Situace na Ukrajině zůstává vyhrocená, všechny strany ale už připouštějí kompromis
Petr JedličkaRežim Viktora Janukovyče splnil v posledním týdnu několik podmínek, které si kladli zástupci protestujících pro jednání. Odstoupit ale ani prezident, ani vláda nechtějí.
V bludném kruhu se podle většiny pozorovatelů točil v posledních týdnech vývoj na Ukrajině, kde pokračují masové protesty proti politice prezidenta Janukovyče, zvláště pak proti údajnému odvádění země z cesty od EU. Protestující osvědčili, že je neodradí ani nízké teploty, ani zásahy pořádkových sil. Zároveň ale nedokázali podnítit generální stávku, o skutečné revoluci ani nemluvě. Vládě a prezidentovi se zase podařilo udržet na své straně většinu poslanců a lokálních autorit. Podpora režimu mezi veřejností je ovšem v současnosti nižší než podpora opozičních požadavků, a Viktora Janukovyče navíc opustilo několik vlivných oligarchů.
Zvrat nepřinesly ani tři obří protijanukovyčovské demonstrace pořádané tradičně v neděli, ani „jen“ jedna desetitisícová provládní, která proběhla dnes v sobotu 14. prosince. Na kyjevském Majdanu, to jest náměstí Nezávislosti, je stále protestní tábor obklopený barikádami, v němž se zdržuje asi pět tisíc lidí. Demonstranti okupují též několik budov, včetně kyjevské radnice.
Podle znalejších zpravodajů se ale začíná přeci jen něco měnit: Janukovyč nejprve už na začátku týdne slíbil, že země dořeší otázku přistoupení k EU urychleně, a po návštěvě vysoké komisařky pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie Catherine Ashtonové poslal do Bruselu vyjednavače s příslušným zadáním; následně došlo i k propuštění účastníků protirežimních protestů, které zadržely pořádkové síly.
V pátek 13. prosince byl úspěšně uspořádán první kulatý stůl se zástupci režimu i protestujících, a to včetně Janukovyče a předsedů opozičních stran. Podle většiny zúčastněných nic zlomového nepřinesl, avšak v sobotu byly odvolány z funkcí osoby odpovědné za násilný zásah policie z 30. listopadu: kyjevský starosta Volodymyr Popov, náčelník kyjevské policie Valerij Korjak a další dva vysocí úředníci.
Poněkud smírněji začíná vystupovat také opozice — již tolik nezaznívá nejčastější požadavek minulých týdnů, to jest okamžitá rezignace vlády i prezidenta. Více se mluví o konkrétních změnách v politice a o předčasných volbách.
„Po čtyřech týdnech protestů si všechny strany zjevně uvědomují, že samy situaci neovládnou a že každý musí v něčem ustoupit. Stejný jazyk jako po 30. listopadu zaznívá už jenom sem tam z řečnických tribun a ze vzkazů od Julie Tymošenkové, které na protestech předčítá její dcera,“ píše na serveru KyivPost.com Katja Gorčinská.
Ještě nedávno by mne nenapadlo,že budu souhlasit s těmi, kdo volají po zrušení, či omezení EU. Dvojí metr, který používají představitelé EU vůči demonstrantům na Ukrajině a v jiných zemích. Nehorázný politický nátlak na demokraticky zvolenou vládu Ukrajiny. Podpora demonstrujících od nehorších pravičáků Mc. Cain, Schwanzerbeg, Kocáb, Merkelová. To vše jsou důvody k zamyšlení, jestli stojí za to projekt EU podporovat.
To, zda - resp. jak moc - je popsaný přístup některých evropských politiků pomýlený, je jiná otázka. Já osobně to vidím takto: Tymošenková nebyla uvězněna jako velká zlodějka, ale jako politička za to, co udělala jako premiérka ... a Chodorkovskij byl sice uvězněn jako zloděj (resp. podvodník), ale i takový člověk by měl mít podle mě nárok na spravedlivý proces, což ten jeho nebyl - viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z letošního léta. Jistě je netřeba obdivovat, ale tvářit se, že je to tak v pořádku ... nevím, mně to nějak nejde
Postoje EU k naprosto jasným kauzám porušování základních lidských práv v Číně či v USA jsou mnohem opatrnější. Obávám se, že jde o čistě účelové rozhodnutí podporovat jakoukoli opozici proti politikům, kteří se EU a USA nelíbí.
Vměšování do politiky jiných zemí by mělo být činěno velmi opatrně a jen ve ve velmi závažných případech. Vyřizování účtů mezi politicko-ekonomickými mafiemi za tokový důvod nepovažuji a naopak to vidím jako diskreditaci naší zahraniční politiky.