Situace na Ukrajině a v Rusku není snadná ani pro nás, pro naše posuzování, avšak to nejhorší, čeho bychom se v tuto chvíli mohli dopustit, je vzedmutí emocí a následná hysterie. Vystupňování emocí za pomoci mediální kampaně může v dnešní mediokracii lehce nastartovat dějinný zlom a otřes, který ho vždy provází.

Právě to se nyní dělo a děje na Krymu, kde je i „díky“ jednostrannému informování každý, kdo má jiný názor než zastánci připojení k Rusku, brán jako nepřítel. Neudělejme stejnou chybu jako ruská věrchuška, která rozpoutala hysterické mediální tažení proti Ukrajině, jelikož ta by mohla vést až k válce - té skutečné, nikoli „jen“ studené. Ruskem vyslaní provokatéři již řádí ve východoukrajinských městech, a ukrajinské tanky jsou již na hranicích s Ruskem.

Poučení z chyb

A co by mohlo k zachování chladné hlavy napomoci? Západ by se měl konečně poučit z chyb, kterých se vůči Rusku (Sovětskému svazu) dopouštěl v minulosti. Rusko není partnerem, kterému se dá věřit. Podstatou jeho státnosti je imperialismus a podle toho vždy jedná, bez ohledu na názory či přání druhých, bez ohledu na životy a zdraví lidí (včetně vlastních vojáků).

Připomenout jsme si to mohli během dvou válek v Čečensku, jejichž důsledkem byl příchod vypjaté formy islámu (vahábismus) do této části světa, v Gruzii i na dalších místech přilehlých k Rusku - nyní například v moldavském Podněstří, obsazeném ruskými vojáky, které se již také chce k Rusku připojit.

S Ruskem se tedy musí jednat tak, aby mělo co nejmenší možnost zaskočit či překvapit druhé.

Osudová chyba Německa

Na prvním místě je třeba vědět, že napomáhat Rusku k tomu, aby se z něj opět stalo něco více než regionální mocnost, se nevyplácí. Fatální chybu v tomto směru udělalo Německo, které vyšlo Rusku v rámci „politiky důvěry“ vstříc více, než je zdrávo, jak politicky, tak ekonomicky. Bylo dokonce ochotno kvůli novému plynovodu Nord Stream obejít Ukrajinu, ba dokonce i Polsko, svého partnera v Evropské unii.