V boji s daňovou kriminalitou je důležitý princip informační transparentnosti. Zároveň platí, že obchodní a daňové informace fyzických či právnických osob jsou citlivé. Kdo zná fakta o vašich transakcích, má v rukou významný nástroj. Aby dobré úmysly nevedly do pekel, záleží v podmínkách značně sofistikovaných daňových vztahů na konkrétním provedení. Aby tato důležitá fakta sloužila obecnému blahu a ne jen někomu.

V srpnu 2014 podepsal zástupce ČR dohodu mezi ČR a USA o oznamování daňových informací známou jako Foreign Account Tax Compli-ance Act (FATCA). To je nástroj, který USA prosazují už od roku roku 2010 a nyní probíhá její ratifikace. Je jistě správné se připojit k systémům zlepšujících vymáhání daní. Tomu mimochodem už slouží různé smlouvy o zamezení dvojího zdanění či i správní pomoci v daňových záležitostech. ČR nedávno připojila i podpis ke globálnímu standardu o výměně daňových informací (dohoda OECD)

Problém dohody FATCA, o kterém se moc nemluví, je, že Parlament ČR musel již urychleně projednat a schválit prováděcí zákon k této smlouvě, který umožňuje bankám prolomit dosavadní hranici bankovního tajemství o účtech Američanů u nás. A tak jsme vlastně akceptovali fakt, že USA nám tu servírují v této věci jednostrannou povinnost. Protože nahlédnout ve stejné míře do svých bank u účtů občanů z EU nenechají.

Banky v ČR budou muset našim berním úřadům reportovat informace o finančních účtech amerických rezidentů u nás. A ty je pak budou automaticky posílat do USA. USA současně odmítají udělat recipročně totéž. Přitom v podstatě vyhrožují, že pokud by česká strana nebyla včas dostatečně vstřícná, všechny platby z amerických zdrojů budou zdaněny 30 %. Není divu, že představitelé peněžních institucí v ČR takové „nabídce“ neodolaly.

Je pravda, že si Washington vydupal potřebnou vstřícnost k uvalení tohoto unilaterálního břemene i na Švýcarsku. V takto asymetrickém vztahu ale těžko vyváženě filosofovat o problematice ochrany soukromí a osobních údajů ve vztahu k potřebné míře transparentnosti. Konflikt mezi USA a EU vzplál již při smlouvě o SIFWTu, kde Američané po nás rovněž požadovali významné informace. Po vzedmutí vlny proti smlouvě ACTA jsou v tichosti některá její ustanovení realizována. Big Brother je spokojen.

Vedle válek vedených vojenskými a ekonomickými prostředky jsou prostě i války informační. Nejde jen o neprůhlednost podobného jednostranného špiclování, ale i o zodpovězení otázky na úniky těchto informací za účelem nikoliv trestního řízení, ale s účelem politickým či zpravodajským.

Ani levicová pozice v Parlamentu neprotestovala proti myšlence smlouvy FACTA jít po daňových únicích. Ale aby takto sdílená fakta skutečně sloužila, je třeba myslet i na možnost zneužití. Ostatně i TTIP je smlouva, která je cílena bohulibě na další uvolnění obchodu, ale asymetrie v její konstrukci může vést k velkým problémům.