Není obvyklé moci se v médiích vyjádřit dle své libosti. Děkuji za tu možnost! Mohu tak sám uspořádat to, co bylo podle mě v uplynulém roce 2014 důležité — a nemusím se vyjadřovat k otázkám, jež má za podstatné někdo jiný. Tento trend totiž dle mého názoru proměňuje demokracii v mediokracii, která nutí politiky dobývat si prostor pro svá stěžejní témata v médiích za použití ne zrovna korektních postupů; sem patří populismus, hyperbola, vulgarity, peníze, známosti… To média totiž víceméně určují, co je důležité a co by mělo lidi zajímat.

Ukrajinský konflikt

Často jsem byl na řešení ukrajinské krize tázán a často jsem byl osočen z mělkosti, vyhýbavosti či ignorantství: „Na to přece musíte mít názor!“ Proč?! Protože správný politik musí mít na všechno názor? Mým názorem byl konkrétní krok — trvalý příkaz ve prospěch Médecins sans frontiéres, kteří aktivně pomáhají potřebným na Ukrajině. To je tak asi jediná reálná a skutečně přínosná věc, kterou může kterýkoliv — i vládní — politik se situací dělat.

Fakt, že se k ní každý vyjádřil, v rámci naší zahraniční politiky dokonce protichůdně, ale žádný vliv na vývoj nemá. Situaci to neuklidnilo a lidem na Ukrajině nepomohlo. Není přitom důležité, kdo si začal a na čí straně by — podle médií a politiků — měla být pravda.

Stěžejní je, aby se konflikt uklidnil a neeskaloval, aby se situace stabilizovala a v oblasti neumírali lidé. Není to náhodou hlavní a obecný princip, který by měl platit stejně tak v Sýrii, Palestině i na dalších žhavých místech na Zemi? Cokoliv směřuje k jinému cíli, je špatně. Cokoliv je vyřčeno nad rámec skutečně efektivního jednání či pomoci, jsou zbytečné řeči, které jejich autoři (a častěji možná jen jejich interpreti) zneužívají k vlastnímu politickému zviditelnění.

Nejen TTIP…

Pamatujete si historii a vývoj smlouvy ACTA? Věděli jste o ní a vadila vám. Každý rok se přitom objevují další a další „pro všechny zúčastněné výhodné smlouvy“. Jestli by něco nemělo ujít zájmu veřejnosti, je to za podobných podmínek v naprostém utajení připravovaná mezinárodní smlouva TTIP. Některé politické strany se tímto tématem oháněly i v době voleb do Evropského parlamentu. Proč se na ně potom zapomnělo?

Transatlantické partnerství pro obchod a investice TTIP, známé i jako Transatlantická zóna volného obchodu TAFTA, je zlo. Deklarovaný přínos pro ekonomiku Evropy a USA je sporný. A i kdyby, přinese to něco běžnému občanovi? Právě naopak! Evropa své lidi docela dobře chrání.

↗

Po evropských volbách, ve kterých z pohledu zisku křesel neuspěl, Ivan Bartoš odstoupil z postu předsedy Pirátů. Foto Piráti

Řada předpisů a norem (vynecháme-li pověstné nesmysly o žárovkách a úhlu zahnutí banánů) má smysl a je ve prospěch spotřebitele — jeho zdraví, soukromí i jeho portmonky. „Stejné“ podmínky pro obchod, které sleduje TTIP, však ve finále znamenají vzdát se vysokých evropských a národních standardů ve prospěch rádoby liberálního obchodního prostředí v USA.

Případné nedodržení takto nastolených pravidel pak hrozí mezinárodní arbitráží, často vedenou mimo standardní soudní procesy. Není to tedy vymyšlené téma či pirátský problém. Je to problém všech občanů ČR a Evropy. Zase se jedná o nás bez nás. Je-li pro naše občany tak důležitá národní suverenita, a v době voleb do EP to zaznívalo z řady stran, divím se, že při prvních zmínkách o TTIP nezaplavili ve velkém ulice.

Pro srovnání…

Podobná panamerická smlouva NAFTA z roku 1994 přitom jednoznačně přinesla výhody jen velkým firmám. Pro běžné lidi, národní ekonomiky i drobné podnikatele, malé a střední firmy znamenala prokazatelné zhoršení v řadě aspektů. V USA, Mexiku i v dalších zemích vedla k oslabení základních pracovních garancí, likvidaci místních výrobců, snížení ochrany přírody i zdraví. Jen v Mexiku, které v důsledku smlouvy zaplavily levné, méně kvalitní produkty ze zahraničí, přišly o práci přes dva miliony farmářů.

NAFTA umožnila i to, aby investoři žalovali suverénní státy u neprůhledných quasi justičních tribunálů o miliony dolarů za zkrácení svých byť jen potenciálních zisků — paradoxně v důsledku demokraticky přijatých zákonů. A tak byla například Kanada zažalována za moratorium na rizikové a devastující frakování zemního plynu. Za moratorium, přijaté Kanaďany v referendu, si tak těžařská firma nárokuje 500 milionů dolarů „očekávaných zisků“. (Zdroj: vttip.cz)

Boj proti korupci

Předchozí i nová vláda údajně strašně bojují s korupcí: Stát je rozkrádán a je třeba s tím zatočit! To zní opakovaně nejen v době voleb, ale prakticky kdykoliv dostane nějaký politik prostor se k něčemu vyjádřit. Paradoxní je, že — kromě opozice, která dle zvrácené logiky neprosadí žádný návrh, protože s opozicí se přece nespolupracuje — tvrdí totéž i politici vládní, kteří mají možnost protikorupční politiku realizovat a zákony Sněmovnou protlačit. Jaká je ale protikorupční bilance roku 2014 ve skutečnosti?

Tak třeba Senát ani Sněmovna už jen tak své členy ke stíhání nevydává: V červnu šlo o Zuzanu Kailovou z ČSSD a předraženou zakázku na Vítání občánků z roku 2011, v prosinci o Milana Pešáka z ODS a o prodej pozemků v Praze 11. Oba tak mohou být stíháni až po uplynutí mandátu. A co se stalo s požadavkem Rekonstrukce státu na zveřejňování smluv na internetu jako podmínkou jejich platnosti a závaznosti? Chápal jsem to jako jednu z vlajkových lodí firmy ANO.

Ještě v červnu tvrdila ministryně pro místní rozvoj za ANO Věra Jourová v Otázkách Václava Moravce na ČT, že zákon bude schválen v průběhu léta. A skutečnost? Výbor to nedoporučil, Sněmovna neschválila. Pak dostala věc na starost Adriana Krnáčová, která zákon zazdila úplně. Byla následně zvolena do zastupitelstva a je nyní pražskou primátorkou. Zveřejňování smluv na internetu ale prozatím neprošlo ani v Praze, kde by byla ideální možnost tohle zásadní protikorupční opatření vyzkoušet v praxi.

Pokud se podíváme na Strategii vlády v boji s korupcí v letech 2013 a 2014, zjistíme, že klíčové zákony k jeho realizaci nebyly ani v roce 2014 schváleny. Kde je konec například zákonu o ochraně oznamovatele?! Ještě že byly schváleny aspoň novely zákonů o odpadech či o důchodovém pojištění a zákon o kybernetické bezpečnosti.