Chci přispět X

Hamižnost „kyperského“ hazardního barona jako předehra TTIP

Hazardní magnát a senátor Ivo Valenta se chystá uvalit na Českou republiku arbitráž. Analytik kampaně Špatný vTTIP Pavel Buršík o tom, že tento akt lze chápat i jako předvoj praxe, kterou může nastolit dohoda TTIP.

A1

Pavel Buršík

24.04.2015 08:43

Médii proběhla zpráva, že senátor, slovácký patriot, odsouzený korupčník a majitel hazardního impéria Ivo Valenta hodlá popohnat Českou republiku před investiční arbitráž. Kdybych byl větším cynikem, tak bych tomuto monackému rezidentovi poděkoval za názorně edukativní charakter jeho snahy finančně se zhojit z veřejných peněz. Mechanismu investičních arbitráží bychom totiž měli věnovat zvýšenou pozornost v souvislosti s v současnosti za zavřenými dveřmi vyjednávanou největší investiční úmluvou všech dob – TTIP.

Projďme si tedy postupně na krásně ilustrativním případu nebohého pana Valenty ukázat toxické aspekty současné praxe investičních arbitráží. Ivo Valenta získal možnost žalovat před arbitráží český stát díky tomu, že své hazardní impérium ovládá skrze firmy registrované na Kypru. Pokud tedy své podnikání formálně (a obvykle jen a pouze formálně) přenesete do daňového ráje s těžko dostupným obchodním rejstříkem a tradicí praní špinavých peněz, jako bonus dostanete možnost socializovat vaši reálnou či fiktivní ztrátu (tj. nechat ji zaplatit občany).

Třeba když se lidé v sérii referend a komunálních voleb drze rozhodnou, že nechtějí žít ve vekslácké verzi Las Vegas. Díky tomu, že přemístíte sídlo své firmy do poštovní schránky třeba v Holandsku, se z vás stane mýtický, všemi milovaný a chtěný zahraniční investor. A po takovém nemůže přeci nikdo chtít, aby se zahazoval trapným řízením před soudy pro obyčejné smrtelníky.

Většina velkých korporací dnes ve skutečnosti není jedinou právnickou osobou, ale spíše pavučinou mateřských, dceřiných a jinak příbuzných obchodních společností. Rychlost jejich formálního přesídlení je závislá jen na rychlosti úředníků rejstříkových soudů. Vždy tak lze najít vyhovující investiční úmluvu a spárovat ji s některou společností z matrixu eseróček. Mechanismus investičních arbitráží, který má být také součástí úmluvy TTIP, se tak týká skutečných zahraničních investorů čelících skutečnému bezpráví jen ve velmi omezené míře. Častěji je to poslední naděje pro vykuky, pokud jim přeci jen selže lobbying, nátlak, vyhrožování a úplatky.


Mechanismu investičních arbitráží bychom měli věnovat zvýšenou
pozornost v souvislosti s největší investiční úmluvou všech dob – TTIP. Oficiální foto Špatný vTTIP


Kypersko-slovácko-monacký „zahraniční“ investor Ivo Valenta tedy hodlá Česko žalovat za to, že se občané a jejich zvolení zástupci po letech debat, vlně referend a aktivitě pro-hazardních sdružení rozhodli omezit do té doby zhoubně bující a všudypřítomné blikající zkratky ke společenské i reálné sebevraždě.

Ústavní soud sice opakovaně, závazně a přesvědčivě judikoval, že společenství občanů má právo o této věci veřejného pořádku rozhodovat, to je však úplně jedno. Přinejmenším arbitrům, kteří budou o úspěchu všenárodní nedoborovolné sbírky na živobytí pana Valenty rozhodovat. Arbitři totiž nejsou vázáni rozhodnutími národních soudů, úřadů, ani parlamentů. Žaloby investora na stát (naopak to ostatně není umožněno) jsou rozhodovány v zásadě na základě pocitů, zda nebyla porušena „oprávněná očekávání“ investora, zda nedošlo k „neférovému zacházení“ či k „nepřímému vyvlastnění“.

A rozhodci těchto ad hoc tribunálů, obvykle korporátní právníci plynule se přesouvající mezi rolemi právního zástupce a rozhodce, mají prokázanou tendenci držet „se svými.“ Ostatně, čím více investorům přisoudí pohádkově vysoké částky, tím více investorů se v budoucnu na arbitry obrátí. A rozhodci jsou placeni (velmi dobře) za jednotlivé případy.

Další do sbírky (prohraných?) arbitráží by nás však neměla nijak zvlášť překvapovat. V roce 2013 bylo Česko nejžalovanější zemí Evropské unie a třetí nejžalovanější na světě. Ostatně, region střední a východní Evropy je globálně vůbec nejžalovanější.

Čekání na výsledek arbitráže si tak můžeme zkrátit naházením rodinných úspor do výherního automatu, což se zdá být podobně pragmatický a racionální krok, jakým je uzavírání dalších investičních úmluv upevňujících a rozšiřujících moc nikomu neodpovědných soukromých rozhodců.

Panu Valentovi přejeme ve sporu úspěch a mnoho vysouzených stamilionů. Nepoučitelné občany České republiky naopak vyzýváme, aby přestali „demokraticky rozhodovat“ na základě tzv. „suverenity.“ Pan Valenta má na vaše peníze právo a skrze ten či onen hazardní neprůhledný a nepředvídatelný mechanismus, v kterém všichni až na hrstku privilegovaných prohráváme, je z vás nakonec dostane.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Milý pane Buršíku... Pátek, 24.Dubna 2015, 13:03:53

díky za váš článek :)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.