Zahraniční zprávy bývají v českých novinách dítětem odstrkovaným. Zaplatit zahraničního zpravodaje je drahé. Mít v redakci lidi znalé neobvyklých jazyků, jakými dnes jsou už i ty menší slovanské, je spíše otázka náhody než cíleného výběru.

Přesto i zahraniční rubriky občas naznačí, čemu by se bylo dobré věnovat. Co už ale zpravidla rozpracováno nebude. Deník Právo takto ve svém úterním vydání na straně devět vlevo uprostřed otiskl článek pod titulkem „Vypukne krvavé jaro, hrozí Albánci do Skopje“. Článek podepsaný „DPA, los“ — tedy německou tiskovou agenturou a redaktorem Práva, ocitujme pro ilustraci celý:

„Na hranici občanské války se ocitla Makedonie. Tisíce tamních Albánců minulý pátek demonstrovaly v hlavním městě Skopje i na jiných místech země za osvobození skupiny muslimů podezřelých z nedávné vraždy pěti etnických makedonských rybářů. Protestující obvinili vládu z urážky víry, která podle nich nespravedlivě svalila vinu na ‚radikální islamisty‘. Ti varovali, že v Makedonii propukne ‚krvavé balkánské jaro‘. Etničtí Albánci tvoří asi čtvrtinu makedonského obyvatelstva. V roce 2001 se země ocitla na pokraji občanské války mezi vládou a ozbrojenými skupinami Albánců podporovanými z Kosova.“

Se zprávou Práva se do českého prostředí dostává informace o událostech, kterými média na Balkáně žijí možná i půl roku. Jde o stupňující se — médii čím dál častěji popisované — střety mezi etnickými Makedonci a Albánci v Makedonii. Jde o rvačky, přepadení, vypalování domů nebo zařízení infrastruktury, vraždy.

Tou zatím poslední byla vražda „pěti etnických makedonských rybářů“, jak píše Právo, ve čtvrtek 12. dubna nedaleko hlavního města Skopje. Policie událost popisuje jako popravu náhodně vybraných lidí. Těla čtyř zabitých měla být nalezena na jednom místě, tělo páté oběti o několik set metrů dále. Makedonská policie pak 1. května zatkla během zvláštní operace dvacet „radikálních islamistů“ cvičených podle státních orgánů v Pákistánu a se spojením na Kosovskou osvobozeneckou armádu (UÇK).

První demonstrace proti „vykonstruovanému procesu“ se konala hned v pátek 4. května. Podle srbské televize se demonstrace účastnilo na deset tisíc makedonských Albánců. Skandována byla hesla jako „Policisté vrazi“, „Kdo se nepřidá, je zrádce“ a „Alláh je jeden, Alláh je veliký“. Kameny demonstranti rozbili několik oken na sídle vlády.

Právo informuje až o demonstraci, která následovala o týden později, a to už nejen ve Skopji, ale i v dalších makedonských městech: Kumanovu, Tetovu a Gostivaru. Ta všechna mají výrazný podíl albánského obyvatelstva. Podle makedonských médií účast na demonstraci v hlavním městě opět dosáhla asi deseti tisíc lidí. Demonstrující měli skandovat „UÇK, UÇK“, „Stop vykonstruovaným procesům“, „Muslimové nejsou teroristé“. Místní média zvlášť zmiňují, že demonstrace začala po „pravidelné páteční bohoslužbě“.

Co Právo nedodává, je, zda tato série násilných činů mezi dvěma etniky v Makedonii spíše povede k eskalaci konfliktu a občanské válce jako v roce 2001. Anebo zda se mezietnické násilí uklidní dříve, než bude potřeba masivní diplomatický tlak, resp. vojenský zásah, kterého by se nejspíše musely zhostit členské státy Evropské unie.

V roce 2001 byla bezprostředním momentem, který umožnil rozvinutí konfliktu, dva roky stará válka v Kosovu — tehdy došlo k pohybům obyvatelstva, mimo kontrolu a mezi obyvatelstvo se dostalo velké množství zbraní. Nyní se tím klíčovým momentem může stát krize v Řecku hrozící vyústit v rozpad nebo výrazné poškození státní struktury tohoto jihobalkánského státu. Státu, ve kterém kromě jiného žije přes jeden milion (ekonomických) imigrantů z Albánie, Makedonie, Bulharska a Rumunska.

Jak moc je otevřený konflikt v Makedonii pravděpodobný, nepoznám. Ve prospěch konfliktu hovoří třeba to, že demonstranti na televizních záběrech nosí vlajky Albánie. Odpovědět by mohla analýza, kterou by ale Právo muselo někomu zadat. Pokud to udělá, bude moci bez obav tvrdit, že minulé úterý otisklo sólokapra a že to ví.