Téma Transatlantické smlouvy o obchodě a investicích (TTIP) mezi USA a EU nabývá na aktuálnosti. A Česká republika by měla mít jasno, co chce v procesu vyjednávání konkrétně prosazovat. Nepomůže poziční válka fanoušků a odpůrců spíše zamlžující konkrétní témata řešená vyjednavači. Potřebujeme věcnou debatu směřující k nějakému mandátu pro naši reprezentaci. Konkrétní stanoviska k této věci totiž vláda dosud nezveřejnila.

V tom byl smysl snahy včlenit 20. ledna do programu schůze Poslanecké sněmovny PČR bod o pozici vlády České republiky k jednání o TTIP. Návrh tohoto strategického dokumentu je vyjednáván už od roku 2013. Jde o významnou věc. Má vzniknout prostor volného obchodu, kde by se generovala zhruba polovina hrubého národního produktu celé planety. Obchod mezi tak vyspělými zeměmi je první exportní liga. A vytvoření tohoto prostoru má přinést výrazné prorůstové impulzy na obou březích Atlantiku.

Po dvou letech jednání o podobě textu TTIP existuje významná míra neshody. Zásadní výhrady sdělují dokonce národní vlády, jako je Spolková republika Německo či Francie. Diskuse velmi kritické se vedou na půdě Evropského parlamentu.

Existují i silné občanské iniciativy celoevropského rozměru, které chtějí této smlouvě už ve fázi vyjednávání vystavit červenou kartu. Je zřejmé, že původní předpoklad deklarovaný Evropskou komisí, že jednání bude ukončeno v roce 2015, kvůli těmto neshodám pravděpodobně nevyjde. Můžeme mluvit o odkladu, ukáže se, jestli do roku 2016 nebo dokonce 2017.

Je tedy více než nejvyšší čas aktivně a kvalifikovaně vstoupit do tohoto procesu z vlastních českých, ale i společně evropských pozic a zareagovat věcně i na oprávněné obavy veřejnosti. Ministr průmyslu a obchodu Mládek těsně před Silvestrem dal veřejný slib, že chce vést dialog k finální podobě TTIP.

Veřejné diskuse by se měly vést na půdě tripartity a spolu s nevládními organizacemi, které jsou nositeli určitého druhu kritiky. Evropská konfederace odborů už varovala před neřízeným procesem, deklarovala, že by se vyjednavačům neměl vystavit bianco šek. A podobné stanovisko má Českomoravská konfederace odborů.

↗

Co skutečně vadí, je, že mohou vzniknout podmínky pro volný obchod velmi nerovnoměrné, že je tu riziko další asymetrie. Foto Uwe Hiksch, Flickr

Nejde mi o nějaký laciný fangličkářský antiamerikanismus. Americká ekonomika je klíčovou součástí světové ekonomiky a my chceme s Amerikou obchodovat. Není v tom ani nějaký fundamentalistický odpor zleva vůči volnému obchodu.

Karel Marx již v roce 1848 napsal řeč o svobodném obchodě, ve které označil bariéry volného obchodu za reakční. Překvapená reakce profesora Petra Fialy, toho času předsedy ODS, že komunisté nejsou proti volnému obchodování, není proto na místě. Ale asi tyto zdroje levicového myšlení prostě nestudoval.

Co skutečně vadí, je, že mohou vzniknout podmínky pro volný obchod velmi nerovnoměrné, že je tu riziko další asymetrie. Znalí věci vědí, jak bolestivá jsou jednání na půdě GATT nebo WTO o  liberalizaci obchodu, jak těžký poziční boj o tu či onu výhodu probíhá. A ten těžký poziční boj se odehrává i teď při tomto jednání.

Uvedu některá rizika a problémy, jejichž řešení se buď lidem podaří vysvětlit, anebo pokud nebude na výhrady z Evropy a z České republiky dostatečně reagováno, pro takovou smlouvu nebudeme moci být.

Za prvé jde o to, že hrozí negativní dopady z faktických rozdílů v regulačním prostředí v Americe a v Evropě. Mělo by být zachováno právo vlád regulovat tak, aby nebyly snižovány, změkčovány standardy pracovní ochrany, sociálního zabezpečení a samozřejmě ani standardy ekologické. Za druhé jde o arbitráže v investiční kapitole smlouvy TTIP.

Jsou tu obavy, že ve sporech mezi státem a konkrétní korporací hrozí nadvláda korporací. A v neposlední řadě je to otázka ochrany veřejných služeb před násilnou liberalizací, což by v podstatě znamenalo rozpuštění sociálního evropského státu.

V diskusi k tomuto návrhu ironizoval Miroslav Kalousek tento přístup, že podporuje svobodný obchod, ale pouze takový, jaký za svobodný my označíme. Ale opravdu nechceme být ani věrozvěsty té ideologie, která jednostranně rozhoduje, co smí být svobodný obchod a co být nesmí. Jde nám o férové a otevřené jednání, aby se nestalo, že Evropa a Česká republika bude tím, kdo potáhne v nově nastavených obchodních vztazích za ten kratší konec provazu.

Lze kvitovat, že ministr Mládek deklaruje připravenost diskutovat o TTIP. Připomněl přitom schůzku s hlavním vyjednavačem EU o TTIP Ignacio Garciou Bercerou za účasti předsedy Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého a předsedy ČMKOS Josefa Středuly z listopadu loňského roku. Vše se má ale odehrávat na expertní komisi MPO. A na půdě Poslanecké sněmovny PČR upřednostnil seminář před řádným bodem na schůzi Sněmovny.

Tematika je to nepochybně složitá a nepomohou emoce či zkratkovité soudy. Jsem ale přesvědčen, že je třeba si nejen seminární formou popovídat o obavách z TTIP. Půda parlamentní diskuse je vhodná k tomu, aby byly konečně nastaveny politické mantinely pro pozici ČR ve finále celého procesu vyjednávání. Proto je myslím škoda, že projednání pozice ČR v dolní komoře zatím získalo podporu pouhých čtyřiceti osmi hlasů a mandát exekutivy nedostal jasnější veřejné kontury.