Měkkost západních politiků k ruské agresi je do nebe volající
František KostlánKonflikt mezi Ruskem a „zbytkem světa“ je právě v té fázi, kdy jeden druhému vyhrožuje a předvádí, co všechno si může dovolit a kam až může zajít. Je to nebezpečná hra, v níž studená válka může přerůst ve skutečnou.
Chlapci na písku se předhánějí, kdo má větší svaly: až vyrostu a zesílím, celému světu se postavím! Takto nedospěle nyní působí dvě strany snažící se o spuštění nové železné opony: Rusko a NATO. Opět a znovu se ukazuje, že možnosti na vymáhání mezinárodního práva v případě jeho porušení jsou nulové, když se to týká zájmu některé z velmocí (což je téměř vždy).
Jinak řečeno: mezinárodní právo je v troskách, nedokáže zabraňovat utrpení lidí, ba naopak leckdy k němu svou nemohoucností a byrokratickou umanutostí samo přispívá. V Sýrii odnesly a stále odnášejí válčení statisíce lidí - a nikdo se o tento kout světa již systematicky nezajímá, protože řešení zablokovalo Rusko. Podobně tomu bylo a je na dalších místech zeměkoule.
Chybí mezinárodní tlak
Konflikt mezi Ruskem a „zbytkem světa“ je právě v té fázi, kdy jeden druhému vyhrožuje a předvádí, co všechno si může dovolit a kam až může zajít. Je to nebezpečná hra, v níž studená válka může přerůst ve skutečnou. Vynechána byla bohužel fáze mezinárodního, diplomatického i ekonomického tlaku, při nichž by Rusko ztratilo alespoň část své moci v mezinárodní politice.
Prozatím proběhlo jen několik zapomenutelných a nedůležitých kroků. Valná hromada OSN vydala prohlášení, podle něhož kroky Ruska na Ukrajině nebyly podle mezinárodního práva. Odhlasovala jej však tak těsnou většinou, že je putinovci začali považovat za své morální vítězství. Rusko nebylo pozváno na G8, byla zrušena jakási naprosto nepodstatná schůzka v Soči. Západní země se sice verbálně ohánějí sankcemi, ale ve skutečnosti na Rusko žádné neuvalily.
Zablokování osobních bankovních kont několika osobám, které ani nepatří k těm nedůležitějším, je náhražkou, která Evropské unii, USA a dalším zemím dává možnost navenek předstírat, že něco dělají. Výhrůžky Francie a Německa, že s Ruskem zruší významné obchodní kontrakty tiše vyšuměly do ztracena. Namísto toho se začalo řinčet zbraněmi.
NATO varuje
Podle generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena Rusko nestahuje své vojáky od ukrajinské hranice. Masivní přítomnost ruských jednotek u hranic Ukrajiny podle něj nesnižuje napětí v oblasti. Před jednáním ministrů zahraničí Severoatlantické aliance, kterému bude krize okolo Ukrajiny dominovat, opět vyzval Moskvu ke stažení vojáků, dodržování mezinárodních závazků a zahájení konstruktivních rozhovorů s Ukrajinou.
„Bohužel nemohu potvrdit, že Rusko stahuje své vojáky. My to nevidíme,“ prohlásil Rasmussen. Reagoval na informace médií, podle nichž mělo Rusko v minulých dnech stavy svých jednotek na hranicích výrazně snížit.
Šéf ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Andrij Parubij minulý čtvrtek prohlásil, že Rusko už stáhlo k hranicím s Ukrajinou na 100 000 vojáků. Podle západních expertů je ale tento údaj výrazně nadsazený. Spojené státy odhadují stav ruských vojsk na 20 000, západoevropské bezpečnostní agentury uváděly počátkem minulého týdne počet 30 000.
Ruský postup podle Rasmussena přinesl nestabilitu přímo na hranice aliančních zemí, NATO proto zdůrazňuje své odhodlání ke kolektivní obraně, která začíná u možnosti odstrašit protivníka. „Přijmeme takové kroky, aby bylo celému světu jasné, že neuspěje žádná hrozba vůči aliančnímu spojenci,“ prohlásil Rasmussen.
NATO už posílilo vzdušné hlídky v Pobaltí, poslalo do východní Evropy stroje AWACS a hodlá revidovat své operační plány zabývající se obranou potenciálně ohrožených zemí. Někteří politici už také hovoří o možnosti zřízení vojenské základny v některé z pobaltských zemí. Rasmussen v souvislosti s reakcí na krizi zmínil také změny v plánech vojenských cvičení a třeba i vyšší námořní přítomnost v Černém moři.
„Svým postupem Rusko podkopalo principy, na nichž stálo naše partnerství a porušilo své vlastní mezinárodní závazky,“ prohlásil generální tajemník NATO.
Ministři zahraničí členských zemí NATO se v Bruselu nakonec dohodli, že aliance na praktické úrovni přeruší veškerou civilní i vojenskou spolupráci s Ruskem. Pokračovat bude jen politický dialog na úrovni velvyslanců či vyšší. Naopak s Ukrajinou se kooperace posílí, například při armádních reformách.
Zatímco Rusové pořádají vojenská cvičení poblíž ukrajinských hranic, v Pobaltí probíhá cvičení vojenského letectva Litvy, Německa, Spojených států a Švédska (které není členem NATO). Podle litevského ministra obrany Juozase Olekase mají potvrdit solidaritu NATO s pobaltskými státy „ohroženými nejistotou v jejich bezprostřední blízkosti“.
Rusko se vzápětí těchto zastrašovacích metod Západu tak strašně zaleklo, že okamžitě varovalo ukrajinské vedení před následky jeho sbližování se Severoatlantickou aliancí. Ruské ministerstvo zahraničí upozornilo, že perspektivy spolupráce mezi Ruskem a Ukrajinou budou v mnohém záviset na zahraničně politických krocích Kyjeva.
Měkkost západních politiků
Západní politici včetně Obamy se snaží s Putinem a jeho pobočníky jednat, obě strany sice spolu hovoří, ale neslyší se. Zdá se, že celá věc nemá východisko. Důvodem tentokrát není pouze chování Ruska, to je předvídatelné, jelikož dnešní ruští mocní se chovají podle historického scénáře ruských (sovětských) imperialistických metod. To, že Rusko se chová podle svého a na nikoho a nic přitom nebere ohled, není přeci nic nového pod sluncem.
Na vině je i slabost a nerozhodnost politiků západních, respektive jejich neschopnost pochopit, že důvěřovat Rusku je sebevražedná politika. Nejde o to, aby Rusko svými sankcemi naprosto vyhladověli a přivedli na pokraj války tímto způsobem. Očekávejme od nich ale ráznost a sebevědomé jednání, jinak je ruská věrchuška nezačne brát vážně. A nebylo by od věci, kdyby začali více naslouchat těm, kteří mají s ruskými imperialisty bezprostřední zkušenost, tedy i našim radám. (Viz i jeden z mých předchozím článků na toto téma.)
Sankce nejsou sankce
Zablokování kont několika jedincům, které Západ vydává za sankce, nemohl Putin číst jinak než jako vzkaz, že mu Západ dává volnou ruku, protože proti němu nehodlá podniknout nic vážného. Pokud se už Západ pro sankce rozhodl, měly následovat sankce, nikoli jejich verbální náhražka. Měl zrušit obchody, jejichž ztráta je pro Rusko skutečně citelná. A měl vyvinout reálnou snahu o vytěsnění Ruska z organizací, kde má nyní vliv na mezinárodní politiku.
Řinčení zbraní je k ničemu, to samo o sobě Rusko zastrašit nedokáže (lépe řečeno, mělo by zastrašovací účinek jen v tom případě, kdyby Rusko uvěřilo tomu že se doopravdy schyluje k válce — NATO i Rusko však zatím deklarují, že ji nechtějí, a doufejme, že u toho také zůstane).
Kam se poděla rozhodnost Ronalda Reagana, který se svého času domluvil s Araby na dlouhodobě nízké ceně ropy na světových trzích — což byl v důsledku jeden z nástrojů, který zapříčinil pár Sovětského svazu. Kam se poděli politici, kteří umějí „přečíst“ ruskou politiku a následně podle toho jednat tak, aby dosáhli svého, aniž by hrozila válka?
Měkkost a neschopnost západních politiků k ruské agresi je do nebe volající.
2) nemyslím že uvážlivost a měkkost je totéž - neefektivní sankce jsou na nic
3) důležitější je možná pragmatický postoj číny, než abstrakce "atlantických" hodnot
4) klíčové je zda chceme Rusko u zdi či s šancí na jeho modernizaci ?
A nejvíce k smíchu byli a pořád jsou takoví ti, jak říkám já intelektuálští krasoduchové havlovského typu (o samotném Havlovi nemluvím, u toho bylo od počíátku jasné, že je to stejně jako Klaus aktivní, třídně uvědomělý a nikoli hloupý exponent kapitalismu v jeho určitých modifikacích na podmínky satelitních exprotosocialistických a tak trochu neokoloniálně fungujících elit.) Tito krasoduchové neschopní překonat stadium, kdy hráli do jisté míry pokrokovou roli v odporu proti historicky neudržitelnému protosocialismu, vedlejší a slepé uličce prvního historického pokusu o nekapitalistickou společnost, byli rovněž neschopní zaznamenat hlubinné změny ve společenské struktuře celosvětové i domácí. Totálně podlehli lživé ideologii vítězné buržoasie i s její moralizací dějinných procesů zakrýváním ekonomicko-zájmového podloží jejich preferování demokracie a lidských práv (tedy demokracie pro bohaté a práva na vykořisťování neprivilegované většiny), tupým antikomunismem neschopným odlišit projekt komunismu od protosocialismu, frázemi o euroatlantických hodnotách a vazbách, obranné roli NATO atd. Čili všeho toho, co zřejmě je v podtextu a částečně v textu pana Kostlána. Pan Kostlán sice vidí, jak dvě mocenské skupiny předvádějí svaly, ale kupodivu straní jen jednomu z těcho svalovců, a to tomu, který ty svaly předvádí od pádu protosocialismu daleko agresivněji, o nic méně egoisticky než ten´druhý, který povstal po berlínského knockoutu a teď si značkuje své území. Pan Kostlán se kupodivu bojí jen toho druhého a budoucnost světa vidí v tom, že tento druhý se lekne a svaly předvádět přestane a nechá do sebe kopat od toho prvního, zatím pořád ještě silnějšího. A nejen to, pak Kostlán dokonce vyzývá toho prvního a silnějšího, aby ty svaly předváděl ještě více a uvedl do ohrožení přihlížející, protože by se mohlo stát že ten slabší v sebevraždedném šílenství vytáhne z kapsy granát a vyhodí do vzduchu protivníka, sebe i přihlížející. Kdybychom byli v situaci před první světovou válkou, tak by asi pan Kostlán vyzýval český národ aby se houfně hlásil do rakousko-uherských úderných jednotek proti Srbsku, protože jen rychlá porážka Srbska může dát lekci Dohodě a odvrátit válku. Bravo pane Kostláne, vy velký humanisto, jen tak dál a sejdeme se v radioaktivním nebi. Ale ono to podle mne ještě tak horké není - stratégové zájmů nadnárodního kapoitálu přece jen mají jinou úroveň, než jejich naivní a levní přisluhovači v satelitních zemičkách, kteří slouží dokonce z přesvědčení, zadarmo a ani o tom neví. Marxismus sice není primitivní determinismus a nevylučuje že při prosazování se hlavní dějinné linie pokroku nemohou být vedlejěší a slepé větve a kritická místa, že subjektivní faktor má leckdy velmi značný prostor, že i při racionalitě zájmů kapitálu, rozdělujícího si svět a pracně se učícího ten svět vysávat společně a v jisté koordinaci vyžadující respektování svých sfér vlivu, může o osudu světa rozhodnout šílený a fanatický kapitán jaderné ponorky, příp. kapitán -krasoduch typu pana Kostlána. Osobně si však myslím, že právě ta vcelku bezzubá reakce západu na ruské svaly svědčí o tom, že to předvádění bude mít tendenci se ustálit na upřesnění zájmových sfér a priorit. Jjen při jistém vyvážení zájmů a zaběhání se mechanismů multipolárního, nikoli amerického světa má svět šanci. Když tohle říkám, nejsem z toho nadšený, zejména proto že jedinou skutečnou zárukou proti tomu, aby se idiotství kapitalismu obrátilo proti civilizaci a samotné planetě, by mohl být účinný a masový tlak neprivilegovaných vrstev vedených těmi jejich složkami (tzv. kognitariátem), které mají největší předpoklady zasáhnout kapitál v centrech jeho moci - můj technický antitalent mi znemožňuje vidět dál, než je např. hacknutí raketových systémů a navigace bombardérů, finančních toků apod. Tedy naplnění Leninova požadavku novými cestami, které by nezahrnovaly mordování nevinných při ozbrojených bojích na barikádách.
Bohužel jsem si vědom toho, že moje představa působí jako béčkové science fiction nebo spíše fanthasy nebo jako jurodivost, kterou tak briskně odsuzuje Jirka Dolejš v zájmu majitelů KSČM. Zase jednou v dějinách jsou politické formy šílenství dožívajícího systému krok před formováním a uvědomováním si svého zájmu u objektivního nositele pokroku. A v této situaci sehrávají výše zmínění krasoduchové snad ještě odpornější roli než vyslovení aktivisté kapitalismu. Howgh.
Rusové porušili mezinárodní právo už v případě Krymu - a přitom nemuseli nic dělat a bez jeho porušení by se jim Krym stejně skutálel k nohám jako zralá hruška, které upadla gravitační silou ... a oni to věděli.
Kroky, ke kterým ze strany Ruska došlo, jsou tedy TESTEM ...
Provozovatel Britských listů pan Čulík není žádným obhájcem a rusofilem ... (stačí si přečíst jeho vlastní články i články jeho parťáka Dolejšího) ... to, že dá otisknout i ledacos jiného, mu jen ke cti ...
naopak "obskurní" pan Kolařík je snad schopen hájit západní státy, i kdyby se tu ještě jednou odehrával nějaký - tentokrát třeba lotyšský - Mnichov vzor 1938 ...
... nebo to už by byl také pan Kolařík na západní státy přísnější ?
zkrátka myslím, že s tímto článkem lze podle mne souhlasit ...
Nevím, kam na ty moudrosti pan Kolařík chodí, ale zajímavý je výsledek ankety v The Independent o nejpopulárnějšího světového lídra. Zde je výsledek v diskusním příspěvku jednoho (předpokládám) Brita, pod který se mohu podepsat:
Robert2011GB 6 hours ago
84% for Putin!
The British public have more sense than Cameron and Clegg.
It is the Americans, with their cowboy mentality, who are the real menace to World peace.
We need to send the Americans packing.
-------
Už je to 85%. Renomé američanů je zřejmě stejné na celém světě pro lidi bez rozdílu barvy pleti...
Jen abych přilil oleje do ohně - ruská agrese je jasná a přehledná, ale soustavný tlak USA na ruský podbříšek, snaha ho zatáhjnout do NATO a získat významnou strategickou výhodu, provokování konflktu za pomoci té nejodpornější banderovské chásky, která by se bez přísunbu západních peněz a zřejmě i zbraní a vycvičených specialistů nedokázala ani - no zůstanu slušným- řekjněme zmátořit - to všechno bylo v pořádku? Snesly by USA kdyby jim někdo něco podobného prováděl v Mexiku či Kanadě? (JE TU OSTATNĚ kUBA - JEJÍŽ REŽIM NEOBDIVUJI ). kOLIK PAK BYLO INTERVENCÍ mariňáků po světě pod záminkou ochrany amerických občanů (kterým nikdo nezakazoval užívat svůj jazyk!!!) Podléhám snad falešným informacím ruské propagandy? A to nejdu hlouběji do dějin - víte, co to byla Monroeova doktrína, která přeměnila Latinskou Ameriku ve faktický americký protektorát? O Vietnamu nemluvím vůbec - jo - vlastně tam se hájila svoboda a demokracie, byť i za pomoci kreatur typu Ngo-dinh-Diema .
Popravdě - pane Kolaříku - nepřipadáte si ve svém zápalu tak trochu osamělý a směšný? A to pozor - znovu opakuji, že po Vás nežádám lásku k Rusku, ale odpor proti imperialismu v jAKÉKOLI PODOBĚ!!!!!
Takto hledáme osamoceni odpovědi na otázky, které nám klade doba. Mám vášnivě bojovat proti Rusku, které hájí své imperiální zájmy proti imperiálním zájmům USA a EU? Co mi přinese vstup Ukrajiny do EU? Co přinese běžnému Ukrajinci?
UI - užiteční idioti, tedy u levice ti kteří byli médii infikováni smyšlenkou, že se někde nastoluje režim demokracie a tím pádem režim, který bude lépe hájit lidská práva a jsou proto ihned ochotní pokládat životy a na smrt bojovat se svými souputníky, rozejít se se svými přáteli atd. - jsou v posledních 25 letech stále častěji vyráběni. Považuji to za úspěch pravicové propagandy. Ta se od proher s občanským odporem v 70. letech velmi poučila. Změnila své metody - divide et impera /ČSSD proti KSČM atd./ - infiltrovala své lidi do levicových hnutí - příklad Zelených - čímž je zdiskreditovala a u nás prakticky zlikvidovala. Levicové lvy zdatně překrmuje v parlamentech, takže ztratili sílu a jsou značně krotcí. Hlavně však ovládla média. Skutečná levice paběrkuje někde odstrčená na prachem zapadlých serverech a levicoví aktivisté se znají lépe, než pár disidentů z doby normalizace, neboť je jich ještě méně.
Neztrácejme čas dohadováním se o tom, zda jsou darebáci ruští oligarchové, či oligarchové američtí, či evropští. Jednak náš názor nikoho, kromě nás pár, kteří se tu dohadujeme, nikoho nezajímá, jednak bez opravdu levicových médií, které budou schopny zprostředkovat pohledy z druhé strany, nemáme dost informací k přiblížení se k nejpravdivější variantě. Pojďme dělat něco užitečnějšího. Definujme dnešní levici. Obnovme debatu o artikulech. Zkusme vymýšlet platformu pro levicové přívržence. Je to taková nezáživná práce, vím. Ale je užitečnější, než hádka o to, jestli je větším darebákem Putin, či Obama.
Spíš se mi zdá, že Karel Dolejší na BL na imperiální choutky Ruska už nějaký čas upozorňuje.
Třeba dnes: http://www.blisty.cz/art/72806.html
suverénní levice, mezinárodně mnohem propojenější než dnes, předvedla před sto lety zcela názorně, jak "účinně" (ne)umí klepnout imperiální nenechavce přes prsty ...
... ani Čulík ani jeho parťák Dolejší nejsou proruští zbrojnoši ...
Víte, že Krym už dnes Rusku nikdo nevezme, ale že se většina zemí bojí eskalování iredentistické politiky jako negativního příkladu. Takže proces uznání stratutu quo musí vést k nějakým garancím. A to v situaci kdy si někteří pohrávají myšlenku zopakovat stejný scénář v dalších regionech. Co tedy navrhnete jako představitel suveréní levice s reálným vlivem?
Musíte zcela pragmaticky kaklkulovat případné benefity hráčů zapojených do konfliktu. To je zcela chladný kalkul dopadů hospodářských sankcí ale i ochoty a kapacity BRISC kompenzovat izolaci ze Západu. Také benefity Putinovské imperiální renesance na domácí ruské scéně v situaci kdy mají i řadoví Rusové pocit že nemají kam couvnout a jsou ochotni přijmout autoritářský etos.
Bez toho půjde v případě cizelování nějakých artikulů jen o bezzubé ideologické žvásty nacházející svou nesrozumitelností jen velmi omezenou odezvu A Ukrajina bude rozervána a miliony lidí se v Evropě (!) dají v chaosu do pohybu na pozadí hnědé iracionality. Souvisí to i se sdělenámi pro evropské volby - EU bude taková jakou si ji uděláme - tedy jakou ?
Pořád žádná rozumná reakce na můj vstup? Pořád ignorování?
Dalším reálem je to, že lidé stále nejsou schopni dohlédnout, čeho všeho jsou tito sociopati schopni pro svůj profit a z toho pak vyplývá nekritický pohled na jejich jednání. Toto podcenění neumožní vyhodnotit skutečné motivy a skutečné, či předpokládané dopady jejich jednání. Místo reálných sociopatů/oligarchů/politiků pak vidíme jen jejich simulakrum. A podle toho jak se nám toto simulakrum jeví se pak rozhodujeme o tom, zda jej podpoříme, či proti němu budeme bojovat. Podporovat, či bojovat s obrazem je však úplně naprd.
K tomu, abychom se dobrali všech potřebných informací a z ovčanů se změnili na občany, je nutné. aby lidé, kteří o to stojí, spolupracovali. Jedinec je v tomto systému bezbranný. Spolupráce může být navázána tehdy, když lidé mají společný zájem - nějakou platformu. Ta ale musí být jasně definována. Vágní definice má zápornou hodnotu - umožňuje manipulaci, neodděluje plevy od zrna, časem odežene skutečné zájemce.
Proto píšu - nezapřahejte povoz před koně. Nejdřive určeme kdo jsme, z toho vyplyne co chceme a pak se dá řešit, jak toho dosáhnout.
Evropská levice je v troskách. Naše, i přes zatím slušné volební výsledky taktéž. Je to způsobeno ztrátou levicového programu, který vinou vagní definice levicovosti je vykládán všelijak, jen ne levicově. Podívejte na Orbána. Když odhlédneme od jeho nedemokratických metod, jdou za ním lidé z velké části proto, že něco dělá po svém. Co dělá naše levice po svém? Na toto bych rád slyšel odpověď.
Je to ovšem zoufale málo na vytvoření kritického pohledu.
Ekonomicky je země vedle Rumunska snad nejvíc dole ze všech nových členských států EU. je kontrolovaná zahraničním kapitálem více než ČR, forint je bahno a ne měna
Takže prodává ideologii velkého Maďarska a nacionálního semknutí, které ovšem těžko může něco reálného přinést. Asi jako le penovští nacionalisté ve Francii či populistický úsvit u nás. Prostě řešení nemají.
Levice je možná zmatená a nejednotná - ale nepomohou ji scholastické spory o ideologické artikuly v podiném levicovém matrixu , ale především jakési reálné é minimum prosazované pokud možno v evropské dimenzi.
Ale i na tom minimu se tříští levice liberální a konzervativní - viz debaty o bankovní unii či o podoře konkurenceschopnosti. Takže věcné debaty překonávající tyhle rozbíhavé přístupy jsou důležitější než otloukání se virtuální orthodoxií.
Vy jste prakticky vrcholným levicovým politikem v této zemi po desítky let. Z čeho čerpáte informace pro svou práci, když nemáte spolehlivý zdroj informací? To by mě opravdu zajímalo. A jak pak na tom mohou být řadoví příznivci levice? Není to děsivé?
Mluvíte o bankovní dani - ale tu zavádět v jediné zemi nepomáhá, maďarský bankovní sektor je na tom prachbídně a ekonomice nepomáhá. Uvidíme jak se taky Madaři postaví k bankovní unii. Maďarsko je na tom prostě velmi špatně ze všech tzv. postsovětských zemí (samozřejmě kromě Ukrajiny) a to že vůdci postkomunistické maďarské levice se zdiskreditovala je sice smutný fakt, ale to já z ČR asi neovlivním. Kvůli tomu ale nebudu fandit Le penové a jiným podobným populistům balancujícím na hraně xenofobních excesů. Ty nepřináší řešení, ty kanalizují odpor a surfují na frustraci.
To jsem zvědav, co na toto téma vymyslí obhájci Ruska, u kterých, co Rusko dělá, vždy dobře dělá, a co EU dělá, vždy špatně dělá.
Skoro jsem až zvědav, jakou tito lidé vytvoří konstrukci, ze které by vyplývalo jak odpornou agresivitou Západu tento čin je ...