Pokud existuje příklad zcela depolitizované veřejné debaty, je to debata o přidružení Ukrajiny k Evropské unii. Je to ukázkový příklad diskuse, která se odehrává v opozici mezi dobrým a zlým, vlastním a cizím, správným a chybným. Tyto opozice ovládají debatu po odstranění základních politických kategorií — tedy levice a pravice. Ke krachu, který dnes sledujeme, přivedla debatu o přidružení s EU právě nepřítomnost těchto kategorií.

Politický život na Ukrajině už dávno neformují kategorie pravice a levice. Místo toho ji formují takové pojmy jako „Rusko“ a „Evropská unie“. Pokud ty pojmy zkusíme přeložit do kategorií, ve kterých by se měl odehrávat politický střet, bude výsledkem především zmatek.

Zastánce „ruské volby“ bychom podle příslušných definic mohli přibližně zařadit k pravici — hodnotově konzervativní, hospodářsky krajně neoliberální (protože právě tak dnes vypadá hospodářská politika v Rusku; kdyby v Rusku byl zrovna zaváděn skandinávský sociální stát, pak by „proruská pravice“ hned žádala jeho zavedení na Ukrajině, protože její základní charakteristikou je její proruskost, ne pravicovost). Zastánci „Evropské unie“ tvoří oproti tomu skupinu mnohem komplikovanější. Obecně lze říci, že nejrozšířenějším argumentem zastánců Evropské unie je teze, že se tam žije dobře.

Pokud jde ale o důvody, proč by se tam mělo žít dobře, názory se mírně různí. Někdo si myslí, že se v Unii žije dobře, protože se její členové starají o své obyvatele, dávají jim vysoké platy, důchody a sociální zabezpečení. Jiný si zase myslí, že se v Unii žije dobře, protože se její členské státy nepletou do hospodářství, vybírají nízké daně a zakazují hlásání komunistické ideologie, kterou kladou naroveň té nacistické. Zdálo by se, že rozdíly mezi těmito stanovisky stačí na to, aby mezi nimi vypukl nějaký spor. Ale žádný takový spor nevznikne, protože panuje shoda na tom, že v Evropě se obecně žije dobře, a v Rusku zle.

V bouři oprávněného hněvu, která pohltila Ukrajinu potom, co Janukovyčova vláda přerušila rozhovory o přidružení s Evropskou unii, se ztratil jeden podstatný argument, který ukazuje, ke které z těchto podob „Evropy“ by dohoda o přidružení Ukrajinu přiblížila. Tím argumentem jsou podmínky další půjčky od Mezinárodního měnového fondu (MMF), na jejíž přiznání ukrajinská vláda rezignovala stejně arogantně jako na dohodu s Evropskou unií. Ta půjčka byla ovšem jednou z mála skutečně garantovaných kompenzací za významné ztráty, které by ukrajinskému hospodářství způsobilo Rusko hned po podpisu dohody o přidružení.

Podmínkou pro přiznání půjčky od MMF byly — krom jiného — velké škrty rozpočtových výdajů a zvýšení cen plynu pro odběratele asi o 40 procent. Jinak řečeno, přidružení Ukrajiny k Evropské unii by začalo opakováním řeckého scénáře. Co na tom, že MMF začal pomalu uznávat své chyby, pokud jde o řecké hospodářství. Nikde není psáno, že to, co nefungovalo na jihu Evropy, nebude fungovat na východě. Nakonec, vždy to lze vyzkoušet, a pak se hluboce omluvit.

Těžko se mi věří, že jedinou alternativou k takové vizi Ukrajiny v západním hospodářství je spojení s Ruskem. Nechce se mi věřit, že jedinou vizí integrace s Evropskou unií je proměna Ukrajiny v bojiště pro organizaci, která neumí klidně zaujmout své místo na smětišti dějin.

Nechci předstírat, že dnešní Evropská unie je plně uspokojující útvar, který se nenachází ve stálé krizi identity, nemluvě o krizi hospodářské. Nechci dál snášet koloniální posmívání se Ukrajině coby podivné deviantce, která celou dobu nechce přistoupit na všeobecně uznávaná pravidla. Je nejvyšší čas uznat, že ona pravidla nejsou v pořádku.

Že přidružení Ukrajiny s Unií se nemůže omezit na jednostranné přijetí pravidel a upevnění stávajícího systému. Jestli se to přidružení stane kdykoli možným, pak na zásadách splynutí, a ne pohlcení. Přítomnost Polska v EU přinesla Evropě nejen rozmanité hospodářské zisky, ale například také rezignaci na smlouvu ACTA. Mohla by přítomnost Ukrajiny někdy přinést kromě levné pracovní síly také rezignaci na služby MMF?

Text vyšel pod názvem Chcemy (do) lewicowej Europy 23. listopadu v internetovém Dzienniku opinii. Pro DR jej z polštiny přeložil Patrik Eichler.