„Na summitu OSN se sešli nejchudší s nejbohatšími,“ píše se v titulku k souboru postřehů, které v průběhu nedávné Čtvrté konference OSN o nejméně rozvinutých zemích zaujaly Tomáše Tožičku. Opravdu to tak bylo. Výroky, jež autor cituje, skutečně zazněly. Z pohledu pozorovatele, který se snaží skrze konkrétní události uchopit širší souvislosti dění, však bylo setkání mnohem důležitější, než lze obsáhnout v žánrem i rozsahem omezené zprávě. Summit naznačil posun ve vnímání pozice EU v nejchudších zemích, mnohé napověděl o roli nových velmocí, leccos o možnostech houstnoucí sítě občanských organizací a nemálo také o perspektivách obyvatel, kteří se musejí potýkat s problémy našinci dávno cizími. Konferenci lze z tohoto pohledu označit přímo za událost stěžejního významu — za událost, která pomáhá odhalit měnící se povahu světa.

Ale popořádku. Státy, jejichž HDP na hlavu ročně nepřesáhne 905 dolarů (15 300 korun), země, kde zároveň trpí vysoké procento obyvatel podvýživou, nemocemi, nedostatečným vzděláním, a krajiny, jejichž populace je podle řady dalších kritérií současně označována za ekonomicky zranitelnou, řadí OSN do zvláštní kategorie „nejméně rozvinuté země“. Zkráceně LDCs. V současnosti je jich 48. Žije v nich bezmála 900 milionů lidí a země bohaté se jim od roku 1971 snaží oficiálně pomáhat.

K vyjasnění všeho, co je záhodno udělat, a zhodnocení toho, co bylo vykonáno, pořádá OSN každých deset let zvláštní konference. Jedna taková proběhla v minulém týdnu — od 9. do 13. května — v Istanbulu. A jak už naznačeno, pro člověka zajímajícího se o aktuální proměny světa byla nesmírně poučná.

Noví patroni

Předně jde o samu lokalitu konání: první i druhá konference LDCs se uskutečnily v letech 1981 a 1990 v Paříži. Třetí se konala v roce 2000 v Bruselu. Tato — čtvrtá — proběhla v tureckém velkoměstě na hranici Evropy a Asie a jak přístup pořadatelů, tak i hostí nechal jen málokoho na pochybách, na kterou stranu pohlížet za nadějí.

José Manuel Barroso byl jako předseda Evropské komise sice přivítán v úvodním panelu potleskem; pak však už musel překotně vysvětlovat, proč EU nepomohla LDCs v obnově suverénního postavení ve vztahu k politikám Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a dalších organizací, jež mají tendenci diktovat nejchudším zemím podobu hospodářských reforem.

Barroso také jen s obtížemi objasňoval, z jakých důvodů neučinila Unie více pro tvorbu nových pracovních míst, proč více do LDCs neinvestovala, a především proč bezvýhradně neotevřela trh zemědělským produktům z nejchudších zemí světa. Toto vše státy Unie přímo či nepřímo přislíbily právě na minulé konferenci LDCs před deseti lety v rámci takzvaného Bruselského plánu. A i když experti jejich vlád radili při hospodářských reformách v nejméně rozvinutých zemích někdy až koloniálním způsobem, za celých čtyřicet let oficiální existence LDCs se ze skupiny podařilo dostat jenom třem státům: Botswaně, Maledivám a Kapverdským ostrovům.

Hvězdou konference byl naopak turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan. Zástupce vzmáhající se ekonomiky, které se podařilo překonat i populační explozi a jež si pragmaticky vybírá z hospodářských reforem různého typu, si dal na přípravě konference záležet.

Turecko zaplatilo účast delegátům z jedenácti nejchudších zemí a na veletrhu, který konferenci doplnil, vyhradilo výrobcům každého ze zúčastněných států svoje místo. Ne náhodou pak velkou pozornost poutali zejména producenti z pořádajícího státu, nabízející nikterak sofistikované, ale potřebné zboží za dostupné ceny: generátory proudu, nemocniční lůžka, vodní filtry či zemědělskou techniku.

Největší ohlas nicméně sklidila vystoupení delegátů z Číny. Většinou šlo o projevy bez jakýchkoliv výzev a doporučení, avšak odrážející zjevný trend. A tak zatímco exprezident Světové banky James Wolfenshon opět zdůrazňoval potřebu boje s korupcí, reforem vnitřní správy a otevírání trhů — což činí mimochodem na všech fórech minimálně od roku 1995 — odpovědný viceministr z Pekingu Fu C'-jing deklamoval čísla: Čína poskytla nejméně rozvinutým zemím v roce 2009 zahraniční pomoc v hodnotě 40 miliard dolarů, v roce 2010 pak dalších 50 miliard. Stejnou částku také uložila do Mezinárodního měnového fondu s výslovným přáním, aby byla použita jen ve prospěch LDCs.

Čína dál v minulých letech zcela odpustila dluh šesti zemím a dalším 50 jej zmírnila. V LDCs dnes působí 26 tisíc čínských poradců a odborníků, kteří pomáhají stavět silnice, nemocnice a elektrárny. V příštích pěti letech by měl tento počet vzrůst na trojnásobek. V otázce distribuce zahraniční pomoci zůstanou LDCs pro Čínu naprostou prioritou, a to bez jakýkoliv politický předsudků (rozuměj: podmínek), zakončil Fu C'-jing.

Závěrečné překvapení

S výjimkou Barrosa nezaujal velké agentury jediný politik z EU či USA. Jako by zde ani nebyli. A nebýt úvodního protiimperialistického výlevu Mahmmúda Ahmadínežáda, možná by masoví příjemci zpráv konferenci ani nezaznamenali.

Slova, dráždící novináře, a silné dojmy ovšem bývají často zavádějící. Tak, jak se v citacích íránského prezidenta o vykořisťování a křížových taženích ztratil docela zajímavý apel, aby se nejbohatší státy zavázaly dávat deset procent svého zbrojního rozpočtu na pomoc chudým, neupoutal mnoho reportérů ani výstup z celé konference — takzvaný Istanbulský akční program, který navazuje na zmíněný a nikdy důsledně nenaplněný Bruselský plán.

Závěrečný dokument přitom ohýbá výpověď Čtvrté konference LDCs o měnící se povaze světa zcela jiným směrem: odpovědná fiskální politika, rušení bariér mezinárodního obchodu, posilování globálního partnerství s brettonwoodskými institucemi. Důraz především na dobré vládnutí, na boj proti korupci ... žádný příslib nových dotací, byť jakýmkoliv směrem. Žádné peníze pro klima fond, ani na podporu snižování emisí. Žádný závazek přehodnocení systému rozvojové spolupráce, podpory progresivního zdanění či cílené stimulační politiky.

Paradoxní je, že během prvních dnů konference probíhal na místě i summit občanských organizací, které v nejméně rozvinutých zemích působí nebo se danou tematikou zabývají. Právě z tohoto summitu vycházel — vedle apelů a deklarací — jeden pokrokový návrh za druhým: na reformu zemědělských politik tak, aby podporovaly primárně zakládání malých farem, na regulaci podnikání koncernů, které se snaží v nejchudších zemích zakládat plantáže s geneticky modifikovanými plodinami, na odzkoušenou politiku cílených stimulů, která by vládám LDCs umožnila vzdorovat spekulacím na potravinovém trhu.

Velký prostor dostaly také prezentace úspěšných projektů, využívajících obnovitelné zdroje energie, šetřících vodní zdroje či umožňujících menším pěstitelům proniknout do systému Fair Trade nebo distribučních sítí ekologického zemědělství.

Téměř žádný z principů, z nichž uvedené koncepce nebo projekty vycházejí, a ani jeden z požadavků, jež účastníci občanského summitu shrnuli do provolání "A World without LDCs", se ale do Istanbulského akčního programu nedostal.

Jak uvedli komentátoři nezávislé agentury IPS, přestože zástupci nejméně rozvinutých zemí vzhlíželi po celou konferenci k Asii a Latinské Americe jako k perspektivním chlebodárcům, skončilo setkání naprosto bezzubou deklarací, která se nese v duchu desítek jiných, starých a dávno zapomenutých. Evropská unie jako největší čistý plátce rozvojových struktur OSN byla ze svého patronského postavení symbolicky vytlačena novými mocnostmi, aniž by tyto nabídly nějakou systémovou alternativu.

Co to znamená?

Istanbulský akční plán — rozuměj: to, co je psáno a všemi odhlasováno jako program na příštích deset let — je tedy naprosto bezzubý a nic neměnící leták, jenž slovy jedné z předsedajících občanskému panelu „dává obyvatelstvu nerozvinutých zemí ještě horší vyhlídky, než mělo doposud". Občanské organizace navíc přišly o dosavadní možnosti kontroly vládních politik, které jim zaručoval Bruselský plán, přestože často šlo jen o formální právo.

Přálo si to tak Turecko, Čína nebo Brazílie? Anebo tiše prosadily svou vůli Světová banka a Mezinárodní měnový fond na jejich úkor? Těžko posoudit. Zřejmé je ale snad jedno: Pokud se zřeknou iniciativy, či lépe, odpovědnosti bohaté státy, které zároveň považují svoje systémy za politicky vyspělejší, občanské organizace samotné nedokážou čelit jednoduché kupecké logice, prosazované v mezinárodním systému mocnými, kterým přináší zištný prospěch. A to platí i přesto, že tato sdružení učinila ve schopnosti problémy světa analyzovat i vzájemně spolupracovat obrovský krok dopředu.

Čtvrtá konference OSN o nejméně rozvinutých zvýraznila posun v celosvětovém rozložení moci, vlivu a možností, jež mohou kritikové mezinárodní politiky západních zemí vnímat s určitým zadostiučiněním. Z progresivního hlediska, z pohledu žádoucí změny směrem k jinému, spravedlivějšímu a demokratičtějšímu světu však neskončila ničím menším než fiaskem. Čínští anebo saúdskoarabští donátoři postaví dálnici, most či hráz. Měnit svět v popsaném smyslu k lepšímu však zjevně nechtějí.

Další informace:

AP Turkey hosts UN forum on world's poorest nations

UN IISD Fourth LDC Conference Opens in Istanbul

AFP Summit of world's poorest nations opens in Istanbul

AFP Iranian personality blames universe misery on ‘colonial policies’

The Guardian Stronger south-south axis opens new chapter for least developed countries

Sin-chua China makes least-developed countries "top-priority" to provide aid

IPS Better Global and Local Governance Keys for LDCs

IPS Market Forces Rise Above Declarations

IPS LDCs Seek Mini Trade Deal

IPS Civil Society Rejects 'Toothless' Istanbul Plan of Action