Přiznám se, že se ve velmi erudovaném článku trošku ztrácím, ale myslím, že Čína by měla být chápána západní levicí jako odstrašující memento. Snad nikde není odlištění a degradace člověka na pouhé kolečko v kapitalistickém soukolí dovedena do tak strašlivých důsledků jako v Číně.
Čína je sloupem současného globálního kapitalismu a všech jeho nešvarů (a zločinů). Porazit globální kapitalismus znamená zlomit moc Číny.

Kromě toho zvláštní toť socialistický stát, kde kritérium považované Milošem Pickem za historickou tendenci (podíl veřejných rozpočtů na HDP) je někde na 12% místo na 50%, jak je zvykem na euroseveru

Nevím dost dobře, proč by měla být globální levice antičínskou. ČLR nedělá totiž nic jiného, než že pro lid své země uskutečňuje teprve proces modernizace, jenž je historicky naprosto nezbytným, aby v budoucnu pak mohly být „povoleny otěže“ pro čínské představy rovnosti, svobody, demokracie a celé organizace společnosti. Evropa a USA uskutečňovaly modernizaci více jak sto padesát let a jejím důsledkem byla světová válka a bolševická revoluce. Ta pak, díky Stalinovy, realizovala modernizaci v podstatně kratším období, ale za cenu, která byla příliš ďábelská. Pokud se ale ČLR podaří modernizace jejich země bez stalinistických excesů, pak si přiznejme, že při všem tom zotročování, nedemokratičnosti netrpí jejich lidé tak, jak trpěli minimálně po celé jedno století naši předkové, tedy Evropané, ale především pak černí Američané, ba všichni obyvatelé kolonií, kteří nesli na svých hřbetech obrovský díl modernizace Evropy a USA. ČLR alespoň ke své modernizaci tak lumpácky nezneužívá prakticky celý svět, jak jsme to dělali my Abendlanďané.
PS. P. Tejkalovi. Napřed podle mého přesvědčení je nutné vytvořit moderní společnost, bohužel to musí jít cestou kapitalizace celého společenství, protože globálně dosud vládne právě kapitál. Teprve pak bude možné uvažovat o vyšší socializaci. Ale jak to říkal už Marx, začít to musí ve většině ekonomicky nejsilnějších a technicky nejvyspělejších, tedy nejbohatších zemích. Jinými slovy těch, které jsou vývojově k tomu nejzralejší. Možná jsem moc utopista, ale pokud bude v budoucnu v čele toho procesu ČLR, pak jsem alespoň rád, že není po celé dějiny stupidně antisocialistická, antikomunistická a antimarxovská, jako USA a Evropa, čili v mém pojmosloví Abendland.

Já s tím souhlasím, pane Hošek, ale pak je tedy výraz socialistická země pro Čínskou lidovou republiku asi nevhodný - dohodněme se, že ji lze spíš považovat za něco takového, jako když Petr Veliký nebo Bedřich Pruský modernizovali své země - zkrátka bonapartismus svého druhu ...

to nemůžete myslet vážně ... budovat v (zdeformovaně) socialistické zemi krutý kapitalismus, aby pak jednou bylo možno znovu vybudovat socialismus? Tomu sám přece nemůžete věřit.
Představte si, jak by se choval západní kapitál, kdyby nemohl svou výrobu (a dnes už i služby) přesouvat do zemí jako Čína, Indie atd. Kdyby tím nemohl hrozit evropským pracujícím...
Nelze být proti současné vládě (což vy jste) a zároveň chválit Čínu, Nečas a Kalousek dělají čínskou politiku (ostatně právě globální konkurenceschopností svou politiku přece obhajují). Kdo obdivuje Čínu, pomáhá ničit evropský sociální model. Je to velmi nebezpečné.

Často na levici říkáme, že dokonal(n)ý kapitalismus je takový systém, který stát a celou společnost podřizuje logice trhu a růstu založené na co nejlevnější práci. Tzn. systém, který ke svému chodu nepotřebuje demokracii a bohaté svobodné občany. Toho se na levici bojíme, to kritizujeme. Tohle je podstata útoku neoliberalismu na demokratické sociální státy Evropy v zájmu co největší konkurenceschopnosti. Ale najednou, protože to dělají čínští komunisté (!), tak je to pro část levice pochopitelná zrychlená „modernizace“, která má být jakýmsi předstupněm světlých socialistických zítřků. A dokonce „vzor“! Zajímavé.

Pánové, nevím, jestli jste to vyčetli z příspěvku pana Hoška - ale já tedy rozhodně Čínu nehodnotil, nevymezoval jsem svůj pozitivní nebo negativní vztah k ní - jenom jsem se jí pokoušel nějak definovat.

A modernizace a urychlený rozvoj to prostě je - ten sovětský s hromadou mrtvol ukrajinských rolníků (tzv. socialistická prvotní akumulace - řečeno trockistickým slovníkem prof. Preobraženského) nebyl nic jiného ...
... mohu i nenávidět, ale nemělo by mně to bránit v pravdivém konstatování skutečnosti

A evropský sociální model si musí nalézt vlastní reprodukční koloběh a cestu, aby mu žádný čínský dumping nemohl ublížit.

Žádné lamentování a stesky mu nepomohou ...

pokud (dokud) Čína nepřistoupí na sociální korekci své hospodářské politiky. Zatím se jí do toho nechce - a proč by taky, když jí Západ jde na ruku.
Podle mého názoru řešení (nejen toho problému) je v omezení "volného obchodu", který ruinuje tu ohleduplné a umožňuje uspět těm bezohledným.

To nebylo proti Vám. Já netvrdím, že to není "modernizace", minimálně industriální modernizace. Jen jsem reagoval na víru některých z nás na levici, že Čína s komunisty v čele nabízí jakýsi spolehlivý koncept jak vyhrát závod s kapitalismem, anebo že by snad mohla sloužit jako "vzor" pro rozvojové země jak se modernizovat a přitom obejít kapitalismus. Ilona Švihlíková správně vidí, že Čína tímto vzorem být asi nemůže. Nechci být eurocentrický, ale myslím si, že evropský demokratický sociální stát, pokud si nenechá definitivně vnutit model konkurenceschopnosti založený na (čínském) sociálním dumpingu, takovým vzorem být může. De facto jim je, přihlédneme-li k miliónům imigrantů z rozvojového světa. Jde o to, aby se tento model na úrovni EU ubránil a mohl strukturálně zakotvit i v rozvojových zemích (Africká unie něco jako Evropská unie). Samozřejmě, tuto vizi nemůže sdílet ten, kdo se domnívá, že evropský demokratický sociální stát, jakkoli úspěšný v minulosti, dnes nefunguje, nebo je pouze krotší formou nežádoucího kapitalismu. Nebyl bych tak přehnaně kritický. Ve srovnání s ostatními částmi světa, patří řada evropských sociálních států z hlediska celkové kvality života (včetně konkurenceschopnosti) k nejvyspělejším.

Je nejvyšší čas zpochybnit posvátné a prolhané dogma "volného obchodu". Jinak nemá Evropská unie nejmenší šanci dočkat se důvěry a podpory evropských občanů a zůstane lokajem nadnárodních korporací a jejich šamanů. /K tomu doporučuji články Petra Schnura./ -- Nejméně ze všech se tímto dogmatem řídí ti, kdo je přijali za svůj bojový pokřik - např. USA.

Volný obchod patří k "euroatlantickým hodnotám" ospravedlňujícím "civilizační" a "humanitní" války a globální kolonialismus. -- A to ani Číňanům jistě nezůstalo skryto.

V tomto smyslu považuji poznámku Stanislava Hoška za podnětnou.

"Ve srovnání s ostatními částmi světa, patří řada evropských sociálních států z hlediska celkové kvality života (včetně konkurenceschopnosti) k nejvyspělejším."
To je ovšem také tím, že po staletí bohatnou na úkor oněch "ostatních částí světa" - když to nejde jinak, pak i válkami - a v těch hraje "konkurenceschopnost" dost významnou roli.

Nakolik to chápu, současný čínský „komunismus‟ se od evropského neoliberalismu liší především tím, že čínské banky a investiční společnosti vlastní stát. Vždycky když se podívám, jaké platím bankovní poplatky, říkám si, že zestátnit bankovnictví by byl nejlepší způsob jak zajistit spolehlivý výběr daní. Jsou věci v současné číně, ze kterých bychom si měli vzít příklad.

Euroatlantické elity v čele s USA bojují proti Číně jako konkurentovi, usilují o rozbití čínského státu a privatizaci čínských bank a investičních společností do rukou soukromého auroatlantického kapitálu. K tomu se snaží získávat kolaboranty z řad čínské inteligence. Tohoto tažení pod vlajkou lidských práv by se levice účastnit neměla.

Úkolem levice je bránit práva všech lidí, a to zejména těch chudých, kteří nemají na to, aby si svá práva obhájili sami. Praktikuje-li Čína vůči Evropě s jejím sociálním státem (nebo aspoň jeho zbytky) sociální dumping, musí levice čínské politice čelit. K tomu se nejlépe hodí proletářský internacionalismus: solidarita a spolupráce ne s čínskými vůdci, ale s chudými Číňany, nejlépe asi s čínskými odbory.

Dokud jsou Číňané chudší než my, nemáme právo bránit jim, aby zbohatli. Máme ovšem právo, ne-li přímo povinnost, podporovat ze všech sil snahu obyčejných Číňanů podílet se na bohatnutí Číny, prosazovat pro čínské pracující stejné vymoženosti, jaké naši předkové vybojovali v Evropě. K prostředkům takové snahy dle mého soudu patří tlačit na imigrační politiku našeho státu, abychom přistěhovalce (nejen) z Číny od nás nevyháněli ani je nestavěli do role snadno vykořisťovatelných neplnoprávných podlidí, ale přijali je jako posilu družstva, abychom jim umožnili žít v našem světě, v našem sociálním systému, a tak jej rozšiřovat.

Kdyby k nám z Číny kromě dělníků, řemeslníků a drobných obchodníků přišli i nějací odborníci na státní bankovnictví, mohla by to být vítaná pomoc proti našim vlastním neoliberálním politikům a lobbistům našeho kapitálu.

Tento argument jsem očekával. Jakkoli není zcela mimo, tímhle vyspělost západních demokracií zdaleka nevysvětlíte. Budete muset uvést i jiné příčiny a o to jde. Nedávno jsem slyšel argument, že bohatství Švédů pochází ze zlatých zubů zplynovaných Židů. To je pouze nekorektní analogie argumentu, že vyspělé země „po staletí bohatnou na úkor oněch ostatních částí světa". Tedy pokud by se tento argument používal jako trumf na přebití dalších vysvětlení.

Bohužel jiný relevantní argument pro blahobyt Západu neexistuje. Je vystaven na vykořisťování a vyvražďování zbytku světa. Stejně úspěšný je Západ v zastírání tohoto problému. Takže se dnes učíme o 6 milionech židů vyvražděných nacisty, ale ne o 10 milionech konžanů vyvražděných Belgičany. A tak bychom mohli pokračovat...
Brutální demagogie a cynismus je, když to někdo popírá. Mělo být trestné, jako popírání Šoa.

O přebití jistě nepůjde. Ba ani o démonizaci Západu, jak by ji možná v mých slovech někdo mohl hledat. (Proto také nemohu souhlasit – tj. ne beze zbytku – s jinak nakažlivým zápalem Tomáše Tožičky, byť s tím vykořisťováním a vyvražďováním má nepochybně pravdu; a to především, pohlížíme-li na svět z hlediska délky jednoho lidského života!)

Vyspělost Západu je především (a skoro výlučně?) technologická („vědotechnika“) a to nás vede k logice „boje sil“ („PORAZIT globální kapitalismus znamená ZLOMIT moc Číny“, říká Martin Pleva. Ve stejné dimenzi se pohybuje Miroslav Tejkl, když mluví o „modernizaci a ZRYCHLENÉM vývoji“. ). Stanislav Hošek by měl pravdu se svým tvrzením o potřebě nejprve „vytvořit moderní společnost“, pokud by moderní společností mínil to, co osvícenci, tj. společnost vzdělanou, a ne společnost toliko technicky rozvinutou. -- To je prvotně problém náš, tj. evropský. (Ve filosofické rovině se tím zabývali Heidegger, Günter Anders, Gardavský, Kosík a mnozí další. Co to znamená v každodennosti, říká pregnantně Karel Lippmann v příspěvku pod článkem Markéty Hrbkové: „rozum morální a poetický je podroben diktátu rozumu technického“.)

Čína může být zrovna tak málo „vzorem“ Evropě jako Evropa Číně. Zvláště, dokud nepochopí, že sociální stát není jen otázkou přerozdělování statků. (Pravice – včetně té české – je přesvědčena, že jde vlastně o formu škodlivé charity.)

to je krutě nespravedlivé a zcela nefér. Nikdo soudný jistě nebude popírat zločiny kolonialismu, ale Evropané za svůj (stále ještě přežívající) sociální blahobyt vděčí především statečnému boji našich dědů, kteří si jej vybojovali: od osmihodinové pracovní doby po důchody. Umožnily to ovšem politicky relativně liberální poměry evropského kapitalismu 19. stol. Tohle ovšem v současné Číně chybí, to je ten problém...

Jak píše S. Žižek, Čína není úspěšná (z hlediska měřítek globálního kapitalismu) navzdory politickému režimu, který v ní vládne, nýbrž díky němu.

P. Kopeckému: "Boj sil" je především logikou kapitalismu.

P. Macháčkovi: A proto (viz výše) bych válku západní hyperburžoazie a čínských mandarínů nepřeceňoval, myslím, že to jsou spíše kamarádi (v tom smyslu, jako jsou kamarády a zároveň konkurenty příslušníci světové kapitalistické oligarchie).

Je pravda, že se v Evropě díky dělnickému hnutí podařilo bohatství lépe rozdělit, to ale nevysvětluje odkud se tolik bohatství na kontinentu vzalo, že zbylo i na dělníky, aniž to kapitalisty vážněji ohrozilo. Historie kolonialismu a neokolonialismu neznamená jen využívání levné práce a levných surovin, ale také záměrné a soustavné bránění technickému rozvoji vykořisťovaných zemí, proto aby zůstaly výhodným odbytištěm pro průmyslovou produkci. Spolu s dalšími mechanismy (např. dluhy) to spolehlivě vede k tomu, že ekonomická bilance mezi průmyslovými a rozvojovými zeměmi představuje násobný příliv bohatství k těm bohatším dosud. Jen ty země a regionální uskupení, kterým se daří chránit své trhy, jako např. země BRIC se dokáží z pasti závislosti postupně vymaňovat.