Převážně Albánci osídlené Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku v únoru 2008. Stalo se tak devět let po válce, kterou proti tehdejší Svazové republice Jugoslávii vedla od března do června 1999 Severoatlantická aliance. Ta také Kosovo po skončení konfliktu, který byl oficiálně veden na ochranu kosovských Albánců proti čistkám ze strany srbského vojenského a policejního aparátu, vojensky okupovala. Kosovo tehdy sice formálně zůstalo součástí svazové Jugoslávie, respektive Srbska, fakticky se ale stalo nezávislým územím pod více či méně slabou mezinárodní správou.

Jednostranně vyhlášenou nezávislost Kosova dodnes uznalo devětašedesát členských zemí OSN, mezi nimi i Spojené státy a dvaadvacet ze sedmadvaceti členských zemí Evropské unie. Ze zemí EU Kosovo jako samostatný stát neuznávají Kypr, Slovensko, Rumunsko, Řecko a Španělsko.

Valné shromáždění OSN předložilo v říjnu 2008 na srbský návrh Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu k vyjádření otázku, zda jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova proběhlo v souladu s mezinárodním právem. Koncem roku 2009 proběhlo soudní jednání a tento čtvrtek, to jest 22. července 2010, je od soudního dvora očekáván jeho posudek.

Rozhodnutí soudu nebude právně závazné — žádný stát nelze trestat za jeho politické rozhodnutí uznat či odmítnout uznání něčí nezávislosti — ale bezpochyby vlivné. Podle odborníků, které k tématu cituje bělehradský deník Politika, se za rozhodnutí soudu považuje to stanovisko, ke kterému se přikloní většina soudců. Praxe přitom ukazuje, že rozhodnutí patnáctičlenného soudního dvora zatím nikdy nebylo jednomyslné.