Čína jako vzor?

Ilona Švihlíková

Čínský příběh hospodářského zázraku nemá v moderních ekonomických dějinách obdoby. Do jaké míry je hospodářská cesta této země možným vzorem hodným napodobení pro ostatní rozvojové země?

V souvislosti se summitem zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika), který se konal minulý týden, je vhodné se podívat podrobněji na ekonomicky nejsilnější zemi tohoto uskupení — Čínu. Nutno zvážit, do jaké míry je její hospodářská cesta možným vzorem hodným napodobení pro ostatní rozvojové země.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Čína je příběhem hospodářského zázraku, který nemá v moderních ekonomických dějinách obdoby. Během několika málo dekád se z chudé rozvojové země stala druhou největší ekonomikou světa (po USA, v paritě kupní síly, reálné HDP se zvýšilo 11x!), největším světovým exportérem (v roce 2009), vývozcem přímých zahraničních investic a světovým věřitelem.

Pragmatismus Teng Siao Pchinga — jehož slavný výrok o tom, že je jedno, jestli je kočka bílá, nebo černá, hlavně že chytá myši — naznačoval specifickou čínskou cestu. Ta spočívá mimo jiné na metodě „pokus-omyl“ — bude fungovat, necháme, nebude fungovat, změníme.

Vzhledem k zaostalosti čínské ekonomiky byla zvolena politika vnějšně orientovaného růstu spočívajícího na přílivu investic a exportu. Po řadě reforem se Číně podařilo integrovat se do globální ekonomiky. Akumulace obrovských devizových rezerv (2,7 bilionu dolarů!) Čínu sice učinila největším zahraničním americkým věřitelem, ale také ji dostala do tzv. dolarové pasti. V případě vyššího zhodnocení juanu než poměrně nízké úročení amerických dluhopisů, Čína na devizových aktivech dokonce ztrácí.

Zároveň se jako každá země, která dostatečně dlouho provozuje (úspěšně) strategii vnějšně orientovaného růstu, dostala do značných inflačních tlaků způsobených jak kladným běžným účtem, tak kladným finančním účtem. Na konci minulého století proto Čína začala zvažovat další postup. Nejen inflační tlaky, ale také značné nadkapacity v řadě odvětví volaly po nových odbytištích.

K tomu se Čína stala již v roce 1993 čistým importérem ropy a její silný ekonomický růst vedl k velké dynamice ve světové poptávce po většině primárních komodit, které přímo ovlivnily růst cen. Čína měla navíc přímo před očima případ Japonska: země, která také svou poválečnou obnovu postavila na vnějšně orientovaném růstu, až se na konci 80. let neúspěšně pokusila o obrat.

V současné době, pomineme-li hroznou tragédii, která Japonsko zasáhla, se Japonsko nalézá již dvacet let v deflační pasti. Ukazuje se, že provést manévr obratu k vnitřnímu trhu za situace klasicky vysokých měr úspor v ekonomice je obtížné. Uvažme, že Čína měla v roce 2008 hrubé úspory ve výši 52 % HDP, zatímco Spojené státy pouhých 8 %.

Čína se tedy z kombinace různých důvodů rozhodla pro strategii going global, která byla posléze i formálně zakotvena v první pětiletce nového století. Cílem této strategie není pouze utlumit inflační vlivy v ekonomice, ale také produktivněji využívat čínské devizové rezervy, zajistit si přístup ke zdrojům (vlastnictvím, resp. spoluvlastnictvím) a konečně také vytvořit čínské nadnárodní firmy a značky.

K tomuto účelu čínská vláda v minulých letech cíleně vytvářela oligopolní strukturu trhu tak, aby firmy byly schopné dosahovat úspor z rozsahu, resp. monopolní renty a mohly soutěžit s giganty, kteří ale vznikli často minimálně o několik dekád dříve. Čína tedy jako late comer musela tuto skutečnost vykompenzovat silným angažmá vlády (vlastnictvím hlavních čínských firem, resp. jejich napojením na čínské státní banky).

Za účelem vyššího zhodnocení často ztrátových devizových rezerv se Čína inspirovala u ropných zemí, které již delší dobu provozují tzv. suverénní kapitálové fondy (sovereign wealth funds). V roce 2007 založila Čína Chinese Investment Corporation se základním kapitálem „pouhých“ 200 mld. dolarů.

Spojené státy tento krok vyděsil k smrti, a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Od obav, že Čína přeorientuje své portfolio a bude více nakupovat přímé podíly ve firmách, a tedy méně americké dluhopisy (což by pro Američany znamenalo opravdu značný problém), až po zákon, který zakazuje cizím vládám vlastnit strategicky významná odvětví.

Spojeným státům se dokonce podařilo prosadit agendu suverénních fondů v MMF, který hned začal chrlit zprávy o nutnosti transparentnosti těchto fondů. Ukázal se tak dobře dvojí metr, který země Západu rády aplikují — dokud to byly ony, kdo v systému globální ekonomiky dominoval, tak nutily všechny ostatní provozovat otevřenou liberální politiku, která jim pro jejich náskok vyhovovala. Ve chvíli, kdy se situace mění, najednou volají po regulativních opatřeních, po nutnosti ochranných zákonů, a vyslovují dokonce obavy o budoucnost kapitalismu.

Čínská strategie zatím slaví úspěch. Zatímco v roce 1995 se jen dvě čínské firmy dostaly do Fortune TOP 500, v roce 2007 už jich bylo 22. Významné jsou především čínské energetické firmy (Sinopec, CNPC apod.). Čína se navíc stává významným globálním investorem, a hovoří se dokonce o tom, že by se poměr přílivu a odlivu přímých zahraničních investic mohl brzy narovnat na 1:1.

Na druhé straně nesmíme zapomínat na to, že síla čínských firem je dána především podporou vlády (finanční i diplomatickou). Z tohoto důvodu čínské firmy při vstupu na nové trhy často přehnaně riskují. Řada operací není vůbec zisková. V případě obchodních vazeb Čína a Hongkong se jedná o dalekosáhlý nelegální vývoz kapitálu spjatý s velmi rozšířenou korupcí.

V neposlední řadě si ale uvědomme, jak je paradoxní, když rozvojová země (a to Čína stále alespoň podle HDP na hlavu je) vyváží tak obrovské množství kapitálu, přestože je v zemi mnoho sociálních potřeb, které je nutné zajistit. Ukazuje se, že Čína, alespoň prozatím, nemá zájem zásadně změnit globální ekonomiku, ale spíše se stát vítězem hry, jejíž parametry nastavily země Západu.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse
    MP
    April 19, 2011 v 13.57
    Je tedy Čína vzorem?
    Přiznám se, že se ve velmi erudovaném článku trošku ztrácím, ale myslím, že Čína by měla být chápána západní levicí jako odstrašující memento. Snad nikde není odlištění a degradace člověka na pouhé kolečko v kapitalistickém soukolí dovedena do tak strašlivých důsledků jako v Číně.
    Čína je sloupem současného globálního kapitalismu a všech jeho nešvarů (a zločinů). Porazit globální kapitalismus znamená zlomit moc Číny.
    MT
    April 20, 2011 v 9.25
    Kromě toho zvláštní toť socialistický stát, kde kritérium považované Milošem Pickem za historickou tendenci (podíl veřejných rozpočtů na HDP) je někde na 12% místo na 50%, jak je zvykem na euroseveru
    SH
    April 21, 2011 v 11.29
    A proč?
    Nevím dost dobře, proč by měla být globální levice antičínskou. ČLR nedělá totiž nic jiného, než že pro lid své země uskutečňuje teprve proces modernizace, jenž je historicky naprosto nezbytným, aby v budoucnu pak mohly být „povoleny otěže“ pro čínské představy rovnosti, svobody, demokracie a celé organizace společnosti. Evropa a USA uskutečňovaly modernizaci více jak sto padesát let a jejím důsledkem byla světová válka a bolševická revoluce. Ta pak, díky Stalinovy, realizovala modernizaci v podstatně kratším období, ale za cenu, která byla příliš ďábelská. Pokud se ale ČLR podaří modernizace jejich země bez stalinistických excesů, pak si přiznejme, že při všem tom zotročování, nedemokratičnosti netrpí jejich lidé tak, jak trpěli minimálně po celé jedno století naši předkové, tedy Evropané, ale především pak černí Američané, ba všichni obyvatelé kolonií, kteří nesli na svých hřbetech obrovský díl modernizace Evropy a USA. ČLR alespoň ke své modernizaci tak lumpácky nezneužívá prakticky celý svět, jak jsme to dělali my Abendlanďané.
    PS. P. Tejkalovi. Napřed podle mého přesvědčení je nutné vytvořit moderní společnost, bohužel to musí jít cestou kapitalizace celého společenství, protože globálně dosud vládne právě kapitál. Teprve pak bude možné uvažovat o vyšší socializaci. Ale jak to říkal už Marx, začít to musí ve většině ekonomicky nejsilnějších a technicky nejvyspělejších, tedy nejbohatších zemích. Jinými slovy těch, které jsou vývojově k tomu nejzralejší. Možná jsem moc utopista, ale pokud bude v budoucnu v čele toho procesu ČLR, pak jsem alespoň rád, že není po celé dějiny stupidně antisocialistická, antikomunistická a antimarxovská, jako USA a Evropa, čili v mém pojmosloví Abendland.
    MT
    April 21, 2011 v 18.31

    Já s tím souhlasím, pane Hošek, ale pak je tedy výraz socialistická země pro Čínskou lidovou republiku asi nevhodný - dohodněme se, že ji lze spíš považovat za něco takového, jako když Petr Veliký nebo Bedřich Pruský modernizovali své země - zkrátka bonapartismus svého druhu ...

    MP
    April 21, 2011 v 21.20
    Pane Hošku,
    to nemůžete myslet vážně ... budovat v (zdeformovaně) socialistické zemi krutý kapitalismus, aby pak jednou bylo možno znovu vybudovat socialismus? Tomu sám přece nemůžete věřit.
    Představte si, jak by se choval západní kapitál, kdyby nemohl svou výrobu (a dnes už i služby) přesouvat do zemí jako Čína, Indie atd. Kdyby tím nemohl hrozit evropským pracujícím...
    Nelze být proti současné vládě (což vy jste) a zároveň chválit Čínu, Nečas a Kalousek dělají čínskou politiku (ostatně právě globální konkurenceschopností svou politiku přece obhajují). Kdo obdivuje Čínu, pomáhá ničit evropský sociální model. Je to velmi nebezpečné.
    ON
    Často na levici říkáme, že dokonal(n)ý kapitalismus je takový systém, který stát a celou společnost podřizuje logice trhu a růstu založené na co nejlevnější práci. Tzn. systém, který ke svému chodu nepotřebuje demokracii a bohaté svobodné občany. Toho se na levici bojíme, to kritizujeme. Tohle je podstata útoku neoliberalismu na demokratické sociální státy Evropy v zájmu co největší konkurenceschopnosti. Ale najednou, protože to dělají čínští komunisté (!), tak je to pro část levice pochopitelná zrychlená „modernizace“, která má být jakýmsi předstupněm světlých socialistických zítřků. A dokonce „vzor“! Zajímavé.
    MT
    April 22, 2011 v 9.50

    Pánové, nevím, jestli jste to vyčetli z příspěvku pana Hoška - ale já tedy rozhodně Čínu nehodnotil, nevymezoval jsem svůj pozitivní nebo negativní vztah k ní - jenom jsem se jí pokoušel nějak definovat.

    A modernizace a urychlený rozvoj to prostě je - ten sovětský s hromadou mrtvol ukrajinských rolníků (tzv. socialistická prvotní akumulace - řečeno trockistickým slovníkem prof. Preobraženského) nebyl nic jiného ...
    ... mohu i nenávidět, ale nemělo by mně to bránit v pravdivém konstatování skutečnosti

    A evropský sociální model si musí nalézt vlastní reprodukční koloběh a cestu, aby mu žádný čínský dumping nemohl ublížit.

    Žádné lamentování a stesky mu nepomohou ...




    MP
    April 22, 2011 v 11.54
    Evropský sociální model nelze udržet,
    pokud (dokud) Čína nepřistoupí na sociální korekci své hospodářské politiky. Zatím se jí do toho nechce - a proč by taky, když jí Západ jde na ruku.
    Podle mého názoru řešení (nejen toho problému) je v omezení "volného obchodu", který ruinuje tu ohleduplné a umožňuje uspět těm bezohledným.
    ON
    April 22, 2011 v 12.37
    ad M.Tejkl
    To nebylo proti Vám. Já netvrdím, že to není "modernizace", minimálně industriální modernizace. Jen jsem reagoval na víru některých z nás na levici, že Čína s komunisty v čele nabízí jakýsi spolehlivý koncept jak vyhrát závod s kapitalismem, anebo že by snad mohla sloužit jako "vzor" pro rozvojové země jak se modernizovat a přitom obejít kapitalismus. Ilona Švihlíková správně vidí, že Čína tímto vzorem být asi nemůže. Nechci být eurocentrický, ale myslím si, že evropský demokratický sociální stát, pokud si nenechá definitivně vnutit model konkurenceschopnosti založený na (čínském) sociálním dumpingu, takovým vzorem být může. De facto jim je, přihlédneme-li k miliónům imigrantů z rozvojového světa. Jde o to, aby se tento model na úrovni EU ubránil a mohl strukturálně zakotvit i v rozvojových zemích (Africká unie něco jako Evropská unie). Samozřejmě, tuto vizi nemůže sdílet ten, kdo se domnívá, že evropský demokratický sociální stát, jakkoli úspěšný v minulosti, dnes nefunguje, nebo je pouze krotší formou nežádoucího kapitalismu. Nebyl bych tak přehnaně kritický. Ve srovnání s ostatními částmi světa, patří řada evropských sociálních států z hlediska celkové kvality života (včetně konkurenceschopnosti) k nejvyspělejším.
    April 22, 2011 v 12.44
    Martinu Plevovi - systém panství a "svoboda"
    Je nejvyšší čas zpochybnit posvátné a prolhané dogma "volného obchodu". Jinak nemá Evropská unie nejmenší šanci dočkat se důvěry a podpory evropských občanů a zůstane lokajem nadnárodních korporací a jejich šamanů. /K tomu doporučuji články Petra Schnura./ -- Nejméně ze všech se tímto dogmatem řídí ti, kdo je přijali za svůj bojový pokřik - např. USA.

    Volný obchod patří k "euroatlantickým hodnotám" ospravedlňujícím "civilizační" a "humanitní" války a globální kolonialismus. -- A to ani Číňanům jistě nezůstalo skryto.

    V tomto smyslu považuji poznámku Stanislava Hoška za podnětnou.
    + Další komentáře