Náš člověk v Managui a jak to je s rozvojem

Jiří Silný

„Rozvojová spolupráce“ spojená ze strany rozvinutých zemí s politickými podmínkami a provázená obchodními politikami, které chudé země zbídačují, se ukazuje stále zřetelněji jako nástroj nadvlády, a nikoli pomoci, a už to ani neskrývá.

Žádný český diplomat nezískal postavení velvyslance Evropské unie. Ale máme jednoho zástupce velvyslance na zastoupení EU v Managui, které má na starost styky se středoamerickými republikami. Je to pan Ivo Gombala, sebevědomý diplomat, který má možná určitý problém s identitou. Při setkání s pracovníky nevládních organizací, kteří se koncem listopadu účastnili v Nikaragui mezinárodní konference o roli občanských organizací v rozvojové spolupráci, hostům totiž několikrát položil řečnickou otázku, jestli chtějí odpověď diplomatickou, nebo pravdivou. Vlastně by člověk od vysoce postaveného diplomata nečekal, že bude před cizími lidmi ventilovat schizofrenní chápání své role. A na co bychom pak měli WikiLeaks, kdyby se diplomaté takhle sami odhalovali?

Bylo to ovšem velmi poučné. Dozvěděli jsme se např., že EU čekala po Ortegově volebním vítězství vypuknutí nové občanské války, ale nic takového se nestalo. Naopak je nutno přiznat, že současná vláda má dobré hospodářské výsledky a je úspěšná v boji proti chudobě. Ale rozhodně prý není demokratická.

Místní představitelé EU pravidelně koordinují s diplomaty USA a Kanady společný postup vůči sandinistické vládě. EU bohužel nemůže intervenovat přímo a USA dnes také ne a pravicová opozice je v úplném rozkladu, neschopná se proti levici sjednotit. EU podporuje občanskou společnost, zejména ty organizace, které jsou v konfliktu s vládou. Neoficiálně jsou také podporována opoziční média — přímo to dělat ovšem nelze.

×
Diskuse
January 4, 2011 v 20.50
Co s tím naděláme?
Co můžeme pro Latinskou Ameriku udělat? Zdálo by se, že vyměnit lidi, kteří naši rozvojovou pomoc a zahraniční politiku řídí, jenže vyměnit politiky jsme se pokoušeli marně, už před nimi nedokážeme ochránit ani sami sebe.

Měli bychom snad podporovat americká válečná dobrodružství na Blízkém východě, aby aspoň do té Latinské Ameriky neměly USA už čas a sílu poslat zase vojáky?

Pryč s íránskou theokracií! Na Teherán!
JS
January 6, 2011 v 13.57
Nechat je napokoji
Zrovna včera jsem se dozvěděl, že z Nikaraguy byl před časem vyhoštěn nizozemský diplomat, který se dotazovatl vysokého armádního důstojníka na možnost svrhunutí legitimní vlády pučem. Pro Latinskou Ameriku asi opravdu platí, že nástup levicových vlád byl usnadněn tím, že USA v důsledku angažmá na Blízkém východě nemají dost kapacit intevenovat jinde. Stejně tak se podařilo dosáhnout samostatnosti před dvěma sty lety v důsledku dopadu napoleonských válek na Španělsko. Vyměnit politiky a hlavně měnit systémy stojí vždycky za pokus.
DS
January 6, 2011 v 23.26
Pane Macháček, pane Silný, byli jste v poslední době ve zmíněné zemi ?
Tam stačí jen pomáhat, jsou na dně ( USA sem /SSSR tam) - 2O let podávat rybářské sítě a občas koupit úrodu / místo vašich/našich cel EU a je vymalováno- tedy: a vede se tam lépe.
S Iránem a režimem to, myslím, alespoň , co jsem viděl, moc nesouvisí : prostě jsou chudobní ( tedy až na elitu místní, jak je zvykem)
JS
January 7, 2011 v 9.54
V Nikaragui jsem nedávno byl,
v Iránu ne. Jak jsem ve sloupku napsal, tak se jim daří snižovat míru chudoby, což nesvědčí o tom, že jsou na dně.