ČR uskutečňuje 80-90 % svého zahraničního obchodu se zeměmi EU (Německo „jen“ ale z 38 %). Potřebujeme větší diverzifikaci svého zahraničního obchodu. V tom je potenciál dalšího růstu exportu.

•Efekt přílivu zahraničních investic, do země, kde je vcelku standardní ochrana investic, předvídatelné právní prostředí. Do země, která se stala — i díky svému členství v NATO - nezpochybnitelnou součástí Západu. První takovou injekcí pro příliv zahraničního kapitálu byl vstup ČR do NATO v roce 1999. Zahraniční investice rostly silně zejména těsně po vstupu do EU, v letech 2005—2007 (21,5 mld. EUR zahraničních investic). Pak došlo k rozbití systému investičních pobídek a k destrukci státní agentury Czechinvest, což zhoršilo systém práce s potenciálními zahraničními investory a snížila jejich zájem v naší zemi investovat.