Americký konvoj a právo na protest
Filip OutrataČlenství v NATO neznamená, že každý občan ČR je povinen souhlasit se všemi kroky spojeneckých zemí. Protesty proti průjezdu amerického konvoje by měly být brány jako legitimní vyjádření občanského postoje.
Není pochyb o tom, že průjezd více než stovky vozidel americké armády přes území České republiky není jen pouhým logistickým výcvikem, ale má i značný význam mediální a propagandistický. Bylo proto zvláštní sledovat ministra obrany Stropnického, jak v Otázkách Václava Moravce vrtěl hlavou při otázce, zda kromě té ruské existuje i propaganda druhé strany. Samozřejmě že ne, žádná taková propaganda tu není, tvrdil ministr.
Drobnost, ale příznačná pro dnešní situaci. Ač zdravý rozum napovídá, že každý systém, každá vláda či velká společnost, každý mocenský blok má svou vlastní propagandu, která pochopitelně používá různé prostředky s ohledem na danou politickou, společenskou a kulturní situaci, najednou se tento zjevný fakt popírá. Zřejmě proto, aby se dalo snadněji ukázat na všechny nositele a přisluhovače té jediné existující, totiž ruské propagandy.
Není složité dešifrovat si konkrétní propagandistický význam konvoje. Vzhledem k tomu, co se nyní v prostoru střední a východní Evropy děje, se podobná akce se značným mediálním pokrytím dala očekávat. Konvoj má v tomto smyslu dva hlavní cíle. Tím prvním je ujistit obyvatele pobaltských zemí, kteří se cítí být akutně ohroženi Ruskem, že spojenci v NATO a především Američané jsou aktivně připraveni je bránit. Podobný smysl má průjezd konvoje v Polsku.
V České republice je ovšem situace jiná. Podobně jako sousední Slovensko je vnímána jako slabý článek NATO, s proruskými sympatiemi nejen v osobách některých čelních politiků. Zde má průjezd amerických vojáků smysl i jako jisté viditelné upozornění, že i Česká republika je součástí NATO a tedy spojencem Spojených států, bez ohledu na postoje současné hlavy státu. Čím větší publicity se konvoji dostane, tím bude toto sdělení viditelnější.
Za propagandistický — a toto slovo nemusí být nutně vnímáno jen v negativním smyslu, jde spíše o technický výraz označující cílené šíření určitého názoru — je možné konvoj považovat především proto, že jeho skutečná vojenská relevance je neúměrně nízká vzhledem k mediální pozornosti, jíž se mu dostává. Je to jistě i vojenská operace s určitým cvičným záměrem, ale především velké divadlo pro média a veřejnost daných zemí.
V emočně zjitřené situaci, k níž přispívají jak nejaktivnější „přátelé Ruska“ typu Jiřího Vyvadila, tak i někteří protirusky zaměření autoři, není jednoduché zaujmout k věci racionální a zdravě odtažitý postoj. Pro někoho již samotný takový postoj znamená zradu, zavírání očí před nebezpečím a umetání cesty pro nepřítele.
Ale přesto. To, že Česká republika je součástí NATO, neznamená, že každý její občan je povinen radostně vítat konvoj vojáků americké armády. Ale především a podstatněji, neznamená to ani, že každý občan České republiky je povinen souhlasit se všemi kroky představitelů spojeneckých zemí a zdržet se jakékoli kritiky a protestu, aby tím neposílil nepřítele. Ať už jím má být kdokoli.
Pokud by něco bylo skutečně velkou pomocí pro ruskou propagandu, pak by to bylo jakékoli omezování svobody projevu pro ty, kdo mají jiný názor, než je ten, který říká, že Rusko je dnes nepřítel číslo jedna a tomu je třeba vše podřídit. Některé náznaky v tomto směru se v českých médiích objevují, doufejme, že u nich také zůstane.
Silná slova a bojovné výkřiky nikoho před skutečným nebezpečím neochrání. Jejich „síla“ se povýtce vybíjí v potyčkách s jinými slovy, jinými názory, jak to v té nejpokleslejší podobě lze vidět na různých sociálních sítích. Pozoruhodné je přitom jedno: ti nejzapálenější protiruští a proruští diskutující si často nezadají ve vulgárnosti, s níž prosazují svou pravdu.
V otevřené svobodné společnosti, kterou ta česká je či chce být, je jediný zdroj síly: skutečně otevřené a svobodné vyjadřování nejrůznějších názorů. Protiruské i protiamerické postoje by měly být stejně vítány a dokonce chráněny, pokud jsou skutečně autentické. Pokusy umravňovat veřejnou diskusi, vést ji „náležitým“ směrem a vytěsňovat „závadné“ názory by vždy vedly pouze k dalším a ještě větším problémům.
Pokud se tedy v následujících dnech skutečně najde někdo, kdo půjde na americký konvoj hodit vajíčko, měl by být posuzován zhruba stejně jako ti, kdo loni v listopadu přišli hodit svá vajíčka na prezidenta republiky. Tedy jako někdo, kdo k vyjádření svého legitimního občanského názoru zvolil sporný, hloupý či primitivní, ale přesto ne protizákonný prostředek.
Podle renomované agentury STEM/MARK nevadí průjezd amerického konvoje přes naše území 82% dotázaných, 17% ano. Dokonce mezi voliči KSČM prý převládají v poměru 2 : 1 lidé, kteří nemají námitek. V anketě na serveru Novinky (spíše levicovém) se z více než 40 tisíc zúčastněných vyslovilo jen necelých 31% proti průjezdu. Procento souhlasících převyšuje dlouhodobou podporu našeho členství v NATO. Není divu. Zaprvé se po dlouhé době ukazuje, že tato organizace může činit pozici ČR a okolních zemí zabezpečnější. Zadruhé průjezd konvoje armády USA je akcí, jež se podstatněji neliší např. od Dnů NATO, jaké probíhaly za velké návštěvnosti na letišti v Mošnově.
Je mi trochu záhadou, proč odpůrci amerického konvoje na našem území (a asi skoro všeho amerického) poněkud krátkozrace začali s mobilizací. Možná spoléhají na obavu Čechů z eskalace napětí, možná chtějí kout železo, jež se jim zdá být žhavé. Nevím, zda dělají ze svého hlediska dobře. Jistě, Češi nejsou žádní aktivisté či jestřábi. Jestliže ovšem budou ze všech stran slyšet, že u nás je lidové mínění hodně jiné než v Polsku či v Pobaltí, mohou dát projednou rázně najevo, že výrazu jiné mohou dát překvapivý obsah.
Přesto by podle mého názoru byla nějaká protestní akce věcně upozorňující na negativa americké politiky prospěšná, i když za současné situace je asi nereálné něco takového očekávat. Málokdo by do toho "šel" po boku Vyvadila a podobných přátel Ruska.
Vážení, i když velmi naivní příznivci jedné či druhé strany. Pokud máte sociální cítění, zkuste alespoň pochopit, že ani na jedné straně současného konfliktu se nehraje pro ty dole. Že jediné, co v tomto směru můžete dobrého udělat, je házet cokoliv na kterékoliv tanky. Ani jedny z těch současně použitých nejsou mírové, ani jedny nejsou použity pro dobro věci.
A jen ty, kteří kterékoliv takovéto tanky vítají, je možno nazvat pomatenci nebo zaslepenci.
Pokud tohle nejste schopni pochopit, běžte všichni do háje! Už bylo dost takových užitečných idiotů, jako jste vy!
Právo na protest proti protestu samozřejmě nezpochybňuji, to je snad jasné.
Pro někoho je to symbol stání na správné straně proti té špatné - rozumějme té ruské.
Pro dalšího pak symbol imperialismu, tentokrát imperialismu, který pro své cíle užívá ekonomické stimuly. Novějšího typu imperialismu, jenž se střetává se starším imperialismem zeměpanství.
Dodejme, že ČR vstupovala do NATO jako do organizace obranné. Na to se dnes zapomíná.
A ještě něco: při rozšiřování NATO o státy východní Evropy bylo mohutně Rusku přislibováno, že se NATO nebude přibližovat k jeho hranicím. V NATO jsou dnes všechny pobaltské státy…
Jiří Vyleťal
Takováto úvaha sice zazněla, v jednáních západních představitelů s Gorbačovem o osudu tehdejší NDR - jenže, v té době ještě existovala celá Varšavská smlouva, jejíž hranice se ovšem i nadále bezprostředně dotýkaly té z NATO. A nic nenaznačovalo, že Varšavská smlouva by se měla tak náhle rozpadnout. Jinak řečeno: jednalo se jenom a výhradně o to, jestli vojska NATO budou moci svou přítomnost rozšířit na území východního Německa.
A k tomu je ještě nutno připojit, že takový slib nakonec nikdy nebyl dán, ani písemně ani ústně. Jak řečeno, taková úvaha sice v rámci jednání padla, ale byla nakonec definitivně vetována americkým prezidentem.
Takže, ještě jednou: žádný takový slib o "nerozšíření NATO" směrem k ruským hranicím dán nebyl; a to že se tato organizace nakonec takovýmto způsobem rozšířila, byl celkem vzato přirozený proces, kdy jednotlivé státy dřívějšího sovětského mocenského bloku dospěly k názoru, že jim bude bezpečněji pod ochranou této obranné aliance. A ze strany NATO celkem vzato neexistoval nějaký zásadní důvod, proč tyto jejich žádosti odmítnout. (S výjimkou Ukrajiny, jejíž žádost byla fakticky uložena k ledu.)
Jen bych nesouhlasil v tom, že americký imperialismus lze ztotožnit pouze s ekonomickou stránkou. Vždy používal a používá i dnes také zcela tradiční mocenské prostředky, viz např. pokus o puč ve Venezuele, odůvodnění irácké invaze atd. Zeměpanství už není v původním smyslu přímé nadvlády, ale má rafinovanější podoby.
Mne by zajímalo, zda tohle někdo na občanech vynucuje. Nevynucuje to nikdo, a nevynucují to ani ti, kteří jsou připraveni americký konvoj vítat. A i mezi nimi může být řada těch, kteří nemusí souhlasit se vším, co Američané provádějí.
Autor mluví o nějakých „náznacích“ v médiích ohledně „omezování svobody projevu pro ty, kdo mají jiný názor, než je ten, který říká, že Rusko je dnes nepřítel číslo jedna a tomu je třeba vše podřídit.“ Tím otázku postojů k americkému konvoji vztahuje do kontextu ukrajinsko-ruského konfliktu. To není špatně, jen upozorňuji, že ne všichni, kdo souhlasí s průjezdem amerického konvoje republikou, nebo se třeba účastní jeho vítání, tím musí vyjadřovat jednoznačně proti-ruský postoj. Ale jistě. Mezi nimi bude většina těch, kteří jsou dnes vůči ruskému angažmá na Ukrajině kritičtí, mají z putinovského Ruska obavy a touto svou účastí to mohou dávat najevo.
Ale k oněm postojům k rusko-ukrajinskému konfliktu v médiích. Pokud vynechám internetové sítě, kde se většinou stává z diskuse totální holomajzna, pak v ústředních médiích naštěstí převažuje střízlivý tón a snaha dávat prostor oběma názorovým stranám. To, že v nich mají skutečně převahu spíše proti-ruské, či lépe prozápadní postoje je pravda, ale to má své srozumitelné důvody. A) Češi nejsou v tomto konfliktu objektivně nestranní, nestranní nemohou být ani novináři. Mezi Čechy převládají spíše kritické postoje k dnešnímu Rusku, pokud jde o tento konflikt. B) Česká republika je členem EU a NATO, které zastávají ohledně tohoto konfliktu jednoznačné postoje a to se nemůže v ústředních médiích neprojevit.
Neustálé nářky nad „stranickostí“ médií, které nejčastěji slýcháváme z pro-ruské strany, jako by tato média měla na laboratorních vahách neustále vyvažovat názory jedné či druhé strany z obav, aby se nepřechýlila na jednu z nich, jsou spíše výrazem zoufalství nad tím, že tam nedominují pro-ruské postoje. V onom rusko-ukrajinském konfliktu jde koneckonců o konflikt hodnot a v takovém konfliktu lze stěží zaujmout „vyvážený“, „neutrální“, „objektivní“ postoj. Pokud se o to někdo pokouší, je to marné. Že není sám nestranný, prozradí buď jeho mimika, nebo významy, které lze vysledovat mezi psanými řádky. Možná, že kdo chce být tzv. „nestranný“, měl by nejlépe mlčet. Když tohle píši, slyším to skřípění zubů pro-ruské strany. Braňme se fanatismu na obou stranách – proruské či prozápadní, ale nesnažme si pokrytecky hrát na nestranné a objektivní.
Jděte do háje s vašimi řečmi o posílení nepřítele! Nepřitel míru a zdravého rozumu jste vy a vám podobní, kteří se staví na jednu stranu konfliktu, místo toho, aby se postavili proti oběma stranám. Čím se lišíte od McCaina? Jen platem. On za svoje válečnické blouznění má víc.
Škoda, že neslyšíte skřípění zubů lidí, kteří mají po krk všech imepriálních přicmrndávačů. Neboť tito jsou buď skutečně pokrytečtí, nebo už natolik vybláznění propagandou, že jsou schopni z Petránka udělat agenta Putina. Prostě UI.
Jistě by se vám líbilo, kdyby ti nestranní mlčeli. Chválabohu nemlčí. A nebudou, i když vy zřejmě budete hledat mezi řádky náznak toho, že jsou jednostranní. Neboť když vy nedokážete být nestranný, tak to přece nedokáže nikdo, že?
Takže podle mimiky poznáte... promiňte, ale s takovým přístupem se nedá rozumně polemizovat. Už chápu, proč jste tak obhajoval A. Mitrofanova, který ty s názorem, který se mu nelíbí, rovnou považuje za krysaře / krysy. Zřejmě jste z jeho mimiky nebo z toho, co bylo mezi těmi řádky o krysách, poznal, že to tak skutečně nemyslel.
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3346312
Občané samozřejmě můžou protestovat proti tomu, aby vojska NATO vtrhla do Ruska, pokud jim tato hrozba připadá akutní. Nějaký doklad o tom, že by jim to někdo chtěl zakázat, jste nepředložil.
Uvedl jsem již v předchozím příspěvku doklady pro to, že jsou přinejmenším náznaky v tom smyslu, že by se svoboda slova tam, kde to lze - tedy zejména ve veřejnoprávních médiích - měla omezit v tom smyslu, že některé názory a jejich nositele tam nebudou pouštět. Budu rád, pokud jsem maloval čerta na zeď a nic podobného nehrozí.
K veřejnoprávním médiím - je příznačné, že někoho znepokojuje, že se tam nebezpečně často objevují proruské postoje (Petránek), jiným zase vadí to, že je tam jednostranný pohled z druhé strany, jen protiruský. Tak je to zřejmě nakonec správně a v pořádku, řekl bych.
Souhlasím s tím, co píšete. Pokud jde o Mitrofanovův článek, já osobně mám problém vůbec se samotným přirovnáním lidí ke krysám. Podle mě to jen zhoršuje už tak drsný prostor mediálních diskusí. Já bych to nepoužil, asi ani kdyby mi někdo psal to co Mitrofanovovi. Ale jistě může psát co chce a jak to chce. Podle mě "krysí diskurs" zkrátka k ničemu dobrému být nemůže.
" A jako vždy vedou tyto tvory obratní krysaři, kteří se na rozdíl od nich pohybují otevřeně za denního světla."-Machacek
Ja jsem si kdysi naivne myslel, ze analytici analyzuji fakta, ne ze je ideologicky upravuji. Ale ja jsem jenom hloupy hornik, budiz mi to tedy odpusteno.
S fakty by fanoušci také daleko nedošli. Neboť ty jasně ukazují, že se jen páni perou o koryta. Boj o demokracii? To nemůže vážně říci nikdo. Stačí se podívat, jak Ukrajinu ruinují za poslední rok oligarchové a jak se do kořisti zakousli nenasytové z USA a EU.
Ukrajinci skončí, bohužel, mnohem hůře než my. Až budou vysátí, tak je nikdo do EU nevezme, ta neufinancuje sama sebe, ne tak ještě další tak velké závaží. Rusové sice udrží nějaké předpolí, ale také je to příjde na těžké peníze. Takže qui bono se vše děje, je nabíledni. Kdo si na tom mastí a namastí kapsu, za podpory "našich" analytiků, se, díky "nestranným mediím" většinová společnost nedozví. I když tuší. A aby si moc nevyskakovala, dá se jí najevo, že by si svou nevůli mohla pořádně odskákat. Omezením svobody slova počínaje.
Ta spojitost s I.světovou se nabízí čím dál víc. Páni chtějí zisky a pěšáci se kvůli nim zabíjí. A když se jim do toho nechce, když nechtějí souhlasit se stupňovám napětí, dostane se jim výhrůžek typu: von se vám ten konvoj nevyplatí!
Goethe
Myslím, že hodnotíš česká media příliš vstřícně. Podle mého názoru selhávají. Tristním a nebezpečným způsobem.
Pochopitelně máš pravdu, nemá smysl nasazovat si povinně masku nestrannosti, z pod které bude trčet jednostrannost osobního přesvědčení jako šídlo z pytle. A určitě mi nevadí, že z každé Mitrofanovovy věty o ukrajinské krizi poznám, kde stojí a jak zkázňuje své vášně do míry právě ještě přijatelné. Naopak, důležité je, že je zkázňuje, že se ve vší té zaujatosti vyslovuje věcně a že dbá na to, aby psal v rubrikách, které větší emotivní nasazení připouštějí.
Co mi ale vadí, je celková situace mediálního prostoru, radostná účast na mediální válce a masivní nadvláda polarizační optiky a přepisování ukrajinské krize jako střetnutí západu a východu, přičemž causerie z oblastí bojů, které předvádí dojímavé projevy vhodně zvolených trpících obyvatel, nejenom že nijak nezmírňují to přepisování Ukrajiny na abstraktní pole střetu dvou světů, ale naopak.
Píšeš o svých obavách z fanatismu, ale provoz českých medií téměř neposkytuje prostor pro jiná, než fanatická stanoviska. Nemyslím, že by tomu tak bylo pro nějaké perfidní sklony novinářů či majitelů medií, je to spíše důsledek neprofesionality.
Ona ta polarizační stanoviska jsou takříkajíc zadarmo, přehledná a snadno se do nich skládají informace, není přitom třeba nějak usilovat o pointu či napětí, to obstará polarizační (proruské či proamerické, vsjo rovno) pozadí. Čtenářské publikum se tím exituje a zároveň se mu poskytuje předžvýkaná, infantilní duševní strava. Vzniká tak klima, ve kterém diferencovanější a komplexnější přístup nemá příliš šanci, taková Petriho miska na pěstování pisatelů typu Pehe -- s vždy nepřekvapivým, ideologicky futrovaným a formálně přijatelně provedeným výstupem (měl bych pro rovnováhu uvést někoho z druhé strany, ale tak čistý typ mě nenapadá).
Bohužel, k takové polarizační a vyprazdňovací rétorice patří i Tvé prohlášení, že v rusko-ukrajinském konfliktu jde koneckonců o konflikt hodnot. Jakých? Rusko i Ukrajina jsou formálně prezidentské demokracie, fakticky ovládané oligarchickými strukturami. A samotnou ruskou strategii lze bez problémů popsat jako doktrínu regionu, ve kterém sice formálně existují suverénní státy, fakticky ale hegemon daného regionu nestrpí zásahy cizích mocností kombinovanou se zmraženým konfliktem na nejistém okraji impéria. Ani tu doktrinu – až příliš analogickou s Monroovou --, ani koncept zmraženého konfliktu přeci nebylo třeba vymýšlet až pro popis současné ruské pozice. Rusko se chová jako doposud každé impérium v dějinách. Hnusně, ale pragmaticky. Nejde o hodnoty, ale o moc.
Zde v Referendu oblíbený žánr je vybrat pikantní extrémní stanoviska na protiruské straně a svou vlastní pozici nedefinovat. Viz například článek Jiřího Karena: co si o současném Rusku myslí sám není ani naznačeno. Možná nic, protože ho nezajímá. Filip Outrata nám svůj názor na konvoj neprozradil.
Martin Profant má samozřejmě pravdu v tom, že Rusko není názor, ale stát. USA se řekněme dá brát jako symbol kapitalismu, demokracie, imperialismu či čeho ještě jiného, ale současné Rusko žádný universálně aplikovatelný civilizační model nemá, jako ho měl Sovětský svaz. O žádný spor hodnot nejde.
Můj názor na Rusko: ruský režim považuji za špatný, ovšem takových je mnoho, i mezi našimi "spojenci". Nevidím v Rusku hrozbu pro nás ani pro jiné státy v NATO. Krym a Ukrajinu považuji za jiný případ, který není precedentem. Tento ruský režim je logickým vyústěním vývoje, na němž se podle mě nezanedbatelně podílel i Západ.
Ke konvoji se stavím zhruba takto. Mnohem raději bych viděl konvoj silné koordinované evropské armády. K politice Spojených států mám výhrady. Proto budu rád, pokud by někdo tyto výhrady srozumitelně dal najevo protestem v rámci průjezdu konvoje.
"O žádný spor hodnot nejde." - Kubicka
" Nejde o hodnoty, ale o moc." - Profant
Tri lide , dva nazory. Zajimavy je pristup p. Kubicky. USA, jako symbol imperialismu , je pro nej prijatelny civilizacni model ? Rusko je masmedii zobrazovano jako imperialisticky stat, to by tedy melo znamenat (dle p. Kubicky), ze ma rovnez civilizacni model. Je stejny civilizacni model v pripade Ruska neprijatelny ? Proc p. Kubicka ?
Novotneho hodnoty jsou rovnez zajimave (" Pravda, demokracii nedokonalou, svobodu slova „neyvváženou“). Demokracii jak tady rad poukazuje p. Polacek meli uz v Atenach. Samozrejme ne pro otroky. Analytik by si mel vsimnout, ze blok pod "vedenim" USA uz od zhrouceni SSSR sleduje tento "demokratizacni smer" (likvidace odboru, statniho sektoru ekonomiky, smlouvy NAFTA, TTIP, neomezene financovani politickych stran v USA korporacemi, Patriot Act...). On se timhle smerem pohybuje stale, ale pad SSSR to samozrejme usnadnil.
Byl to pad jineho (konkurencniho) modelu. A jsme u podstaty veci o dobro a zlo opravdu nejde. Jde o to , zda zvitezi jedna strana ktera pak prosadi jakysi "monopolni civilizacni sytem". Ze existence monopolu na pravdu neni prilis sympaticka vime, meli jsme moznost si to vyzkouset. Jenze tenkrat jsme meli i nadeji (vedeli jsme, ze nedaleko nas jsou jine systemy a dokonce se tam dalo utect). V pripade jedineho systemu vlastne padne nadeje. Pridavam postreh cloveka, Ktery stravil radu mesicu v USA a projel je z vychodu na zapad a spet. " Ti lide "na venkove " jsou takovi bez nadeje, je jim stale opakovano, ze ziji v nejlepsim a nejsvobodnejsim state sveta a nic lepsiho neni. Neni kam uprchnout. My v Evrope mame vyber s mnoha ruznych modelu a to nas dela otimistictejsi, mame kam odejit ". Osobne zastavam princip rovnovahy, vitezstvi jedne jedine ideove strany (kterekoliv), je cesta do pekla. Analytik by to mohl vnimat.
Je velmi pravděpodobné, že v budoucnu nezůstane jenom u průjezdu.
Pan Outrata se ovšem nemusí bát, že bych šla na vojáky házet vejce nebo ještě něco horšího, protože takové jednání je mi cizí.
Česká republika je totiž součástí tohoto "my". Toto "my" tvoří země, které přistoupily k Severoatlantické smlouvě. ČR přistoupila k Severoatlantické smlouvě (všimněte si toho aktivního slovesa - připojila se k smlouvě, nebyla anektována atp.).
"My", ČR jsme součástí (už 15-16 let) této "sféry vlivu" a aktivně se podílíme/ ČR se dlouhodobě podílí na vykonávání toho, k čemu jsme se (ČR) smluvně závázali.
Jak už napsal hned zpočátku diskuze pan Horák, zůstává záhadou, proč zrovna teď se vyskytují tak velice hlasité, ale silně menšinové hlasy proti aktivitám NATO.
Musím koneckonců přiznat, že mně osobně vyhovuje bydlet spíš na tom Západě než na Východě, to je fakt. Ovšem je tomu tak zejména proto, protože tady opravdu nikdo nemusí předstírat žádné vlastenectví, čili to, že nějakým způsobem "prožívá státnost" (jak se o tom ve vedlejší diskusi vyjádřil pan Unger).
A pak - pořád ještě tak nějak vskrytu doufám, že ten západní kapitalismus možná skončí dřív než ten východní. Tedy že tady jednou přece jenom bude socialismus.
Až tady ten socialismus bude, pak možná tento stát (nebo Evropu) budu považovat za svůj/svou.
Jistě, Česká republika šla opakovaně vysoko nad své závazky a účastnila se několika koaličních tažení. Se zjevným souhlasem většiny občanů a bez razantního odporu nesouhlasící menšiny (v tom jsme byli spíše výjimkou než pravidlem). Ta spanilá dragounská jízda mi nijak nevadí, ale nebaví mě,, když poslouchám od příslušného ministra, že vlastně zpochybňujeme svoji podporu NATO, když nejdeme všichni tu stovku oplechovaných rakví na kolech vítat s mávátky.
členství v NATO a závazky z něj vyplývající značně přesahují tu omílanou"pomoc v případě válečného napadení členské země". Členství v NATO nejde zredukovat jen na ten článek 5 Washingtonské smlouvy.
Je tedy také mylné domnívat se, že ČR dělala a dělá opakovaně něco "vysoko nad své závazky", natoži těmi vojenskými operacemi a misemi.
Naopak ČR má - jako mnohé jiné členské země - vůči NATO své restíky.
Ve svém příspěvku jsem se ohradil proti odporu, který ČR staví do jakési pasivní pozice "my" vs. "oni".
Nevšiml jsem si ale, že by kdokoliv měl nebo musel vyjadřovat svoji podporu mávátky. Takový výrok ministra jsem nezaznamenal, i když ho ministr mohl vypustit z úst - a pak by mne tím také nadzvedl ze židle, protože nedobrovolných účastí v mávátkových průvodech jsem si užil nadmíru.
A nemám tudíž vůči NATO, stejně jako většina obyvatel, žádné restíky. Rakušané a třeba i Švýcaři jsou neutrální a že by je to nějak poznamenávalo, že by je to činilo zranitelnými, jsem si nevšiml.
Domnívám se navíc, že tato manifestace síly je úplně na prd. V době, kdy se podařilo přijmout jakési mírové dohody, je to přímo zlovolná záležitost. My bychom měli tyhle válečné šílence hnát bičem a ne jim vyjadřovat podporu!
Pane Ševčíku, nejste stát. Jste občan. Jste občan státu, který v době podpisu smlouvy fungoval na principu zastupitelské demokracie (a až do dneška tak stále funguje). Takže i když třeba právě Vy nejste stoupencem NATO, Vaši spoluobčané rozhodli, že je budou zastupovat činitelé, kteří stoupenci NATO jsou. Proto ČR k Severoatlantické smlouvě přistoupila. Pravý čas na ofrky byl v roce 1999.
Panu Profantovi:
Mýlíte se, smlouva, ke které ČR přistoupila, prostě není jen článek 5 Washingtonské smlouvy. (Nicméně zrovna ten byl evokován např. pro vojenské nasazení jednotek NATO v Afghánistánu.)
Panu Karenovi:
Můžeme se bavit o tom, nakolik je průjezd konvoje "hrozba silou" v rozporu s následujícím (čl. 1 SA smlouvy):
"Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů."
Těch podmínek a vztahů je hodně, průjezd konvoje však např. zrovna OSN jako "hrozbu silou" neodsoudilo. Žádný stát, který je členem OSN, také (zatím) nepřinesl průjezd konvoje jako bod, který je potřeba projednat (odsoudit?) jako "hrozbu silou".
Podle Jiřího Karena Petruška Šustrová, Jan Urban a další navrhovali zaútočit na Rusko ("Hrr na Rusa", jinak by ten článek asi nazval "Pozor na Rusa", což by těm jeho citacím odpvídalo lépe). Já jsem tam nebyl, tak to nedokážu posoudit.
Ne, vážený pane. není to tak.
Doporučoval bych ale širší pohled na věc: zahraničně politický s ohledem na geopolitiku - to jest na naši pozici ve střední Evropě a možnosti dlouhodobé existence našeho svobodného státu. V moha příspěvcích nacházím v pozadí, snad i neuvědomnělou, iluzorní představu neutrality. Českého "Švýcarska" hrdých občanů, kteří drží pospolu a sami se ubrání agresi z jakékoliv strany. Abych nebyl úplně neadresný, v posledních příspěvcích tuto iluzi vyjadřuje pan Luděk Ševčík (Pane Vojto a co já? Neděle, 29.Března 2015, 10:22:52) a její známky nacházím i v původním sloupku pana Outraty.
Iluzi jsem popsal tak, aby její nereálnost byla zřejmá. Má-li někdo realističtější představu neutrálního Česka, rád si ji přečtu. Jsem přesvědčen, že naše současné členství v NATO, spolu s příslušnou závislostí na USA ('silná koordinovaná evropská armáda' je zatím také iluze, pane Outrato), je nejméně nebezpečná a nejvice svobodná reálně možná varianta naší zahraniční i vntitropolitické situace. Myslím, že bychom si to měli uvědomovat a jednat podle toho - být loajálními členy společenství, která nám mír a svobodu umožňují již dlouhých rekordních(!) dvacet pět let.
PS. A proč by neutralita měly býti iluzorní? Jen proto, že to tvrdíte, nebo je to možno něčím průkazným podložit? Díky za Vaši odpověď.
Pokud jde o "iluzi silné evropské armády", asi to opravdu není zatím příliš reálné. Také jsem, jak si snad povšiml, psal v kondicionálu. Obecně si ale myslím, že když už se v této části světa má opět víc zbrojit, což je zřejmě bohužel nevyhnutelné, ať se posilují a koordinují především evropské oddíly. Peněz a obyvatel na to má Evropa dost.
Proč je naše neutralita v současnosti iluzorní? Protože nemáme ani vnitřní jednotu ani pevnost a ani nejsme ochotni (připraveni!) a schopni se ubránit. Neutralita zajištěná pouze smlouvami není spolehlivá, velmoci smlouvu dodržují pouze pokud jim to vyhovuje.
Příklad Švýcarska je poučný: Švýcaři dodržuji zákony a jsou na to hrdí; všeobecná občanská kázeň upevňuje stát. Mají brannou povinnost a záložáci chodí na cvičení až do středního věku - myslím, že to je do 45 let věku. Zbraň má každý doma a chodí si zatrénovat na střelnici vedle obce. Nevím, zda je to povinnost, možná, že se organizují ostrostřelecké soutěže. Země je provrtaná tunely s protiatomovými kryty a nástrahami na potenciálního útočníka. Takto zajištěná neutralita má svou váhu. Útočník by sice mohl zemi zničit atomovými zbraněmi, ale obsadit by ji nedokázal.
Navíc ovšem ve švýcarských bankách ukládají jmění politické elity celého světa a nemají zájem je vojensky ohrozit. Střední Evropu chce ale ovládat každá velmoc. Stručně řečeno: u nás je hezky, ale nebezpečno.
V mnohém z nás je skryta touha po neutralitě a sympatizuji s ní. Cesta k ní je ale obtížná, vyžaduje významnou změnu myšlení a chování většiny z nás. znamená to stát se aktivními občany, kteří dodržují zákony a základní etické principy - nebát se a nekrást! Vybírat si nebo vytvořit odpovědné politické elity se smyslem pro obecné dobro. Když jsem psal knížku 'Svobodný řád' (Vyšehrad 2012), měl jsem na mysli něco podobného pro vnitřní situaci. A k tomu zajistit tu brannou stránku, řekněme na způsob Švýcarska.
Po roce 89 byly sliby o rozpuštění obou paktů. Pak byly sliby o neutralitě. Sliby chyby. Vždyť i stanovy NATO, jako obranného paktu, jsou pouhé sliby, které už dávno jeho velení nerespektuje. A co se týká slibů, jak na tom tedy bylo Řecko, jako člen NATO, když jej napadli Turci?
Luďkovi Rychtaříkovi
Neutralita asi opravdu není v daném okamžiku reálný politický program. Ale evropská vojenská emancipace v rámci NATO je naopak program navýsost realistický a věcně vzato je v nejlepším zájmu České republiky a všech zemí někdejšího sanitárního pásu. Ona je sice taková dragounská jízda hezká věc a je příjemné, že americké velení věří naší bezpečnosti natolik, že ten konvoj pošle s podstavem minimalizujícím jeho obranyschopnost. Ale moc to nevypovídá o situaci opravdového ohrožení s nutností nasadit masivní armáda a taky masivně umírat. Nemyslím, že by něco takového hrozilo v dohledné době, ale spíše bych pak sázel na armádu, která brání společné hranice a nestojí o to, aby se fronta posunula až k ní domu.
Já jim to nevyčítám, jen chci pokázat na to, že státy se nestávají neutrálními jen proto, že jsou nějak lepší a mají uvědomělejší občany. Záleží také na tom, kde jste geograficky a co chtějí okolní státy, zejména státy vítězné. V tom bychom se snad mohli shodnout.
Ano, buďme přesnější, mluvíme o neutralitě z vlastní vůle a rozhodnutí, nezávisle na vůli velmocí (nikoliv proti jejich vůli), a zejména o schopnosti neutralitu a samostatnost státu dlouhodobě ubránit. Tvrdím, že vnitřní pevnost státu, která je dána občanskou vyspělostí obyvatel a vyspělou politickou kulturou zejména elit, je rozhodující. Jako příklad jsem uvedl Švýcarsko, protože je to také republika a trochu ho znám. Ale Švédsko by v mnoha ohledech posloužilo také dobře.
Evropská vojenská emancipace v rámci NATO?
Souhlasím, pracujme pro ni a na ní.
Loajalita?
Toto je širší otázka. Především bych se snažil vyvarovat antiamerikanismu. V poslední době dostávám maily, jejichž smyslem je antiamerikanismus vyvolat. Mnoho takového materiálu je na portálu AE News (American European News), který se představuje jako "nezávislý internetový zpravodajský portál připravovaný českými a slovenskými krajany žijícími v Holandsku, Rusku a v USA". V lednu to byl zajímavý rozhovor s americkým "rezidentem", bývalým příslušníkem vojenské kontrarozvědky. Uvádím adresu, protože dává představu o obsahu. Rozhovoj se na ní však již nenalézá, buď byl někam přesunut, nebo smazán.
Ackoliv něco z toho, co říkal neznělo zase až moc nepravděpodobně, pozadí zdroje je jasné: stará STB a tajné služby, které tradičně intenzivně pracovaly s dezinformací a ideovou manipulací.
Celkový záměr bych viděl v souladu s představami Euroasie Alexandra Dugina, které formuloval ve své v Rusku vlivné knize "Základy geopolitiky". Když prezident Putin prohlásil, že 'největší katastrofou 20. století byl rozpad Sovětského Svazu', zněl upřímně. Jeho stupnice hodnot je pro mne zvrácená (světové války, holokaust, gulag byly nesrovnatelně horši podle normální lidské stupnice) a svědčí o myšlení blízkém Duginovi. Ten vlastní bod je ovšem v tom, že nezbytným krokem pro Euroasii je odpoutat Evropu od Spojených Států. Potom si ji Rusko již dokáže podřídit. Evropský antiamerikanismus je užitečným nástrojem.
Loajalita vlastní? Chápu ji jako loajalitu vůči akcím organizace NATO. Vědomí, že jde o vojenskou obranu evropské civilizace. Neznamená slepou poslušnost. Debata s odkazem na zdravý rozum je nezbytnou součástí naší civilizace a v organizaci máme své zástupce, jejichž úkolem je v ní české názory přednést. Je ovšem naší vnitřní záležitostí do jaké míry se na nich dokážeme dohodnout a rozumně je zformulovat, naší vlastní demokratické efektivnosti. Argument, že cesta vojenského konvoje přes republiku - ať již demonstrativní nebo logistická - zvyšuje napětí, považuji za absurdní v době, kdy Rusko pořádá vojenské manévry u ukrajinských hranic.
'Má svoboda' skutečně není svobodou dělat si, co se mi zachce. To by byl chaos, který se rychle zvrhává v diktaturu nejmocnějších a nejvíce bezohledných.
'Ma' svoboda je svobodou v rámci řádu, který si spoluvytvářím spolu s ostatními co možná nejvíce demokratickým procesem. Tento řád pak dodržuji a trvám na tom, aby ho dodržovali i ostatní. Jeho součástí je tedy také mocenské vynucování řádu. Říká se tomu "republikánská svoboda".
Možná, že pan Ševčík má na mysli třídní stránku tvorby a vynucování řádu. Ano, třídní či sociální ne/spravedlnost je důležitou součástí věci a je nutné jí brát v úvahu při tvorbě řádu. Tvorba řádu je konfliktní záležitostí a hlavní náplní politického boje v zemi. Ale nic lepšího se zatím nepodařilo vymyslet.
Ještě maličkost pro pana Profanta: přečtěte si prosím mé příjmení.
A ano, také bych byl raději, kdyby ta propagační kolona byla složena dejme tomu z rumunských, polských, slovenských a španělských vojáků a techniky.
Členství v NATO je v současnosti pro ČR bez alternativy a přináší opravdu silné bezpečnostní záruky, to se nedá popřít a jak se ukázalo, česká veřejnost to tak v nesporně rozhodné většině bere.
Takže ano protestům, ano protestům proti protestům,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale pořádat pro americké vojáky mejdany a koncerty, to už je na mě trochu moc.
Protože je nepochybné, že hlavní pilíř aliance, USA, mají ve své nedávné historii strašlivé skvrny.
V prvé řadě Irák.
Jak se upřesňují počty obětí, tak současné nejrealističtější odhady uvádí, že Američané v Iráku přímo či nepřímo zabili skoro milion lidí.
Napíšu to ještě jednou, zvlášť:
1.000.000 lidí.
Naprosto zdrcující statistiky sebevražd a duševních poruch právě u amerických veteránů z Iráku nasvědčují tomu, že se to tam tehdy šeredně zvrtlo a z obrany demokracie se stala krvavá jatka.
A Havlův (spolu)rozbíječský dopis, namířený proti tehdejšímu nesouhlasu evropských lídrů Německa a Francie, je naše hana.
Ostatně když jsme u názorového spojenectví Německa a Francie.
Byli poraženi v otázce Iráku.
Byli poraženi ohledně odmítnutí Ukrajiny v NATO.
Budou poraženi i v případě současné ukrajinské krize?
*****************************
http://www.psr.org/assets/pdfs/body-count.pdf
Po r.1989 jsme v této věci na výběr neměli a nemáme dodnes. Rozpad VS byl daností, přičemž strach z obnovy SSSR se jevil logickým. Neutralita, jak správně zmínil pan Kubička, je věcí velmocí a nikoliv toho, kdo si ji přeje. Švýcarsko a Rakousko – Rakousko má k nám geopoliticky nejblíže – jsou specifickými případy, ke kterým my máme velmi, velmi daleko. (Švýcarsko má nevídanou stabilitu a z ní vyplývající bankovnictví, a Rakousko mělo v rozhodujících chvílích správné lidi na správných místech.)
Hlavním naším současným problémem ovšem je - a je to i podstatou této diskuse -, že náš pohled na USA a na struktury, pomocí nichž uplatňuje USA své zájmy ve světe, se od roku 1989 dost změnil. Ubylo naivity, se kterou jsme na vše americké hleděli nejen zpoza železné opony, ale i řadu let po r.1989. Mezi důvody, proč k takovému vystřízlivění došlo patří všechny ty skandály související s použitím vojenské síly, mučení zajatců, špiclování kdekoho, vojenská bezpečnostní tajemství (za nimiž se skrývá darebáctví), policajtování po světě bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN a v neposlední řadě také počínání vojensko průmyslového komplexu, jehož zisky administrativě USA nejspíše nebudou lhostejné.
Takto viděno, jistotu, že stojíme na straně dobré proti té špatné, nelze při vší dobré vůli mít. Jenomže taková strana dobrá v reálně politickém smyslu dnes v Evropě ani neexistuje. A není ani ve výhledu. Proč?
Především proto, že možnost, která se jako zázrakem otevřela po r.1989, kdy Sovětský svaz bez násilí rozpustil vlastní impérium, byla zcela zmařena. A tady nese hlavní vinu administrativa USA, která od té doby neprosazuje všude ve světě (a tedy i zemích bývalého sovětského bloku) moc dobra a spravedlnosti (resp. lásky a pravdy, jak jsme očekávali), ale moc kapitálu. Nezapomeňme, že za vydatné pomoci místních politiků. Jak naivků neochotných přehodnotit, tak vypočítavých pragmatiků.
S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
NATO vzniklo jako ochrana před sovětským komunistickým režimem a jeho expanzí a jako obránce kapitalismu a především velmocenských ambicí USA (což je vše propojeno). Některé členské státy NATO nebyly liberálními demokraciemi, nýbrž pravicovými diktaturami (Salazarovo a Caetanovo Portugalsko, Řecko za vlády černých plukovníků, NATO spolupracovalo i s Frankovým Španělskem). Členem NATO bylo i Turecko, když obsadilo severní Kypr (1974) - agrese a intervence jako hrom, a vida, nebylo z NATO ani vyloučeno, ani na něj nebyly uvaleny sankce...
Pokud půjdeme do nejnovější doby, je bilance NATO všeobecně známá: bombardování Jugoslávie (civilní oběti, ekonomické škody, zničení televize!) a následné porušení mezinárodního práva i vlastních závazků vyhlášením samostatného Kosova, které navíc ani náhodou není multietnickým státem - kdepak zůstaly demokratické hodnoty? Dále intervence USA jakožto hlavního člena NATO v Iráku a Afghánistánu (za asistence dalších zemí NATO), v případě Iráku na základě lži a se strašlivými důsledky... A úplně nejnověji rozvrat Libye, opět se stašlivými důsledky...
Pokud jde o ukrajinskou krizi, byla politika NATO přibližovat se k ruským hranicím a začleňovat státy, které dokonce byly po několik staletí součástí Ruska a posléze SSSR, naprosto nezodpovědným hazardem, šlo o hru s ohněm, která končí neuvěřitelným napětím a málem válkou s jadernou velmocí!
Je těžké být loajální takovému spolku.
A alternativa vůči NATO? Jistě ne neutralita, nýbrž kolektivní bezpečnost a mezinárodní spolupráce a vzájemné záruky, něco na způsob landfrýdů za Jiřího z Poděbrad... A že není politický nositel takového projektu, někdo, kdo by Evropu odpoutal od USA? No takový nositel v případě záchrany sociálního státu a zkrocení globálního kapitalismu není taky... Přesto jej potřebujeme jako sůl:)
Doufám, že své příspěvky neodesíláte z té nenápadné čtyřpatrové budovy v Petrohradě a že se tedy můžete i zasmát, když to tak budete cítit.
Pane Ševčíku, když na ty americké vojáky budeme hodní a přineseme jim dost piv, oni na nás zase naoplátku nebudou zkoušet ten svůj waterboarding. Proto bych už upaloval pro to pivo!
Aleš Morbicer například napsal: „ ...je nepochybné, že hlavní pilíř aliance, USA, mají ve své nedávné historii strašlivé skvrny.“
Ano, s tím nelze, než souhlasit. Vyvolání války v Iráku na základě lživých tvrzení o zbraních hromadného ničení jednoznačně odsuzuji. Tato válka spolu s dalšími vedla k destabilizaci regionu a k obrovskému počtu obětí. Alespoň některé z těchto obětí je však třeba připsat také těm, kteří je skutečně zabili a nejen těm, kteří tuto strašlivou válku vyvolali.
Na základě těchto i jiných velmi odsouzeníhodných skutečností pak činíme další závěry, které už ale jsou, jak se domnívám, chybné.
Bylo by asi dobré, položit si otázku, který stát nemá ve své historii nějaké temné skvrny. Domnívám se, že velikost těch skvrn je přímo úměrná velikosti moci, jakou ten který stát disponuje. I u nás by se nějaké menší skvrny našly. Pokud bychom tedy velikost těchto provinění a selhání v minulosti brali jako negativní kritérium pro výběr spojence, DOSTANEME SE DO ABSURDNÍCH SITUACÍ (viz můj předchozí příspěvek).
Domnívám se, že SPOJENCE BYCHOM SI MĚLI VYBÍRAT NA ZÁKLADĚ EXISTENCE SPOLEČNÝCH ZÁJMŮ. Pokud se pan Ševčík domnívá, že máme nějaké společné zájmy s Ruskem, ať se tyto zájmy pokusí definovat. Myslím, že tyto společné zájmy by ale neměly být vedeny nenávistí nebo agresivitou (například „společný zájem s Ruskem srazit USA na kolena“ a samozřejmě ani opačně „společný zájem s USA srazit Rusko na kolena“).
Podle mě z toho tedy vyplývá, že bychom se do budoucna měli pokoušet uzavírat spojenecké svazky s okolními státy, se státy střední velikosti, s kterými máme společné zájmy. Vyplývá z toho také, že Evropa (teď nemyslím evropskou část Ruska), by měla být schopna vojensky se ubránit sama. To však, bohužel zatím neodpovídá realitě a na vybudování společné evropské obrany je už docela pozdě.