Martin Hekrdla nedávno vykreslil situaci v Bývalé jugoslávské republice Makedonie jako další dějiště střetu geopolitických zájmů světových mocností. Bez hlubších znalostí situace v zemi a technologie moci, kterou Gruevského semi-autoritářský kabinet ovládá společnost, se jal chytrolínsky poučovat o tom, že „přeci jde o plyn“. Jeho žlučovité výpady a nervózní přežvykování spikleneckých teorií nad mapou Evropy přispívají spíše k dalšímu informačnímu zamlžení.

Při promýšlení tahů na globální šachovnici snížil samotné Makedonce, o jejichž budoucnost se hraje především, na bezvýznamné figurky v moci vyšších sil. V záplavě nepřesných informací snad nevědomky opakuje argumenty používané premiérem Gruevským, který se snaží opozici diskreditovat tím, že ji označuje za agenty cizích, blíže neurčených tajných služeb. My jsme však opustili pohodlí observatoře mezinárodních vztahů a do Makedonie jsme se vypravili.

„Revoluční strana“ a krize

Země je zmítaná nezaměstnaností blížící se třiceti procentům a téměř polovina obyvatel si zajišťuje obživu obděláváním úrodné půdy, průměrná mzda je v přepočtu necelých 9000 Kč. V roce 2001 tu vypukl krvavý etnický konflikt mezi albánskou UÇK a makedonskou armádou. Po podepsání Ohridské mírové smlouvy zastupují zájmy albánské menšiny institucionalizované politické strany. Volby v roce 2006 znamenaly průlom ve vztazích mezi etnizovanými politickými stranami, a výsledkem byla překvapivá koalice mezi VMRO-DPMNE a Albánskou demokratickou stranou.

Hlavní vládní strana VMRO-DPMNE (Vnitřní makedonská revoluční organizace - Demokratická strana makedonské národní jednoty) vznikla už před rozpadem Titovy Jugoslávie a přivlastnila si jméno a symboliku Vnitřní makedonské revoluční organizace, která na konci 19. století vedla guerillový odboj proti osmanské nadvládě a za makedonskou nezávislost. Jedním z myšlenkových zdrojů původního odbojového hnutí byl také anarchismus, což vysvětluje matoucí skutečnost, že dnešní autoritářská strana stále používá černorudou vlajku.

VMRO-DPMNE je partaj demokratického centralismu leninského střihu, který má tvořit protiváhu svobody slova a zamezit vzniku frakcí a opozice uvnitř strany. Její členové mohou být vyloučeni za jednání, které není v souladu se statutárními orgány strany, programovými dokumenty i za pouhou kritiku stranické politiky. Několik důležitých straníků se po rozporech s vedením pokusilo založit už šest nových politických subjektů nesoucích jméno VMRO s různými přívlastky za pomlčkou.

VMRO-DPMNE se během posledních dvou volebních období, kdy je u vlády, mimořádně provázalo se státními institucemi, které jsou největším zaměstnavatelem v zemi. Strana má přes sto padesát tisíc členů a buduje hierarchickou nomenklaturní strukturu, která jí umožňuje ovládat společnost a dosazovat spolehlivé straníky do důležitých pozic. Výhružky ztrátou zaměstnání jsou běžným způsobem, kterým si strana zjednává loajalitu obyvatel. Členství ve straně je také často podmínkou pro získání zaměstnání nebo karierní postup.

Gruevského strana má ve své moci také veřejnou televizní a rozhlasovou stanici MRT, kterou využívá k šíření propagandy a zaujatých informací. Soukromá media jsou na malém trhu plně závislá na inzerci a makedonská vláda je jedním z hlavních odběratelů reklamy, což opět vede k jejich poplatnosti politickému režimu.

Novináři, kteří si uchovávají profesní čest a vládu kritizují, jsou pak vystaveni útlaku a v krajním případě mohou skončit ve vězení. Média v područí politické moci pak značnou měrou přispívají k volebním vítězstvím VMRO-DPMNE a pomáhají usměrňovat veřejné mínění i při politické krizi, kterou Makedonie v současnosti prochází.

Vládní partaj se ztotožňuje s křesťansko-demokratickými konzervativními hodnotami, klade velký důraz na makedonskou identitu a nacionalismus používá jako hlavní mobilizační nástroj. Olbřímí projekt Skopje 2014 je vrcholem snažení o pozvednutí národní hrdosti a upevnění vztahu Makedonců ke straně, která malý národ vede vstříc světlým zítřkům v Evropské unii.

Chaos a identita

V roce 1963 bylo hlavní město poničeno velkým zemětřesením, kterému padlo za oběť více než tisíc lidí i velká část historické zástavby. Metropoli pak nově urbanisticky rozvrhnul slavný japonský architekt a představitel tzv. metabolistického hnutí Kenzo Tange. Prostor dostaly umně navržené moderní budovy v brutalistním stylu (Univerzita Sv. Cyrila a Metoděje, koleje Goce Dolceva nebo hlavní budova pošty), které byly uspořádány podle promyšleného plánu.

Gruevského vládě posedlé budováním nové národní identity pak stačilo několik let, aby město nevratně znetvořilo nánosem mimořádně odporných, nefunkčních a většinou zbytečných budov a výtvarných realizací. Mytologické vyprávění doplněné o pseudo-vědecké argumenty je založené na předpokladu, že existuje přímé kulturní a etnické spojení mezi současnými Makedonci a národem doby Alexandra Makedonského.

Tak zvaná antikvizace je způsob, jakým vláda zasahuje do veřejného prostoru a utváří novou kulturu inspirovanou antickým Řeckem a Římem. Masová výroba tradic a svátků je umocněna nesmírnou výstavbou budov v podivném neoklasicistním stylu, který politici ve svém zmatení nazývají „neobarokem“ a místní obyvatelé ve své frustraci zase „turbobarokem“.