Třináctý generální tajemník NATO, ani Chamberlain, ani Churchill

Antonín Rašek

Severoatlantická aliance si vybrala svého nového generálního tajemníka. Bude jím bývalý norský premiér Jens Stoltenberg. Jeho úkolem bude pokračovat v alianční přestavbě.

Severoatlantická aliance byla založena právě před šedesáti pěti lety — 4. dubna 1949. My jsme do ní vstoupili, když měla za sebou půlstoletí existence. Masaryk kdysi napsal, že státy se udržují ideály, z nichž se zrodily. Platí-li to i pro mezinárodní organizace, poté by podle prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye mělo být nadále cílem NATO udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.

S dalšími generálními tajemníky se ale situace měnila, jiné to bylo, když v čele stanul Paul Henry Spaak, dále Dirk U. Strikker, Manlio Brosio, Joseph Luns, Peter Carrington, Manfred Wörner, Willy Claes, Javier Solana, George Robertson, Jaap De Hoop Scheffer a tucet jmen uzavíral současný Anders Fogh Rasmussen.

Severoatlantická aliance potřebuje podstatné změny. Foto archiv Severoatlantické aliance, flickr.com

Za tu dobu to zase tolik jmen nebylo. Kdyby se střídali jako ministři obrany u nás, bylo by jich přes půl stovky. Nejtěžší to měl Manfred Wörner, kdy se rozhodovalo o osudu Aliance. Rozhodující byl postoj Američanů. Ti jsou nyní v Evropě sotva na jedné noze, Rusko hodně mimo a Německo rozhodně není při zemi.

Dědictví po Rasmussenovi

Bývalý dánský premiér neměl a nemá situaci zrovna nejlehčí. Nastoupil do funkce, kdy se americkým prezidentem stal Barack Obama, který měl jiné představy o bezpečnostní politice než jeho předchůdce George W. Bush.

Bylo zřejmé, že zahraniční mise musí skončit. Neplnily své cíle a v nastávající ekonomické a finanční krizi členské země vyčerpávaly. Rasmussenovi se po rozhodnutí nebudovat protiraketový systém v Polsku a v České republice nepodařil prosadit ani záměr o propojení amerického, ruského a aliančního protiraketového systému.

I když byla přijata nová strategická koncepce, v Alianci k podstatnějším změnám nedocházelo ani po vážných událostech tzv. arabského jara. Navzdory tomu, že v aliančním geostrategickém prostoru byla země, která si ve vojenské doktríně definovala NATO jako nepřítele, v koncepci dosud platí, že „Evropa zažívá z vojenského hlediska nejbezpečnější období svých dějin“.

×
Diskuse
Nelze než souhlasit.

Faktem ovšem zůstává, že pokud chceme Rusku vyčítat nedodržování mezinárodních smluv, my sami bychom je měli dodržovat a dostávat svým závazkům.
Kdyby členské státy NATO opět dokázaly zvednout svou finanční podporu na smluvní úroveň (tj. 2% HDP), byla by to jasná demonstrace tohoto postoje.

S dobrou rozvahou opět souhlas - cílem je struktura s jasným cílem a k tomu příslušnými prostředky.
April 2, 2014 v 16.31
Pro mě jsou otázky jiné.
Kdo je to my - NATO? Jsem to já a Bakala a další, nebo já a Babiš a další? Jsou mé zájmy, co se týká obrany, či v tomto případě expanze NATO stejné jako G.W.Bushe? Mám se snažit, aby naše země dávala více na "obranu" a tím pádem méně na něco jiného? Nevím a chtěl bych poradit.