TTIP je proti zájmu evropských a amerických pracujících. Odborová asociace v USA AFL-CIO se domnívá, že TTIP by mohla být prospěšná. Ale jen potud, pokud se ochrana pracujících, bezpečnost práce a zdravotní standardy sjednotí s těmi, které jsou platné v EU. To je ovšem marná naděje, protože v historii posledních padesáti let nemáme žádné příklady mezinárodních obchodních dohod, které by na něco takového pamatovaly.

Nepodařilo se ani v preferenčních dohodách z Cotonou, jejímž hlavním cílem bylo pomocí obchodu bojovat proti chudobě v rozvojových zemích. Konečně i poslední vystoupení naší diplomacie v Číně ukazuje, že lidská práva nejsou na pořadu dne a ekonomické zájmy mají přednost. Byť je takové jednání neracionální a protispolečenské, politici budou s kapitálem dále hrát hru na tu, kdo pod sebou podřízne svou větev dříve.

Proti TTIP se staví i většina odborových asociací v EU.

Akumulace daňových rájů

Po podepsání dohody TTIP by vznikla největší zóna daňových rájů na světě. Ilegální kapitálové toky, praní špinavých peněz, korupce, úniky DPH, falešně deklarované ceny a další nezákonné praktiky zmizí za zástěrkou daňové optimalizace.

Propojení Nevady, Delaware, Irska, Nizozemí, Kypru, Londýna, Budapešti, Britských zámořských teritorií a dalších offshorových center (což je jen měkčí označení pro daňové ráje) vytvoří strukturu, na kterou daňové úřady v USA a EU nebudou stačit. Speciálně proto, že USA zatím jakoukoli praktickou spolupráci na sdílení dat odmítají, jakkoli se např. dohody o tzv. automatické výměně informací o pohybech kapitálu diskutují v rámci OECD.

Je jasné, že ztráty z daňových úniků by radikálně omezily jakýkoli ekonomický přínos dohod.

Dohody o protekčním obchodu

Představte si, že by proti sobě třeba ve fotbalovém poháru nastoupila dvě mužstva, z nichž jedno by bylo výrazně slabší. To druhé by se tedy svobodně rozhodlo, vyměnit si přímo v poli několik hráčů, aby hra byla férovější. Je to nesmysl. Proč by tedy někdo očekával, že něco podobného udělají dvě nejsilnější ekonomiky světa?

Pokus o zavedení globálního volného trhu prakticky zničil Světovou obchodní organizaci. USA, ale s nimi i EU a Japonsko odmítli otevřít své trhy zpracovanému zboží z méně rozvinutých zemí a navíc odmítly omezit své ohromné vývozní i produkční dotace, díky kterým mohou nadnárodní firmy naprosto svévolně deformovat světové ceny komodit i výrobků. Tento komunismus pro nejbohatší firmy pevně zakořenil i v TTIP a má se stát základem pro další nárůst zisků velkých korporací.

TTIP vytváří jednostranně výhodné podmínky pro velké nadnárodní firmy, ale neřeší problémy těch, kteří jsou těmito výhodami postiženi. Právě naopak. Především se to týká malých a středních podniků, méně rozvinutých lokalit, samospráv s malou vyjednávací silou a to od úrovně obecní až po tu národní.

TTIP tak jsou krokem k dalšímu narušování globálního obchodu a budou posilovat postavení firem registrovaných v EU či USA. Budou to bohaté firmy z celého světa, které si mohou dovolit zřídit si své pobočky v rámci TTIP a zaplavovat naše trhy zbožím odkudkoli a to již bez jakékoli ochrany. Zboží vyrobené z jedovatých materiálů, dětmi či otroky nějaké diktatury bude dobré pro náš trh, protože ho sem doveze firma sídlící v Nevadě. Udělat například z čínského zboží americké či evropské, je díky daňovým rájům uvnitř našich soustátí jen otázkou výkonného účetnicko-auditorského aparátu.

Osobní data na prodej

V březnu schválil Evropský parlament rezoluci a směrnici k ochraně dat. Ta požaduje vysoké zabezpečení především v oblasti velkých dat a cloudů. Minulý týden Evropský soudní dvůr dokonce potvrdil „právo být zapomenut“ a nařídil Googlu odstranit z vyhledávače stará data, která nabyla osobního charakteru.

To jsou kroky správným směrem, ale bohužel moc nekorespondují s postoji politiků z hlavních evropských politických frakcí, kteří se odmítli zabývat vlastními odposlechy a využívali evropské bezpečností složky k tomu, aby pronásledovaly whistleblowery, kteří americkou špionáž proti evropským státům zveřejnili.

Není tedy jasné, jak tito politici budou chtít zabránit tomu, aby Google, Facebook a další neshromažďovali stále více osobních dat a v rámci „principu bezpečného přístavu“ je nepředávali dále NSA? Skandály s odposlechy a jejich zametení pod koberec nám moc nadějí nedávají.

Arbitráže ve prospěch firem

O arbitrážích, kterými by v rámci TTIP mohly firmy napadat svobodná rozhodnutí států už bylo napsáno hodně. Jde o mechanismus, ve kterém podniky, kterým se nelíbí nějaký zákon —ochrana vodních toků, zapojení veřejnosti do územních či environmentálních rozhodování atp. — mohou vyvolat arbitráž, ve které budou po státu požadovat náhradu z možných ztrát.

Arbitráž probíhá tak, že každá ze stran si vybere arbitra a ti pak zvolí třetího. Rozhodnutí arbitrů je konečné a není soudně napadnutelné (jen z formálních důvodů). Protože arbitři přichází z velkých právních a auditorských firem, jde o uzavřený kolektiv s jasným tržním zájmem — mít co nejvíce arbitráží. A protože arbitráže vyvolávají firmy, je podle všech teoretických i praktických poznatků zřejmé, že arbitři se budou snažit vycházet vstříc firmám, aby svůj byznys udrželi v chodu.

Představa, že pro ekonomiku je dobré, když nad rozhodnutím demokratických struktur včetně justice mají navrch privátní subjekty, naprosto mění podstatu demokracie a v podstatě ji ruší.

Kudy na to

TTIP musí být zastaveno, partnerství na úrovni obchodní, investiční a daňové politiky mezi USA a EU je ale nadále klíčové. Místo rozsáhlých a nepřehledných dohod podporujících nadnárodní firmy, které nakonec stejně nemají nic společného ani s USA ani s EU, je namístě konečně jednat o zlepšení životních podmínek obyvatel. A preferenční trh pro nejbohatší není cestou, která by v posledních padesáti letech přinesla většině populace prospěch.

V první řadě se musíme skutečně zaměřit na odstraňování netarifních bariér. Jedná se o dotace největším firmám a podřezávání kapitálových toků do lokálních a rozvíjejících se ekonomik. Obrovské dotace do zemědělské produkce v USA a EU likvidují zemědělství v globálním měřítku, vedou k jeho chemizaci a intenzifikaci. Podkopávání lidskoprávní agendy v oblasti ochrany zaměstnanců, sociálních i politických práv včetně nakládáni s daty a narůstající kontrolou obyvatel, deformují podmínky pro poctivé podnikání, pro svépomocné aktivity a pro demokratické rozhodování obecně.

Důležitými dohodami, bez kterých není žádné další vyjednávání o obchodním partnerství možné, jsou daňové regulace. EU a USA jsou územími, v nichž na jedné straně nejvíce firem profituje z vnitřních i vnějších daňových rájů, na straně druhé toto podvodné jednání obě velké ekonomiky vážně ohrožuje.

Proto EU a USA musí převzít aktivitu a vytvořit dostatečné monitorovací mechanismy a kapacity, které tomuto jednání zamezí. Technická jednání pokročila už dostatečně daleko a přináší několik realistických a proveditelných nástrojů. Politická jednání ale váznou. Při tom musíme dávat stále pozor, aby do těchto instrumentů nebyly vkládány komponenty sloužící k dalšímu shromažďování nepříslušných osobních dat a jejich zneužití ke komerčním či politickým účelům.

Po odstranění těchto tlaků, což by mohlo vést k opětovnému posílení demokracie postavené alespoň z větší části na vůli lidu, je možno začít jednání o širších obchodních a investičních dohodách.

Bohužel evropské frakce Lidovců, Socialistů, proevropských Liberálů, ale i protievropských Reformistů jsou dnes v područí loby nadnárodního kapitálu a bez racionálního podkladu TTIP podporují (jedna dvě osobnosti asi mínění frakce těžko zvrátí). A to je třeba mít na paměti, až půjdeme tento týden volit. Každý hlas u nás i v Evropském parlamentu se počítá.