Co kdyby teď Rusko nabídlo Ukrajině odkoupení Krymu?

kdyby ho nabídla Ukrajina Rusku

zajímalo by mě, jestli by dnes podporovala EU Hitlerův pivní puč jeko boj proti diktatuře Výmarské republiky. Když za demokraty považuje lidi, kteří chtějí kolaboraci s Hitlerem revidovat jako hrdinství, je to klidně možné...

Objektivní zprávy podleožené i jinými zdroji než je vládní RFE má Tereza Spencerová. Tam se aspoň člověk doví něco jiného, než v korporátních médiích (a teď už bohužel i na DR).

http://www.literarky.cz/politika/svet/16902-charkov-je-pipraven-pevzit-spravu-ukrajiny

Tereza píše o Ukrajině vždycky to, co píšou ruská média, anebo to, co zapadá do výkladu ruského středního proudu. Jiné zprávy než z RFE, BBC, Guardianu a Kyiv Postu to vskutku jsou, ale jestli je pokrytí Lenty.ru a interfaxu objektivnější ,,, no jak kdo chce

Popravdě ale s takovými Ukrajinci, kteří mně za pusinku opravovali a stavěli ledascos a pražákům hrady a paláce.
Náchylnost k podpoře elitarismu fašizujících nacionalistů jsem rozhodně nezaznamenal.
A to přes všechna ta ublížení a zraňování, na kterých mám i já svůj podíl.........přiznal bych se

Nepodporovala. Právě proto, že byl jen pivní. Jo, Hitlerovu obhajobu zájmů menšin úpících pod krutou knutou českých nacionalistů, tu by nejspíše v nejlepší evropské tradici podpořila, ale neúspěšný puč? Jsme EU, ne charita...

Jistě, že nelze podceňovat možnost, že nový režim na Ukrajině taky nebude dvakrát demokratický, zvláště když nezanedbatelnou roli v bývalé opozici hrají krajně nacionalistické až neofašistické proudy.

Ale srovnání s Výmarskou republikou kulhá. Ta byla přece jen právním státem, kdežto Janukovyčova vláda, ač formálně demokratická, odpověděla na masové protesty už v době, kdy ještě byly pokojné, pendrekovými výnosy a poté se uchýlila k metodám jako unášení a mrzačení protivládních aktivistů.

v několika věcech (bylo to ale způsobeno zejm. tím, že nikdo z analytiků a komentátorů nebyl schopen odpovědět na otázku, kterou jsem položil hned na počátku eskalace událostí: jde o vzpouru lidu proti vládě, nebo o konflikt dvojího ukrajinského lidu?).

Především jsem si myslel, že Janukovyč, ať jakkoli zkorumpovaný a autokratický, přece jen reprezentuje určitý legitimní zájem určité části ukrajinské společnosti. Zdá se, že tomu tak nebylo, a proto se jeho režim zhroutil tak rychle jako domeček z karet, a proto za něj nikdo moc nebojoval.

Dále se zdá, že východ země nebude až tak radikální, ale uvidíme ještě, co se stane, pokud bude Rusko přilívat oleje do ohně.

A konečně, násilnosti "revolucionářů" byly nepochybné (a patrně to byli skutečně oni, kdo zejm. v poslední době konflikt eskaloval), ale paradoxně právě tyto násilnosti asi pomohly režim svrhnout, protože Janukovyčovy bezpečnostní síly pochopily, že nemohou (bez nasazení armády) vyhrát, a začaly přecházet na druhou stranu - velmi pěkný a přesvědčivý výklad o tom je publikován na BL (http://www.blisty.cz/art/72284.html).

Ukrajina slaví Vítězný únor. Kde udělali soudruzi z Occupy Wall Street chybu? Nepotřebujeme ProAlt, ale Lidové milice.

Jakému lidu dát zbraně? Hokejovému? Hospodskému? Kognitariátu?

Asi bych raději zůstal u těch voleb.

Ukrajině přeju vše dobré, obdivuji vytrvalost a odhodlanost protestujících, ale krev, smrt a násilí nejsou dobrý vklad do budoucna.

Janukovyč určitě reprezentoval legitimní zájem části ukrajinské společnosti,jinak by přece nebyl zvolen.Ale ty protesty byly příliš agresivní a lidi na jeho podporu to zastrašilo.
Je to scénář,který může být použit i v dalších zemích.Dostatečně dlouho a agresivně protestovat,zatímco legální moc se bojí zasáhnout.Bylo to tak třeba v Egyptě a příště může jít o samotné Rusko.

v době, kdy lidé Janukovyče volili, jistě tento politik reprezentantem určitého legitimního zájmu byl, nebo se tak aspoň prezentoval, to je samozřejmé. Ale zřejmě brzo vystřízlivěl i ten východ, který je stále podivuhodně klidný.
Ostatně, J. by nebyl prvním ani posledním politikem, který zklamal důvěru a naděje lidí.

Janukovyč podporu měl,ale bál se použít větší sílu,cítil,že to sleduje celý svět.Pokud by měl podporu i ze zahraničí,pak by se s těmi demonstranty vypořádal docela rychle.Jenomže tu měl jenom z Ruska a to není stát,který určuje dnešní politiku.
Možná to není dobrý příklad,ale připomíná to příběh levice po r.89,ustrašená,váhající,nejistá.
Další bude možná Venezuela,kde agresivní demonstrace změní levicový stát.
To,že Janukovyčova vláda byla spíše levicová usuzuji z toho,že měl podporu z Ruska.
Proč jsou ti pravičáci tak sebevědomí?

Mám dojem, že o té situaci na Ukrajině něco bližšího vědí jen lidé, kteří tam mají nějaké to želízko v ohni.

Co máme dělat my ostatní? Možná se nejprve snažit se nějakého lepšího pochopení dopídit a pak teprve si vybírat tu správnou stranu.

Janukovyč sám o sobě zdá se zas tak důležitý nebyl, jeho strana ho hodila přes palubu celkem snadno.

Ale ty lidi, co ho zvolili přece nezmizeli.

Ano,ty lidi nezmizeli,byli zastrašeni tou agresivitou,ale neuvědomují si,že jde o ně,že v tom budou žít,nikdo jim nic zadarmo nedá,známe to.Dobře se o tom mluví,když tam člověk není.Snad se to vyřeší při volbách,tam se ukáže pravda.Toto byl vlastně násilný převrat.
Janukovyč měl asi jen dvě možnosti,bud' tam poslat armádu,což by stálo hodně životů,nebo utéct.Když udělal to druhé,tak se k němu jeho vlastní poslanci otočili zády a tím to všechno hodili na něj a nebylo to nic jiného,než ze strachu,o tom svědčí i to překotné schvalování zákonů.

myslím, že situaci na Ukrajině nelze vnímat optikou pravice x levice, určitě nelze tvrdit, že Putinův nebo Janukovyův režim je, resp. byl levicový. Jak jsem psal pí Švandové pod starším článkem k Ukrajině, nemůžeme propadat takto schématickému vidění a vše, co se nelíbí Západu, USA či mediálnímu mainstreamu, si hned idealizovat či adorovot a považovat každý takový režim ze levicový, nebo dokonce nějak nadějný apod.

Venezuela je samozřejmě něco jiného.

Problém koho ozbrojit souvisí s problémem koho volit.

U nás scházejí skuteční levicoví extremisté, kteří by se ozbrojovali a cvičili pro násilné střety. Aby mohla BIS vykázat, že sleduje extremismus levicový i pravicový, musí posílat agenty na přednášky a besedy a jako zvláště nebezpečný projev levicového extremismu dokumentovat bezpeněžní zóny. Trestné činy páchané levicovými extremisty nejsou ve zprávách BIS jmenovány konkrétně, pravděpodobně jde o případy, kdy policie zmlátila nějaké squattery, a pak několik z nich obvinila z napadení veřejného činitele.

To v případě neonacistů se každoročně najde pár odhalených případů nedovoleného ozbrojování, jedna až dvě vraždy ročně, tu a tam nějaké to žhářství. Loni přišlo do módy napadání veřejných činitelů ve velkém, v organizovaných skupinách za bílého dne, tu a tam i před jinými kamerami, než jen těmi policistů, dokumentujících průběh pogromu. Náplní jejich táborů nejsou politické debaty, ale vojenský výcvik.

Kromě neonacistů se zálibou ve zbraních a vůbec násilí vyznačuje řada úspěšných podnikatelů. Někteří mají zbrojní průkaz pro sport, jiní pro sběratelství, a někteří na ochranu majetku. Všichni jsou pravděpodbně připraveni zbraně použít na ochranu svého majetku před vzbouřenou lůzou, zda by svůj majetek bránili se zbrani v ruce i proti demokraticky zvolené vládě, to by se vidělo, kdybychom někdy nějakou levicovou vládu demokraticky zvolili.

Nedostává se nám levicových ozbrojených sil, což zjevně souvisí s tím, že se nám nedostává ani levicových sil politických. Dojde-li k nejhoršímu, nezbude zřejmě nám, levičákům, než zcela pravicově bojovat každý sám za sebe: prozatím bychom se měli každý samostatně ozbrojit, cvičit se v boji a domluvit se s přáteli, kterým aspoň trochu důvěřujeme, jak si budeme krýt navzájem záda, až se tu začne střílet.

Ještě hůře než my je na tom s levicí Ukrajina. Významnější levicová strana tam neexistuje, levicových aktivistů je tam pomálu, a když se jich hrstka chtěla připojit k protestům na Majdanu, byli zbiti a odehnáni nacisty.

Co je pro Ukrajinu horší než nedostatek levičáků, je nedostatek kladných hrdinů. Janukovyč a jeho parta jsou jedna banda oligarchů, Timošenková a její parta jsou druhá banda ologarchů, spolu soupeří o to, kdo toho kolik z Ukrajiny rozkrade. Timošenková byla odsouzena za absurdní obvinění, protože kdyby ji měli zavřít za to, co skutečně udělala, museli by její soudci jít do vězení s ní; teď možná Timošenková oplatí Janukovyčovi politický proces, jestli se mu nepodaří utéct. V ozbrojeném povstání si místo na ukrajinské politické scéně vybojovali nacisté. Asi jediným, u koho lze aspoň trochu doufat, že mu záleží víc na Ukrajině než vlastním zisku a že by snad mohl i uznávat základní civilizační hodnoty, je Vitalij Kličko. Otázkou je, jak velký vliv může mít na příští dění na Ukrajině Kličko a jeho Udar, jak dalece mu mohou pomoci sympatie představitelů Evropské unie.

Nu, aspoň z toho, že evropští politici si z mezi těmi ukrajinskými vybrali za favorita Klička, můžeme snad čerpat drobnou naději: jestli ne na to, že se na Ukrajině něco pohne k lepšímu, a ne do pekel, tedy na to, že naši vlastní představitelé nejsou úplně hloupí ani úplně zlí.

Nejsem si jist, jak je na tom levice v Rusku, tedy jak moc zle. Jestli se nepletu, tamní komunisté tíhnou ke stalinské nostalgii víc než naši, a jinou levicovou stranu tam snad ani nemají. Putin není špatný car, zjevně má ctižádost vyrovnat se Petrovi Velikému a docela se mu to i daří. Zemi zruinovanou Jelcinem a Mezinárodním měnovým fondem (Ilona Švihlíková v „Globalizaci a krizi‟ uvádí, že Jelcin a MMF poškodili ruské hospodářství víc než nacistická invaze za Druhé světové války) postavil na nohy, oligarchům vesměs ponechal nakradené majetky, ale dostal je pod kontrolu, a podle komentářů Jana Petránka, které jsem slyšel, si v Dmitriji Medvěděvovi vybral slibného nástupce: mladšího (takže to skutečně bude jeho nástupce, až Putin odejde do důchodu nebo zemře), vzdělanějšího, a zastupujícího myšlenkový směr usilující o hospodářskou sílu Ruska více než o vojenskou. Problém je, že ať už to tak Putin myslel, nebo je to jen vedlejší účinek toho, jak si pěstuje svůj kult osobnosti, putinovské Rusko se povážlivě fašizuje. Tvrdý postih Pussy Riot a kritizovaný zákon proti netradičnímu sexu nejsou jen úlitby pravoslavné církvi, s vládou, která podkuřuje církvi máme i domácí zkušenosti, ale jsou především vysoce demokratické, zatímco u nás 80 % lidí odmítá církevní restituce, v Rusku 80 % lidí žádá pronásledovat homosexuály. Nacistické demonstrace a řádění fotbalových chuligánů se těší přinejmenším značné toleranci úřadů, sílí nenávist vůči přistěhovalcům, zejména těm ze zakavkazských republik.

Události v Kyjevě lze asi těžko srovnávat s děním u nás, přece jen když jsme demonstrovali na Václavském náměstí proti Nečasově vládě, neutábořili jsme se tam, a na Klárově stanovala jen hrstka aktivistů (namnoze dosti svérázných, nikoliv ovšem násilných, bez účasti vyložených nacistů). Jestli se nepletu, zbořila policie stany na Klárově až poté, co se tvrdý zásah osvědčil v USA.

Occupy Wall Street je s Majdanem srovnatelné lépe. Aktivisté Occupy tábořili ve velkém počtu na náměstích, po vzoru Tien-an-men a Madridu, narozdíl od Majdanu nepálili pneumatiky, nestavěli barikády a nenapadali policisty, a když se ukázalo, že jim to táboření, debaty, sněmy, společné knihovny a společné vaření vydrží, že jim samospráva funguje, policie je po vzoru Tien-an-men a Madridu rázně rozehnala tvrdým útokem. Jak ověřili již čínští obchodní partneři, důležité je zakročit dříve, než demonstranti získají opravdu širokou podporu mimo okupovaná centra velkých měst, a zákrok musí být natolik brutální, aby aktivisty šokoval a zastrašil; v Číně, chudší a s drsnějšími životními podmínkami, možná bylo nutné valnou část aktivistů rovnou pozabíjet, v civilizovanějších zemích se zastrašuje snáze, stačí slzné granáty, vodní děla, obušky a gumové projektily.

Janukovyč se kupodivu nepoučil ani z Číny ani z USA. Jednat s demonstranty se mu nezamlouvalo, aspoň od nás to vypadá, že se jim ani nepokusil vysvětlit, že Evropská unie nabízí Ukrajině hospodářsky zničující podmínky a že s Putinem vyjednal lepší dohodu. Nejspíš ho nenapadlo slíbit Kličkovi, že jestli dokáže přimět EU k lepší nabídce, on ji podepíše. Dělal ramena a historicky se znemožňoval pendrekovým zákonem, ale s tvrdým zásahem váhal, dokud policie mohla demonstranty zbít a rozehnat, zdráhal se dát k tomu povel. Jestli skutečně stál za přepadeními a únosy některých aktivistů, opravdu poslal na Majdan ostřelovače, ba dokonce jim dal i povel střílet na zdravotníky, nejspíš se úplně zbláznil, protože sáhl k jednotlivému teroru ve chvíli, která si žádala spektakulární masovou brutalitu. Nechal situaci dojít tak daleko, že už by ji mohl zvládnout jedině přesným napodobením Číňanů, ale poslat na Majdan armádu nedokázal, zdá se, že ani neměl její podporu.

Zajímavé mi na Janukovyčově cestě do záhuby připadá, že pendrekový zákon on nenadiktoval, ten mu schválil parlament — týž parlament, který později tak ochotně schválil Janukovyčovo sesazení a trestní stíhání.

Zatím nám k podobné katastrofě spěje Maduro ve Venezuele, jakkoliv někteří komentátoři tvrdí, že stále má podporu chudých Venezuelanů a armády, takže převratu se ubrání. Maduro snad není takový padouch jako Janukovyč, snad to myslí s prací pro Venezuelu vážně, navíc je to levičák, ale zdá se, že to mu nijak nebrání taky se historicky znemožňovat. Nechat do demonstrujících studentů střílet ostrými, vypínat jim elektřinu a blokovat v zemi Internet, když se mu odpůrci houfují na Twitteru a na Facebooku, to neslouží dobré pověsti jeho vlády.

Venezuelu se nabízí porovnat s Velkou Británií, tam také poslední dobou demonstrují studenti. Možná by se měl Maduro poučit od Camerona a naučit své policisty zavírat protestující studenty do kotlů. Hlavním rozdílem ovšem je, že v Británii schází politická opozice, která by si studentské protesty přivlastnila, připojila se k nim a vyzývala studenty, ať vytrvají až do svržení vlády.

Mezi Venezuelou a Ukrajinou bude víc rozdílů než podobností, jen jedno se shoduje: peníze znamenají moc, kapitál má sílu prosadit svou. To mají konec konců Ukrajina a Venezuala společné i s námi: u nás jsme se zatím obešli bez násilných demonstrací, u nás neholdujeme střelbě do lidí, u nás si zcela pokojně a tržně demokraticky Andrej Babiš koupil úspěch ve volbách, a zabránil tak nástupu levicové vlády.

Dokud je u nás volební výsledek úměrný nákladům na předvolební kampaň, potřebujeme se zřejmě především poučit z Ukrajiny, jak se tam stalo, že soupeření dvou investičních skupin přerostlo v násilné nepokoje. Konflikt amerických zájmů, zastupovaných Karlem Schwarzenbergem, se zájmy ruskými, jejichž prosazování převzal po Václavu Klausovi Miloš Zeman, zatím ke krveprolití nevedl. Nehrozí nám bakalovské demonstrace proti Babišovi?

Největší síla levice je v soudržnosti,jednotě,přátelství a solidaritě,kdybychom se jako jednotlivci začali ozbrojovat,podobali bychom se pravičákům a jejich individualismu.Ale dnes je i na levici spousta lidí,kteří mají co ztratit a tím se ta jednota vytrácí.Potíž je ale také v tom,jestli se pokojným vyjádřením odporu v dnešním světě dá vůbec něco změnit.
Přpadá mi,že celý muslimský svět je levicový,tam se lidé neženou za individuálním úspěchem.A nedávno tady někdo psal o muslimských bankách,kde se nepracuje s žádným úrokem,tak by ten finanční svět měl vypadat.Nedávno jsem četl o jednom cestovateli v Sýrii a Egyptě,lidé tam jsou chudší,ale přátelští a s každým solidární,zatímco když přijel do Izraele,tak to bylo bohatství,ale samota a ploty.
Mezinárodní měnový fond,který tak zdevastoval Rusko se ted' chystá na Ukrajinu,to bude z bláta do louže.Myslel jsem,že už dávno zanikli,nebo se přejmenovali,v těch devadesátých letech,to byla jedna katastrofa za druhou.Pokud by se stalo,že by tam byli úspěšní,pak už by bylo na řadě Rusko,které se už musí cítit ohroženo.My stále vykreslujeme Rusko jako hrozbu,ale je to přesně naopak.Je to neustálý mocenský boj mezi Evropou a Ruskem,Evropa je ted' na tom daleko lépe,co se nepodařilo Hitlerovi přímou invazí,dokážeme my penězi a rozvracením.

Jeho příspěvek je tím nejlepším, co jsem zatím o dění na Ukrajině četl. Rozhodně je hloupost myslet si, že na Ukrajině jde o nějaký boj za demokracii. Výměnu jedněch oligarchů za druhé tak nazývat nelze.
V poslední době se bavím tím, jak média "objevují" majetky Janukovičovy kliky. Kdepak byli tihle "novináři" doposud? Měl snad Janukovič svou vilu někde schovanou, že ji nebylo možno vyfotit dříve? Kde jsou fotografie vil Tymoščenkové, ať si uděláme srovnání? Fuj, že jim není hanba vydávat se za novináře, hampejznicím prodejným!
Nicméně, nové trhy jsou dobyty a že se o to velkou měrou zasloužili nácci, není pro vítěze nějak podstatné. Kapitál měl raději Hitlera, než Stalina. Navíc cena vítězství byla nízká. Jen pár desítek životů, nebyly to životy vítězných oligarchů, tak se to dá lehce snést. Jak říkala ihned Tymoščenková "žádná kapka krve nepřišla nazmar". Její určitě ne.
Co se týká boje levičáků - Occupy Wall Street a dalších aktivit - má jeden podstatný handicap. Nestojí za ním armády cizích mocností. Jeho potlačení se nikdy nedostane do Haagu.
Jedinou perspektivou levice by bylo její sjednocení a internacionalizace. Už když to píšu, tak je mi jasné, že tohle je scifi. Tak toho raději nechám.

Jistě i o boj oligarchů a (zkorumpovaných) politických klik, v tom souhlas. O nepřijatelné posilování vlivu fašistů. Ale také o demokracii a občanskou sebeorganizaci (což by mělo být všem levičákům sympatické). Majdan není Tymošenková a nejsou to jen radikálové, kteří se hlásí k Banderovi...

Přece jen jsem si vzpomněl na jeden pozitivní příklad, Quebec: http://denikreferendum.cz/clanek/13896-quebecti-studenti-zvitezili-nejen-v-ulicich

Šlo o studentské protesty, jako na počátku současných nepokujů ve Venezuele. Vláda Jeana Charesta reagovala podobně jako Janukovyč na Majdan pendrekovým zákonem, následovaly brutální policejní zásahy podobné tomu, jak policie v USA rozehnala Occupy Wall Street, drsnější než praktiky československé komunistické pořádkové policie z osmdesátých let. Studenti se nenechali zastrašit, spojili se s odboráři, ale s žádnými fašisty, kteří by na policejní násilí odpověděli násilím, nikdo tam do policistů nestřílel. Vytrvalý nenásilný odpor vedl k pádu vlády a prosazení studentských požadavků.

Přece jen není na světě všechno úplně špatné. Občas i pravda vítězí, někdy dokonce i beze zbraní.

Na Ukrajině to vypadá dost špatně, ale třeba spolupráce s Evropskou unií přece jen povede k nějakému pokroku, aspoň pokud se my zatím přičiníme o zlepšení poměrů uvnitř EU. Zrovna možná máme příležitost navázat na povstání v Bosně: http://denikreferendum.cz/clanek/17509-bosenske-protesty-otrasly-politikou-strety-v-ulicich-strida-angazovanost

To je dobrý příklad s tím Quebecem,že je možné něco prosadit pokojným,ale vytrvalým odporem.
Levice je ale dnes rozbitá a jen paběrkuje a dlouho se tak nic nezmění,to by musela přijít nějaká obrovská krize.
Nebo až dojdou zdroje a začne masivně padat životní úroven',ale to už je celkově situace dost nepředvídatelná i z pohledu levice.

Zajímavé zamyšlení pana Macháčka. Že by i v Česku vznikalo levicové ozbrojené hnutí?

Viz http://alerta.cz/?p=7506

Vypadá to ale podezřele, podivně, skoro jako provokace...

Doufám, že to teroristické prohlášení je jenom provokace a že se nikdo vyprovokovat nenechá. Zapalovat auta nějakým neznámým policistům za to, jak se zachovali úplně jiní policisté o sto kilometrů vedle, to mi přijde poněkud mašínovské.

Kdo chce vést proti kapitalismu teroristickou kampaň, měl by si podle mě nejdřív nastudovat nějaké teoretické základy. Doporučuji komiks Alana Moora a Davida LLoyda „V jako vendeta‟ (dostupný i v dobrém českém překladu; film sourozenců Wachovských ho nenahradí) a román Iaina Bankse Complicity (Spoluvina; česky, obávám se, nevyšel, v televizi běžel a snad i na DVD vyšel film, opět oproti knize myšlenkově zmrzačený).

Honza Macháček
Ano, to co vyvádí ukrajinský parlament, je šílenství a každý věrný přívrženec parlamentarismu tiše trpí.
Nejdříve Janukovyčovi schválí pendrekový zákon, pak titíž lidé téhož Janukovyče prohlásí za zločince proti lidskosti a vydají na něj mezinárodní zatykač.............
.................... aby titíž lidé později schválili nový jazykový zákon, který vráží klín mezi ukrajinsky a rusky mluvící Ukrajince, a je namířen proti Rusům, Židům, Polákům... - protože kdo za tím zákonem stojí, je víc než jasné - ti, kteří tak dbají na čistotu rasovou, národní, jazykovou, názorovou...........

Nyní se Pravý sektor chystá na silová ministerstva (stejně je to zvláštní, sledovat "live" to, o čem se píše hlavně v knížkách, před pár měsíci byli pro většinu "no name").
Tím se začíná hroutit možnost, že s touhle novou ukrajinskou vládou bude kdokoliv jednat - o Rusech netřeba mluvit, ale ani EU ani Státy .... - dost dobře nejde sedět u stolu s lidmi ověšenými symboly, které se nápadně podobají těm s hákovvými kříži a každý ví, že ta podobnost není čistě náhodná, že jsou to vyznavači ultranacionalismu, tvrdí antisemité a vyznavači kultu násilí...

Nevypadá to dobře.

První Světová válka a dnešní "revoluce" na Ukrajině. Mocní si tenkráte i dnes šli vybojovat nové trhy, nové državy. Franz Josef s Vilémem tehdy, nebo skuteční šéfové EU a USA dnes. Proč u tohoto darebáctví levice dělá španělskou stěnu? Má to zapotřebí?

Ruské pancéřové transportéry míří na Krym - do Simferopolu a Sevastopolu.

http://wyborcza.pl/1,75477,15300590.html

Začíná to nabírat obrátky... :-((

Ti fašisté banderovci,kteří vyhnali Janukovyče,co za to asi budou chtít.Je jasné,že je ani nové vedení Ukrajiny nebude moci obejít, Kličko snimi také nic nesvedl,ignorovali ho.Pokud budou přímo ve vládě,tak s tím bude mít EU problém.
Rusko si své zájmy na Ukrajině uhájí a třeba i vojenskou silou a Západ nebude ani moc protestovat.
Ale mohl by z toho být i větší konflikt.

ještě zkreslenější představy než pražský antikomunista o obsahu slova neoliberalismus.
Reálně nežité fáze liberálního kapitalismu v psychopolitickém rozhodování občana chybí a mají pochopitelné následky.
Pro Ukrajince, kteří jsou v liberální demokracií ještě méně doma než našinec to platí extra.
Jak dlouho to tu trvalo, než se většina částečně zbavila opojení z Klausovy Pohádky o neviditelné ruce......zeptal bych se.

Vaše paralela s Německem a Rakousko-Uherskem z roku 1914 je sice krásně panslavistická a obrozenecká, ale jako účelový idealistický výtvor zcela mimo realitu.

Rakousko-Uhersko vůbec o válku neusilovalo. Rakousko nechtělo světovou válku, ale lokální konflikt se státem, kde vládla dynastie, jež se dostala v roce 1903 k moci pučem a zavražděním předešlého monarchy a jeho příbuzných. Se státem, který během let 1912 a 1913 napadl tři státy (Turecko, Albánie, Bulharsko) a při těchto válkách prováděl etnické čistky a bestiální masakry civilního obyvatelstva - k tomu doporučuji zprávu mezinárodní komise, která tento konflikt zkoumala. https://archive.org/details/reportofinternat00inteuoft. Se státem, který aktivně podporoval terorismus.
Pokud jde o snahu Německa rozšířit své državy na východě, když světovou válku na východní frontě fakticky Německo vyhrálo, je zajímavé, že to uvítala většina neruských národů - slovanských i neslovanských: např. oni Ukrajinci, Litevci, Finové, Tataři, Baškirové, národy střední Asie nebo Gruzínci, ruští Židé. I Poláci v Rusku před Versailles uvažovali o připojení k Rakousku-Uhersku.

Skutečný rozdíl mezi Centrálními mocnostmi před 1. světovou válkou a USA-EU dnes je ten, že Američané a EU se jak čert kříže bojí jakékoli revize dosavadních hranic. Svědčí o tom výroky mnoha evropských i amerických funkcionářů. Přitom voda teče, hranice v Evropě se mění a měnit budou. I ta Ukrajina se nakonec možná rozdělí na tu rakousko-polskou, kozáckou a ruskou...

I přes vaši nechuť k panslavismu a obrozenectví, kterou u vás je nutno akceptovat, nemohu souhlasit s vašimi vývody.
R-U, na rozdíl od německých militaristů, možná o válku tak moc nestálo, ale rozhodně do ní šlo. A to proto, že nechtělo přijít o území, která si vyválčilo ve válkách předešlých. Dějiny nezačínají tam, kde se nám to hodí /například Sudetskému landsmanšaftu se to hodí od května 1945/, dějiny mají své souvislosti a návaznosti. R-U, stejně jako Německo a další říše a stejně jako skuteční šéfové EU a USA, shánělo /a udržovalo dobyté/ zdroje surovin, odbytiště a trhy.
Je možné, že mnohé hlasy evropských a amerických politiků hovoří o obavách z revize dosavadních hranic. Je na nás, nakolik jsem ochotni jim uvěřit, když vidíme, že kroky, které konají, jsou vůči těmto prohlášením naprosto protichůdné. Po ovoci poznáme je.

protože EU ani USA žádnou válku na Ukrajině ani nerozpoutali, ani nechtějí. Jde o vnitřní boj Ukrajiny o její směřování. Od Evropy si asi slibují více než jí Evropa může nabídnout, ale myslím, že je to dáno jejich touhou po emancipaci od Ruska. Očekávám, že časem Rusové obětují Janukoviče, ale zaberou Krym. Buď nebudou trpěliví a udělají to vojensky, anebo si počkají a dosáhnou toho prostřednictvím referenda. Z tohoto hlediska byla chyba ukrajinského parlamentu, že zrušil zákon umožňujícím užívat ruštinu jako úřední jazyk v oblastech, kde je více než 10 % Rusů - pokud chtěli udržet Krym a východní oblasti Ukrajiny, tak měli myslet více strategicky.

Každé přirovnání kulhá. Ale myslíte, že R-U by válčilo, kdyby šlo udržet dobytá uzemí lehčeji? Vnitřní boj Ukrajiny? Opravdu tomu věříte? Jen pro ujištění, abych zbytečně neotřískával klávesnici. Fakta totiž osvědčují něco jiného.
Vše začalo přece tím, že janukovič odmítl podepsat dohodu s EU ve té formě, která mu předložena. Zbývaly dvě možnosti. Udělat smlouvu pro Ukrajinu přijatelnější, nebo převrat. Ten vyšel levněji, protože trumfnout finančními výhodami Rusko by bylo dost drahé. Navíc se nestabilita může přenést do Ruska, což by byl bonus navíc.
Použitý scénář se již dřívě osvědčil, proč ho měnit? Dojemné scény s umírajícími mladými Ukrajinkami, které další den procitly, nahradily svědectví nezletilých dívek o vyhazování kojenců z oken nemocnice. Vše trochu kalí záběry "demokratů" pálících ze střelných zbraní do policistů. Ti ovšem, na rozdíl od policistů, souzeni nebudou, stáli na správně straně.
U mě je Janukovič stejný jako Tymoščenková. Možná o něco lepší, neboť nechtěl dát Ukrajinu - její ekonomiku - zadarmo.

Bohužel mezi diskutujícími nejste jediný, kdo žije v zajetí českých nacionálně-obrozeneckých přežitých schémat. Kvůli mně je měnit samozřejmě nemusíte. Jen v takové míře, jak jich mnozí používají, této republice vyloženě blokují onu "cestu do Evropy", která, zdá se, bude tangeciální.

Máte pravdu v tom, že dějiny nezačínají tam, kde se nám to hodí. Stejně jako nezačínají vznikem moderního českého národa nebo koncem 1. světové války či vydáním inspirativního Herderova díla pro panslavisty...

Píšete o tom, jak se R-U snažilo udržet "dobytá území". Těžko říci, který evropský stát před sto lety neměl dobytá území a nechtěl si je udržet. Proto to vnímám jako účelovou negativní nálepku, stejně jako když píšete o "německém militarismu" nebo zmiňujete Sudetoněmecký Landsmannschaft v tomto kontextu. R-U bylo po staletí zárukou rovnováhy ve střední Evropě, bismarckovské Německo dalo zase střední Evropě systém vzdělání a velké části světa systém zdravotního a sociálního pojištění. Současné Německo by mohlo o dějinné sebereflexi přednášet v OSN i velmocem jako je Velká Británie, Franice, USA i Rusko.

Pokud máte pravdu, proč se tím vůbec zabývat. Ukrajina je prostě šachovnice, na které hrají velmoci svoji hru. Je sice dost těžké uvěřit tomu, že by jim šo bezprostředně o ekonomické zájmy, protože to by ji hráli opačně -- poražený si Ukrajinu vezme a bude řešit její dluhy -- ale dejme tomu. Pak ale důvod se zabývat tím, co dělají herní figurky, je přeci jedno, co chtěl dělat Janukovič, ale kdo a jak s ním táhl.
Anebo připustíme, že občané Ukrajiny mají přece jen nějaký vliv na osudy své země (samozřejmě, vliv, který mohou uskutečňovat jen v určitých a nepříliš dobrých geopolitických podmínkách). Že to není jen manipulovatelná masa poddaných -- pak ale Vaše konspirační teorie nejenom nefungují, ale jsou pro ukrajinské občany urážlivé.
Mimochodem Rakousko-Uhersko nikdy neválčilo o dobytá území. Ani takzvaná "uzavřená uzemí" , o která mimo jiné šlo v balkánských válkách, nedobylo.
Poslední válku, kde se alespoň trochu jednalo o dobytá území, vedla Habsburská monarchie čtvrtstoletí předtím, že se z ní stalo R-U.

ve kterých zemích EU, MMF a další instituice skutečně řešily dluhy nových členů /pozitivně samozřejmě/? Prosím, moc prosím o jeden příklad.
Kde chybí argumenty, začíná slovíčkařeni - R-U nebo Habsburská monarchie, to je přece nebetýčný rozdíl! Inu R-U vedlo pak války ne o dobytá území, ale pro krásné princezny.
Konspirační teorie jsou často k smíchu. Ovšem méně, než vzdělaní lidé, kteří se nechají unášet vznosnou rétorikou propagandy a zavírají oči před realitou. Je krásné věřit že se nějaký národ postavil svému utlačiteli a vybojoval si svobodu. Chce to ale nevidět, neslyšet. A pochybovače rázně umlčet.
Pane Ungere - neznám režim, ze kterého se nedá vybrat něco, co vypadá pro lidstvo pozitivně. R-U /pan Profant vás kupodivu nenapomenul, protože jste nepsal to, co se mu nehodilo, správně dle něj jste měl psát o Habsburské monarchii/, nebylo žádnou zárukou rovnováhy, dějiny monarchie byly válka za válkou. Páni se řezali o majetky, chudáci kvůli tomu umírali a střádali. A tahle paralela je prostě tu. Je možné to okecávat-vydávat za vznešený boj za svobodu a demokracii, ale ve skutečnosti pro někoho skončil svět jen proto, aby se pár lidí pořádně narancovalo. Tak, jak to bylo dřív, tak jak to bylo v I. Světové.

která staví na tom, že Ukrajinci na Majdanu byli zmanipulovaní, EU, USA a MMF zlí jako kdysi Rakousko-Uhersko a Německo a Janukovič a Rusko hodní je příliš průhledná a málo věrohodná.

Pan Unger psal o R-U. A to o dobytá území nebojovalo, prostě se rozpadlo po válce, kterou sice začalo, ale ze sebezáchovných důvodů zároveň nechtělo. Opravdu vyžaduje neobyčejnou imaginaci anebo tupé ignorování faktů, aby se vynalezl ekonomický zájem, který by politické či ekonomické elity mocnářství lákal ke kterékoli válce po roce 1815 a po roce1867 už musí být ta fantasie opravdu bujná. Samozřejmě, na každé válce někdo zbohatl, ale jde o to, jestli to byli ti, kdo ji vyvolali.
A právě tak někdo zbohatne na Ukrajině, ale že by to byly politické či ekonomické elity EU? Proč?

Nebo bychom to mohli shrnout: EU,od Ukrajiny ruce pryč,vždy to byla oblast vlivu Ruska.

Také to byla oblast vlivu Polska. Halič ( Lvov) k Polsku patřila před druhou světovou válkou, vytvoření samostatné Ukrajiny jako nárazníku mezi Ruskem a Polskem byl cíl "prométeovského" hnutí Pilsudského.

Honza Macháček:
"Nu, aspoň z toho, že evropští politici si z mezi těmi ukrajinskými vybrali za favorita Klička, můžeme snad čerpat drobnou naději: jestli ne na to, že se na Ukrajině něco pohne k lepšímu, a ne do pekel, tedy na to, že naši vlastní představitelé nejsou úplně hloupí ani úplně zlí."

Ovšem nikdo z Kličkovy strany v nové vládě není - až by se chtělo říct klasická evropská sázka na chcíplého koně.
Ale nebyla by to úplná pravda.

je třeba udělat vše proto, aby boj mezi Ruskem a Západem o Ukrajinu nenastal. Je třeba vyjednat kompromis a rozdělit sféry vlivu. Válka s Ruskem by byla katastrofou.

Pokud se vám to nelíbí a připadá vám to příliš defétistické a la někdejší appeasement, máte možná pravdu, ale stěžujte si na adrese evropských pravičáků (počínaje tou vaší Merkelovou atd.), kteří svou mnohaletou škrtací ad. hospodářskou politikou Evropu takto šíleně oslabili.

není vůbec žádný relevantní důvod, proč by musel patřit Ukrajině. Historicky patřil po staletí Rusku a obyvatelstvo je většinově ruské.

jestliže je nějaká teorie průhledná a málo věrohodná /tedy spíše jen pro ty, kteří chtějí věřit něčemu jinému/ znamená to, že nemůže být pravdivá?
Pravdu hledejte mimo mainstream, pánové! V MFd, či ČT se s ní potkáte jen omylem. http://www.novarepublika.cz/2014/02/petr-schnur-v-kazde-zemi-je-mozne.html

Tten důvod existuje: při rozpadu Sovětského svazu se ty nové státy vytvořily přesně podle sovětské ústavy a územního členění. V roce 1954, kdy byl Krym k Ukrajině přičleněn, ovšem nikoho nenapadlo, že tu sovětské ústavu s právem na odtržení svazových republik někdo bude v budoucnu brát vážně. No ale nějaký právní základ to je. Kdyby na Ukrajině každý chtěl, co mu někdy patřilo, tak to nikdy neskončí. Poláci by mohli chtít Lvov, to bylo po staletí centrum polské kultury. Pan Unger by ho zase chtěl pro obnovenou habsburskou monarchii.

Obyvatelstvo Krymu je většinově ruské, protože odtud Stalin deportoval krymské Tatary.

Teorie spiknutí jsou nástrojem ohlupování a ovládání mas. Ten, kdo říká, že za všechno může CIA, Mosad, KGB či jiná služba napomáhá všeobecné rezignaci a apatii, že občan nic nezmůže. Myslím, že Ukrajině se bude žít dobře, pokud bude žít v klidu a míru se svými sousedy, tedy jak s Ruskem, tak s Polskem a EU. Samozřejmě, že ty tajné služby tam nějakou roli hráli a hrají, ale to jak americká, tak ruská. Nevím o tom, že by EU měla nějakou svou tajnou službu, jedině tedy tajné služby jednotlivých evropských zemí. Trvám na tom, že Vaše srovnání EU a USA s Německém a Rakousko-Uherskem před 100 lety je nesmyslné a může sloužit jedině ruským zájmům na Ukrajině.

Co se týče Krymu, tak pokud je tam většina ruského obyvatelstva a to bude chtít k Rusku, tak by to mělo být předmětem vážného jednání při oboustranném respektu, pokud si ho Rusové vezmou silou, tak to nelze schvalovat.

On byl Lvov hlavně většinu novověké historie součást habsburského soustátí (150 let a dodnes to poznáte při procházce po městě, polský byl pak čtvrt století, o nějakých 35 let méně než je dnes ukrajinský. Myslím, že podstatnějši je, že se dnes podle všeho celá bývalá Halič považuje převážně za ukrajinskou.
Historicky Krym patřil po necelé jednoapůl století k carskému imperiu (tedy k Rusku asi tak stejně jako třeba Varšava), k Ruské sovětské federativní republice pak ani ne půl století, víceméně stejně dlouho patřil Ukrajinské sovět.atd.; Historicky bych ten nárok jedné či druhé strany nazakládal.
Ovšem etnicky je -- bez ohledu na historické důvody -- většinově ruský a ekonomickými a infrastrukturními vazbami rozhodně není vevázán do Ukrajiny více než do Ruska. Opravdu by se tedy nejednalo o ztrátu odvěkého ukrajinského území. Mimoto i ta nejpokojnější a nejmírovější velmoc by při národnostním složení a geopolitické situaci považovala v ruské situaci Krym za oblast svého eminentního zájmu . Ideální a zcela nereálné řešení by představoval mezinárodními smlouvami silně zabezpečený samostatný Krym (pro jistotu ještě jednou "zcela nereálná možnost")

Centrem polské kultury byl Lvov i za RU v době, kdy žádný polský stát nebyl. Poláci tvořili většinu obyvatel (bylo tam taký hodně Židů a Němců). Dnes tam skoro žádní Poláci nejsou, to že je součástí Ukrajiny, je fait accompli a Poláci s tím nic nenadělají, kromě toho, že vehementně podporují prozápadní orientaci Ukrajiny.

Ta "nereálná možnost" Krymu, který je napůl ruský, napůl Ukrajinský, do určité míry fungovala, ta základna ruské černomořské flotily tam je. To, že se Ukrajina bude nějak federalizovat a některé její části budou pod silným ruským vlivem, mi přijde jako zcela reálná možnost. Teď sice ti povstalci federalizaci odmítají, ale třeba se to ukáže jako lepší řešení než válka.

Ano, v samotném Lvovu převládali Poláci, v té části Haliče , která dnes náleží k Ukrajině ovšem nikoli. Ale šlo mi spíše o to, že historické reminiscence by tu měli spát, ona Praha byla také svého času německé kulturní centrum. Či v ideálním případě by to Poláky, Slováky a nás mělo kvalifikovat k určité empatii. Trochu mě děsí, když ve zpravodajství českých televizích slyším redaktory nadšené, že si s tím či oním Ukrajince dobře popovídali, protože umí skvěle anglicky.
Dosavadní ústavní autonomie Krymu byla docela velká, malér je v tom, že byla (a je) konstruovaná spíše pro konflikt než pro udržitelný mír.

Takže Ukrajina přišla o Krym.
(Anebo Rusko nepřišlo o Krym?)

Že by ho ukrajinská armáda dokázala dobýt zpět nebo na území Krymu vstoupila noha vojáka NATO či jiného, je bezvýznamná představa - nic takového se nestane.

Majdan se s tím ústy Jurije Lucenka začíná smiřovat - ruský voják prý nesmí z Krymu (vstoupit do vnitrozemí). To se taky nestane.

Tlak na Ukrajinu i ostatní účastníky ovšem kontinuálně roste.

Nějaké dobré zprávy ovšem jsou - novela jazykového zákona bude vetována.

s tím ohlupováním je to trochu, úplně jinak. Ti, kteří jsou často a téměř neustále v pozadí různých převratů a barevných revolucí, nejčastěji ze všeho vše vydávají za "teroii spiknutí".
Logicky. Podobná forma, jako když členové Tea party tvrdí, že když vědci díky moderním metodám zpřesňují stáří naší planety, tak se před tím mýlili a zřejmě se mýlí stále. A ten kdo se mýlí, se může mýlit i v tom, když tvrdí, že planeta je starší, než Biblí udaných cca 5000 let.
Je to demagogie, cílící na méně přemýšlivé. Proto je s podivem, že se o ní opíráte. Neboť to, že někdo někdy vymyslel spikleneckou teorii, která se neprokázala, přece nevyvrací ty další, které se prokázály a do budoucna prokážou.
Moje srovnání nepomůže ruským zájmům, ani co se za mák vejde. Mě je Putin putna, stejně jako oligarchové z EU a USA. Jen tvrdím, že na Ukrajině nešlo o žádný boj za demokracii, ale o boj o nové, či udržení starých trhů. Jako za I.Světové.

Martin Profant:
"Historicky Krym patřil po necelé jednoapůl století k carskému imperiu (tedy k Rusku asi tak stejně jako třeba Varšava), k Ruské sovětské federativní republice pak ani ne půl století, víceméně stejně dlouho patřil Ukrajinské sovět.atd.; Historicky bych ten nárok jedné či druhé strany nazakládal."
Možná byste ten nárok historicky nezakládal, ale spousta lidí v Rusku ho historicky zakládat bude.
A nejde jen o nějaké doby trvání, kdy Krym patřil tomu nebo onomu.
Klíčové slovo zní Sevastopol.
Jen čtyřem městům se dostalo přímo po válce vyznamenání Město-hrdina - Leningrad, Stalingrad, Sevastopol a (?):)).
Město nacisté (Wermacht, SS) obléhali dlouhé měsíce, odrazili sovětský pokus o jeho záchranu a od 7.6.1942 se do toho pustili naplno - na Sevastopol v podstatě nepřetržitě pálilo 900 kanónů (včetně 7 tunových střel) a pršely bomby při kobercovém bombardování - peklo je slovo zcela na místě - Rusové se udrželi měsíc...........................
...................................... a později dobyli město zpět.
Nebylo to poprvé.
Sevastopol (a Krym) je pro Rusy něco mnohem víc, než byly Sudety pro Hitlera.

O náčrt se pokusil třeba Týden
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/krym-vam-klidne-vyrveme-pro-rusy-je-prilis-velkym-symbolem_299626.html#.UxIJS86ncYv
------- jenom nechápu ten titulek - "Putin:: Krym vám klidně vyrveme. Pro Rusy je příliš velkým symbolem".
Nečekal bych, že jim to Vladimír řekne tak natvrdo. ))

Mluví se o tom, co a jak, jaké ideje, Putin směřuje směrem k Západu.
Dost konzervativců je jím unešeno.
Ani si nemyslím, že je Putin nějak přespříliš agresivní vůči partnerům či soupeřům.
Jenže o Sevastopol a Krym už Rusové několikrát přišli - a pokud vnímáme i to, jak chce Putin působit dovnitř Ruska, tak je zde možno najít i jedno pokušení, kterému momentálně Putin čelí (a kterému už možná podlehl) - definitivně dokončit to, co začala Kateřina ii. Veliká - navždy připoutat Krym k Rusku.
Nevím, jak tohle dopadne, ale v tomhle punktu, jak vidno, nebudou hrát Rusové žádného zanďoura.

Mírovému řešení ukrajinské krize by velmi napomohla dohoda o přátelské spolupráci (ani ne tak teď vůči Ukrajině, jako hlavně celkově do budoucna) mezi Evropskou unií a Ruskem. Zároveň bude vhodné vyřadit ze hry NATO, a slovy Viktorie Nulandové, nasrat na USA.

V ideální pozici pro jednání s Vladimírem Putinem je Miloš Zeman. S Vladimírem Remkem jako velvyslancem v Moskvě a po návštěvě olympijských her v Soči má Zeman velkou šanci, že se s ním Putin přinejmenším bude ochoten vůbec bavit. Zároveň se Zemanovi zrovna podařilo přednést v Evropském parlamentu projev, který se dočkal velmi kladného ohlasu, a to snad dává naší diplomacii v čele s Lubomírem Zaorálkem reálnou šanci domluvit v EU, aby Miloše Zemana v úsilí dohodnout přátelskou spolupráci s Ruskem podpořila.

Nemám sice v Miloše Zemana velkou důvěru, připadá mi, že už svým projevem v Evropském parlamentu se překvapivě překonal, a pochybuji, že pro roli evropského mírotvorce bude dost velký, ale tu šanci povznést se vysoko nad naše domácí žabomyší války, zachránit Evropu před válkou blízkou další světové a vysloužit si Nobelovu cenu míru teď má, dost možná nejlepší ze všech evropských politiků.

Řekl bych, že největší problém bude vyjednat něco rozumného na Ukrajině. Nevím, jestli tam naše diplomacie má, díky dlouhodobé podpoře programu Východní partnerství, nějaké použitelné kontakty. Hodně Ukrajinců u nás pracuje, ale způsob, jakým se k nim naše úřady chovají, není úplně nejlepším základem pro dobré mezinárodní vztahy. Možná že na Ukrajině budou v lepší pozici pro úspěšná jednání Poláci a pro uzavření dobré dohody mezi EU, Ukrajinou a Ruskem bude nutná úzká spolupráce české diplomacie s Polskou, ale naše spolupráce s Poláky je konec konců také velmi žádoucí dlouhodobě, podobně jako spolupráce EU s Ruskem.

Teď se ukáže, co v Zemanovi vězí. A jestli Česko je srdce Evropy, nebo jen kotlina kverulantů.

Zeman jako mírotvorce nebude dost aktivní,spíše bych sázel na Polsko,které na Ukrajině má své zájmy,ale to také není dobrá pozice k jednání,možná se toho ujmeme.

Tak mě napadá, jakpak by se v podobné situaci zachovali "garanti" demokracie USA? Copak by asi udělali, kdyby pár kilometrů od jejich hranic někdo udělal převrat, namířený proti nim? Jak by se asi chovali, kdyby se octlo v ohrožení území, kde by obyvatelstvo bylo tvořeno z 60 % Američany?
Včera ve zprávách ČT Karas vybičival hystérii na maximum. Přes půl hodiny snímků ozbrojenců, do toho křik reportéra. Skvělé. Na slovenských televizích při zprávách klid a celé události věnováno maximálně 5 minut.
Podle reakcí i zde je vidět, že propaganda zabírá.

Miroslav Polreich v Bristkých listech tvrdí, že v dávné socialistické minulosti odvedla československá diplomacie, nebo spíše zpravodajská služba, velký kus práce pro mírové ukončení války ve Vietnamu http://www.blisty.cz/art/67336.html Otázka samozřejmě je, jak jsou na tom naše diplomacie a zpravodajská služba dnes.

Tímto se omlouvám Slovákům, že jsem ve svých předchozích úvahách o možnostech řešení ukrajinské krize úplně zapomněl, že mezi Českem a Ukrajinou leží Slovensko. Snad že jsem si jako československý rodák dodnes úplně nezvykl, že jsme dva oddělené státy. Nic o současné slovenské diplomacii nevím, ale vzhledem ke společné hranici s Ukrajinou by tam mohla mít lepší kontakty než česká, možná i srovnatelné s polskou. Jestlipak ještě dokážeme spolupracovat a něco ve světě dokázat?

ty vaše dva poslední příspěvky zkombinovat, upravit a poslat na Hrad. Kdyby Miloš Zeman uspěl v tom, k čemu ho vyzýváte, mohl by se za sto let dostat na nejvyšší Eurasijskou bankovku.

Návrh pana Macháčka je velmi dobrý. Miloši Zemanovi by v tom mohl pomoci Kmoníček. Říká se o něm, že je dobrý diplomat, tak by to na tomto případu mohl prokázat. Ovšem prostředkování mezi Ruskem EU a Ukrajinou je úkol pro skutečně velkého politika. Je jím skutečně? Příjemně mě překvapil, že varoval Rusko, aby nezabíralo Krym. Ale budou tím pádem Rusové ochotni s ním jednat? Možná by to i pro Putina mohlo být východisko z nouze. Je jisté, že buduje imperiální Rusko a že události na Ukrajině s ním zamávaly, ale bude se chtít dostat do mezinárodní izolace?

Zbraně musejí utichnout. To je třeba opakovat a nikoli častovat Rusko těmi nejškaredějšími nadávkami, to nevede nikam.

Krásná pohádka pana Macháčka, v podstatě navazující na benešovskou utopistickou představu Československa jako mostu mezi Západem a Východem. Teď by to mělo být Česko... Miloš Zeman je prý figurou, která dojedná světový mír. Vzpomeňme totální neprozíravost a naivitu československé diplomacie z let 1938 a zejména 1968. Jak to nazvat, Syndrom bohemistické kotliny? Myslíte, že Česko je srdce Evropy, a přitom za čtvrtstoletí se nedokázalo do skutečné evropské politiky a k evropské identitě autenticky vrátit. To, že jste zapomněl na Slovensko, je jen dokreslující příznak. Vtipně do glosoval pan Kolařík.

ale plně se k němu připojuji.
A také známé - jeden nikdy neví zda Zemanův neošvejkismu neokouzlí jednoho z včerejších agentů KGB.
Zeman má totiž doopravdy schopnost zcela nevysvětlitelně ovlivnit i milovníky moci.
Klaus nebyl výjimkou.....jsem si všiml.

Ale já tím nechtěl postoj pana Macháčka shodit. Nejsem si jist, jestli MZ na takový úkol má, ale na druhou stranu nevím, proč by se o to nemohl pokusit. I ta nejnepravděpodobnější možnost musí někde nastat, a tedy může tady.
Teď vyprovokuji pana Ungera, ale
sláb je ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malý ten, kdo má malý cíl.
Třeba na té bankovce jednou fakt bude.

V čem spočívala? V tom, že se věřila Západním státům - Anglii a Francii a ty ji podrazily?

V roce 1945 se podílel na osvobození, daň si vybral v roce 1948 a v roce 1968 podruhé.

Nebo snad věřit Hitlerovi???

Po bitvě každý generálem.

německého nacionalistu Ungera nelze brát vážně. On uznává jen jediného Čecha - Emanuela Moravce...:)

z kulturního stereoptypu nejen privátních medií.
Alternativa mne ovšem zrovna nenapadá......ať dělám co dělám.

Bylo by jistě dobré, kdyby se nějak podařilo aspoň trochu stabilizovat ukrajinské státní finance, protože jestli země zbankrotuje, bude dnešní chaos proti budoucímu pouhým čajíčkem - například zvýšit státní příjem z tranzitních poplatků - jenže to vše se neobejde bez spolupráce Ruska, EU a USA, což momentálně nehrozí.

Bohužel je navíc ukrajinská vláda a parlament soubor týpků, kteří mají nějaký státní zájem u prdele a nasypané peníze se s vysokou pravděpodobností ztratí jako pára nad hrncem...

Lubomír Zaorálek je největší zklamání zahraniční politiky v souvislosti s Ukrajinou.Čekal jsem,že s jeho nástupem bude konečně česká diplomacie vyváženější.Opět hrozí sankcemi samozřejmě že Rusku.Proč nemůžeme být zdrženlivější,jako třeba na Slovensku.Situace na Ukrajině přece není jednoznačná,násilím svržená legální vláda a instalace nové bez legitimity voleb a ještě pod vlivem z EU.S takovou vládou by mělo jednat Rusko? Nedivím se,že ji ignorují a chrání hlavně své vlastní občany,dělal by to každý stát.

Jak tak váhám, jaký bych měl zaumout postoj k ruské invazi na Krym, napadá mě, že to od Putina možná byla dosti hrubá chyba, a teď by mohl ocenit, jestli mu někdo nabídne důstojnou cestu ven.

Na jedné straně mi Putinova ochrana ohrožených Rusů na Krymu připomíná více než Brežněvovu „bratrskou pomoc‟ z osmašedesátého přímo Hitlerovu obranu utlačovaných Němců v Sudetech. Na druhé straně, dokud okupační armáda nikoho nezabije, může Putin svou invazi vcelku věrohodně obhajovat jako úspěšný preventivní zásah proti pogromům, které by mohli bijci z Pravého sektoru pořádat na Rusy, židy i krymské Tatary a jiné národnostní menšiny; přece jen vpádu ruských vojsk předcházelo varování kyjevského rabína i roztroušené zprávy o útocích nacistických bojůvek v různých koutech Ukrajiny.

Na třetí straně pochybuji, že k udržení ruské námořní základny v Sevastopolu bylo opravdu nutné hned okupovat celý Krym, z čistě strategického a mezinárodně politického hlediska, které nebere ohled na utrpení obyčejných lidí, by asi bylo pro Putina mnohem výhodnější chovat se zdrženlivě a přinejmenším počkat s invazí, až novobanderovci skutečně zlynčují významnější počet ukrajinských Rusů. Jestli Rusko nechce naprosto otevřeně použít politiku síly, vsadit na slabost a zbabělost Evropské unie, NATO i USA a vážně Krym, ne-li větší část Ukrajiny, dlouhodobě, možná rovnou natrvalo, okupovat, právě na celé čáře prohrálo zápas o vliv na Ukrajině. V jakýchkoliv jen trochu svobodných volbách na Ukrajině teď musí nevyhnutelně zvítězit s velkou převahou výrazně protiruské síly.

Takže teď můžeme zbaběle zalézt a nechat Rusko okupovat Ukrajinu. Nebo můžeme dělat svaly, trvat na ovládnutí Ukrajiny, plánovat její hospodářskou spolupráci s EU tak, aby co nejvíce škodila Rusku, a snažit se začlenit Ukrajinu do NATO; to by znamenalo jít s Ruskem do války, Putin by byl zahnán do kouta a neměl by jinou možnost než střílet. Anebo můžeme nabídnout Rusku, samozřejmě pod podmínkou stažení jeho okupačních vojsk z Ukrajiny, dohodu o hospodářské spolupráci mezi EU, Ukrajinou a Ruskem, která bude výhodná pro všechny tři strany.

Na stažení ruských okupantů by mohly dohlédnout mírové sbory OSN; ty by zároveň mohly napomoci i řádné přípravě svobodných voleb nové ukrajinské politické reprezentace a dát pozor, aby nepropukly žádné pogromy. Pro jejich složení by asi měli mít právo veta nějací věrohodní představitelé Ukrajiny. Určitě nepřichází v úvahu účast ruských vojáků, možná by nebyli vhodní ani polští, přece jen je to sotva čtyři sta let, co se polští okupanti stáhli z Moskvy, a vysoce nevhodná by byla účast Američanů. Na Balkáně, pokud je mi známo, si místní civilisté nejvíce chválili československé vojáky, takže jednotky české a slovenské armády by mohly být ideálním základem pro mírový kontingent.

Navrhoval bych tudíž nabídnout Putinovi za EU smlouvu o vzájemné spolupráci a společné hospodářské pomoci Ukrajině (pokud možno bez účasti Mezinárodního měnového fondu, ten vždycky všechny své oběti jen vyraboval). To nemohou udělat čeští politici sami, k tomu je třeba dohoda v celé EU, ale možná by naše unijní partnery pozitivně motivovalo, kdybychom okamžitě, z humanitárních důvodů, začali udělovat Ukrajincům dlouhodobá pracovní víza na požádání, bez průtahů a bez podmínek. A doporučoval bych poslat na Ukrajinu naši armádu.

Obávám se, že sbory OSN by to být nemohly. Resp. mohly: Rada bezpečnosti by to odsouhlasila a ruští vojáci by si na Krymu nasadili modré přilby. Koneckoncům už dnes by se oficiální zdůvodnění jejich přítomnosti do té správné kolonky pro mírovou misi.
Mohlo by to ale jít bez sborů, dohoda o referendu s masivní účastí mezinárodního sboru pozorovatelů. Samozřejmě o referendu po stažení vojsk, všech, zpět na základny, a po odzbrojení paramilitantních bojůvek (zese všech).
Výsledek lze předem odhadnout, došlo by se k oné "vyšší autonomii Krymu", kterou si chce současná krymská "vláda" nechat odhlasovat s pomocí samopalů, ale zvýšila by se šance na férovější pravidla pro ty, co nebudou patřit ke "státotvornému krymskému lidu". Abych pravdu řekl, tyhle férovější pravidla jsou to jediné, co mi připadá důležité, pod který stát Krym formálně spadá, to je při přítomnosti dvojího vojska v zemi opravdu spíše slovíčkaření.

Rusko něco udělat muselo,pokud by jen čekali,až se na Krymu něco semele,už by se to bez výstřelů neobešlo.Bylo to v klidu a ukázali,jak je pro ně Krym důležitý,mohou se kdykoli stáhnout,jsou to vojáci z té místní vojenské základny.Vše bude záležet na dalším vývoji v celé Ukrajině.
Jak řekl jeden ruský novinář,nějvětšími přáteli jsou jen naše armáda a námořnictvo.

A co krymští Tataři? Na ty se nějak zapomíná. To jsou původní obyvatelé. Ty odtamtud z velké části vystěhoval Stalin. Stále jich tam je asi 12 % a Rusy tam nechtějí.

Putin má vztek a chce odvetu za svržení Janukoviče a Majdan, ale i když je Rusko velká a důležitá země, tak by neměla napodobovat praktiky Sovětského svazu, Hitlerova Německa nebo imperiálních říší v dřívějších dobách. Úkolem demokratického světa je Putinovi vysvětlit, že tímto způsobem budou opět vypuštěny běsy, které řádily v evropských dějinách s vyvrcholením v obou světových válkách. Ještě je určitá šance, že to Putin pochopí.