Ukrajina zůstává i týden po převratu rozdělená, Krym už ovládají Rusové

Ruský vpád na Krym a aktuální krize na poloostrově zastínily jiný obecnější rys posledního vývoje: Východ země se s novým režimem stále neztotožnil a ten neudělal za týden od nástupu téměř nic pro to, aby situaci napravil.

(pjed)

04.03.2014 02:19

A1

Nejznámější plavidla ruského černomořského flotu kotvícího na Krymu. Vpravo raketový křižník Moskva, vlajková loď flotily. Foto Wikimedia Commons

Související

Dopis ze Slovenska

Michal Havran: Mŕtve duše

Ani pád Viktora Janukovyče, ani mocenská konsolidace, ba ani aktuální hrozba války zatím nedokázaly sjednotit Ukrajince ve vztahu k novému režimu a k výzvám, jimž země dnes čelí. V Kyjevě nastoupila v minulém týdnu nová vláda i prezident, pozváni byli experti z Mezinárodního měnového fondu a oficiálně začala kampaň před zásadními květnovými volbami. V Charkově, Doněcku či Dněpropetrovsku se přitom každý den proti nové garnituře protestovalo, správa Luhanské oblasti odmítla uznat legitimitu nového režimu a nyní všeobecně sledovaný Krym zašel ještě dále.

V řadě měst východoukrajinských regionů docházelo i o víkendu k násilným střetům mezi stoupenci a odpůrci nového režimu, přičemž odpůrci měli jednoznačnou převahu. Do budov administrativ v Oděse a Charkově vnikly opakovaně skupiny radikálů a vyvěsily ruskou vlajku. Na příjezdových cestách k ukrajinsko-ruské hranici se tvořily dlouhé kolony.

„Současné protesty nemají takovou sílu jako ty, jež ukončily vládu Viktora Janukovyče (...) Nicméně fakt, že pokračují i za stávající krize na Krymu a při reálném ohrožení ruskou intervencí, nasvědčuje, že nová garnitura nemá zemi stále pod kontrolou a že zdaleka ne všichni Ukrajinci se smířili s jejím nástupem,“ hlásil do nedělního vysílání BBC John Simpson, redaktor a analytik britské stanice.

Jak Oksana Gricenková v Guardianu, tak Leela Jacintová na webu France 24 rovněž upozorňují, že v proudu aktuálních informací z Krymu poněkud zaniká jiný obecnější rys stávajícího vnitroukrajinského – a zároveň kyjevsko-moskevského – sporu: velká část obyvatel východní části Ukrajiny a zvláště Krymu nejenom cítí větší sympatie k Rusku než k nové vládě v Kyjevě, ale je upřímně přesvědčena, že v nových poměrech budou rozhodovat krajní nacionalisté, kteří považují rusky mluvící Ukrajince za obyvatelstvo druhé kategorie a potenciální zrádce národa.

Nová kyjevská vláda přitom jakoby o zmíněných obavách nevěděla: Proti zprávám o mobilizaci fašistických bojůvek, ultimativní rétorice a zvěstem o perzekuci či přímo napadání vyšetřovatelů, úředníků a prokurátorů, kteří v minulosti nějak poškodili dřívější protijanukovyčovskou opozici, stojí jen dílčí ujištění premiéra Jaceňuka a několika dalších, že nic podobného se v nových poměrech dít nebude.

A připočte-li se fakt, že právě na zmiňovaný typ zpráv se dnes velice zaměřují ruská média, těžko se – slovy Jacintové – divit, že západní a východní Ukrajina, resp. Západ a Rusko, dnes žijí jako ve dvou jiných realitách – na což ostatně upozornila i německá kancléřka Angela Merkelová po pondělním telefonátu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Vývoj na Krymu
Nynější proud zpráv z vývoje na poloostrově je plný dohadů, nepotvrzených informací a sdělení, která jsou vzápětí dementována. Situace se rychle mění a významná světová média ji navíc sledují v živých přenosech. Zde tak v souhrnu jenom základní skutečnosti:

  • Zástupci Autonomní republiky Krym – tj. ukrajinské politické entity na poloostrově s většinou obyvatelstva ruské národnosti – patřili nejméně od ledna k největším kritikům protijanukovyčovských protestů v zemi
  • Krymská vláda – tzv. Rada ministrů – neuznala legitimitu nového režimu, a přesto byla dne 27. února parlamentem odvolána. Stalo se tak při obsazení budovy neznámými ozbrojenci bez insignií. Dočasný prezident Ukrajiny Turčynov prohlásil tento krok dekretem za nelegální
  • Krymský parlament vyhlásil rovněž referendum o budoucnosti republiky, a to na 25. května. Termín byl posléze přesunut na 30. března
  • Premiér nově zvolené krymské vlády Sergej Aksjonov požádal Rusko o „pomoc se zajištěním klidu a míru“. Odpovědná komora ruského parlamentu schválila mandát pro „nasazení ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny“ (tedy nejen Krymu), a to až do „normalizace sociopolitické situace v zemi“
  • Na poloostrově bylo o víkendu obsazeno několik důležitých letišť, přístavů a dalších strategických zařízení, dvě ukrajinské vojenské základny zcela obklíčeny a na silnicích postavena kontrolní stanoviště
  • Část ozbrojenců rozmístěných dnes na poloostrově tvoří tzv. domobrana loajální nové krymské vládě, část jsou příslušníci ruské armády. Nelze spolehlivě říci, jak početná je která složka, obě však jednají zjevně koordinovaně. Podle odhadů ukrajinského ministerstva obrany vzrostl počet ruských vojáků přítomných na Krymu za posledních pár dní na 6-12 tisíc
  • Ruský premiér Dmitrij Medveděv oznámil stavbu mostu přes Kerčský průliv – úžinu, která spojuje Krym a území federace.
  • Několik velitelů ukrajinských jednotek situovaných na Krymu přešlo na ruskou/krymskou stranu. Učinil tak i nový velitel veškerých námořních sil země Denis Berezovskij. Více velitelů uvedlo, že je ruští či krymští důstojníci neúspěšně přemlouvali, ať přeběhnou rovněž, a nabízeli jim ruské pasy
  • Nový kyjevský režim reagoval na vývoj na Krymu nejprve varováními před „narušováním ukrajinské suverenity a ohrožováním celistvosti země“, poté před „nebezpečím války mezi spřátelenými národy“. Následně nařídil nejvyšší pohotovost všech ozbrojených sil a 10denní vojenské cvičení pro záložní síly, tedy jakousi polomobilizaci.
  • Prezident, premiér i další zástupci nového režimu dále požádali o pomoc země EU, NATO i OSN. Z dosavadních prohlášení západních politiků je zřejmé, že pokud pomoc poskytnou, nestane se tak nejspíše formou vojenského angažmá, ale diplomaticky nebo prostřednictvím sankcí
  • Kvůli situaci již třikrát zasedala Rada bezpečnosti OSN. Podle vyjádření ruského velvyslance při organizaci Vitalije Čurkina proneseného na třetím – pondělním – zasedání přitom požádal Rusko o zásah svržený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč. Ten předstoupil před novináře naposledy ve čtvrtek v ruském Rostově nad Donem, nic podobného ale neuvedl. Pozorovatelé připomínají, že otázka žádosti má význam pro posouzení, zda se Rusko nasazením vojáků na Krymu dopustilo agrese, tj. porušení Charty OSN, či nikoliv. Řada států totiž Janukovyče dosud uznává jako legitimního zástupce své země
  • Během víkendu ruští představitelé uváděli, že jejich jednotky „operují na Krymu plně v souladu s dohodami o pronájmu základny v Sevastopoli“ (ministr zahraniční Lavrov), „pomáhají bránit krymské úřady a veřejné činitele před útoky extrémistů (premiér Medveděv) a „adekvátně reagují na situaci v zemi, kde hrozí násilí od ultranacionalistů“ (prezident Putin)
  • V Moskvě proběhla o víkendu demonstrace na podporu pomoci Ukrajincům ruské národnosti, jíž se zúčastnilo na 27 tisíc lidí, včetně členů nechvalně proslulých ruských nacionalistických spolků. Tamtéž proběhla také protidemonstrace, které se zúčastnily stovky lidí a policie řadu z nich zadržela
  • V četných ukrajinských městech od Užhorodu po Oděsu dále proběhly protiválečné demonstrace, jejichž účastnici vinili z eskalace jednoznačně Rusko
  • Navzdory hojné přítomnosti vojáků fungovalo vše na Krymu v posledních dnech překvapivě normálně. Vlakové, autobusové a letecké spojení bylo přerušeno jen krátce, a na poloostrov se tak pohodlně dostaly stovky zahraničních reportérů. Podle shodného konstatování zpravodajů BBC a AP ovládli Rusové Krym už zcela, a to bez jediného výstřelu
  • Uznávaný předák Krymských Tatarů Refat Chudarov apeloval na příslušníky svého tradičně protiruského etnika, jež tvoří 12 procent krymské populace, aby „prozatím nekladli ozbrojený odpor“. K témuž vyzval ukrajinské civilisty věrné kyjevské vládě premiér Jaceňuk. Na straně nového kyjevského režimu tak zatím nejradikálnější gesto učinila fašistická organizace Pravý sektor, která zmobilizovala všechny své bojůvky a dnes je údajně „připravuje k nasazení“
  • Během víkendu a zvláště pondělí se objevilo několik zpráv o ultimatech, jež měli údajně dát ruští či krymští velitelé zbylým ukrajinským posádkám na poloostrově. Všechna však byla postupně ruskými představiteli popřena.
A mimo válku ...
Jak již naznačeno výše, krátce před krymskou krizí byla v Kyjevě ustavena nová vláda s Arsenijem Jeceňukem v čele. Tvoří ji zástupci tří stran, jež se připojily k protijanukovyčovským protestům – nacionalistické a neoliberální Vlasti Julie Tymošenkové a právě Jaceňuka, liberálního UDARu Vitalije Klička a národovcké až fašizující Svobody Oleha Ťahnyboka. Ministry se stalo též několik zástupců vlivných protestních skupin.

Vláda se rozhodla říci si o důvěru nejen parlamentu, ale i tzv. Kruhu důvěry Majdanu, který sdružuje organizace, jež byly v protestech nejaktivnější. Kruh – jehož členem je mimochodem i Pravý sektor – si položil několik podmínek: ve vládně nesměl zasednout ani jeden z politiků, který byl ve výkonné státní funkci v posledních pěti letech, a ani jeden z oligarchů, resp. sta nejbohatších Ukrajinců. Každý z ministrů měl naopak prokázat alespoň sedmiletou praxi v podnikáni či průmyslu, z čehož pět let měl strávit ve vedoucí pozici, měl projít protikorupční prověrkou a prokázat respekt k lidským právům. To vše se rozhodl nový premiér Jaceňuk respektovat, což je dle znalců kultury protestů téměř unikum. Rezervovanou podporu novému režimu ovšem vyjádřil také nejbohatší Ukrajinec a kdysi nejvlivnější z projanukovyčovských oligarchů Rinat Achmetov.

Ve 450členném parlamentu se jinak vláda opírá o 170 vlastních poslanců a dalších několik desítek nezařazených. Janukovyčova Strana regionů se po převratu rozpadla, a tak nezařazení poslanci tvoří dnes více než polovinu všech ukrajinských zákonodárců.

Než se vyhrotila situace na Krymu, stihla vláda představit základní čtyřbodový program: za prvé, stabilizace politické a hospodářské situace v zemi (přičemž na odvrácení defaultu údajně potřebuje 35 miliard dolarů), za druhé, obnovení jednání s EU o asociační dohodě, za třetí, reforma ministerstva vnitra a za čtvrté, vyvození odpovědnosti za násilí spáchané na demonstrantech v uplynulých třech měsících.

Nový ministr vnitra Arsen Avakov pak ještě zvládl podepsat výnos o rozpuštění proslulých zvláštních jednotek Berkut, jejichž příslušníci odcestovali ve velkém v posledním týdnu právě na Krym.

Před vypuknutím krymské krize se zdálo, že východ Ukrajiny bude v nových podmínkách usilovat o důslednou federalizací, tj. o posílení pravomocí regionálních vlád. Charkovský gubernátor Michail Dobkin ustavil za tímto účelem jakousi protostranu s názvem Východní fronta, v níž chtěl sjednotit postjanukovyčovské síly a v květnu kandidovat na prezidenta. Krize na poloostrově ovšem předpověď dalšího politického vývoje znesnadňuje.

Konečně v minulém týdnu se také definitivně ukázalo, jak vše dopadlo s Viktorem Janukovyčem. Prezident zvolený v roce 2010 uprchl po 21. únoru nejprve do Charkova, poté do Doněcka a nakonec na Krym. Odtud se s pomocí dle vlastních slov „vlasteneckých důstojníků“ dostal do Ruska a svěřil pod ochranu tamních orgánů. Na čtvrteční tiskovce v Rostově nad Donem prohlásil, že se stále cítí být legitimním prezidentem; je ale otázkou, zda ho tak po úprku vnímá alespoň Východ jeho země.

Nový kyjevský režim vydal na Janukovyše zatykač a parlament schválil výzvu, aby byl souzen za odpovědnost za smrt více než 80 demonstrantů před mezinárodním tribunálem v Haagu.


Další informace:
Kyiv Post Russia's invasion of Ukraine (live updates)
BBC News Ukraine crisis: Russia tightens military grip on Crimea
BBC News Ukraine crisis: What next for both sides?
Foreign Policy How Far Will Putin Go
The New York Times Ukraine Turns to Its Oligarchs for Political Help
The Guardian Vladimir Putin tightens grip on Crimea, bringing region to 'brink of war'
The Guardian Russia and Ukraine: the military imbalance – graphic
The Guardian Pro-Russia groups take over government buildings across Ukraine
RIA Novosti Crimean Authorities Confirm Takeover of Military Units
RIA Novosti Russia Hosts Rallies in Support of Compatriots in Ukraine


A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 4.Března 2014, 06:40:16

Rusko je (prý) připraveno jednat o situaci na Ukrajině a má podmínky (kdo by to byl řekl)::
- návrat ke smlouvě, kterou s Janukovyčem podepsali ministři zahraničí EU
- účast všech politických sil Ukrajiny na jednání.
...

Inu tak.
Mořná, že bude ještě Západ Rusku děkovat - po svém lehkomyslném hraní si se sirkami ve stohu...

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 4.Března 2014, 08:00:57

Jestli jsou Vám milejší lidé typu Jaroše pane Kolaříku, prosím...
(a ani vás nebudu kádrovat co jste to za člověka)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 4.Března 2014, 08:37:10

http://a2larm.cz/2014/03/nenavidim/

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Úterý, 4.Března 2014, 09:18:27

návrat ke smlouvě z 21. února je pro Kyjev nesplnitelný požadavek a ruští vládcové to musí vědět. Její odmítnutí ulicí stálo na počátku převratu a po odhalení Janukovyčova archivu si dost těžko představit jediného zástupce někdejších odpůrců režimu, který by na něco podobného přistoupil. Dá se dohodnout leda tak něco nového, podobného. Za to, že nezačne válku, asi Západ Rusku vděčný bude, ale sirky ve stohu ... no, jak myslíte

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Morbicere, Úterý, 4.Března 2014, 09:29:58

Rusku jsem pěkně poděkoval, když zablokovalo snahu západu nahradit diktátora bandou psychopatů, kteří by vládli ještě hůř a krvavěji. Nemusím doufám psát, o které zemi je řeč.
Ale teď k tomu důvod nevidím. Návrat k předrevolučnímu stavu a jednání se všemi mi zas tak úžasná nabídka nepřipadá. Nebo mám poděkovat, že vůbec chtějí jednat? Tak já tedy děkuji, že nechtějí rozpoutat WWIII, která by zničila jak Západ, tak je.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 4.Března 2014, 09:32:30

"něco nového, podobného" - ano, tak jsem to myslel.

sirky ve stohu - no, když si uvědomíme, jaké je složení ukrajinské politické scény, tj. totálně zkorumpované strany + fašisti + komunisti, bez jakékoliv významné demokratické levice, tak mi to jako stoh připadá...

Jinak je zvláštní, že v okamžiku, kdy se konečně někteří začínají třepat na válku (když už ne horkou, tak aspoň studenou, prosím), je už vlastně po válce...

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 4.Března 2014, 09:55:53

Když o tom tak dumám, pro evropské soc. dem. strany by do blízké budoucnosti mělo být prioritním cílem pomoci vybudovat silnou ukrajinskou socdemáckou stranu - jak je vidět na článku Iščenka, na nějž jsem dával odkaz výše, i samotní levicově zaměření ukrajinci si začínají uvědomovat, že organizovaná politická síla (strana), je důležitý prvek.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Pošleme vojsko na Ukrajinu Úterý, 4.Března 2014, 10:03:7

Jak tak váhám, jaký bych měl zaumout postoj k ruské invazi na Krym, napadá mě, že to od Putina možná byla dosti hrubá chyba, a teď by mohl ocenit, jestli mu někdo nabídne důstojnou cestu ven.

Na jedné straně mi Putinova ochrana ohrožených Rusů na Krymu připomíná více než Brežněvovu „bratrskou pomoc‟ z osmašedesátého přímo Hitlerovu obranu utlačovaných Němců v Sudetech. Na druhé straně, dokud okupační armáda nikoho nezabije, může Putin svou invazi vcelku věrohodně obhajovat jako úspěšný preventivní zásah proti pogromům, které by mohli bijci z Pravého sektoru pořádat na Rusy, židy i krymské Tatary a jiné národnostní menšiny; přece jen vpádu ruských vojsk předcházelo varování kyjevského rabína i roztroušené zprávy o útocích nacistických bojůvek v různých koutech Ukrajiny.

Na třetí straně pochybuji, že k udržení ruské námořní základny v Sevastopolu bylo opravdu nutné hned okupovat celý Krym, z čistě strategického a mezinárodně politického hlediska, které nebere ohled na utrpení obyčejných lidí, by asi bylo pro Putina mnohem výhodnější chovat se zdrženlivě a přinejmenším počkat s invazí, až novobanderovci skutečně zlynčují významnější počet ukrajinských Rusů. Jestli Rusko nechce naprosto otevřeně použít politiku síly, vsadit na slabost a zbabělost Evropské unie, NATO i USA a vážně Krym, ne-li větší část Ukrajiny, dlouhodobě, možná rovnou natrvalo, okupovat, právě na celé čáře prohrálo zápas o vliv na Ukrajině. V jakýchkoliv jen trochu svobodných volbách na Ukrajině teď musí nevyhnutelně zvítězit s velkou převahou výrazně protiruské síly.

Takže teď můžeme zbaběle zalézt a nechat Rusko okupovat Ukrajinu. Nebo můžeme dělat svaly, trvat na ovládnutí Ukrajiny, plánovat její hospodářskou spolupráci s EU tak, aby co nejvíce škodila Rusku, a snažit se začlenit Ukrajinu do NATO; to by znamenalo jít s Ruskem do války, Putin by byl zahnán do kouta a neměl by jinou možnost než střílet. Anebo můžeme nabídnout Rusku, samozřejmě pod podmínkou stažení jeho okupačních vojsk z Ukrajiny, dohodu o hospodářské spolupráci mezi EU, Ukrajinou a Ruskem, která bude výhodná pro všechny tři strany.

Na stažení ruských okupantů by mohly dohlédnout mírové sbory OSN; ty by zároveň mohly napomoci i řádné přípravě svobodných voleb nové ukrajinské politické reprezentace a dát pozor, aby nepropukly žádné pogromy. Pro jejich složení by asi měli mít právo veta nějací věrohodní představitelé Ukrajiny. Určitě nepřichází v úvahu účast ruských vojáků, možná by nebyli vhodní ani polští, přece jen je to sotva čtyři sta let, co se polští okupanti stáhli z Moskvy, a vysoce nevhodná by byla účast Američanů. Na Balkáně, pokud je mi známo, si místní civilisté nejvíce chválili československé vojáky, takže jednotky české a slovenské armády by mohly být ideálním základem pro mírový kontingent.

Navrhoval bych tudíž nabídnout Putinovi za EU smlouvu o vzájemné spolupráci a společné hospodářské pomoci Ukrajině (pokud možno bez účasti Mezinárodního měnového fondu, ten vždycky všechny své oběti jen vyraboval). To nemohou udělat čeští politici sami, k tomu je třeba dohoda v celé EU, ale možná by naše unijní partnery pozitivně motivovalo, kdybychom okamžitě, z humanitárních důvodů, začali udělovat Ukrajincům dlouhodobá pracovní víza na požádání, bez průtahů a bez podmínek. A doporučoval bych poslat na Ukrajinu naši armádu.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 4.Března 2014, 10:31:32

Jen technická poznámka pane Macháčku - žádnou "armádu", která by v tak velké zemi jako Ukrajina byla vidět, nemáme.

Petrasek Milan - penzista

Poděkujme apoštolům viditelné ruky trhu Úterý, 4.Března 2014, 10:49:35

tedy zásahu investorů, kteří sledují jiné zájmy, než válečná tažení a obsazování již dobytých trhů.
Kapitál dnes totiž hledá finanncprodukte s inovační garancí, které nabídnou minimálně desetietou životnost.
I romantický neosamoděržavý vládce s KGBsocializací to pochopil......jak tak koukám

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Dík pane Morbicere Úterý, 4.Března 2014, 14:30:51

za ten odkaz na Iščenka. Takhle bychom dopadli i my, kdyby zbědovanost střední vrstvy dosáhla té na Ukrajině a něco se v Praze semlelo. Bylo by to nepochybně "zneužito" jako tam, protože stejně jako na Ukrajině i u nás chybí silná levicová strana. Souhlas.

Pane Macháčku, ačkoli s Vámi obvykle prudce souhlasím, tentokrát si dovoluji projevit svou zásadní nechuť k posílání našich vojáků do zahraničí - kamkoliv.
Ne že bychom pak dopadli jak Američané, kteří mají své vojáky ve 134 zemích světa, zatímco za Busche byli jen v 60 zemích. A to je celkem podle Wiki na světě 198 nezávislých zemí a k tomu mírně neautonomních asi 40. Dost šokující zjištění. Nepodařilo se mi zatím dohledat, v kolika zemích mají dnes svoje vojáky Rusové.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 4.Března 2014, 19:00:50

Myslím, že je 100% po válce, pane Petrásku.
Před nějakou hodinkou Kerry vedle různých jů-es-hujerských řečí řekl, že odmítají konfrontaci s Ruskem a volí diplomacii. Jsou prý "lepší způsoby, jak Rusko může chránit své ZÁSADNÍ ZÁJMY na Ukrajině."
Všechno, co Putin podnikl a podniká, bylo směřováno k tomu, aby tato věta zazněla.

Je to škaredě velmocenské, ale lepší než drátem do oka nebo třetí světová...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.